Ministerstvo zdravotnictví během letních prázdnin chrlí návrhy vyhlášek, ale i když běží čas dovolených, vrací se mu celkem slušná odezva z připomínkových míst. Ne jinak tomu je u vyhlášky, kterou se mění vyhláška č. 537/2006, o očkování proti infekčním nemocem. Připomínky se povětšinou drží věcné roviny. Lékařská komora žádá jasnější zpřesnění formulace o možnosti odložení očkování, aby lékaři měli nějaké vodítko, jak mají vlastně postupovat. Ministerstvo spravedlnosti by chtělo, aby se očkování proti virové hepatitidě B týkalo všech pracovníků Vězeňské služby a ministerstvo vnitra by si přálo, aby jej měli k dispozici dobrovolní hasiči obcí. Odboráři požadují rozšířit očkování proti klíšťové encefalitidě na pracovníky lesních a vodohospodářských závodů a Plzeňský kraj by rád očkoval proti spalničkám pracovníky nemocničních infekčních a dermatovenerologických oddělení. Snad jenom ombudsmanka Šabatová potěší antivaxx hnutí, když napsala, že nesouhlasí se stanovením nejzazšího termínu podání první dávky MMR vakcíny, protože se jí jeví jako nedostatečné zdůvodněný zásah do základních práv a svobod.

 

Úředníci ministerstva zdravotnictví by si mohli připomínky roztřídit do tří hromádek podle zaměření: první by se týkala nejistoty kolem odkládání očkování, druhá očkování u některých povolání a třetí pochybností o úsudku odborníků.

Je třeba zpřesnit podmínky odkládání očkování

Ustanovení paragrafu 11a navrhovaného znění vyhlášky má vymezit případy, v nichž je možné provést očkování dětí později, než je uvedeno v očkovacích plánech. Navrhovaně znění: „Není-li možné, zejména s ohledem na zdravotní stav dítěte…“ je podle České lékařské komory: „Nutno považovat za zcela vágní, přičemž takto formulována podmínka pro odklad povinného očkování nepřináší lékaři žádné legislativní vodítko pro správný zákonný postup. Komora míní, že pod termín „není-li možné“ lze podřadit prakticky jakýkoliv stav, přičemž není rozhodné, zda se bude jednat o faktickou zdravotní překážku, či jen třeba odmítavý postoj zákonných zástupců. Situaci nezpřesňuje ani doplnění souslovím „zejména s ohledem na zdravotní stav dítěte“, neboť registrující lékař dítěte při aplikaci očkovací látky vždy v souladu s pokyny výrobce očkovací látky vyloučí nežádoucí stavy. Česká lékařská komora proto důrazně trvá na zpřesnění ustanovení § 11a a čekává, že lépe vymezí „skutečnosti – podmínky, případně i stavy, za nichž může lékař očkování oproti očkovacímu plánu odložit“. A nejen to. Komora je přesvědčena, že je třeba prováděcím předpisem vymezit závazný postup a zejména stanovit okruh subjektů, např. Centra pro očkování, jež by byly oprávněny a povinny očkování dětí mimo očkovací plán provést. „S ohledem na specifickou a vysoce odbornou oblast je žádoucí, aby očkování mimo očkovací plán prováděla specializovaná centra, nikoliv registrující lékař nezletilého,“ uvádí ČLK.

Znění paragrafu 11a se nepozdává ani na Úřadu vlády. „Toto ustanovení v podstatě znamená individualizaci očkovacích kalendářů, protože vyhláška bez jakéhokoli omezení umožňuje rodičům začínat s očkováním kdykoli i na jejím základě. Nevede rodiče, aby respektovali započetí očkování v době stanovené vyhláškou,“ píše ve svém stanovisku poradkyně předsedy vlády Aleny Gajdůškové a hned má také doporučení: „Pokud má být zachována proočkovanost dětí, pak je třeba veřejnosti, respektive rodičům, podat zdůvodnění termínů očkovacího kalendáře tak, aby byl očkovací kalendář většinově rodiči respektován.“ Poradkyně ale upozorňuje ještě na jeden problém. „Nová vyhláška ruší pravidelné očkování dětí se zdravotními indikacemi (uvedenými v příloze č. 1 dosavadního předpisu) proti invazivním pneumokokovým infekcím. Odvolává se na úhradu z veřejného zdravotního pojištění (§ 30 odst. 2 písm. b) bod 5 zákona o veřejném zdravotním pojištění. Nicméně v praxi to bude znamenat, že se toto očkování dostává do skupiny očkování, provedeného na žádost fyzické osoby (u dětí rodičů) čili do skupiny očkování nepovinných a podmíněných souhlasem rodičů. Změna se může dotknout výše proočkovanosti dětí (zejména skupiny dětí, které mají dnes vyjmenované zdravotní indikace) a finanční spoluúčasti ze strany rodičů.  Navyšování spoluúčasti u preventivních opatření není v souladu s filosofií zdravotní péče této vlády,“ uvádí Alena Gajdůšková a požaduje přeformulovat návrh tak, aby opatření nevyvolalo potřebu spoluúčasti pacientů nebo spoluúčast, která tímto opatřením nově rodičům vyvstane, řešit např. prostřednictvím kompenzace z fondu prevence jednotlivých zdravotních pojišťoven.

Profese v ohrožení – žloutenka, encefalitida, spalničky

Návrh vyhlášky myslí na potřebnost očkování u některých povolání, která jsou spojena s vyšším výskytem konkrétních infekčních nemocí. Podle připomínek však ne dostatečně nebo nemyslí na všechny.

Ministerstvo spravedlnosti vysvětluje, že zaměstnanci Vězeňské služby ČR, zejména vychovatelé, pedagogové, kaplani a další, kteří přichází do přímého styku s vězněnými osobami, jsou více ohroženi virovou hepatitidou než běžná populace. Jenže vyhláška pracuje s pojmem „úzký a pravidelný kontakt“ a ministerstvo spravedlnosti se ptá, co to přesně znamená a žádá, aby byl definován. Chce mít prostě jistotu, že se bude očkování na výše uvedené pracovníky skutečně vztahovat.

Mohlo by vás zajímat

Ministerstvo vnitra požaduje rozšířit očkování proto virové hepatitidě B na členy jednotky sboru dobrovolných hasičů obce. [mn_protected]

Ti nejsou v pracovněprávním vztahu k obci, ale jsou do jednotky jmenováni. Příslušný paragraf novelizované vyhlášky se nevztahuje na všechny z nich, přitom provádějí záchranné práce, při kterých mohou přijít do kontaktu s infekcí žloutenky a podle vnitra je jim potřeba preventivní očkování umožnit za podmínky, že bude dobrovolné (na základě žádosti hasiče).

Českomoravská konfederace odborových svazů se zaměřila na klíšťovou encefalitidu. „Podle dostupných údajů je incidence klíšťové encefalitidy na vzestupu, uvádí se meziroční nárůst 10%, přičemž se souběžně rozšiřují oblasti s vysokým výskytem infikovaných klíšťat. Přesto nejsou zaměstnanci, kteří pravidelně pracují ve volném přírodním prostředí (lesní závody, vodohospodářské závody, ale i Zdravotní ústavy při sběru vzorků), nijak chráněni, přestože očkování je dostupné,“ zdůvodňují odbory. Forma očkování jako bonusů, které nabízí někteří zaměstnavatelé, není prý dostatečná.  ČMKOS navrhuje připojit definici pracoviště s vyšším rizikem vzniku klíšťové encefalitidy jako „pracoviště s pravidelným výkonem činností ve volné přírodě“.

Plzeňský kraj upozornil na profesní zátěž ve zdravotnictví. Navrhuje do vyhlášky zakotvit zvláštní očkování proti spalničkám pro osoby, které jsou nově přijímány do pracovního nebo služebního poměru na infekční a dermatovenerologická oddělení. Odkazuje přitom na celostátní vyšetřování u pracovníků ve výše zmíněných oborech, které bylo prováděno v červnu 2016 a zjistilo, že vysoké procento vyšetřených není chráněno specifickými protilátkami proti spalničkám (v plzeňské fakultní nemocnici to bylo cca 50 % v ročnících narození  1968-1989). „Tyto obory byly vytipovány MZ na základě negativity tohoto vyšetření k provedení jednorázového mimořádného očkování. Vzhledem k tomu, že v dalších letech bude docházet k obměně personálu, lze očekávat, nedostatečnou hladinu protilátek i u nově přijímaných osob. Nedostatečná ochrana pracovníků v těchto oborech se potvrdila jejich onemocněními jak při epidemii spalniček v Ústí nad Labem v r. 2014, tak při epidemii v Moravskoslezském kraji v r. 2017. Infikovaní pracovníci navíc přispěli i k šíření spalniček v nemocničním prostředí,“ argumentuje Plzeňský kraj.

Nedůvěra v odborníky, aneb antivaxx vánek

Dvě připomínková místa mírně a jedno razantně pochybují o názoru odborníků. Chtějí podrobnější zdůvodnění, jakoby lépe než ministerstvo zdravotnictví, dokázaly vyhodnotit, proč experti změny v očkovacím kalendáři navrhují.

Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) chce po předkladateli „doplnit odůvodnění a podrobněji zdůvodnit návrh změny očkovacího schématu hexavalentní očkovací látky, neboť navrhované odůvodnění, které pouze obecně odkazuje na aktuální odborné poznatky z oblasti vakcinologie a zkušenosti s tímto modelem z jiných evropských zemí, považujeme za nedostatečné. Navrhujeme konkretizovat poznatky a důvody, které předkladatele vedou k navržení podstatné změny dosavadního očkovacího schématu.“ Je skutečně otázkou, jak pak MPSV tyto poznatky posoudí. Bude se o ně přít s ministerstvem zdravotnictví na vládě?

Také místopředseda vlády Pavel Bělobrádek požaduje „v materiálu uvést, jaké jsou nežádoucí účinky hexavalentní očkovací látky a jejich frekvence výskytu v porovnání s dřívějšími očkovacími schématy.“ Že by měl pocit, že chce ministerstvo zdravotnictví něco zatajit? Nebo, že by snad chtěli vakcinologové schválně upřednostnit hexavakcínu, aby zatížili česká dítka vyšší frekvencí nežádoucích účinků, podobně jako jim podobní zloduchové v jiných evropských zemích?

MPSV však má spadeno i na stanovení nejzazšího termínu podání 1. dávky očkovací látky proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám (MMR), a to nejpozději do 18. měsíce věku dítěte. „Cílem tohoto návrhu je podle odůvodnění ‚zabránit snahám rodičů oddalovat podání první dávky MMR vakcíny do pozdějšího věku.‘ Takové zdůvodnění pokládáme za nedostatečné. Primárním účelem právní úpravy pravidelného očkování nemá být omezování rodičů ve věcech péče o zdraví dítěte, ale ochrana zdraví dítěte proti infekčním nemocem. Proto požadujeme v odůvodnění vysvětlit…“ Opět je tu podezření, že odborníci nemají na srdci především ochranu zdraví dětí, ale libují si v jakési zvláštní rozkoši „omezovat rodiče ve věcech péče o zdraví dítěte.“

Tam, kde vládní úřady pouze mírným tónem žádají bližší vysvětlení a více argumentů, ochránkyně lidských práv Anna Šabatová volí ostrá slova: „Nesouhlasím se stanovením nejzazšího termínu podání první dávky očkovací látky proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám na osmnáctý měsíc věku dítěte pro nedostatečné zdůvodnění nezbytnosti a přiměřenosti tohoto zásahu do základních práv a svobod.“ Ombudmanka pak dále paradoxně přiznává, že „Ústavní soud neshledal obecný právní rámec očkovací povinnosti protiústavním“ a přenechal stanovení detailních pravidel povinného očkování, vycházejících z expertních znalostí, na exekutivní oblast a koncepční úvahy legislativní politiky. Ministerstvo zdravotnictví je tak nadále zmocněno stanovit podzákonným právním předpisem podstatné okolnosti očkování, a sice rozsah očkovací povinnosti a její časový harmonogram. „Jsem však přesvědčena, že s ohledem na význam dotčených základních práv a svobod musí důsledně zvažovat nezbytnost zpřísnění podmínek povinného očkování a také je přesvědčivě zdůvodnit,“ trvá si na svém Šabatová.

„Navrhovaná úprava sice nezavádí novou očkovací povinnost, ale stanovením velmi úzkého časového rámce pro splnění povinnosti (mezi prvním dnem patnáctého měsíce po narození dítěte a osmnáctým měsícem věku dítěte) významně omezuje autonomii rodičů při rozhodování o zdraví jejich dítěte – to platí zejména pro rodiče, kteří očkování apriori neodmítají, jen ho chtějí odložit na pozdější věk dítěte,“ dodává. Zdravotnický deník k tomu poznamenává, že „hra na odklad“ je starou známou fintou různých postaviček antivaxx hnutí jak rozklížit očkovací schéma, kamuflovanou tvrzením, že nejsou proti očkování, ale pro jeho rozumnou podobu.

-cik-

[/mn_protected]