O reformě psychiatrické péče se mluví hlavně ve spojitosti s penězi z Evropské unie. Půdu pro to, aby se reformu vůbec povedlo nastartovat, ovšem pomohly vytvořit i Norské fondy. Jen v období od roku 2009 do 2014 z nich šlo totiž do psychiatrické péče v Česku celkem téměř 300 milionů korun, a to zejména do oblasti deinstitucionalizace a destigmatizace. Podpora by přitom měla pokračovat i nyní s tím, že se zaměří například na oblast péče o děti. V tuto chvíli se ale o programech jedná, takže ještě není jasné, jaká částka bude na oblast duševního zdraví vyčleněna. Na poli projektů financovaných z EU fondů se oproti tomu pracuje na plné obrátky. Do konce roku by tak mělo být možné začít čerpat peníze na prvních pět center duševního zdraví.
Celkem 62 podpořených programů a 292,3 milionu korun – taková byla podpora české psychiatrie z Norských fondů ještě předtím, než bylo jisté, že se u nás rozhoupeme k promyšlené reformě psychiatrické péče. V rámci 13 velkých projektů se tak povedlo zavést celkem 26 systémů ucelené rehabilitace, které již využilo více než pět a půl tisíce pacientů. V rámci téměř padesátky menších projektů pak bylo vytvořeno 14 multidisciplinárních týmů, 19 informačních akcí pro veřejnost a 22 metodik.
„Byly podpořeny dvě hlavní oblasti. Jednou je deinstitucionalizace, kdy se v psychiatrických nemocnicích vytvořily různé programy na ucelenou rehabilitaci za účelem, aby duševně nemocní mohli snáze a dříve zpět do komunity. Druhou oblastí je destigmatizace,“ uvádí poradce náměstka pro zdravotní péči Ivan Duškov.
Systémy ucelené rehabilitace přitom umožňují průběžně sledovat a vyhodnocovat stav pacienta tak, aby byl co nejdříve umístěn mimo psychiatrickou nemocnici do zařízení komunitní péče. Tam se pak postupně připravuje na návrat do běžného života a zároveň se zvyšuje šance, že se choroba znovu nevrátí. Příkladem budiž projekt S.O.M.A. Psychiatrické nemocnice Bohnice, který se vedle duševního zdraví soustředí i na to fyzické. Pacienti s duševními chorobami se totiž dožívají v průměru o dvě desetiletí méně, než je očekávané přežití, přičemž nejčastější příčinou úmrtí jsou, stejně jako u zbytku populace, kardiovaskulární onemocnění. V Bohnicích proto zavedli screeningový program zaměřený na tuto problematiku a vypracovali také metodiku ucelené rehabilitační péče o tělesné zdraví pacientů s duševním onemocněním.
Menší projekty se také zaměřovaly na práci s propuštěnými pacienty, prevenci návratu onemocnění či lepší zapojení od běžného života. A protože v Česku schází síť poskytovatelů návazné péče, byly podpořeny i neziskovky, které pacientům a jejich rodinám dlouhodobě poskytují alternativní péči. Jde například o chráněné dílny, chráněné bydlení či sociální rehabilitaci.
Co se týče druhé oblasti, jednalo se jak o lokální destigmatizační kampaně a semináře, například v blízkosti psychiatrických nemocnic, tak o oblast vědecko-výzkumnou. Do té spadá například projekt Mindset (více jsme psali zde), který se zabýval efektivitou jednotlivých intervencí. Zjistil například, že letáky mají na vyvracení předsudků a změnu postojů jen velmi malý či spíše nulový vliv, zatímco semináře na středních školách nebo videa seznamující s tím, co duševně nemocní zažívají (např. Studio 27), fungují podstatně lépe. Výstupy, které se takto povedlo získat, budou nyní využity ve velkém startujícím projektu Destigmatizace, pro změnu financovaném z evropských fondů.
„Aktivita tzv. Norských fondů v době, kdy nebylo zřejmé, zda a jak bude případný reformní proces finančně podpořen, se se svými projekty významně podílela na přípravě živné půdy, na které nyní vznikají robustnější projekty reformy psychiatrické péče v ČR. Odborná společnost by přivítala možnost další podpory v novém programovacím období, a to především pro oblasti, které by dále smysluplně doplňovaly aktivity reformy psychiatrické péče. Jedním z příkladů je dlouhodobě zanedbávaná oblast prevence vzniku duševních poruch,“ poukazuje šéf Psychiatrické společnosti ČLS JEP Martin Anders.
Na zdraví půjde 16,5 milionu eur
Jaké oblasti psychiatrie se tedy mohou v nadcházejícím programovém období dočkat podpory? „Momentálně vedeme diskuze, která témata budeme do dalšího programového období vybírat s tím, že je zcela zřejmé, že podpořena bude oblast psychiatrie zaměřená na děti a dorost,“ přibližuje Daniela Matějková, vedoucí oddělení koncepcí a strategií na ministerstvu zdravotnictví. „Alokace na program Iniciativy v oblasti veřejného zdraví je 14 milionů eur a bude ještě navýšen o spolufinancování ze státního rozpočtu. Celý program tak bude mít 16,5 milionu eur. Oblast duševního zdraví zejména u dětí tam zmíněna je, ale jaká bude alokace, bude ještě předmětem diskusí a přípravy programu v následujících měsících,“ doplňuje Šárka Sovová z oddělení Centra pro zahraniční pomoc – realizace, monitorování a hodnocení na ministerstvu financí. „Jednou z dalších priorit je i podpora neziskového sektoru, tím se myslí zejména pacientských organizací. Předpokládám, že půjde i o pacientské organizace zabývající se péčí o duševní zdraví,“ dodává náměstkyně ministra zdravotnictví Lenka Teska Arnoštová.
Doplňme, že v uplynulém období šly z programu CZ11, tedy Iniciativy v oblasti veřejného zdraví, peníze také na péči o děti, konkrétně na prevenci dětských úrazů, prevenci následků onemocnění a zdravotních problémů v dětském věku a na vzácné choroby. Na tuto oblast putovalo 167,4 milionu korun, celkem jsme tak v letech 2009 až 2014 dostali z Norských fondů 464,2 milionu korun na 90 projektů.
Úspěšné starty několika projektů
Jak už ale bylo naznačeno, hlavní finanční podpora rozjezdu psychiatrické reformy by měla jít z EU. Zřejmě nejdiskutovanější a zároveň nejaktuálnější jsou centra duševního zdraví. „Čekáme na schválení způsobu financování projektu Center duševního zdraví I. Je to poměrně složitá záležitost, která souvisí s tím, že se jednotlivá ministerstva musí dohodnout, aby čerpání probíhalo správně. Proto se vymyslel postup „dotace v dotaci“, což je jedna z cest, jak dostat peníze k těm, kdo je budou potřebovat na realizaci projektů. Projekty už jsou schváleny a čeká se jen na tento poslední moment, takže pevně doufáme, že bychom do konce roku mohli zahájit čerpání,“ vysvětluje Martin Anders. V rámci CDZ I. by si mělo pět center rozdělit do roku 2020 celkem 92,3 milionu korun.
Nyní se také spouští výše zmíněný projekt Destigmatizace, který má na starosti Národní ústav duševního zdraví. Start má za sebou i projekt Deinstitucionalizace běžící od konce března. Ten už tak disponuje i krajskými koordinátory péče a začínají se tvořit centra transformačních týmů v jednotlivých nemocnicích. „Pomaličku, polehoučku začíná propojení a zasíťování aktivit, aby si lidé v rámci působení v jednotlivých krajích nekonkurovali nebo nepřinášeli různé informace,“ dodává docent Anders.
K 1.9. také odstartoval také projekt Multidisciplinární spolupráce, který má stejně jako CDZ a Deinstitucionalizaci na starosti ministerstvo zdravotnictví, a dále je připravena nezbytná součást, projekt Analytická a datová podpora zajišťovaná ÚZIS. Poslední zmíněný projekt nyní prošel PROP a nyní je na MPSV. Díky němu by se přitom měla začít sbírat data a rozběhnout registry tak, aby bylo jasné, jaké mají prováděné změny efekt.
V souhrnu se tak konečně daří reformu pomalu převádět z papíru do praxe. „Jsme relativně spokojení. Na ministerstvu se věnuje v rámci projektů refromě několik desítek lidí,“ dodává Martin Anders.
Je třeba politické vůle, ovšem podpořené odbornými stanovisky
Peníze ze zahraničních fondů ovšem pochopitelně zdaleka nejsou všechno, na což poukázala v rámci včerejší konference Přínos Norských fondů k reformě péče o duševní zdraví v ČR také Ellinor Majorová, ředitelka odboru veřejného zdraví norského ministerstva zdravotnictví. „Jak v České republice, tak Norsku potřebujeme mít politickou vůli a ambici změnit život lidí s duševními poruchami,“ konstatuje Majorová.
Na druhou stranu by se ovšem politika v tomto směru měla, alespoň dle názoru české náměstkyně Lenky Tesky Arnoštové, řídit odbornými stanovisky. „Velmi nám chybí právní zakotvení. Jako právník ale musím z vlastní zkušenosti říci, že právě vytváření právních norem bývá velmi často pod vlivem politické vůle. Speciálně tato oblast péče o duševní zdraví by však neměla být předmětem politických reforem, ale konsenzem odborníků, protože jde o nejcitlivější oblast zdravotnictví. Za ministerstvo zdravotnictví jsme si vědomi, že zde právní zakotvení chybí. Chybí tu také podceňovaná, ale velmi významná zdravotně-sociální oblast a možná do budoucna i vytvoření zvláštního fondu tak, jak je to v některých zahraničních úpravách. Nějaké peníze tu máme, ale jsou distribuovány různě – z rozpočtu ministerstva zdravotnictví, z příspěvku na péči, tedy rozpočtu MPSV, z rozpočtů krajů a obcí… Do budoucna se musí otevřít diskuse, aby vznikl společný fond, kde budou prostředky pro pacienty koncentrovány a alokovány,“ navrhuje Lenka Teska Arnoštová.
Michaela Koubová
