Při hurikánech nemusí zabíjet jen vítr a voda. Hrozbu znamená i nedostupnost zdravotní péče či kontaminace

Hurikán Harvey, který udeřil v americkém Texasu, připravil o život desítky lidí. Jeho následky si však mohou vyžádat ještě další oběti. Přírodní katastrofa s sebou totiž přináší rizika, která na první pohled nemusí být patrná, přesto však mohou být smrtící. Patří k nim zavřené lékárny či ambulance, takže se lidé nedostanou k životně důležitým lékům či terapii, poškození domovů, jež může vést například k fatálním nehodám zaviněným elektrickým proudem, zamoření chemikáliemi, které voda spláchla z rafinerií a továren, přemnožení komárů roznášejících choroby, anebo traumaty pochroumané duševní zdraví postižených.

Osm let poté, co hurikán Katrina zpustošil New Orleans, přišel kvůli jeho následkům o život čtyřletý chlapec. Zemřel poté, co si na dvorku hrál na vodní klouzačce a nakazil se amébou Naegleria fowleri. Tento parazit se do těla obvykle dostane nosní dutinou a pronikne do mozku, kde způsobí zánět, kóma a smrt. Šlo přitom o vůbec první případ ve Spojených státech, kdy byla améba nalezena ve vodě z kohoutku. Jde zřejmě o důsledky škod, které způsobila Katrina. Parazit se pravděpodobně objevil v potrubí v době, kdy bylo sousedství kvůli katastrofě vylidněné a voda tak v trubkách stála. Díky tomu se vytvořilo teplé prostředí, které amébám vyhovuje.

Jako řešení mělo postačit opakované propláchnutí trubek čerstvou vodou a chlorem – jenže nestačilo a problém přetrval. Objevují se důkazy o tom, že se améba ve vodovodním systému stále vyskytuje, a to i v tuto chvíli. Případ je cennou lekcí toho, že bychom měli po povodni očekávat i neočekávané. Lidé si tak na sociálních sítích sdílejí informace o očkování proti tetanu, o potenciálně smrtelné bakterii v potrubí i o epidemii cholery. Na druhou stranu je však pravda, že Spojené státy nejsou příliš náchylné k tomu, aby se v nich při přírodních katastrofách objevovaly epidemie. „Nárůst infekčních onemocnění, které se v komunitě před povodní nevyskytovaly, obvykle není problém,“ uvádí Centrum pro kontrolu nemocí (CDC).

Problémy, které se v Americe obvykle vyskytují bezprostředně po katastrofě, jsou podle Michaela Millana, docenta urgentní medicíny na Univerzitní lékařské škole Johnse Hopkinse, poměrně obvyklé. Jde o spáleniny od slunce, štípance, dehydrataci, pokud dojde pitná voda, či žaludeční potíže v případě, že se lidé napili vody kontaminované. I běžné problémy se však během neštěstí mohou velmi rychle proměnit ve stavy ohrožující život. Lidem s chronickou chorobou, jako je cukrovka nebo onemocnění ledvin, mohou dojít přípravky, které ke zvládnutí své nemoci potřebují. To může výrazně zhoršit jejich zdravotní stav a dokonce je i připravit o život ve chvíli, kdy jsou zavřena zdravotnická zařízení.

Mohlo by vás zajímat

Útok na lékařskou praxi, kritizují gynekologové nový protipotratový zákon v Texasu

Většině houstonských nemocnic se sice podařilo zabránit trvalým škodám a nepředpokládá se, že by některá z nich měla být zavřená dlouhodobě (mnohé velké nemocnice mají v podzemních chodbách nainstalované protipovodňové dveře), ale řada ambulancí, dialyzačních středisek i lékáren byla povodní zasažena a může zůstat týdny i měsíce zavřená. Už před hurikánem Harvey přitom bylo náročné Houston objet, po katastrofických záplavách to bude ještě těžší. Zvláště lidé, kteří museli opustit své domovy, nebo ti, kdo nemají auta, budou mít velký problém najít alternativní místa, kde se jim dostane péče.

„Když se pacienti na dialýze k dialýze nedostanou, mohou vážně onemocnět,“ zdůrazňuje podle NBC News Millan s tím, že při zmeškání několika dialýz může nemocný zemřít. „Velmi mnoho dospělých Američanů, téměř 50 procent, užívá důležité léky, například na astma nebo na srdce. Fungují dodávky těchto léků řádně? Jestli ne, uvidíme u některých onemocnění komplikace, možná i fatální,“ doplňuje Irwin Redlener, ředitel Národního centra pro připravenost na katastrofy při Kolumbijské univerzitě.

Ještě bezprostřednějším nebezpečím je, že záplavy uvěznily tisíce lidí, kteří se tak nedostanou do lékárny a nemůže k nim ani přijet ambulance. „Co se stane, když někdo vážně onemocní? Nebo dítě dostane těžký astmatický záchvat a bude potřebovat do nemocnice?“ ptá se Redlener. A tyto situace bohužel nastávají. „Lidé nemohou do lékáren, protože jsou zavřené, jsou pod vodou. Nedostanou se ke svým pravidelným lékům. Objevuje se hodně problémů týkajících se duševního zdraví a chování, protože jsou lidé vystresovaní a nemají léky,“ říká Terri Schmidt z Houston Convention Center.

Právě duševní zdraví je přitom další problém. Trauma ze záplav, útěku z domu, ztráty majetku a dnů či týdnů strávených v přeplněných přístřeších, kde není žádné soukromí, k němu příliš nepřidá. Následkem neštěstí tak může být posttraumatická stresová porucha, deprese nebo úzkost. Zvláště děti si přitom mohou odnést následky dlouhodobě.

Otravy, nebezpečí zásahu proudem i plísně

Nebezpečí pak číhá také v domech, které zasáhla povodeň – a to i jen trochu. Ve chvíli, kdy se lidé vrátí do svých domovů, mohou bezmyšlenkovitě zapnout elektřinu. Udělat to ve stojaté vodě ovšem může být smrtící. „Jestliže uvidíte roztavené dráty nebo jiskry, případně ucítíte něco se pálit, aniž by byl vidět oheň, měli byste okamžitě vypnout proud na jističi,“ apeluje CDC.

Snažit se zachránit mokré auto může být také ošemetné. „Baterie auta, i ty, které byly zatopeny, mohou být stále nabité a je třeba je odstraňovat velmi opatrně v izolačních rukavicích. Dejte si pozor, abyste nepřišli do kontaktu s kyselinou, která z poškozené baterie může vytéct,“ dodává CDC.

Dalším rizikem je otrava kysličníkem uhelnatým. Ta hrozí zejména lidem, kteří mají generátory a neumístí je dostatečně daleko od domu, případně vaří na grilech uvnitř garáží, pod okny či dokonce doma. Vyhodit by se přitom mělo veškeré jídlo (s výjimkou toho v nepropustném obalu, který je ale beztak potřeba náležitě vyčistit), které bylo v kontaktu se zátopovou vodou.

Dlouhodobý problém mohou znamenat plísně, které začnou růst velmi rychle. „Se zamořením plísněmi budou obrovské problémy,“ říká Redlener. I pro lidi, kterým běžně nevadí, přitom může velké množství plísňových spor způsobit zdravotní potíže. Snaha se plísně zbavit ovšem může věci ještě zhoršit. „Jestliže byl HVAC systém (heating, ventilation, air condicioning, tedy vytápění, ventilace, klimatizace, pozn. red.) zatopen, zapnout ho, pokud je zasažen plísní, znamená její rozšíření po celém domě,“ varuje CDC.

Těžké kovy v půdě a šíření chorob přenášených komáry

Některá zdravotní rizika z povodní jsou ale plíživější a dlouhodobá. „Myslím, že zasažený Texas se bude zotavovat 15, 20 let. Obávám se, že to bude nejsložitější a nejnákladnější zotavení po katastrofě v americké historii, když zahrneme velmi rozsáhlý dopad záplav,“ říká Redlener.

Vezměme si jen dva čtvrteční výbuchy chemičky Arkema. Podle expertů se chemikálie v kouři rychle rozptýlí, záhy po výbuchu ale muselo být 15 zasahujících ošetřeno poté, co se dráždivého kouře nadýchali. Sloučeniny sice nenadělají dlouhodobou škodu, problém ale je, že nedaleko Houstonu je rafinerie Brio, kde se zpracovává nafta, toluen či ethylbenzen. Působí tu také Crystal Chemicals, kde se vyrábějí herbicidy včetně těch založených na arzenu- a už se stalo, že z nich po záplavách arzen unikl. Na dalším místě zase byly skladovány petrochemické produkty a těžké kovy, které tak dodnes zůstávají v zemi a vodě. A dalších podobných lokalit je kolem Houstonu celá řada.

Rozpouštědla, jako je ethylbenzen či toluen, se přitom mohou dostat do vzduchu, vody i půdy, naštěstí se však rychle rozpadají. Oproti tomu těžké kovy jako olovo či rtuť se už nikdy se země nedostanou, a pokud dojde při povodni ke kontaminaci, mohou se dostat do zemědělské půdy, pastvin, podzemních vod i k lidem na zahradu. Může trvat roky, než se objeví důsledky, oba prvky jsou ale nervové jedy zvláště nebezpečné kojencům a malým dětem.

Vzhledem k tomu, že povodeň spláchla benzínové pumpy, opravny i skladiště, není možné nyní ovlivnit, kde všude se chemikálie z těchto míst ocitnou. „Úroveň znečištění bude vzhledem k množství chemických závodů a ropných rafinerií tak vysoká, jak jsme zatím po povodni nezažili. I když vody opadnou, zůstane tu země, na které byla voda, plná nejrůznějších škodlivin. Kdy bude bezpečné napít se vody, nechat děti chodit bosé? Myslím, že zatím nikdo neví,“ konstatuje Redlener.

Co se týče dalších dlouhodobějších následků povodní, jejich další nemilou připomínkou budou komáři. Povodeň sice může v danou chvíli tuto havěť spláchnout a vyčistit líhniště v kanalizačních trubkách, starých pneumatikách či stojatých rybnících, jenže jakmile opadne, zůstanou po ní nové rybníky stojaté vody a trosky, kde se komárům bude dařit. A ti v Houstonu bohužel mohou šířit horečku dengue, západonilský virus, ziku a další potenciálně smrtelné infekce.

-mk-