Rozdíl v úhradách, kdy jsou zvýhodněny ambulance, které jsou v nemocnicích oproti těm, které jsou mimo nich, by mohl být posuzován jako nedovolená veřejná podpora. Myslí si to Sdružení ambulantních specialistů (SAS). Podle zjištění Zdravotnického deníku Rada SAS na svém zářijovém zasedání schválila usnesení, které říká, že sdružení v této věci podá podnět Evropské komisi. Opírá se přitom údajně i o stanovisko Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). Obrátili jsme se proto na JUDr. Petra Solského, místopředsedu ÚOHS, který nám vysvětlil, jaké jsou podmínky posouzení veřejné podpory a jak se při jejím zkoumání postupuje. Zajímavé jsou případné sankce. Postižen totiž není poskytovatel podpory, ale příjemce. Jinými slovy, pokud by mimonemocniční ambulance uspěly se stížností, dopadlo by rozhodnutí Evropské komise na nemocnice, které by musely peníze, identifikované jako neoprávněné čerpané, vracet.
Jaký je pohled ÚOHS na problematiku odlišných úhrad pro ambulance v nemocnicích a mimo ně? Údajně se rozevírají nůžky mezi těmito poskytovateli péče jak v dosavadní finanční hodnotě, tak v dynamice nárůstu úhrad, kdy jedněm má být přidáno 12% a druhým pouze 1,5%. Mohlo by to zavdávat podnět k prošetření, zda nejde nejen o porušení pravidel veřejné podpory ale i samotné hospodářské soutěže?
Kdykoli se vyskytne ve vztahu k soutěžitelům na jakémkoli trhu z titulu intervence státu odlišný přístup, může vzniknout podezření na možnou veřejnou podporu. Existují obecně čtyři kritéria, která musejí být kumulativně splněna – kromě výhody poskytnuté podniku ze strany státu (tj. výhody poskytnuté z veřejných prostředků), musí navíc dojít také k ovlivnění obchodu uvnitř Evropské unie a k narušení hospodářské soutěže. Veřejná podpora, pro kterou platí obecný zákaz, nemusí tedy i přes poskytnutou „výhodu“ některým soutěžitelům vůbec vzniknout, a to právě pokud lze vyloučit alespoň jeden z dalších definičních znaků veřejné podpory.
Nevytvářejí se tady rozdílné podmínky na trhu?
V praxi se můžeme u veřejných orgánů setkávat s uplatňováním postupů, které mohou vytvářet na první pohled rozdílné podmínky – jedná se např. o různá daňová opatření. V jejich důsledku se k soutěžitelům na stejném trhu přistupuje rozdílně, a přesto nemusí docházet k poskytování veřejné podpory. Klíčovým momentem je povaha a obecnost struktury takového systému. Pokud jsou některá opatření nezbytná pro fungování a účinnost systému, mohou být ospravedlnitelná i z hlediska veřejné podpory. Není důvod se domnívat, že „trh“ zdravotní péče v České republice je v tomto ohledu výjimkou.
Jaká je kompetence českého ÚOHS a Evropské komise v prověření těchto podezření?
Pokud jde o veřejnou podporu, závazné posouzení toho, zda se v určitém opatření veřejných orgánů skutečně vyskytuje veřejná podpora, přísluší Evropské komisi, případně národním soudům. Evropská komise má také povinnost přezkoumat stížnosti, podané zúčastněnou stranou, na možnou protiprávní veřejnou podporu.
Role ÚOHS v oblasti veřejné podpory spočívá v centrální koordinační, poradenské, konzultační a monitorovací činnosti. ÚOHS nemá v oblasti veřejné podpory rozhodovací pravomoc, jeho stanoviska mají doporučující povahu. V případě, že ÚOHS obdrží podnět upozorňující na možné dotčení pravidel veřejné podpory, vyžádá si informace od poskytovatele údajné veřejné podpory a pokud dospěje k závěru, že v konkrétním případě nebyla dle jeho názoru správně aplikována pravidla veřejné podpory, poskytovatele na tuto skutečnost upozorní a doporučí mu vhodná řešení.
Spolupracuje přitom Evropská komise nějak s ÚOHS?
Za oblast veřejné podpory mohu uvést, že ÚOHS ve spolupráci s poskytovateli podpory jedná s Evropskou komisí ve všech řízeních, která se týkají veřejné podpory, tedy i v řízení týkajícím se možné protiprávní veřejné podpory. V praxi to znamená, že se ÚOHS zapojuje do přípravy reakcí na mnohdy četné dotazy a požadavky Evropské komise, které potřebuje pro vyhodnocení přítomnosti či slučitelnosti zkoumané údajné veřejné podpory.
Jak taková procedura prověřování u Evropské komise vypadá? Rozhodne nejdříve o přípustnosti stížnosti a pak zahájí nějaké časově limitované řízení?
Evropská komise zasílá nejprve stížnost, která podle jejího názoru může zakládat veřejnou podporu, dotčenému členskému státu (tj. prostřednictvím ÚOHS poskytovateli uvedenému ve stížnosti) k vyjádření a podání vysvětlení. Informace stěžovatele a členského státu jsou následně analyzovány, přičemž se Evropská komise může opakovaně obracet na členský stát s žádostí o další informace. V odůvodněných případech může Evropská komise zahájit formální vyšetřovací řízení v dané věci. Přezkoumání možné protiprávní podpory je zakončeno vydáním rozhodnutí. Počet žádostí ani doba trvání přezkumu možné protiprávní veřejné podpory nejsou omezeny. V případě formálního vyšetřovacího řízení je stanovena orientační lhůta 18 měsíců od zahájení řízení, která však může být prodloužena společným souhlasem Evropské komise a dotyčného členského státu.
Jaké mohou být výsledky takového řízení? Může Komise České republice „přikázat“, aby platila ambulantním specialistům v nemocnici stejně jako těm ostatním? Může nějak sankcionovat nebo pokutovat ministerstvo zdravotnictví?
Právní úprava v oblasti veřejné podpory ukládá pouze jedinou sankci, a tou je navrácení neslučitelné podpory včetně úroků stanovených Evropskou komisí. Tato sankce je uplatněna vůči příjemci protiprávní podpory. Poskytovateli podpory se žádný finanční postih neukládá. Smyslem sankce je odčerpat příjemci poskytnutou výhodu a obnovit tak spravedlivou soutěž na daném trhu.
Další informace jsou dostupné na internetových stránkách Úřadu, např. zde: „Pravidla pro postup v rámci notifikace“ (k dispozici pod odkazem http://www.uohs.cz/download/Sekce_VP/VP_update/Manual-k-notifikaci.pdf)
Redakce ZD a ED
