Porodnictví je oborem, kolem kterého se točí více kontroverzí než okolo většiny jiných odborností. Velké vášně vzbuzují zejména domácí porody, je tu ale také přesně opačný trend – totiž císařské řezy na přání. Podle odborníků z porodnice U Apolináře je ovšem takový zákrok v případě, že k němu není medicínská indikace, selháním předporodní přípravy. Ačkoliv jde o operaci bezpečnou, může mít dlouhodobý dopad na zdraví dítěte. Během vaginálního porodu totiž dochází k vývoji novorozeneckého mikrobiomu, jehož narušení může zvyšovat riziko řady chorob včetně cukrovky, astmatu či autismu.
„Česká republika je na vrcholu – jsme na špičce evropského i světového porodnictví. Otázka je, jak dál. Na vrcholu se chceme udržet, na druhé straně přicházejí kontroverzní témata jako porod doma nebo císařské řezy na přání,“ říká profesor Antonín Pařízek, vedoucí lékař Perinatologického centra Gynekologicko-porodnické kliniky 1. LF a VFN v Praze.
Loni se v ČR narodilo 105 tisíc dětí, přičemž perinatální mortalita se pohybovala kolem pěti promile. Pravděpodobnost, že žena u nás zemře v souvislosti s těhotenstvím, porodem či šestinedělím, pak byla 1:9000.
„Minulý rok jsme také s velkým potěšením přivítali informaci, že po dlouhé době klesl počet císařských řezů. V České republice bylo loni 24,9 procenta těhotenství ukončeno císařským řezem, přičemž medián v Evropské unii je o něco málo vyšší,“ poukazuje profesor Pařízek s tím, že v EU byl podíl císařských řezů 25,2 procenta. Poklesem těchto zákroků se přitom může pochlubit i samotný Apolinář, kde loni ubylo císařských řezů o tři procenta 38,5 procenta na 35,9 procenta v roce 2016. Jaké procento císařských řezů by bylo ideální, ovšem nelze paušálně říci, protože je třeba posuzovat případ od případu. Mezi zdravými ženami se přitom porod zkomplikuje zhruba v deseti procentech případů.
Navzdory pozitivnímu trendu, co se týče klesajícího procenta císařských řezů, se ale objevil názor, že by žena měla mít právo zákrok si vyžádat. Císařský řez je dnes nejčastější porodnickou operací, která je bezpečná, podle profesora Pařízka ovšem může mít tento zákrok dlouhodobé důsledky. Proto by se měl dělat pouze tehdy, je-li v sázce zdraví matky či dítěte. Pokud se totiž zákrok provede z jiných důvodů, je dítě zbytečně připraveno o možnost osídlení bakteriemi matky z porodních cest.
„Již dlouho jsou publikována epidemiologická data o vztahu mezi porodem dítěte císařským řezem a následným rozvojem obezity, astmatu, diabetu I. typu a neurovývojových poruch, mezi které se řadí i poruchy autistického spektra,“ upozorňuje Jan Smíšek, neonatolog a pediatr z Gynekologicko-porodnické kliniky 1. LF UK a VFN. Narušení vývoje pestrého mikrobiomu také zvyšuje riziko alergií, celiakie, poruch imunity či náchylnosti i infekcím. V dospělosti pak znamená vyšší riziko kardiovaskulárních chorob, diabetu II. typu, idiopatických střevních zánětů, obezity, rakoviny či psychických problémů.
„Na naší klinice se léta staráme, abychom upozorňovali nejen naše těhotné, že císařský řez na přání je nesmysl. Císařský řez je anděl pro maminku a dítě, které potřebuje pomoc, ale ďábel v případě, že operační pomoc není nutná,“ zdůrazňuje profesor Pařízek. Dodává také, že u Apolináře ženy příliš o tento zákrok nežádají – možná i díky tomu, že porodnice na webu informuje, že podporuje porod přirozenými cestami. „Jedna, dvě paní ze 400 porodů si to vydupou. Posílám je ale k psychiatrovi či psychologovi s tím, ať napíše, že jsou léčeny a mají duševní problém,“ doplňuje profesor Pařízek. Těm rodičkám, které plánují bez zdravotní indikace porodit císařským řezem, také Apolinář doporučuje pustit si nejprve záznam zákroku, aby věděly, do čeho jdou. Video již umístil na webové stránky Porodnice.cz.
Nejčastějším důvodem, proč někteří lékaři, zejména urogynekologové, upřednostňují císařský řez před vaginálním porodem, je u některých žen hrozba poranění pánevního dna. „To je pravda. Jenže to je za a). Za b) je třeba říct, že jde o starší ženy nad 35 let, a ještě ne všechny,“ uvádí k tomu Antonín Pařízek. Více o problematice jsme psali zde.
Mnohem častějším důvodem ze strany matky je ale to, že se bojí bolesti. „Porodní bolest patří mezi nejintenzívnější, se kterými se člověk v životě setká. To je důvod, proč se ženy porodu bojí,“ konstatuje Pařízek. Dnes už je přitom známo, proč bolest při porodu nastává, ovšem i to, že je na ni tělo fyziologicky připraveno – žena má totiž vyšší práh bolesti než před otěhotněním, takže je velká šance, že bolest zvládne sama. Pokud ne, je možno jí podat bezpečné prostředky na tlumení bolesti. Proto nyní vznikla příručka informující o tom, proč porod bolí a jaké dnes máme moderní tišící metody pro regulaci porodního stresu.
Raději než Google vzdělaná porodní asistentka
Informace by ovšem rodičkám měli předávat hlavně zdravotníci. Jak totiž říká profesor Pařízek, císařský řez na přání je selhání předporodní přípravy. U Apolináře proto učí, jak se vypořádat s porodním stresem už čtvrt století, donedávna ovšem pouze porodníky, neonatology a anesteziology. Česká společnost porodních asistentek ale nyní požádala, zda by nebylo možné učit i porodní asistentky. Byl proto připraven projekt s názvem Jak naučit učit, v jehož rámci se porodní asistentky dozvídají, jak správně předávat informace těhotným.
„Chceme odvrátit ženy od Google a udělat vlastní systém, kdy vytvoříme podmínky, aby ženy nemusely hledat mnohdy zavádějící nesmysly nejen od organizací, ale i různých aktivistek. Tyto informace nejsou validní a správné, jsou zavádějící,“ vysvětluje Antonín Pařízek.
Již loni tak bylo připraveno několik kurzů pro porodní asistentky a vytvořil se server s informacemi, k němuž se již vyškolené asistentky mohou připojit a stáhnout si materiály i prezentace. Dosud přitom kurzy probíhaly v budově Národního muzea na Václavském náměstí, to se ale nyní mění. U Apolináře se totiž díky prostředkům nadačního fondu Vita et futura společnosti Philips podařilo vybudovat AVE centrum, které bude sloužit jak pro školení asistentek, tak pro přípravu těhotných. Budou tu tedy probíhat kurzy předporodní přípravy, nácvik správného kojení, rehabilitace, fyzioterapie, cvičení těhotných a matek po porodu i setkání a přednášky pro laickou veřejnost. A ačkoliv oficiální otevření centra proběhlo včera, první školení 15 asistentek od Apolináře se tu konalo už před dvěma týdny.
„Jsme velmi vděční, že se nám po 18 letech snažení podařilo zahájit výuku porodních asistentek. Jsme nároční a chceme si vychovat porodní asistentky, které budou na odborné úrovni, jak si naše nemocnice i univerzita zaslouží. Zeptejte se totiž, jak je dnes těžké vyučovat studenty medicíny, porodní asistentky i jiné nelékaře. Najednou stát zjistil, že nemáme zdravotníky. Co se děje? Začínají se produkovat rychlokvašení odborníci a je jedno, co znají a neznají, hlavně aby někdo obsadil tabulková místa. To je naprosto špatně. Potřebujeme vypočítávat produkci lékařů i nelékařů tak, aby se tabulková místa obsazovala, ale aby tam také byli odborníci, kteří mají informace a jsou dovednostně na výši,“ zdůrazňuje profesor Pařízek.
Češky jsou v kojení vzorem
Dobrou zprávou na tomto místě je, že české ženy jsou podle výzkumu provedeného Českou společností porodních asistentek mezi 2300 ženami z porodnic po celé republice vedeny k tomu, aby své děti kojily. Při odchodu z porodnice totiž kojí přes 82 procent českých matek, což je o deset procent více než u Britek. Ve třech měsících kojí dokonce skoro 88 procent Češek oproti sedmi (!) procentům Britek, po půl roce pak v Česku kojí 67 procent maminek oproti čtyřem procentům Britek. Výzkum přitom také ukázal, že děti kojené jsou sice podobně nemocné jako děti nekojené, když ale dojde na lámání chleba a miminko chytí respirační infekci, nemusí děti kojené tak často užívat antibiotika a rychleji se zotavují.
„Tady je prostor pro nás, kdo vedeme přípravné kurzy, abychom správně dochovali ženy v průběhu těhotenství a připravovali je na období poté,“ říká Markéta Školoudová z České společnosti porodních asistentek.
„Osobně se domnívám, že krátkodobý exces české populace k tomu, že bolest nemá provázet porod a že kojení je omezující činnost, která brání ženě v tom, aby se mohla vrátit do zaměstnání, je zkušenost, kterou jsme udělali, ale zdá se, že se od ní odkláníme. To považuji za velmi správné,“ doplňuje ředitelka VFN Dana Jurásková.
Michaela Koubová
