Má náboženské přesvědčení ovlivňovat fungování lékáren nebo jde o soukromou záležitost lékárníků, která se nesmí dotknout pacientů? Zatímco v Česku se jedná spíše o teoretickou otázku, v sousedním Polsku jde o reálný problém. Polský Svaz katolických lékárníků požaduje, aby se „výhrada svědomí“ vztahovala, také na jejich práci, a v praxi jim umožnila nevydávat hormonální antikoncepci.
Lékárníci nemohou být diskriminováni, a také na ně by se měla vztahovat „výhrada svědomí“, na níž se mohou odvolat lékaři, když odmítnou provést určitý úkon, jež odporuje jejich osobnímu přesvědčení. To je požadavek polského Svazu katolických lékárníků (Stowarzyszenie Farmaceutów Katolickich Polski), který se dostal i do polského sejmu. Katoličtí lékárníci požadují, aby jejich „svoboda svědomí“ byla respektována v plném rozsahu, a to navzdory skutečnosti, že polská legislativa jasně upravuje výjimky, kdy „výhrada svědomí“ nemůže být uplatněna. Už nyní v Polsku fungují „pro-life“ lékárny, které veřejně deklarují, že nevedou hormonální antikoncepci, včetně post-koitálních přípravků. V Česku se na rozdíl od Polska „výhrada svědomí“ vztahuje v legislativě i na lékárníky, přesto však české lékárny, zdá se, nemusí běžně řešit konfliktní situace. Na prvním místě je podle všeho pro české lékárníky zájem pacienta, nikoliv morální posuzování jeho života, byť teoreticky mohou uplatnit „výhradu svědomí“, protože jim to umožňuje zákon.
Léky jen se souhlasem církve
„Požadujeme dodržování ústavního práva na svobodu svědomí jednotlivce a ujasnění farmaceutického zákona, aby tato otázka již nebyla zpochybňována,“ stojí v textu petice, kterou Svaz katolických lékárníků v Polsku adresuje ministerstvu zdravotnictví. Podle nyní platné právní úpravy se lékárníci a lékárnice nemohou odvolávat na „výhradu svědomí“ na rozdíl od lékařů. To například umožňuje lékařům odmítnout podílet se na provedení interrupce nebo prenatálních vyšetřeních, jejichž výsledky by mohly vést k „eugenické selekci“, tedy zabití plodu. Sporná je v tomto ohledu otázka hormonální antikoncepce. Část lékařů je přesvědčená o tom, že se „výhrada svědomí“ vztahuje i na vydání receptu na hormonální antikoncepce.
Příkladem je nedávná zkušenost Anny Kordusové, jež na varšavské klinice Medicover požadovala hormonální antikoncepci. Ošetřující gynekolog ji však odmítl a odvolal se právě na „výhradu svědomí“. „Já rozumím tomu, že každý má právo na své názory, ale existuje mnoho specializací, a dokonce i mnoho profesí, kde by pan Wiaczesław (pozn. redakce – zmiňovaný gynekolog) neměl tyto problémy. Ale tady nejde o soukromou ordinaci, ale o velkou společnost, která by se měla starat o svůj profesionální obraz,“ popsala Anna Kordusová a připomněla stanovisko Polské akademie věd z roku 2013, které se týká právě uplatňování „výhrady svědomí“ v lékařské praxi. „Výhradu svědomí nemůže lékaře uvolnit od předepisování hormonální antikoncepce,“ stojí ve výkladu zákona, které vydala Polská akademie věd. Současně podle tohoto stanoviska nelze výhradu svědomí uplatnit tehdy, pokud se jedná o předepsání léku nebo zdravotnického prostředku, jehož užití je plně v rukou pacienta, což se podle Anny Kordusové týká i hormonální antikoncepce (více zde).
Katoličtí lékárníci kritizují nyní platnou právní úpravu, kdy se „výhrada svědomí“ na ně, na rozdíl od lékařů, nevztahuje. Podle autorů petice, jak informuje polský zpravodajský týdeník Newsweek, mnozí farmaceuti čelí situaci, kdy „musí“ prodávat hormonální antikoncepci i „pilulky po“, což vede k tomu, že se nakonec rozhodnou opustit profesi. Prý také ze strany zákazníků necítí dostatečnou „úctu a respekt“. Požadují, aby se novela farmaceutického zákona zohledňující „výhradu svědomí“ vztahovala nejen na lékárníky, ale i farmaceutické asistenty nebo majitele lékáren. Podle polského Newsweeku by to v praxi mohlo znamenat, že některé léčivé přípravky tak nebudou v některých lékárnách vůbec dostupné, protože jejich používání odporuje nauce katolické církve.
Mohlo by vás zajímat
Být svědkem víry a chránit hodnoty evangelia
Svaz katolických lékárníků v Polsku mimo jiné informuje o tom, že k této profesi patří i jisté morální závazky. Navíc mohou na své pacienty působit „výchovným a vzdělávacím způsobem“, tedy nikoliv pouze vydávat léky. „Katoličtí lékárníci by měli být svědky víry a chránit hodnoty evangelia,“ shrnuje Małgorzata Prusaková, prezidentka Svazu katolických lékárníků na webových stránkách organizace. Podle ní se tak lékárníci mohou dostávat do konfliktů se svým svědomím, kdy by se vydáním určitého léčivého přípravku mohli podílet na zlu. Je tak jejich morální povinností se vyhnout „spolupachatelství zla“, tedy distribucí například hormonální antikoncepce. Právě hormonální antikoncepce je z pohledu učení katolické církve morálně nepřijatelná. Proto tedy svaz požaduje, aby se i na lékárníky, farmaceutické asistenty i majitele lékáren vztahovala možnost uplatnit „výhradu svědomí“.
Magazín Newsweek ale upozorňuje na to, že byť „výhradu svědomí“ polské lékárny nemohou uplatnit, už nyní není v některých z nich hormonální antikoncepce dostupná. Ženy tak musí obcházet i několik lékáren, než si mohou antikoncepci, kterou si plně hradí, vyzvednout. „Je to jako kdyby obchody s alkoholem odmítaly prodávat alkohol nejen nezletilým, ale všem, protože alkohol škodí. Nebo kdyby obchody s potravinami neprodávaly sladkosti či nezdravé potraviny a knihkupectví pohoršlivé knihy… Je zřejmé, že ‚výhrada svědomí‘ je postulátem církevní hierarchie, jež se snaží katolickou nauku učinit všeobecným právem pro všechny. Ale lékárna není kostel a lékárník není kněz, jenž má rozhodovat o morálce pacienta,“ shrnuje komentář týdeníku Newsweek.
Polský ombudsman: Lékárníci nemohou odmítnout prodat léky
Podle informací polského deníku Gazeta Wyborcza polský ministr zdravotnictví Konstanty Radziwiłł nepřipravuje změnu farmaceutického zákona, jež by zahrnovala „výhradu svědomí“. To ale neznamená, že by ministerstvo chtělo radikálně měnit současnou praxi, kdy některé lékárny odmítají prodávat hormonální antikoncepci. „Každý občan má právo nebýt nucen jednat v rozporu se svým svědomím,“ řekl ministr polskému deníku.
Odlišný postoj zastává kancelář polského ombudsmana. Současná praxe je v rozporu s platnou legislativou a může ohrozit práva pacientů na dostupnost zdravotní péče. Navíc už v roce 2012 rozhodl Hlavní farmaceutický inspektor (Główny Inspektor Farmaceutyczny), polský úřad dozorující nad dodržování legislativy oblasti distribuce a prodeje léků, že se „výhrada svědomí“ nevztahuje na výdej léků, pokud jsou vázané na lékařský předpis a jejich prodej je možný pouze v lékárně. Jak připomíná deník Rzeczpospolita, lékárníci nemají právo své morální přesvědčení prezentovat tak, že odmítnou vydat určitý léčivý přípravek. Navíc by tak mohlo dojít k situaci, že zejména na venkově a v menších městech určité léčivé přípravky nebudou vůbec dostupné, protože se lékárny odvolají na „výhradu svědomí“ a nebudou léky distribuovat. Nemluvě o tom, že hormonální antikoncepce nemusí být předepsána lékařem pouze z důvodu zabránění otěhotnění, ale například jako léčba v případě poruch menstruačního cyklu, příliš silného menstruačního krvácení, premenstruačního syndromu nebo endometriózy. To však lékárník při výdeji léku neví, a proto by neměl situaci morálně hodnotit.
České lékárny neřeší morální konflikt
Situace v Česku je od Polska značně odlišná. Česká legislativa umožňuje zdravotníkům odvolat se na „výhradu svědomí“ v případě, že by provedení určitého zdravotního úkonu odporovalo jejich morálnímu přesvědčení, což se samozřejmě vztahuje také na lékárníky. Na rozdíl od sousedního Polska ale u nás nedochází k problémů například s dostupností hormonální antikoncepce, tedy by ženy s receptem byly odmítány, protože konkrétní lékárník je věřící a nepovažuje tuto antikoncepční metodu za morálně přípustnou.
V roce 2011, kdy se dostaly do volného prodeje přípravky Postinor a Escapelle (postkoitální antikoncepce), řešila Česká lékárnická komora otázky svých členů, zda u těchto léků mohou uplatnit „výhradu svědomí“. Komora tehdy odkazovala na svůj Etický kodex, který říká, že v případě konfliktů s osobní morálkou či vírou je lékárník povinen informovat pacienty vhodnou formou o nejbližší lékárně, která jim péči poskytne. V roce 2012 pak vešel v platnost zákon o zdravotních službách, jež mimo jiné řeší i tuto problematiku. Tento zákon doslova říká: „Zdravotnický pracovník může odmítnout poskytnutí zdravotních služeb pacientovi v případě, že by jejich poskytnutí odporovalo jeho svědomí nebo náboženskému vyznání. O této skutečnosti je povinen ihned informovat poskytovatele, který zajistí pacientovi jiného zdravotnického pracovníka. Nemůže-li poskytovatel zajistit jiného zdravotnického pracovníka, zajistí pacientovi jiného poskytovatele, který mu zdravotní služby poskytne, pokud pacient zajištění jiného poskytovatele neodmítne.“
V praxi to tak znamená, že pokud by konkrétní lékárník odmítl vydat hormonální antikoncepci či „pilulky po“, měl by nabídnout, že jej zastoupí kolega či kolegyně, případně doporučit jinou lékárnu v okolí. Nicméně se zdá, že to není mezi českými lékárníky konfliktní téma, jež by, na rozdíl od sousedního Polska, vyvolávalo silné emoce. Lékárny u nás tak zřetelně upřednostňují na prvním místě zájem pacienta, nikoliv soukromé morální přesvědčení některých lékárníků.
Ludmila Hamplová
