Hromadné žaloby: Silný právní nástroj k likvidaci firem, ale výhodný pro všechny
Proces výhodný pro žalovaného, stát, skupinu i advokáta – investora. Tak popisuje stát ve věcném záměru hromadné žaloby. Na námitku, že půjde o právní institut zneužitelný k mediálnímu zostuzení a likvidaci konkurenta, stát oponuje: Zneužít lze každý právní institut. Žalované firmy se nedozví, kdo je vlastně žaluje a komu posílají vysouzené peníze. Soulad s Evropskou Úmluvou o základních právech a svobodách není znám.
Hromadné žaloby jsou vlastně ideálním právním nástrojem, jak potrestat firmy – škůdce tak, aby na tom nakonec vydělali všichni včetně žalovaného škůdce i státu, který není schopen zločinné firmy potrestat, vyplývá ze šedesáti stran věcného záměru zákona o hromadných žalobách. Tam, kde selhává trestní právo, správní právo i individuální žaloby, mají uspět hromadné žaloby, plyne z dikce připravované legislativy, která rozšíří škálu už existujících nástrojů proti firmám od trestní odpovědnost právnických osob pd spotřebitelské zákony.
Firmy v. morálka a spravedlivá společnost
Že jde o nástroj proti zločinným, nemorálním firmám bez odpovědnosti ke společnosti, je vepsáno v samotných důvodech návrhu věcného záměru: Korporace mají zahrnout do byznys plánu i takové úkoly či cíle, jako je striktní dodržování práva, morálních a společenských standardů; mají brát ohled na blaho společnosti i životního prostředí. „Je však nutné si uvědomit, že není pro obchodní společnosti zcela přirozené, aby do svých obchodních plánů a strategií zahrnovaly také ohled na celospolečenské blaho – jejich primárním cílem je maximalizace zisku,“ vysvětluje návrh věcného záměru.
Podle záměru rovněž „realita 20. a počátku 21. století ukázala, že pouze výjimečně jsou podnikatelé ochotni zásadně přizpůsobit své jednání uvedeným morálním příkazům“. „Samoregulace korporací tak není dostačujícím mechanismem k odstranění nejzásadnějších nespravedlností a dosažení jisté rovnováhy ve společnosti,“ uvádí ministerstvo spravedlnosti v důvodech ke vniku nového nástroje.
Mohlo by vás zajímat
Firmy jako žalovaní hromadné žaloby přivítají
O tom, že věcný záměr zákona o hromadných žalobách samo ministerstvo spravedlnosti označilo za politické rozhodnutí proti korporacím a jak to zdůvodňuje, už Česká justice informovala.
Že se věcný záměr zabývá postavením žalované firmy nejméně, na rozdíl od postavení skupiny žalobců, advokáta nebo soudce, je proto logické. Stát naopak několikrát na šedesáti stranách zdůrazňuje výhodnost tohoto nástroje pro žalovanou firmu – korporaci: „Rovněž z hlediska procesního postavení žalovaného bude hromadné řízení výhodné, neboť i na jeho straně dojde k úspoře – případné náklady sporu a druhé strany bude nahrazovat jen jednou. A v případě, že půjde o žalobu na plnění, nebude dokonce náklady protistrany hradit vůbec, neboť ty ponese advokát žalobce (náklady advokáta pokryje část přisouzené odměny). Mimoto bude možné celý spor ukončit smírem, z něhož budou profitovat obě strany a v konečném důsledku i stát,“ předkládá úvahu věcný záměr zákona.
V další zmínce o žalovaném pak stát dokonce už pro žalovaného „mnoho výhod“, které popisuje takto: „Vymáhají-li dnes poškození některé z nároků individuálně, žalovanému z takových řízení vznikají opakovaně další a další náklady, které by si mohl ušetřit, pokud by byly všechny spory soustředěny do jednoho řízení. Lze proto předpokládat, že tito žalovaní změnu uvítají. U žalob na plnění je postavení žalovaného ještě více zvýhodněno: v případě neúspěchu nemusí žalovaný úspěšné protistraně nahrazovat náklady řízení, neboť tyto náklady platil advokát skupiny, který je pokryje z přiznané odměny. Odměna advokáta se přitom strhne přímo z přiznané částky, tudíž ani tu nemusí žalovaný zástupci skupiny v rámci náhrady nákladů řízení hradit,“ vysvětluje výhodnost dopadu hromadné žaloby na žalovaného stát.
O postavení advokáta, který má být investorem žaloby a o povinném zastoupení Česká justice rovněž informovala
Co když se žalovaný na hromadné žalobě domluví?
[mn_protected]
Existuje tedy vůbec nějaké riziko při použití takového nástroje jako je hromadná žaloba? Podle českého státu nikoli, a to přesto, že dvě rizika ve věcném záměru zmiňuje. První je situace, kdy se zločinná firma za peníze spikne se žalobcem: „Jakkoliv je častěji zmiňováno zneužití institutu směrem k žalovanému (srov. dále), hovoří se někdy i o riziku zneužití hromadné žaloby s úmyslem zkrátit zájmy skupiny. Žalovaný si najde jednoho oprávněného, kterému za úplatu nabídne, aby zahájil hromadné řízení .v zájmu skupiny´. To je obratem skončeno smírem, v němž žalovaný zaplatí mnohem méně, než je skutečná škoda všech členů skupiny,“ uvádí příklad malé domů věcný záměr.
A ministerstvo si na to v materiálu hned samo odpovídá: „Zneužít lze každý právní institut – v tomto ohledu tak podobná námitka nemůže mít zásadní povahu vylučující přijetí institutu. Věcný záměr však počítá s několika opatřeními, která by podobným situacím měla zabránit.“
Druhý příklad je situace smyšlené a křivé hromadné žaloby, jejímž účelem je firmu zlikvidovat: „Častěji než u skupiny, je možnost zneužití zmiňována v souvislosti se zájmy žalovaného. Hromadná žaloba je silný nástroj, který v případě medializace může vést k poškození či dokonce likvidaci podnikatele/konkurenta, který se ve skutečnosti žádného nekalého jednání nedopustil.“
Ani zde stát nepřipustí pochybnosti: „Opět jde o reálné riziko, které je nicméně spojené se zavedením jakéhokoliv institutu. Stejně tak je možné zneužít individuální žalobu, insolvenční návrh či dokonce poškodit konkurenta mediálně i bez jakéhokoliv právního postupu.“
Nástroje, které mají bránit zneužití
Věcný záměr počítá s nástroji, které by měly případnému zneužití na úkor žalovaného zabránit:
- Jde předně o vysoký soudní poplatek, který, jak se předpokládá, bude vytvářet dostatečnou ekonomickou bariéru pro případy, kdy hromadná žaloba nebude na místě.
- Pomoci by mělo i zavedení zvláštní fáze, tzv. certifikační fáze. V této fázi bude soud kromě splnění podmínek řízení zkoumat, zda cílem žaloby není jen zneužití či šikana žalovaného; sankcí bude neudělení certifikace, tedy nemožnost hromadné řízení vůbec vést.
- Odrazovat od zneužití by měla i obrovská odpovědnost advokáta skupiny, jenž bude financování celého řízení nést na svých bedrech a v případě neúspěchu hradit náklady žalovanému – ty budou u hromadných žalob dosahovat řádu stovek tisíc až milionů korun. Odměnu advokát přitom dostane pouze tehdy, pokud v řízení uspěje (obdrží procento z vysouzené částky).
Když žalovaný neví, kdo ho žaluje a komu platí
Co se týče žalované zločinné korporace a jejího postavení v procesu, není věcný záměr pro firmy ve skutečnosti nijak příznivý. S odkazem na Ústavní soud připouští, že žalovaný nebude vědět, kdo ho žaluje a komu připadnou vysouzené peníze: „Proces může být spravedlivý jen tehdy, jsou-li si strany řízení rovny (viz WINTR, Jan. Říše principů: obecné a odvětvové principy současného českého práva. Praha: Karolinum, 2006.) Jak k tomu poznamenává Ústavní soud, zásada procesní rovnosti znamená povinnost pro soud zajistit účastníkům stejné možnosti k uplatnění práv (viz II. ÚS 74/93 a I. ÚS 13/98). Nicméně Ústavní soud dovodil, že rovnost se může týkat jen postavení procesního, a nelze ji tedy logicky vztahovat na výsledek sporu (viz IV. ÚS 140/02). Procesní rovnost dále podle něj nelze vykládat tak, že by zákonodárce nemohl stanovit rozdílný rozsah procesních práv a povinností u různých druhů řízení (viz Pl. ÚS 19/02). Jeví se proto jako naprosto v souladu s ústavním pořádkem České republiky, pokud navrhovaná právní úprava výslovně počítá s tím, že žalovaný nemusí mít jasnou představu o složení celé skupiny nebo že žalovanému bude uložena povinnost složit určitou sumu bez ohledu na konečný počet členů skupiny, kteří uplatní vůči žalovanému svůj nárok.“
„Jde-li pak konkrétně o Evropskou úmluvu o lidských právech a související judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, jedinou myslitelnou kolizí zde může být rozpor s čl. 6 Úmluvy. Judikatura Evropského soudu ve vztahu ke kolektivním žalobám na tomto poli neexistuje,“ konstatuje záměr k souladu s mezinárodními úmluvami.
Firmy se nemohou dovolávat vlastní nepoctivosti
Podle legislativců ministerstva spravedlnosti se někdy objevují i námitky, že hromadné žaloby zasahují do práv žalovaného obecně. „Jednak tehdy, když se hromadná žaloba zavede s ´retroaktivními účinky´ – tj. její použití je možné i pro vymožení nároků, které vznikly již před účinností zákona. Jednak jde o obecné poškození jeho práv – v právním řádu, který neumožňuje hromadné vymáhání nároků, se určité nároky vůbec nevymáhají.“
S touto námitkou si podle věcného záměru mohou poradit poslanci a senátoři: „K první námitce lze uvést, že zavedení procesního nástroje, jakým jsou hromadné žaloby, nemůže být zasaženo do legitimního očekávání jiného. Hromadné žaloby nevytváří nové hmotně právní nároky, které by tu dříve nebyly. Individuální nároky již dávno existují a je dokonce možné je i vymáhat soudně. Kolektivní žaloba jen zavádí další procesní nástroj, jehož cílem je vymáhání již existujících nároků usnadnit. Zákonodárci nadto nic nebrání v tom, aby stanovil, že zákon se použije pouze na nároky vzniklé po nabytí účinnosti.“
Také druhá námitka je podle ministerských legislativců lichá: „Ani druhá námitka neobstojí. Odvěká právní zásada praví, že nikdo se nemůže dovolávat své vlastní nepoctivosti. Pokud tedy někdo dlouhodobě zneužívá nevymahatelnosti určitých nároků, využívá svého postavení silnější strany a poškozuje obrovské skupiny osob, nemůže očekávat, že jeho jednání bude právem chráněno navždy. Opět je nutné zopakovat, že jednání, na něž dopadnou hromadné žaloby, jsou postižitelná i pravidly dnešního právního řádu. Ať už jde o nekalou soutěž, odpovědnost za škodu, práva spotřebitele či zákony na ochranu životního prostředí – všechna jednání v rozporu s těmito normami již dnes vedou k porušení práva, které je postižitelné a vymahatelné u soudu. Hromadné žaloby jen toto vymáhání usnadňují tím, že všechny nároky soustřeďují do jednoho jediného řízení,“ vysvětluje znovu záměr.
Když se dohodnou na částce, bude smír
Podle věcného záměru bude možné hromadnou žalobu podat ve všech oblastech, v nichž lze nároky uplatňovat cestou civilního soudního řízení až na určité výjimky, které budou taxativně vymezeny v zákoně. Z povahy věci bude žaloba rovněž vyloučena ve věcech, které se projednávají podle zásad řízení nesporného (věci, v nichž nelze uzavřít soudní smír).
Pasáž o možnosti uzavřít smír je mimořádně podstatná: „V řízení o hromadné žalobě bude přípustné uzavření smíru. Strany na základě dohody předloží návrh na schválení smíru soudu. Navržený smír bude soudem přezkoumán, a to jak z hlediska souladnosti s hmotným právem, tak i toho, zda odpovídá společnému zájmu všech členů skupiny. Pouze takto přezkoumaný smír může soud schválit. Pro případ, že jednotliví členové s takovým smírem souhlasit nebudou, budou moci i v této fázi z řízení vystoupit, k čemuž jim soud poskytne odpovídající lhůtu. Schválený smír se tak na ně vztahovat nebude,“ popisuje věcný záměr.
Poté pokračuje popisem mechanismu složení peněz od žalovaného pro žalobce: „V případě existence rozsudku/schváleného smíru bude tento de iure působit jen ve vztahu ke skupině, o jejíchž právech soud rozhoduje. Tj. překážka věci pravomocně rozhodnuté bude existovat v případě opt-outu pouze u těch osob, které nevyužily svého práva z řízení vystoupit, v případě opt-in vůči osobám, které se do řízení přihlásily. Rozsudek bude obsahovat celkovou částku, kterou je žalovaný povinen složit na vybrané místo – a určení tohoto místa dle uvážení soudu (svěřenský fond, do úschovy advokáta, do soudní úschovy, jiným vhodným způsobem). Výkonu rozhodnutí/exekuce v případě nesplnění celé částky se bude přitom oprávněn domáhat pouze advokát, který byl pověřen správou fondu,“ předkládá ministerstvo spravedlnosti popis, který přinejmenším slovně připomíná spíše složení výpalného na vybrané místo vyděrači.
Kdo a jak bude dělit peníze?
O astronomických částkách výpalného, které jsou schopni žalobci vymoci na korporacích v některých zemích tzv. západu hovořil na symposiu o hromadných žalobách letos v červenci advokát Alexander Bělohlávek.
Kdo a jak vysouzené peníze rozdělí?: „Poté, co žalovaný složí peníze do úschovy/na jiné vhodné místo, budou mít členové skupiny soudem určenou lhůtu na přihlášení svých nároků. To, zda přihlášené osoby splňují podmínky definované soudem, bude posuzovat advokát. V případě kladného posouzení jim bude z fondu vyplacena částka. Advokát bude při této své činnosti podléhat dohledu soudu, tomu bude muset rovněž v určené lhůtě předložit vyúčtování ke schválení, které soud uveřejní na příslušné centralizované platformě. Nebude-li osoba spokojená s vyřízením své přihlášky, může se bránit u soudu zvláštním opravným prostředkem ve zjednodušeném řízení – příslušný bude soud, který projednával hromadnou žalobu,“ popisuje jednoduchý mechanismus dělení ministerstvo spravedlnosti.
[/mn_protected]
Irena Válová
