Nepohodlní odborníci, kteří se snaží chovat nezávisle ve prospěch veřejného zdraví, jsou „mnohým“ trnem v oku, míní Jindřich Vobořil, národní protidrogový koordinátor, který je zároveň výkonným místopředsedou Rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky a ředitelem Odboru protidrogové politiky Úřadu vlády.  Vobořil říká, že se znovu objevují pokusy odstranit ho ze státní správy, a to kdykoliv začne upozorňovat na téma, které se nelíbí nějaké firmě. Koordinátor také ostře kritizuje ministerstvo zdravotnictví, jehož úřednice prý bojkotují moderní přístup k léčbě závislostí a tím vlastně pomáhají některým tradičním tabákovým výrobkům.  Zdravotnický deník se ptal Jindřicha Vobořila nejen na úspěchy a slabiny českého boje proti závislostem, ale právě i na neshody mezi odborníky a úředníky.

 

Ve kterých oblastech boje proti závislostem je stát úspěšný a kde se mu naopak nedaří?

Ve srovnání s jinými evropskými státy jsme na tom v oblasti nelegálních drog celkem dobře, v podstatě i ve světovém měřítku. Máme přes 40 tisíc lidí v rizikovém užívání nelegálních drog a tento počet v posledních letech mírně klesá. S rizikovým užíváním legálních návykových látek, jako je tabák a alkohol, jsme na tom ale výrazně hůře. Alkohol u nás rizikově užívá přes 600 000 lidí, denně kouří 2,5 milionu lidí.

V důsledku užívání nelegálních drog u nás umírá v průměru 100 lidí ročně, na následky spojené s konzumací alkoholu je to přes 6000 lidí ročně a ve spojitosti s kouřením dokonce 15 000 lidí. Víme, že celosvětově je to 6 % úmrtí, která jsou spojena s alkoholem (každý 20. člověk). V souvislosti s alkoholem tudíž umírá mnohem více osob než v souvislosti s HIV či tuberkulózou.

Mohlo by vás zajímat

Česká republika je ale navíc v této souvislosti každoročně Světovou zdravotnickou organizací označována za jednu z pěti nejhorších zemí na světě. Je tedy s podivem, proč již dávno před mým nástupem zodpovědní lidé za politiky tabáku a alkoholu ve smyslu veřejného zdraví udělali tak málo pro nutné změny. Obzvlášť, když dnes víme, že se tyto oblasti vzájemně ovlivňují.

Nyní se po složitějším vyjednávacím období, protidrogová politika spojila a napříč ministerstvy se konečně začal řešit i alkohol, tabák a hazard aktivněji. Následně se dostal na stůl zákon, kterému se říkalo mediálně tabákový, ale on zahrnoval i alkohol a další návykové látky. S tímto zákonem tedy moc spokojený nejsem, je dle mého slabý, nakonec se vypustily důležité a funkční části ze zákona předchozího, ale především nechápu, proč jeho příprava trvala přes čtyři vlády.

Hazardní zákon je o něco zdařilejší. Tento zákon byl totiž postaven na předchozí analýze dopadů hazardu v ČR. V oblasti hazardu vláda také vydala nějaké malé prostředky do léčby a prevence. Koordinace zde také funguje mnohem lépe. Dopady ale zatím nejsou na počtu problémových hráčů vidět. Jde o krátký čas.

Rada vlády pro koordinaci protidrogové politiky, po dohodě s Policií ČR, konečně začala tlačit na lepší koordinaci vymáhání zákona zakazujícího prodej alkoholu a tabáku do 18 let, který se dlouhodobě celospolečensky ignoroval. V oblasti užívání tabáku a alkoholu mladšími 18 let jsme v některých parametrech vůbec nejhůře skórující zemí v Evropě i ve světě. Vezměte si, že například ve věkové skupině do 16 let nám denně kouří dnes 11 procent dětí.

Kdybychom začali před 20 lety aktivněji a odvážněji, když se tyto politiky začaly formovat na úrovni ministerstev, a kdybychom zaměstnali kompetentní odborníky, tak by byla situace zcela odlišná. Možná šlo také o to, že tito lidé tu oblast prostě dostali na starosti, aniž by k tomu měli erudici, a další důvody ani nechci domýšlet.

Je to dáno nezájmem politiků nebo neprofesionalitou úředníků ve státní službě nebo ještě něčím jiným?

Z části se o to politická reprezentace zajímala možná malinko méně, než by měla a mohla.  Na druhou stranu sebelepší politická reprezentace má omezené možnosti bez podpory kvalitních, odborně zdatných a nestranných úředníků. Samozřejmě i zde jsou zaměstnáni již léta lidé, kteří jsou touto problematikou a jejím řešením přímo pověřeni, například právě na ministerstvu zdravotnictví. Otázkou ale zůstává, proč v těchto oblastech byli schopni udělat tak málo pro změnu, když někteří jsou na svých pozicích téměř dvě desetiletí.

Podle informací Zdravotnického deníku došlo v poslední době ke konfliktům mezi odborníky a úředníky ministerstva zdravotnictví. Údajně se rozešly názory Lenky Kostelecké z ministerstva s profesorkou Evou Králikovou, která je nestorkou protikuřáckých kampaní. Jarmila Vedralová z téhož ministerstva zase údajně zastává jiný přístup v oblasti protidrogové politiky. Obě, ač jsou zaměstnány na referentských pozicích, mají fakticky klíčové postavení ve formulaci veřejných politik v uvedených oblastech. Projevilo se to nějak na vztahu MZ s úřadem protidrogového koordinátora?

Jste očividně dobře informováni. Na odborné úrovni vedeme bohužel často věcné spory s úředníky ministerstva zdravotnictví, tím posledním byla více než roční diskuze nad tématy v oblasti tzv. přístupu harm reduction (minimalizace škod).

Harm reduction je odborníky uznávaný přístup, který snižuje rizika a minimalizuje poškození zdraví lidí. V oblasti drog je to například přechod na méně rizikové, byť stále návykové látky. Je to pragmatický přístup, který skutečně zachraňuje životy a z pohledu odborníka má obrovský vliv na lidské zdraví. Stejně tak u užívání tabáku existují výrobky, které od té nejvíce zdraví škodlivé aplikace spalováním tabáku klasickou cestou přecházejí k různým dalším typům aplikace. Podle všech odborných dostupných informací tyto aplikace snižují rizika pro zdraví jednotlivce o mnoho desítek procent a u některých již víme, že jde o více než 90 procent. Pro odborníky je pak naprosto nepochopitelné, jak je možné, že toto stát nevidí a brání se změnám.

Většina z nás ví, že vize společnosti stoprocentně bez tabáku není realistická. Já za sebe z pozice odborníka říkám, že věřím v účinnost harm reduction projektů a produktů bez ohledu na to, o jaký konkrétní výrobek či firmu se jedná. 

Ač se nám to jako odborníkům (ze Společnosti pro návykové nemoci, z Národního ústavu duševního zdraví, České pneumologické společnosti atp.) zdá logické, v tuto chvíli nenacházíme z nějakého důvodu podporu právě na ministerstvu zdravotnictví. Naopak jsme nuceni čelit obviňování ze strany ministerstva z účelné podpory některých tabákových výrobků. My ale pouze, jako odborníci na prevenci a léčbu, říkáme, že tento typ restrikce je kontraproduktivní a připomíná až příliš nápadně české rčení “zloděj křičí – chyťte zloděje”. On totiž právě tento bojkot naopak pomáhá některým tradičním výrobkům, a to i přes naše opakované upozornění na nesprávnost a nekompetentnost tohoto postupu.

Existuje podobná neshoda mezi ministerstvem a odborníky i v jiných oblastech?

Tento spor vyvrcholil asi nejsilněji. Často mě ale frustruje, že jako odborníci na danou problematiku přineseme řadu příkladů dobré praxe ze zahraničí, návrhy řešení, strategie a návrhy na akční plány a prostředky, které se mají vyčlenit, ale příliš to nepomáhá. Setkáváme se s blokací z některých úřednických pozic. My nepotřebujeme s nikým soutěžit o to, kdo má či nemá pravdu, my naopak chceme spolupracovat na řešení reálných problémů.

Právě proto, že jsme odborníci, lékaři a lidé z pomáhajících služeb, tak nemáme potřebu si hájit pozice. Vycházíme ze zkušenosti a jasné moderní evidence v tom, co skutečně pomáhá.

Je to na úrovni politického a manažerského vedení ministerstva nebo problém vidíte v nejnižších úřednických patrech?

Často jsem  schopen se domluvit na úrovni politiků a pak se divím, že to zastaví někdo na té nižší úrovni. Bohužel tito konkrétní lidé na úřednických postech jsou ale vlastně zodpovědní za to, že se celá léta nic v této zemi nepohnulo včas správným směrem. Je to dle mého asi taková směsice úřednického alibi “kdo nic nedělá, ten nic nezkazí“, dále neochota se seznamovat s moderními přístupy či naslouchat odborníkům, protože to znamená přijít někdy s převratnými myšlenkami, a to chce odvahu.

A nemáte obavu, že za tím vším stojí i nějaká konkrétní firma? Nebojíte se, že vám něco hrozí i osobně?

No občas se bojím. Upozorňoval jsem na tuto situaci vládu a stejně tak jsem tyto informace dával k dispozici BIS. Nemám všechny důkazy pohromadě, ale už se mi v minulosti stalo, že se mě někdo pokusil ze státní správy odstranit. Je zde určitě konkurenční boj a jsou tu firmy, které na to mají prostředky i kontakty a bojují mezi sebou a snaží se nás všechny do toho vědomě či nevědomě zatáhnout.

Nepohodlní odborníci, kteří se snaží chovat nezávisle ve prospěch veřejného zdraví, jsou samozřejmě mnohým logicky trnem v oku. Každé rozhodnutí vlády v tomto smyslu může totiž mít potenciální dopad na změnu ve prospěch jedné firmy na úkor druhé a na to my nesmíme hledět.
Uvedu příklad. Před dvěma lety se nastavila nová spotřební daň na tabákové výrobky a na řezaný tabák se, z pro mě nepochopitelných důvodů, nastavila nižší spotřební daň. Jedna tabáková firma, jejímž primárním produktem je řezaný tabák najednou může platit nižší spotřební daň a těží z tohoto rozhodnutí nejvíce. To mi jako náhoda nepřipadá. Světová zdravotnické organizace ale přitom upozorňuje na to, že právě cenotvorba je jedním ze základních nástrojů prevence rizikového užívání tabáku. Když jsem na tyto témata začal upozorňovat, byl okamžitě pokus mě zdiskreditovat a odvolat z pozice. Čekám, že po tomto sporu to přijde opět, jako již poněkolikáté.

-red-