Vnitro, spravedlnost i Úřad vlády odmítají vést registr lobbistů
Věcný záměr zákona o lobbingu prošel Legislativní radou vlády (LRV). Podle dvanácti stran připomínek tohoto orgánu je však návrh plný neurčitých pojmů, definice lobistů je nejasná, sankce nepřiměřené. Z materiálu plyne, že registr lobbistů žádné ministerstvo nechce vést a ministerstvo financí ho nehodlá platit. Lobbisté ze zákona odmítají být lobbisty, LRV navrhuje do výčtu lobovaných doplnit prezidenta republiky a varuje před lobbyistickými politickými stranami.
Materiál Legislativní rada „propustila“ ve čtvrtek 23. listopadu 2017 s doporučením vládě pracovat na návrhu zákona a zohlednit připomínky. Návrh věcného záměru předložil ministr pro legislativu a lidská práva Jan Chvojka (ČSSD) letos v srpnu. “Chci, aby skončila praxe obchodníků s teplou vodou a podivných našeptávačů pohybujících se po Poslanecké sněmovně,” komentoval po jednání Rady regulaci lobbistů předkladatel návrhu, předseda Legislativní rady vlády a ministr pro legislativu a lidská práva Jan Chvojka (ČSSD).
O obsahu rozsáhlého návrhu Česká justice již dříve informovala. Návrh obsahuje kromě definice lobbingu také výčet lobovaných osob, povinnost lobbistů registrovat se v registru, vést čtvrtletní zprávy o činnosti pod hrozbou pokuty až 200 000 korun při zjištění nepravdivých skutečností ve zprávě nebo povinou legislativní stopu, která bude zaznamenávat kdo měl vliv na zákon ve kterékoli fázi legislativního procesu.
K legislativní stopě se vyjádřila ve svém stanovisku komise LRV pro pracovní rávo a sociální věci a vyslovila pochybnosti o tom, že by „na základě předloženého věcného záměru zákona bylo možno zabránit faktickému neregistrovanému lobbingu“. „Komise má za to, že okruhy lobbistů i lobbovaných osob a administrativa s tím spojená budou příliš široké a složité a povedou k nepřehlednosti místo zprůhlednění legislativního procesu. Povinnost vedení legislativní stopy a ukládání sankcí považuje zejména u členů vlády za nereálné,“ uvedla komise s návrhu, podle kterého budou výčtem ze zákona všichni ministři a jejich náměstci automaticky lobovanými osobami.
Zákonem označený za lobovaného je automaticky podjatý
Mohlo by vás zajímat
Budou-li ze zákona výčtem automaticky označeny lobovanými osobami statutární zástupci ministerstev, poslanci a zástupci dalších orgánů a institucí státu, logicky se ocitají v permanentním střetu zájmů, co se týče kontroly a evidence lobbingu a trestání jednání v rozporu s navrhovaným zákonem. Jak vyplývá ze zprávy LRV, je to důvod, proč ministerstva a další orgány státní moci jako budoucí lobovaní odmítají spravovat registr lobbistů a vést správní řízení.
Vést registr odmítly tři orgány: „Ministerstvo vnitra, Ministerstvo spravedlnosti a Úřad vlády České republiky odmítají, aby správa registru lobbistů a související správní činnosti, včetně vedení připomínkových řízení, byly svěřeny právě jim. Ani jeden z uvedených úřadů neshledává relevantní důvod, proč by tato působnost měla být svěřena právě jemu. Ministerstvo vnitra upozorňuje, že s ohledem na zamýšlený okruh lobbovaných osob, mezi něž by spadali kromě jiných též ministr vnitra jakožto člen vlády a náměstek ministra vnitra pro státní službu, se jeví svěření této agendy Ministerstvu vnitra jako potenciálně problematické s ohledem na možný střet zájmů či z procesního hlediska podjatost,“ cituje materiál LRV z připomínkového řízení.
Ministerstvo financí pak odmítlo celou akci platit a udělilo v připomínkovém řízení návrhu rozpor: „Rozpor s Ministerstvem financí se týká pasáže návrhu věcného záměru, podle níž má být vyčíslení nákladů spojených s vedením registru lobbistů ponecháno až na dobu zpracování prováděcích předpisů k zákonu o lobbingu. Ministerstvo financí trvá na rozpočtově neutrálním řešení bez navýšení personálních kapacit. Podle předkladatele si však nová úprava, která v preferované variantě III. počítá se zřízením registru lobbistů, nutně jisté finanční či personální prostředky vyžádá,“ shrnuje zpráva LRV.
Lobbisté ze zákona odmítají být za lobbisty
Ze zprávy dále vyplývá, že četné instituce navíc odmítají být označeny za lobbisty. Některé výslovně požádaly o vynětí ze seznamu – například Česká národní banka, které už nyní ze zákona nesmí přijímat žádné pokyny od jiného a zákon by toto ustanovení naopak „rozmělnil“. S totožnou připomínkou přišly Český telekomunikační úřad a Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, které jsou ze zákona nezávislé.
Další skupinu, která požaduje vyloučení ze zákona jsou potenciální lobbisté, kteří to ovšem mají jako zákonný popis práce. Jsou to odbory a Svaz obcí a měst, který žádá z úpravy „vyloučení osob hájících zájmy územních samospráv“. A v neposlední řadě se proti definici lobbingu ohradily zástupci zaměstnavatelů, firem a korporací Hospodářská komora a Svaz průmyslu a dopravy: „V návrhu podle něj chybí jasné vymezení základních definic, poukazuje například na nejednoznačnost pojmů opakovaná, systematická a organizovaná aktivita a na absenci vymezení okruhu osob blízkých nebo postavení profesních organizací, povinností lobbovaných, práv lobbistů nebo nastavení podmínek odpovědnosti za porušení povinností.“ Hospodářská komora navíc nesouhlasí s registrem lobbistů.
LRV naopak navrhuje doplnit do výčtu lobovaných prezidenta republiky, neboť i ten se podílí na legislativním procesu.
[mn_protected]
Kdo je lobbista, je stále otázka
Nesouhlas být označen za lobbyistu souvisí i s definicí lobbistů, jak se poprvé v historii ve věcném záměru objevila: „Lobbing bude vymezen jako opakovaná činnost vykonávaná systematicky a organizovaně za účelem ovlivnění veřejného rozhodování (při přípravě, schvalování a projednávání návrhů obecně závazných právních předpisů a dokumentů strategické, koncepční a plánovací povahy),“ stojí ve věcném záměru.
S námitkou se ztotožnila Legislativní rada vlády: „Při formulaci pozitivní definice lobbingu je třeba zvážit použití pojmů ,systematicky“ a „organizovaně´, navíc v alternativním výčtu. V obou případech jde o ne zcela určité pojmy, a pokud má být nesplnění povinnosti registrace stíháno správními tresty, je vyjasnění kritérií důležitou podmínkou právní jistoty.
Podle zatím navrhované definice je totiž lobiystou každý, kdo jakkoli ovlivňuje legislativní proces ve prospěch kohokoli. LRV navrhuje doplnit, že stačí učinit to jedenkrát. „Má-li být jako jedno z kritérií pro vymezení pojmu „lobbing“ ve vztahu k povinnosti registrace použit pojem ,hlavní činnost´ , mělo by být zřejmě jednoznačně vymezeno, že jde o službu poskytovanou na zakázku, přičemž stačí jedno takové poskytnutí,“ uvádí se ve stanovisku LRV.
Navíc návrh operuje s pojmy jako in-house lobying, in-house korporátní lobbyisté a in-house lobbyisté zájmových skupin, které krom toho, že v češtině ani v právním řádu neexistují, nejsou ani obsahově jednoznačně popsány: „Pojem „in-house lobbista“ navíc není úplně jednoznačný a srozumitelný ani s ohledem na to, že v úvodní části se předpokládá závislé postavení osoby vykonávající lobbing ve vztahu k lobbistovi, avšak není zřejmé, zda do této kategorie spadá třeba statutární orgán společnosti,“ upřesňuje materiál LRV.
Budou lobbisty trestat obce?
To je mimo jiné také důvod, proč ruce pryč od návrhu dávají některé kraje jako instituce, které by měly trestat lobbyisty v přestupkovém řízení, vyplývá dále z materiálu: „Ústecký kraj a Zlínský kraj nesouhlasí, aby projednávání přestupků spočívajících v porušení povinností vyplývajících z navrhované úpravy bylo svěřeno obecním úřadům obcí s rozšířenou působností. Trvají na tom, že tato působnost má náležet orgánu, jemuž bude svěřeno vedení evidence a kontrola předložených dokladů a plnění dalších povinností,“ cituje připomínkové řízení materiál LRV.
Jeho součástí jsou doporučení jako například popsat, jak lze z registru lobbyistu vymazat nebo upřesnit, zda budou lobbyisty také referenti ministerstev pro legislativu a ze zákona existující připomínková místa.
Zakládání lobistických politických stran jako účelovek
V souvislosti se zamýšlenou legislativní stopou je pak třeba ujasnit, kdo bude trestán za její nedodržení: „Stanovení sankcí v souvislosti s vedením tzv. legislativní stopy se jeví jako nepřiměřené a nesystémové. Pokud by měla být legislativní stopa součástí důvodové zprávy, šlo by o jedinou položku v úpravě náležitostí důvodové zprávy v zákoně č. 222/2016 Sb. chráněnou sankčními prostředky. Navíc není zřejmé, vůči komu by sankce měla směřovat např. v případě výboru nebo kanceláře komory Parlamentu a jakou by mohla mít formu,“ uvádí LRV.
V neposlední řadě pak v oddílu o promítnutí návrhu do právního řádu LRV naopak nepřímo varuje před účelovkami: „Pokud jde o negativní vymezení pojmu lobbing, je při zpracování návrhu zákona třeba zvážit, zda je skutečně na místě vyjmout z působnosti regulace pracovní skupiny a komise, neboť tato výjimka by při nevhodné, zejména příliš obecné formulaci mohla sloužit jako prostředek k obcházení navrhované regulace. Podobně by tomu mohlo být například v případě , účelově založené politické strany´ . V případě pojmu , sociální dialog´ pak není zřejmé, co vše zahrnuje; zřejmě by mělo jít toliko o strukturovaná jednání tripartity, tedy jednání Rady hospodářské a sociální dohody,“ uvádí LRV příklady, pod které lze schovat téměř vše.
[/mn_protected]
Irena Válová
