Terapeuti a specialisté tradiční čínské medicíny možná zmizí ze zákona o nelékařských zdravotnických povoláních. Alespoň by si to přáli senátoři Alena Dernerová (bez politické příslušnosti) a Vladimír Plaček (ČSSD) – a po včerejším zasedání také senátní výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Problematiku v širším měřítku by přitom měl řešit zákon, který by měl podle ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha (ANO) spatřit světlo světa v polovině letošního roku. Úprava má zahrnout všechny léčitele, jejichž působení by měla dát jasné mantinely a také definovat odpovědnost.

 

„S těmito takzvanými zdravotnickými nelékaři se neztotožňují žádné instituce počínaje Českou lékařskou společností přes Českou lékařskou komoru až po děkany lékařských fakult. Tyto dva obory považují za léčitelské, nikoliv zdravotnické,“ uvádí předkladatel novely Vladimír Plaček. „Zákon, který prostřednictvím státní garance podpořil jednu skupinu léčitelů, přináší obrovská rizika a nezodpovězené otázky – proč jsou státem regulovaní a garantovaní pouze léčitelé provozující tzv. tradiční čínskou medicínu, proč ne ostatní léčitelé; kdo a kde bude léčitele vzdělávat; kdo a na základě čeho bude prověřovat jejich erudici; budou provozovat svá zdravotnická zařízení, kdo je bude registrovat a kontrolovat; budou jejich úkony hradit zdravotní pojišťovny, pokud nikoliv v současné době, tak v budoucnu?“ ptají se autoři senátní novely v důvodové zprávě.

„Hlavní námitkou proti čínské medicíně jako regulérní součásti českého zdravotnického systému je nejen fakt, že nejde ověřit kvalitu čínských lékařů, ale zvláště to, že peníze za alternativu z Dálného východu mohou chybět jinde, například při léčbě vzácných onemocnění, jako je smrtící spinální svalová atrofie, kdy se úhrada za dlouhodobou léčbu pohybuje v řádu miliónů korun ročně,“ přidává se také zpravodajka tisku Božena Sekaninová (ČSSD), která úpravu podpořila.

Podobně to vidí i místopředsedkyně výboru Milada Emmerová (ČSSD). „Byla bych nerada, aby se do naší klasické medicíny založené na důkazech dostávaly jakékoliv metody, které nejsou ověřené a je to jenom jakási dojmologie,“ domnívá se Emmerová.

Mohlo by vás zajímat

Zaručí akreditace eliminaci laických léčitelů?

Jedinou zastánkyni ve výboru nakonec našla tradiční čínská medicína v Daniele Filipiové (ODS). „Nikdo neví, jak to funguje, ale ono to funguje. Já jsem toho živým důkazem – měla jsem problémy, se kterými si naše klasická medicína nevěděla rady, páni doktoři mě léčili různými způsoby, ale stále nic nepomáhalo. Dostala jsem se k lékaři, který aplikoval tradiční čínskou medicínu, a ejhle, mé problémy zmizely. Hrubě se mi tedy nelíbí, když se tradiční čínská medicína srovnává s léčitelstvím,“ míní Filipiová, která se vyslovila proti návrhu zákona.

[mn_protected]

Návrhem nebyl nadšený ani Jaroslav Malý (bez politické příslušnosti). „Nám se tradiční čínská medicína nelíbí. Zákon 96 ale nehovoří o tom, jestli se nám něco líbí nebo ne, jedná se o školský zákon týkající se akreditace a předmětů vyučovaných na nelékařských oborech. Směr novely tedy není zamířen přesně na cíl – je proti tradiční čínské medicíně, ale míří na vzdělávací procesy v nelékařských oborech. Je otázka, zda vzít pod zákon něco, co by mělo mít kontrolu, nemělo by být zcela liberální a živelné, a dát tomu nějaký směr. Jde o to, aby laičtí léčitelé byli eliminováni, o nic jiného nejde,“ poukazuje Malý, podle kterého zákon 96 ukládá akreditaci a umožňuje tak dohled.

Jenže právě zakotvení vzdělávání, k němuž došlo narychlo formou přílepku z pera Rostislava Vyzuly (Ano), nebylo podle senátora Jana Žaloudíka (ČSSD) na místě. „Začali jsme slečnu provdávat dříve, než se narodila. Nejdřív bychom měli pojmenovat, jestli vůbec chceme dávat léčitele do zákona – je to obousečná zbraň. Volal jsem na několik zdravotnických fakult, jak jsou na tom s přípravou vzdělávacího programu, a ony se od toho distancují. Děkani ani nemohli udělat nic jiného, protože neví, jak by to učili – není tam nikdo, kdo by to učil. Jsou tam sice disciplíny jako anatomie, fyziologie či patofyziologie, ale pak by měl přijít někdo z Číny – i tam ale někdo musí označit, že je to ten správný, musí ho certifikovat. Měli jsme se začít bavit o léčitelství a postavení čínské medicíny, až sekundárně o tom, kdo to bude vzdělávat,“ říká Jan Žaloudík.

Ministerstvo chce dát léčitelství regulační rámec

Stejného názoru je nyní také ministerstvo zdravotnictví. „Jsem toho názoru, že při schvalování úpravy s pozměňovacím návrhem nebyly zváženy všechny dopady zakomponování tradiční čínské medicíny do systému poskytování zdravotních služeb. Zařazení terapeuta a specialisty tradiční čínské medicíny mezi zdravotnické obory považuji bez řádného posouzení a vyhodnocení možnosti integrace do systému zdravotních služeb a úpravy všech souvislostí, jako je například vymezení podmínek pro udělení oprávnění poskytování zdravotních služeb podle zákona o zdravotních službách, za předčasné a nedostatečně promyšlené,“ konstatuje ministr Adam Vojtěch, který se přiklání k tomu, že tradiční čínská medicína spadá spíše do léčitelství nežli mezi zdravotnická povolání poskytujících péči dle zákona o zdravotních službách.

Ministerstvo sice zaujalo k návrhu neutrální stanovisko, je ovšem zřejmé, že by se problematikou léčitelství chtělo zabývat. „V České republice samozřejmě existuje velké množství léčitelů, kteří využívají i jiné metody než tradiční čínskou medicínu, a jejich činnost by si jednoznačně zasloužila transparentní vymezení v komplexní zákonné právní úpravě, kde by bylo zřejmé, ke kterým činnostem budou tito odborníci oprávněni a jaká je jejich odpovědnost za prováděnou péči. Vzhledem k tomu, že je už dlouho voláno po nové legislativní úpravě a uchopení problematiky léčitelství jako celku – v minulosti tu bylo už několik pokusů, chtěl bych se toho ujmout a připravit novou úpravu léčitelství. Bylo by to řešení a zlatá střední cesta k tomu, aby tradiční čínská medicína, která je využívána ze strany občanů, byla zachována a ukotvena,“ načrtává Adam Vojtěch s tím, že zákon o léčitelství považuje za klíčový.

V současnosti už má ministerstvo hotové teze, které předložilo k posouzení České lékařské společnosti. Do léta by pak měla být úprava na světě a vstoupit do legislativního procesu. „Nechtěli bychom definovat jednotlivé typy léčitelských činností a stanovovat kvalifikační předpoklady, protože činností je celá řada a často u nich neumíme sledovat účinnost. Snaha je dát základní regulační rámec – kdo se činnosti věnuje, co dělá s pacientem, co mu doporučuje a prodává, aby tu pro případ nároku ze vzniku újmy byla dokumentace a důkazy,“ dodává náměstek pro legislativu Radek Policar.

[/mn_protected]

Michaela Koubová