Emocionálně nestabilní lidé mají vyšší riziko, že je pokouše pes, než ti vyrovnaní. Zjistila to nová britská studie, která zahrnovala téměř sedm stovek respondentů. Podle odborníků totiž psi vnímají nejen rychlé pohyby či tón hlasu, ale i rychlost tepu nebo vylučování hormonů – a podle toho pak reagují.

 

Nervózní povaha může zvýšit šance na pokousání psem. Studie provedená odborníky z Liverpoolské univerzity publikovaná v časopise Journal of Epidemiology and Community Health ukazuje, že ti, kdo se v testu osobnosti ukázali jako emocionálně stabilní, měli menší šanci, že někdy utrží psí kousanec. Výzkum tak může pomoci těm, kdo se v přítomnosti psů krčí nebo nejsou schopni kontrolovat svoje emoce, aby se pokousání vyhnuli.

Dosavadní studie ohledně psích kousnutí se obvykle omezovaly na nemocniční záznamy, které však zahrnují jen závažné incidenty. Nový výzkum se ale snaží lépe porozumět pokousáním obecně, nejen těm, kvůli kterým skončí oběť v nemocnici. Celkem přitom odborníci vyzpovídali 694 lidí z téměř čtyř stovek domácností v severní Anglii.

Zjistilo se, že zkušenost s pokousáním měla čtvrtina dotazovaných – celkem 172 lidí, kteří dohromady utržili 301 kousanců. 58 procent z nich bylo pokousáno jen jednou a u 44 procent respondentů došlo k pokousání v dětství. 55 procent lidí bylo pokousáno psem, kterého nikdy předtím neviděli. Třetina potřebovala ošetření lékaře, v nemocnici skončilo necelé procento. 1,8 krát častěji byli pokousáni muži, 3,3 krát častěji pak ti, kdo sami mají psa doma.

Mohlo by vás zajímat

Průzkum ovšem nezahrnoval jen vlastnictví psa, zkušenosti s pokousáním a demografické údaje, ale také zdravotní stav a test osobnosti.

„Propojení s osobností může být užitečné. Pokud se prokáže, může být poznatek využit k zacílení programů prevence pokousání na lidi, kteří mají nejvyšší pravděpodobnost, že budou pokousáni,“ uvádí podle CBC Carri Westgarthová, vedoucí studie z Institutu infekcí a světového zdraví při Liverpoolské univerzitě. „Preventivní programy by také měly cílit na konkrétní chování obětí s různými typy osobnosti,“ píší autoři ve studii. Během deseti let si přitom psí útoky vyžádali v Británii 21 životů.

Místo obrany útok

Přestože je podle odborníků těžké přesně určit důvody, proč se psi začnou radovat nebo jsou nešťastní, následné chování s největší pravděpodobností závisí na tom, jak člověk na psa reaguje. Nervózní osobu tak může pes pokousat, zatímco někoho, kdo jedná sebevědomě, ne.

„Proč tomu tak je? Nervózní lidé zřejmě dávají podněty, které psovo chování vyostří,“ říká Julie Speyerová, odbornice na psí chování z Toronta. Takovými podněty může být celé spektrum věcí, které může znepokojený člověk v nepříjemné situaci udělat. Rychlé pohyby těla, pronikavý hlas i hormony, které vylučuje naše tělo, když jsme nervózní, mohou psa vystresovat. A nejen to – podle Speyerové mohou psi dokonce slyšet změnu rytmu našeho srdce, což je může přimět k domněnce, že je něco špatně. U lidí, kteří jsou náchylní k tomu být emocionálně nestabilní, se přitom tyto spouštěče objevují s větší pravděpodobností.

„Jsou různé důvody, proč se psi do stavu dostanou, jakmile jsou ale velmi rozrušení, mohou náhlé pohyby a zvuky způsobit, že přejdou z defenzivy do ofenzivy. Zjistili jsme, že nervózní typy osobností mají skon dělat pohyby, které psa k této změně přimějí,“ vysvětluje Speyerová.

Pejskaři přitom už dlouho podporují teorii, že psi vnímají sociální podněty a lidské emoce. Tanner Young-Shultz z Toronta vlastní fenku zlatého retrívra jménem Riley, která má podle jeho slov velmi klidnou povahu. Před dvěma měsíci ji vzal k veterináři, kde ale spolu s dalšími psi v čekárně začala být agresivní. Young-Shultz přiznává, že byl sám před zákrokem hodně nervózní, a spojuje tak její neobvyklé chování s vlastními pocity. „Cítila, že mám obavy. Nevěděla, co se děje, ale rozhodně věděla, že něco ano,“ dodává Young-Shultz.

-mk-