Miliony závislých, tisíce mrtvých a sociální náklady dosahující až dvou procent HDP – taková je současná bilance dopadů nelegálních drog. Za ty přitom ročně Evropané dají minimálně 24 miliard euro. Ačkoliv se ale čísla mohou zdát na první pohled strašidelná, v porovnání například se Spojenými státy, kde jsou počty mrtvých řádově vyšší, jde o výsledek dobrý. Vděčíme za něj hlavně vyrovnanému přístupu k vymáhání práva a veřejnému zdraví, přičemž se jako jednoznačně efektivní krok jeví také dekriminalizace užívání. I když ale situace obecně není špatná, zůstává tu stále mnoho mezer a nových výzev. Státům se je snaží pomáhat řešit Evropské monitorovací centrum pro drogy a drogovou závislost (EMCDDA), které proto nedávno vydalo strategii do roku 2025. Chce díky ní přispět k zdravější a bezpečnější Evropě mimo jiné poskytováním dat, analýz, monitorováním trendů a sdílením best practice. Strategii centrum představilo na podzimní konferenci věnované závislostem Lisbon Addictions 2017, které se zúčastnil i Zdravotnický deník.
„V Evropě už přes dvacet let využíváme vyvážený přístup mezi vymáháním práva a veřejným zdravím. Mezi státy jsou sice rozdíly, ale ne tak velké. V USA je oproti tomu řadu let důraz kladen na vymáhání práva, často bez podobného důrazu na veřejné zdraví,“ poukazuje ředitel EMCDDA Alexis Goosdeel.
Výsledek je například takový, že zatímco v roce 1990 bylo v Evropě na metadonové léčbě 20 až 25 tisíc lidí, dnes se číslo povedlo zvýšit na 650 tisíc a injekční užívání drog klesá. Pokud bychom se podívali na počty uživatelů, je podle Evropské zprávy o drogách 2017 v Evropě 1,3 milionu vysoce rizikových uživatelů opioidů, přičemž pokrytí substituční léčbou se v EU pohybuje zhruba kolem 50 procent. Ve státech, které do EU vstoupily po roce 2000, ovšem nezřídka bývá dostupnost nižší – třeba v Lotyšsku je pouze 10 procent.
Co se týče nelegálních drog obecně, je situace taková, že během posledního roku užívalo 1,8 milionu Evropanů amfetaminy, 2,7 milionu MDMA, 3,5 milionu kokain a 23,5 milionu konopí. Ve zprávě o trhu s drogami EMCDDA a Europolu z roku 2016 byla přitom poprvé odhadnuta minimální velikost trhu (který je tak zřejmě ještě mnohem větší). Evropané podle ní každoročně za nelegální drogy utratí přinejmenším 24 miliard euro. „Můj odhad je, že to bude spíše o něco blíže k 32 miliardám, možná ještě víc,“ dodává Goosdeel. Ze závislosti na nelegálních drogách se přitom léčilo zhruba 1,4 milionu lidí.
I když se ale problém týká vysokého počtu lidí, pokud se podíváme na úmrtnost na předávkování v EU a USA, je na první pohled patrný výrazný rozdíl. Zatímco v USA s 327 miliony obyvatel dojde k 160 úmrtím na předávkování denně, v EU s 510 miliony obyvatel to bylo v roce 2015 něco málo přes 7500 (tj. denně cca 21 úmrtí). Ani Česká republika se v tomto směru nemá za co stydět – právě naopak. V roce 2015 tu na předávkování zemřelo 44 lidí a počty se podle ÚZIS od přelomu tisíciletí pohybují mezi 20 až 40 úmrtími.
Jak jsme se v Česku potýkali s (de)kriminalizací užívání
Čím jsou tato vesměs velmi pozitivní čísla dána? Udělejme si krátký exkurz do historie. V České republice se v 90. letech rozhodlo, že půjdeme cestou dekriminalizace užívání drog tak, aby se závislí lidé nemuseli obávat vyhledat pomoc. Podle národního protidrogového koordinátora Jindřicha Vobořila jsme se tehdy inspirovali v Británii, kde už v roce 1988 vláda Margaret Thatcherové dospěla k tomu, že větší problém než samotné užívání drog znamená HIV, a proto raději zvolili cestu snižování škod. Průkopníkem a často uváděným příkladem na tomto poli je dnes také Portugalsko, jehož současná legislativa zakotvující dekriminalizaci užívání všech drog od konopí po heroin pochází z roku 2000 (při představu – v Portugalsku není zatčen nikdo, kdo u sebe má zásobu drog pro vlastní potřebu na méně než deset dní, tj. gram heroinu, extáze či amfetaminu, dva gramy kokainu nebo 25 gramů konopí). Výsledkem byl zásadní pokles nákaz HIV, úmrtí z předávkování i to, že se lidé nemusí bát vyhledat pomoc.
Ačkoliv byl zpočátku tento přístup prosazován i v Česku, později za vlády sociální demokracie došlo ke změně. Odborníci, kteří před obratem varovali, ale naštěstí zůstali ve střehu a situaci monitorovali. Díky tomu studie PAD provedená mezi lety 1999 až 2001 zjistila, že přístup zasazující se o větší represi nefunguje tak, jak jeho autoři zamýšleli. Odstrašující efekt se nedostavil, zdravotní přínosy pro společnost také ne, zato vzrostly náklady – jen přidané sociální výdaje se vyšplhaly minimálně na 61 milionů. Naštěstí se politiku opět podařilo změnit, a to dostatečně rychle na to, aby se nestihla podepsat na šíření infekcí mezi drogově závislými nebo počtu úmrtí na předávkování, které tak zůstává jedno z nejnižších na světě. Nyní je v Česku problém s nelegálními drogami relativně malý a navíc tu téměř neexistuje organizovaný zločin.
Naše i zahraniční zkušenosti přitom ukazují, že společnost bez drog tak, jak jsme se k ní opět přihlásili předloni v New Yorku, je iluzí. Měli bychom se proto zaměřovat na snižování škod, a to způsobem finančně dostupným. „Země, které mají hodně peněz, jako jsou USA, mohou dát finance na zdvojnásobení počtu věznic – 50 procent tamních vězňů je zavřených kvůli drogovým deliktům. My tolik peněz nemáme. Mluvíme také o rovnováze mezi represí a pomocí,“ říká Jindřich Vobořil s tím, že u nás nejsou věznice přeplněné kvůli méně závažným drogovým prohřeškům, pořád je tu ale kvůli drogám za mřížemi jeden z pěti vězňů – a z veřejných prostředků jde více na represi než na služby. V roce 2016 putovalo na problematiku z veřejných rozpočtů celkem skoro 1,54 miliardy, z toho ale přes 903 milionů šlo na prosazování práva.
Největší problém máme s alkoholem
Na druhou stranu se v Česku povedlo dosáhnout ještě jednoho úspěchu, který ani ve státech EU není samozřejmostí – řadíme se totiž mezi 11 států s integrovaným přístupem, který se nezabývá pouze nezákonnými drogami, ale také tabákem, alkoholem či gamblingem. Bohužel, i když se nám poměrně úspěšně daří působit ve smyslu nízkého počtu infekcí mezi drogově závislými či dostupností služeb (nějakou z nich využívá 80 procent závislých), pokulháváme právě na poli drog legálních, zejména alkoholu. Zatímco počty úmrtí na předávkování nelegálními drogami jsou nízké, předávkování etanolem jsou oproti jinými zemím až desetkrát častější. To se podepisuje i na výskytu méně závažných zločinů či domácím násilí, za kterým stojí ve dvou třetinách případů právě alkohol. Vobořil proto doufá, že integrovaný přístup, který zatím máme jen pár let, pomůže s problémem bojovat. V tuto chvíli je ale zlepšování situace náročné a pomalé.
Jak už bylo naznačeno, není odmítání kriminalizace užívání drog přístup, který je prosazován – i když podle Jindřicha Vobořila stále nedostatečně – pouze v Česku. Světová komise pro protidrogovou politiku, v níž zasedalo i sedm bývalých prezidentů, vydala v roce 2013 zprávu, v níž volá po dekriminalizaci užívání s tím, že válka proti drogám jen podpořila šíření hepatitidy C.
„Represivní protidrogová politika je neefektivní, porušuje základní lidská práva, vyvolává násilí a vystavuje jedince i komunity zbytečnému riziku. Epidemie hepatitidy C, zcela preventabilní a léčitelná, je jen dalším důkazem, že stav protidrogové politiky zoufale selhal,“ uvedla tehdy komisařka a bývalá švýcarská prezidentka Ruth Dreifussová. „Je čas na reformu,“ stojí ve zprávě.
Dnes už tak většina evropských států dekriminalizovala v zákoně nebo praxi držení menšího množství drog. I když si přitom každá země rozhoduje o protidrogové politice sama, existuje snaha radit ohledně osvědčených postupů i z evropské úrovně. „Kompetence EU ohledně drog jsou omezené. Na evropské úrovni je tu ale důležitý prvek, kterým je koordinace a podpora politik,“ poukazuje Alexis Goosdeel.
Strategie slibuje nová data a analýzy
Také proto vydala nedávno EMCDDA novou strategii, ve které si vytyčuje svou úlohu a úkoly do roku 2025. „Je to poprvé, co má centrum dlouhodobý strategický dokument. Co je v něm nové, je to, že klade důraz na zákazníky – lidi, kteří mají těžit z naší práce,“ říká Alexis Goosdeel.
Strategie má dva hlavní cíle: přispět ke zdravější, ale také bezpečnější Evropě. Toho chce dosáhnout několika způsoby. Svou úlohu EMCDDA vidí ve vývoji lepšího a komplexnějšího monitoringu zachycujícího rozsah a trendy v užívání drog, poskytování relevantních dat a analýz, včasné identifikaci hrozeb a nového rizikového chování či podpoře ověřených intervencí zaměřených na užívání drog. Přehled současného stavu, trendů i efektivních řešení nyní centrum zveřejnilo v podobě evropského průvodce s názvem Health and social responses to drug problems. V něm se věnuje jak novým problémům v podobě nových psychoaktivních látek, potenciální náchylnosti k návykovým látkám u migrantů a žadatelů o azyl či novým způsobům prodeje drog díky informačním technologiím, tak problémům přetrvávajícím, jako jsou předávkování opioidy či hepatitida C.
K vyšší bezpečnosti pak chce centrum přispět například větším zaměřením na získávání dat o drogovém trhu či o podstatě zločinů souvisejících s drogami, případně identifikováním bezpečnostních hrozeb a podporou rychlé reakce.
„Dřív byly potřeba hlavně informace. Dnes ale naši zákazníci a stakeholdeři potřebují analýzu, nejen informace. Všude je mnoho informací, a proto je důležité vědět, co si o nich myslet. To je také jedna z hlavních změn, ne-li hlavní změna strategie,“ poukazuje Goosdeel.
Co se přitom týče veřejného zdraví, má nyní EMCDDA tři priority: testování a léčbu uživatelů drog (HIV, hepatitida C), snížení počtu úmrtí souvisejících s užíváním drog a převod best practice v prevenci na preventivní programy prosazované odborníky v členských státech. V souvislosti s posledním zmíněným bodem už provedla EMCDDA například ve Slovinsku školení zhruba padesátky odborníků právě v oblasti best practice v prevenci. Letos by také mělo evropské centrum podpořit nabídku testování a poradenství k HIV a hepatitidě C. Poskytnout chce i doporučení pro testování včetně překladů do jednotlivých evropských jazyků.
Právě dostupnost informací v rodných jazycích je pak další věc, které se chce EMCDDA věnovat. Do budoucna by tak v rámci webové stránky chtěla v různých jazycích poskytnout alespoň některá svá data, dokumenty a review včetně jednoduchého, srozumitelného souhrnu týkajícího jednotlivých substancí, jejich účinku i možné pomoci. Kvalifikované informace tak chce doručit nejen stakeholderům, ale i široké veřejnosti.
Michaela Koubová
