Všechno zlé bývá k něčemu dobré. Platí to i o americké opioidové krizi, při které v roce 2016 zemřelo na předávkování 42 tisíc lidí. Díky tomu ale stoupl počet dárců orgánů – zatímco v roce 2000 tvořili lidé zemřelí na předávkování jedno procento dárců, v roce 2016 to bylo 14 procent. Ani tak se ale velká část lidí na amerických čekacích listinách transplantace nedočká a jedna až dvě pětiny pacientů buď zemřou, nebo jsou z nich odstraněni – a zbylí čekají nezřídka roky. V obou ohledech, tedy jak v počtech úmrtí na předávkování, tak v čekacích lhůtách na transplantace, přitom mohou Američané Česku závidět.
Epidemie užívání opioidů ve Spojených státech má možná trochu nečekaný dopad: zvyšuje počty dárců orgánů. Podle studie publikované tento týden v New England Journal of Medicine totiž v roce 2016 13,7 procenta dárců orgánů zemřelo na předávkování, zatímco v roce 2000 to byla jen setina. Závislost na opioidech tak na přelomu tisíciletí vedla ke zvýšení počtu dárců o 59, v roce 2016 však už o 1029.
„Byli jsme překvapeni zjištěním, že téměř veškerý nárůst transplantační aktivity ve Spojených státech v posledních pěti letech je výsledkem opioidové krize,“ říká jeden z autorů studie Mandeep Mehra z bostonské Brigham and Women’s Hospital. Nová studie ovšem nebyla první, která přišla s podobným zjištěním. Jak zjistil minulý měsíc tým z Johns Hopkins University, loni tvořili lidé zemřelí na předávkování mezi dárci 13,4 procenta.
Podle studie, která prošla transplantační záznamy 17 let zpět, jsou přitom transplantace od dárců zemřelých na předávkování bezpečné. Vědci se zaměřili na roční přežití 2360 pacientů po transplantaci srdce či plic. Tyto orgány vybrali proto, že jsou citlivější na snížené množství kyslíku, k němuž může při předávkování dojít. Do studie byli zahrnuti pacienti s orgány od dárců zemřelých po předávkování, ale i z jiných příčin, jako je střelná rána, zadušení, poranění hlavy a nitrolební krvácení či mrtvice.
„Nebyl zaznamenán žádný signifikantní rozdíl v přežití příjemců,“ píší autoři v nově publikované práci. „Doufám, že doktoři po celé zemi si to přečtou a budou mít jistotu, že orgány, které prošly požadovanými testy, jsou bezpečné pro transplantaci. Toto povědomí je obzvláště důležité, když se mají odborníci na odběr orgánů rozhodnout ohledně využití dárců s takovouto potenciálně riskantní historií,“ říká spoluautor studie Josef Stehlik z Utažské univerzity.
Orgány darované lidmi zemřelými na předávkování nejsou nebezpečné, protože většina stop drogy je už v době vynětí orgánu pryč. „V době, kdy dochází k transplantaci, jsou drogy metabolizovány a vyloučeny z dárcova těla (u dárců po mozkové smrti zůstávají tělesné funkce, jako je funkce ledvin nebo jater, během přípravy na transplantaci zachovány),“ napsal NBC News Stehlik. Tým ovšem upozorňuje, že jsou orgány křehké a mohou se poničit kvůli ztrátě kyslíku nebo poklesům krevního tlaku. I proto také dosud byli pacienti čekající na transplantaci v USA upozorňováni na to, že může jít o rizikovějšího dárce, a měli tak možnost transplantaci odmítnout.
Je třeba hledat nové cesty, jak zvyšovat počty dárců
Zneužívání opiátů je epidemie, která postihla celé Spojené státy. Podle Centra pro kontrolu nemocí a prevenci (CDC) zabily opioidy v roce 2016 více než 42 tisíc lidí. Problém je dokonce tak rozsáhlý, že snižuje očekávané dožití v USA. Svým dílem však k tomuto stavu přispěla i protidrogová politika, kterou USA v tomto směru zastávají – hlavní je vymáhání práva, zatímco snaha o snižování rizik stojí v pozadí (podrobně jsme psali zde). Česká republika v tomto zvolila jiný přístup, jehož výsledkem je 44 zemřelých na předávkování v roce 2015.
Také na poli čekání na transplantace není situace v USA nijak uspokojivá, zatímco my v Česku se můžeme chlubit. V současnosti ve Spojených státech čeká na nový orgán 125 tisíc lidí, loni se však povedlo provést necelých 35 tisíc transplantací. „Přestože se číslo na čekací listině od roku 1998 více než zdvojnásobilo, dodávka transplantátů se zvedla jen o zhruba 30 procent. 20 až 40 procent pacientů čekajících na transplantaci ledviny, plic, srdce nebo jater je buď z čekací listiny odstraněno, nebo během tří let, kdy byli na listinu zařazeni, zemře,“ napsali v New England Journal of Medicine Stefan Tullius z Harvard Medical School a Hamid Rabb z Johns Hopkins University School of Medicine.
Částečným důvodem je i to, že v USA mají předpokládaný nesouhlas s dárcovstvím. Každý, kdo chce orgány darovat, tedy musí podepsat souhlas. Oproti tomu u nás je postup opačný – automaticky se počítá se souhlasem a jen ten, kdo se zapíše do registru odmítačů, je z dárcovství vyřazen. Počet zemřelých dárců přitom u nás loni dosáhl 269, což znamená 26 dárců na milion obyvatel. I když tak i u nás přibývá pacientů na čekacích listinách (v tuto chvíli je na české čekací listině 861 lidí), roste také počet transplantací – jen loni jich v českých centrech proběhlo 842. Například u jater je přitom čekací doba tři měsíce, zatímco v sousedním Německu jde o rok a půl (psali jsme také zde).
Odborníci v USA proto apelují na transplantační týmy, aby hledaly cesty, jak využít orgány, které by jinak použity být nemohly – například díky lepším postupům, které orgány uchovají, nebo využitím orgánů od lidí, kteří mohli být nakaženi hepatitidou nebo HIV. Některé nemocnice totiž odmítají dárce zemřelé na předávkování právě kvůli riziku infekčních chorob – řada uživatelů drog sdílí jehly, takže může dojít k přenosu HIV či hepatitidy.
„Zvětšující se mezera mezi poptávkou a dodávkou si žádá využití orgánů, které tradičně byly považovány za nevhodné pro transplantace,“ píší Tullius a Rab. „Musíme hledat nové cesty, jak zvyšovat počty dárců buď zaměřením se na větší využití marginálních orgánů, nebo rozšířením vhodného dárcovského poolu prostřednictvím využití nových technologií, které zlepší funkci orgánu před transplantací,“ dodává Mehra.
-mk-
