Dohodovací řízení o úhradách za poskytnuté zdravotní služby pro příští rok skončilo historickým úspěchem, ze 14 segmentů, které samostatně vyjednávaly, jich 13 podepsalo s pojišťovnami dohodu. Nepodařilo se to pouze jedinému segmentu – lékárenské péči. Lékárníci se ocitli ve velmi nekomfortní situaci. Nejen kvůli nedohodě, ale především proto, že hluboké příkopy vykopali jak s pojišťovnami, tak i s ministerstvem zdravotnictví, které se jim přitom snažilo pomoci. Nyní budou tahat už jenom za kratší konec. Pouze, pokud se ještě rychle pokusí o kompromisní dohodu, mohou se dostat alespoň k části z původně požadované jedné miliardy korun. Musí ale zásadně změnit vyjednávací taktiku. „Dohoda je stále možná,“ vzkázal jim ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (ANO), který k ní vyzval i pojišťovny.
Potíže v komunikaci mezi ministerstvem a lékárníky ilustruje dění z počátku minulého týdne. Podle informací ZD byl náměstek ministra zdravotnictví Filip Vrubel prakticky jediným člověkem, který hájil lékárníky na jednání správní rady VZP a prosil pojišťovnu, aby se ještě jednou pokusila s lékárníky dohodnout. Na druhý den ovšem poslali zástupci čtyř lékárnických organizací médiím dopis, v němž náměstka napadají z nekonzistentnosti a neplnění slibů a používají přitom směrem k ministerstvu silná slova o tom, že „Zánik lékáren je a bude vaše zodpovědnost.”
Z oficiálního vyjádření ministra Vojtěcha z druhé poloviny týdne, je patrné, že je z přístupu lékárníků zklamán. „Domnívám se, že jedním z důvodů je způsob jejich vyjednávání a neochota konstruktivně jednat o více variantách úprav odměňování lékáren. Všechny segmenty, které se dohodly, musely přistoupit na určitý kompromis. Máme omezený objem finančních prostředků a ty se musí mezi všechny rozdělit spravedlivě. Ale přístup lékárníků ve stylu: ‚chceme jednu miliardu, nebo nebudeme jednat‘, je neakceptovatelný. Je potřeba se bavit seriózně,“ vysvětlil ministr na webových stránkách ministerstva.
Jediný segment, který klesal
Jak zjistil Zdravotnický deník, na vyjednavače lékárníků už mají ostatní partneři alergii. Vyčítají jim útočnost, zveřejňování interní komunikace, nepravdivá tvrzení. Na druhou stranu je ale třeba uvést, že návrh pojišťoven na výši a podmínky úhrad byl skutečně absolutně nevstřícný. Všem ostatním segmentům péče pojišťovny nabídly plošný nárůst o pět procent, lékárníkům ve skutečnosti pouze o pouhých 0,08 procenta. Ti si teď právem stěžují, že jsou po léta přehlíženi a jako jediní zaznamenali v uplynulých letech pokles svých příjmů.
Když byly v roce 2015 zrušeny regulační poplatky, lékaři dostali (a dodnes dostávají) kompenzaci v plné výši 30 korun, kdežto lékárníci momentálně za každý vydaný recept pouze 13 korun (i když je pravda, že poplatky v lékárnách nečinily oněch 30 korun, protože je snižovala slavná matematická funkce, která zlevňovala léky pacientům, avšak 13 korun je přesto kompenzace zcela nedostatečná). Lékárníci tvrdí, že tak přišli o 3,2 miliardy korun. Veřejné zdravotní pojištění současně v posledních letech ušetřilo revizemi cen a úhrad léků zhruba 15 miliard korun. I to je částka, kterou si lékárníci započítávají jako ztrátu svého obratu. „Každá lékárna tak byla z rozhodnutí ministerstva zdravotnictví nebo Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) v průměru ochuzena o 2,2 milionů korun. Ty schází nejen na mzdy lékárníků, farmaceutických asistentek, sanitářek i ostatních zaměstnanců, ale i na provoz,“ uvádí lékárníci a upozorňují, že další peníze je stojí zavádění nových povinností jako je EET, eRecept, GDPR…
Mohlo by vás zajímat
Prostor se zúžil, ale jednat má smysl
Jenže stav, kdy tu stojí jediná nedohoda proti 13 dohodám, lékárníky, kteří jsou její příčinou, v dalším jednání znevýhodňuje. „V tuto chvíli historického úspěchu třinácti dohod se manévrovací prostor ministerstva rapidně zúžil, neboť naprostá většina disponibilních prostředků byla již přerozdělena právě v rámci uzavřených dohod se zdravotními pojišťovnami,“ uvedlo ministerstvo zdravotnictví na margo lékárníků ve své tiskové zprávě a ujistilo veřejnost, že nebude navyšovat jakémukoliv segmentu úhrady, pokud by tím došlo k deficitu systému veřejného zdravotního pojištění. Co z toho plyne pro lékárníky? Žádné silácké řeči a ultimáta, ale jedině racionální ústup a snaha najít kompromis – tak se jeví nejvhodnější postup pro nejbližší dny, kdy je ještě možné najít cestu ven ze slepé uličky. Jisté je, že není možné se vrátit úplně na začátek, ale spíše zachránit, co se dá.
Lékárníci mají pocit, že kompromis už navrhli. ”Podle nás již ze strany lékárníků došlo k zásadním ústupkům, zatímco přístup pojišťoven k dorovnání úhrad zůstává rigidní. Zatímco při předchozích jednáních dohodovacího řízení padl ze strany MZd příslib, že se ministerstvo postará o dostatečný objem financí pro lékárenský segment i v případě, že k dohodě mezi lékárníky a zdravotními pojišťovnami nedojde, dnes dává od lékárníků ruce pryč,“ uvedl prezident České lékárnické komory Lubomír Chudoba v tiskové zprávě. Tou lékárníci reagovali na dopis náměstka ministra zdravotnictví Filipa Vrubela, v němž uvedl, že ministerstvo „není schopno v tuto chvíli garantovat objem dostatečných finančních prostředků pro lékárenský segment na příští rok.“ Kompromis podle lékárníků má podobu navýšení o 2,74 procenta. Pojišťovny ho ale neakceptovaly a jsou nyní v psychologické výhodě, protože se dokázaly dohodnout se všemi ostatními segmenty a nevypadají tudíž jako partner, s nímž se nedá mluvit. Kompromis tedy musí mít trochu jinou podobu.
Ministerstvo zdravotnictví prostřednictvím náměstka Vrubela apeluje na lékárníky, aby se ještě jednou pokusili dohodnout a nabízí jim v dohodovacím řízení podporu. Snaží se upozorňovat zdravotní pojišťovny na objektivní důvody svědčící o oprávněnosti požadavků na zvýšení úhrad lékárnám. Stanovisko potvrdil i ministr.
„Vyzýváme zdravotní pojišťovny i zástupce lékárenského segmentu, aby ještě jednou zasedli k jednacímu stolu a přednesli konstruktivní návrhy. Konstruktivností ze strany zdravotních pojišťoven myslíme zejména adekvátní zohlednění celé řady nových regulatorních povinností, se kterými se lékárenský segment v poslední době potýká a které na něj ještě dolehnou příští rok. Konstruktivnost ze strany lékárenského segmentu je především v předložení dat o skutečných příjmech lékáren plynoucích z obchodních přirážek hrazených léčiv a přijmutí diskuze o více formách navýšení úhrad, ne jen v navýšení hodnoty signálního výkonu. Jsem přesvědčen o tom, že dohoda je stále možná,“ zdůraznil v tiskové zprávě ministr zdravotnictví Adam Vojtěch.
Peněz je v systému dost
Pro lékárníky je povzbudivé, že si Vojtěch uvědomuje pod jakým jsou finančním tlakem. Ministr má jistě pravdu, že je třeba vycházet z tvrdých dat a lékárníci by v tomto ohledu měli být asi sdílnější. Na druhou stranu „jiné formy navýšení úhrad“ už zahrnují v podstatě pouze pojišťovnami preferovaný cenový předpis, který pro lékárny nepředstavuje žádnou jistotu, zejména kvůli tomu, že se musejí dělit s distributory o přirážku. Navýšení úhrad do signálního kódu je pro ně naopak zárukou, že daný objem peněz skutečně doputuje až do lékárny. Systému by neublížilo, kdyby se signální kód navýšil o nějakou kompromisní částku, zvláště ne v době, kdy do veřejného zdravotního pojištění nateče příští rok o 20 miliard korun více oproti roku 2018.
A kdybychom se podívali na peníze, které zůstaly na účtech pojišťoven řekněme od roku 2016, kdy se každý rok vybralo více, než se přerozdělilo, najdeme tam dnes už možná více než tři desítky miliard korun. Neplatí tedy ani argument, že na pomoc lékárníkům „systém nemá“, a to i při vědomí, že je nepochybně rozumný záměr ministra dbát na to, aby zbyla nějaká nárazníková částka na horší časy. Ostatně „systém měl“ na růst platů lékařů i dalších zdravotníků o desítky procent, lékárníci by neměli být diskriminováni a jako jediní snášet stálý pokles svých příjmů. Navíc nezávislé lékárny jsou diskriminovány také tím, že jim někteří distributoři nedodávají vybrané léky a tím snižují jejich konkurenceschopnost například vůči lékárenským řetězcům (o tom psal Zdravotnický deník zde). I to je problém, který chce ministerstvo nějakým způsobem řešit, ale v názorech se tu s lékárníky liší snad ještě více, než v úhradách. Hledat dohodu tedy bude obtížné, ale nutné.
Ministrovo lano
Klíč k řešení aktuální situace financování lékárenské péče se ale skrývá v atmosféře komunikace. Pojišťovny by měly představit skutečně kompromisní návrh, zatím lékárníky spíše ignorovaly. Ale jinak je míč na straně lékárníků, oni přicházejí s prosbou k ostatním hráčům systému, jako jediní, neuspokojení a napišme i otevřeně, že v dohodovacím řízení spíše nechtění. Nepomohou si provoláními vůči ministerstvu typu „Zánik lékáren je a bude vaše zodpovědnost”. Adam Vojtěch jim hodil záchranné lano. Mohou si stěžovat, že není tak silné a dlouhé, jak očekávali. Nebo se ho mohou chytit, vyškrábat se na kopec a zachránit se před utonutím. Čas mají do poloviny měsíce, oficiálně končí dohodovací řízení 19. června.
Tomáš Cikrt
