Exekutorská komora zpochybňuje vymáhání justičních pohledávek celníky
Exekutorská komora nesouhlasí se záměrem ministerstva financí, aby justiční pohledávky vymáhala výhradně Celní správa. Exekutoři ve svých připomínkách ke změně trestního řádu zpochybňují, že by vymáhání pohledávek celníky bylo levnější než soudními exekutory. Komora argumentuje tím, že zatímco u soudních exekutorů nesou náklady na vymáhání převážně samotní dlužníci a výše těchto nákladů je zcela transparentní, v případě daňových exekucí je většina nákladů nesena ze státního rozpočtu a zcela netransparentní, protože náklady se rozplynou v celkových výdajích.
O převod kompetencí vymáhání justičních pohledávek už se snažila vláda v minulém volebním období, návrh ale neprošel přes Poslaneckou sněmovnu. „Předkladatel by měl v důvodové zprávě na tuto skutečnost upozornit a současně podat přehled změn, které předložený návrh obsahuje oproti původnímu návrhu,” upozorňují exekutoři.
Úvodem připomínek EK konstatuje, že při vědomí Plánu legislativních prací vlády na rok 2018, který nepředpokládá vypracování RIA zprávy, považuje Komora za nezbytné vyjádřit nesouhlas s tím, že k tak zásadní změně nebylo předkladatelem vypracováno hodnocení dopadů regulace, přičemž důvodová zpráva je s ohledem na zásadní dopady regulace metodicky i věcně nedostačující.
Absence právní analýzy
Mohlo by vás zajímat
Exekutorům rovněž vadí, že v důvodové zprávě absentuje podrobná analýza právního a skutkového stavu a zejména chybí odůvodnění nezbytnosti jeho změny, resp. zhodnocení platného právního stavu, odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku a předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy jsou nedostatečné, povrchní a zásadní teze jsou prezentovány zavádějícím způsobem. „Z pohledu věcného je předkládaný návrh nedostatečně odůvodněný a obsahuje zkreslené údaje, z čehož vychází nepravdivý obraz o činnosti celní správy a vymáhání justičních pohledávek. Zejména je však předkládaný návrh absolutně nezpůsobilý naplnit účel, který je v něm deklarován. Naopak tento návrh může vést ke zcela nechtěným, negativním důsledkům, které půjde velice těžko napravit,” uvádí se v připomínkách.
[mn_protected]
Předkladatel by měl podle EK ČR vysvětlit, jak přesně vede současný systém k horší předvídatelnosti procesního postupu exekučního a proč je předvídatelnost sama o sobě onou hodnotou, na které je třeba trvat. Navíc procesní postup soudů v rámci daňové exekuce je dnes vymezen naprosto stejnými předpisy jako procesní postup celní správy – a to ustanoveními daňového řádu, který ve velké míře odkazuje na ustanovení části šesté občanského soudního řádu. Stejně tak procesní postup soudních exekutorů je determinován převážně ustanoveními části šesté občanského soudního řádu.
Stejně tak by mělo MS podrobně vysvětlit, jak současný systém vede k neefektivitě a jaký typ neefektivity má na mysli. Mělo by současně ke svému tvrzení dodat jasná data, v první řadě je třeba uvést metodiku měření efektivity. Předchozí uvedené je navíc třeba rozdělit na systém vymáhání soudními exekutory a systém vymáhání vlastními zaměstnanci, pokračují připomínky, podle nichž předkladatel zcela pomíjí i jiné varianty, jak docílit jednotnosti, popř. koncentrace řízení u jednoho vymáhacího orgánu, přičemž současně přehlíží, že návrh nikdy nepovede k tomu, že dojde ke kumulaci. „Návrh samotný nepočítá s centrálním orgánem, ale vymezuje pravomoc pro čtrnáct funkčně samostatných celních úřadů. Tyto úřady jsou sice metodicky vedeny ze strany GŘC, ale to i dnes jsou justiční orgány metodicky vedeny centrálně – a to ze strany MSP. Není proto jasné, jaký kvalitativní posun má díky změně právní úpravy v této oblasti nastat.“ Nadto je podle exekutorů třeba poukázat na skutečnost, že neexistuje jednotná veřejně dostupná databáze exekucí prováděných celní správou a správními a daňovými orgány celkově. Povinní a subjekty, kteří s povinnými přicházejí do styku, tak nemohou informace o těchto exekucích nikterak dohledat. Naopak v případě přenesení vymáhání justičních pohledávek na soudní exekutory je zajištěna jednotná a přehledná evidence všech exekucí v podobě Centrální evidence exekucí. Toto by v případě přenesení vymáhání justičních pohledávek na celní správu zajištěno nebylo. Povinní ani jiné osoby by nemohli dohledat informace o vymáhání, resp. kdo jejich exekuci vede, což je častým předmětem dotazů.
Nezainteresovanost při vymáhání
Přehlédnout nelze ani to, že v současnou dobu nejvíce řízení vedou soudní exekutoři a jejich činnosti je do značné míry unifikována (povinné šablony) a elektrizována (součinnosti, elektronický exekuční příkaz). Přesunem části pohledávek na jiný exekuční orgán dojde k prohloubení roztřepení vymáhání pohledávek mezi různé exekuční orgány – paradoxně tedy dojde k decentralizaci vymáhání pohledávek, namísto toho, aby se všechny koncentrovaly u jednoho a téhož exekutora, což povede k duplicitám a růstu transakčních nákladů dlužníků a zejména třetích osob (součinnostní subjekty – plátci mzdy, peněžní ústavy aj.). „K tomu lze závěrem také dodat, že dlužníkovi je ve své podstatě jedno, zda vůči němu někdo při vymáhání postupuje stejně jako vůči jinému dlužníkovi. Z jeho pohledu jde o to mít vše „co nejrychleji za sebou“. Předkladatel nikde neuvádí data, která by odůvodňovala předpoklad, že legislativní změna povede k vyšší efektivitě.“ Dle názoru Komory tomu bude totiž přesně naopak.
Komora nesouhlasí ani s tvrzením, že „důsledkem stávajícího systému je negativní trend týkající se neuhrazených justičních pohledávek, když procento neuhrazených justičních pohledávek vykazuje setrvalý nárůst.“ „Předkladatel by se měl přesvědčivě na tvrdých datech doložit, že současný stav neuhrazených justičních pohledávek nemá jiné zásadní příčiny. Dle názoru Komory totiž stav kopíruje obecný stav na poli vymahatelnosti práva a navrhovaná změna není nijak způsobilá na shora uvedeném čehokoliv změnit. Předkladatel neprezentuje a nehodnotí jiné varianty, které mohou vést k témuž cíli. Dle názoru Komory má negativní vliv spíše neefektivní a zdlouhavé vymáhání pohledávek státem, protože vymáhající orgány nejsou na úspěšnosti vymáhání přímo zainteresováni.“
Předchozí potvrzuje i tvrzení předkladatele, že „nejpalčivější je situace v oblasti vymáhání pohledávek spojených s výkonem trestního soudnictví“. Toto tvrzení vede spíše k tomu, že problém není v systému jako takovém (ať již systém exekuční či systém vymáhání vlastními zaměstnanci), ale v osobách samotných dlužníku, resp. v jejich nedostatečné solventnosti, popř. předchozím zadlužení, nemožnosti řádně hradit dluhy v průběhu výkonu trestu odnětí svobody aj.
Specializovaní jsou exekutoři
Předkladatel by měl rovněž rozvést své tvrzení, že „vymáhání justičních pohledávek přejde do gesce orgánu, který je pro výkon této činnosti úzce specializovaný, a proto je větší předpoklad pro úspěšnost celého procesu,“ v čem spočívá tato specializace, když z pohledu zákona o celní správě je působnost vymezena zcela jinak. „Z pohledu specializace by se dalo předpokládat, že to jsou spíše soudní exekutoři, kteří jsou v této oblasti úzce specializováni; není patrné v jakém směru je celní správa v kontrastu se soudními exekutory více specializována. Prostým úsudkem (platí-li teze přednesená předkladatelem) je na místě spíše předpokládat, že větší předpoklad pro úspěšnost celého procesu je spíše u soudních exekutorů.“
Závěrem Komora zpochybňuje tvrzení předkladatele, že dochází k prodražování vymáhání pohledávek o odměnu exekutora a že dojde-li k přesunu vymáhání pohledávek na Celní správu, tento ve své podstatě nadbytečný náklad vymáhání odpadne, protože toto tvrzení nevypovídá o celkových nákladech vymáhání. Navíc se jedná pouze o poměrnou část justičních pohledávek, přičemž ta druhá je v režii samotných justičních orgánů, kde tento argument neplatí. „Předkladatel nikde neuvádí, jaké jsou náklady celní správy např. na vymožení 1 Kč. Tento údaj neuvádí ani u soudů či soudních exekutorů. Tím spíše tedy není možné srovnat nákladovost jednotlivých způsobů vedení exekuce. Zatímco u soudních exekutorů nesou náklady na vymáhání převážně samotní dlužníci a výše těchto nákladů je zcela transparentní, v případě daňových exekucí (u soudů či celní správy) je většina nákladů nesena ze státního rozpočtu a zcela netransparentní, protože náklady se rozplynou v celkových výdajích.“
[/mn_protected]
Dušan Šrámek
