Pojišťovna snížila výši úhrad inkontinenčních pomůcek, stěžují si pacienti. Hradíme jich teď víc, namítá VZP

Ač se to nezdá, tak je inkontinence jedním z nejčastějších zdravotních problémů. Celosvětově jí trpí čtyři až osm procent populace, v ČR asi půl milionu lidí, přitom téměř dvě třetiny z nich vůbec nevyhledají lékaře. Postiženým může jejich problémy zmírnit anebo zcela odstranit cvičení, léky či malá operace. Pacientské sdružení Inko-gnito sdružující nemocné trpící inkontinencí, si ale stěžuje na to, že zdravotní pojišťovna loni snížila výše úhrad na inkontinenční pomůcky bez ohledu na potřeby nemocných. S tím ovšem nesouhlasí tiskový mluvčí VZP Oldřich Tichý. „Nemocným, kteří to potřebují, zaplatila loni VZP o 4,3 milionu plenkových kalhotek a absorpčních vložek víc než v roce 2016,“ říká.

Pokud by všichni lidé s inkontinencí utvořili stát, byl by třetí největší zemí na světě, jelikož tímto zdravotním problémem trpí celosvětově více než 400 milionů lidí, přičemž počet pacientů stále stoupá. Inkontinenci lze kompenzovat, leckdy i vyléčit a to díky správným pomůckám a lékům.

„Loni se snížila výše úhrad od pojišťoven a pomůcky jsou tak pro nás hodně drahé. Třeba já na svoje léky doplácím 900 korun a bylo dokonce období, kdy jsem si musela léky platit v celé výši. A vezměte si další problém – jedno balení inkontinentních vložek stojí plus mínus 150 korun a je jich tam 24 kusů. Takže si dovedete představit, že to není jen jedna vložka na den…i toto nás zatěžuje,“ svěřila se Zdravotnickému deníku Jana Navrátilová, která k tomuto onemocnění přišla po nádoru a po následném ozařování a později se podílela na založení pacientské organizace Inko-gnito podporující pacienty trpící inkontinencí.

Důležitou kapitolou jsou podle Jany Navrátilové léky. „Existuje skupina léků, které jsou převážně v plné úhradě zdravotní pojišťovnou, některé lékárny si však mnohdy naúčtují marži, kterou už musí pacient zaplatit sám. Někomu tato léčiva vyhovují, jiní mívají problémy dál. Před časem se na trhu s léky objevila Betmiga. Lék nové generace, který skutečně pomáhá. Po jeho užívání jsem si najednou připadala zdravá, problémy s úniky vymizely, dovolila jsem si cestovat do zahraničí i psychika se začala vzpamatovávat. A najednou zdravotní pojišťovny přestaly Betmigu hradit, jedno balení s množstvím na tři měsíce přitom stojí zhruba 2 760 korun,“ postěžovala si.

Mohlo by vás zajímat

V Lázních Luhačovice bylo zmodernizováno zásobování teplem

Největší zdravotní pojišťovna ale k tomu tvrdí, že rok poté, co přestala plně hradit předražené inkontinenční pomůcky, je jasno: změna měla pro pacienty i pojišťovnu jednoznačně pozitivní dopad. „Za celý rok 2017 uhradila VZP svým klientům oproti roku 2016 o 3,2 milionu více plenkových kalhotek a o 1,1 milionu více absorpčních vložek. U prvního sortimentu ušetřila navzdory vyššímu počtu vydaných kusů více než 24 milionů a u druhé kategorie přes bezmála 15 milionu korun. Z veřejných peněz však za tyto pomůcky utratila o 40 milionů korun méně. Jinými slovy poté, co nejsilnější pojišťovna přestala plně hradit předražené výrobky, mohou teď lidé dostat víc těch, které jim prokážou stejnou službu, ale jsou podstatně levnější. Pacientské organizace, které pravidelně posílají do Koalice pro zdraví podněty na pacientskou radu VZP, se za celý rok nesetkaly s tím, že by si někdo z nemocných kvůli změně stěžoval na významnější problémy,“ uvádí k tomu tiskový mluvčí VZP Oldřich Tichý. Pojišťovna se na konci roku 2016 rozhodla ke změně systému úhrad prý hlavně poté, co získala důkazy, že někteří dodavatelé nabízejí za nákup předraženého zboží odběratelům zpětné bonusy například až 25 procent z ceny a bylo tedy zřejmé, že reálné ceny některých pomůcek se pohybují výrazně níže.

Podle mluvčího to ale nejsou zdravotní pojišťovny, kdo by mohl svévolně rozhodovat o tom, co a komu uhradí: „O tom, jaké léčivé prostředky mají či nemají být hrazeny z veřejného zdravotního pojištění, jak vysoká má být úhrada od pojišťovny, jaký může být případný doplatek pacienta atd., rozhoduje na základě zákona Státní ústav pro kontrolu léčiv. Zdravotní pojišťovny jsou povinny jeho rozhodnutí respektovat.”

Nevěděli si s ní rady

Jana Navrátilová ovšem oponuje tvrzením, že problém se týká mnoha lidí, i když to není primární onemocnění a zpravidla jde ruku v ruce s něčím jiným, přitom se má obecně za to, že je to jen marginální problém ve srovnání s jinými onemocněními.

„U mne osobně byla cesta k lékaři, jenž by mi vůbec mohl dát relevantní odpověď na to, co s tímto problémem mám dělat, poměrně dlouhá cesta. Zjistila jsem dokonce, že se ani neví, že to není jen onemocnění po zhoubných nádorech, ale také po úrazech,“ zmínila Navrátilová. Ona sama měla poměrně specifický problém – neměla totiž žádné nucení na močení, přičemž jí moč unikala sama a dokonce ani nevěděla, kdy se to stane a kde se to stane.

Postihuje obě pohlaví

Uroložka a klinická onkoložka Michaela Matoušková (Urocentrum Praha) k problému zdůrazňuje, že je třeba vzít v úvahu, že únik moči postihuje obě pohlaví, tedy jak dámy tak pány.

„V Evropě je dokonce vysoká prevalence, až 17 procent žen trpí závažnějším stupněm inkontinence. Vyskytuje se prakticky ve všech věkových skupinách a se zvyšujícím se věkem problémů s udržením moče přibývá. Každá třetí žena nad 35 let a každý čtvrtý muž nad 40 let se v průběhu svého života setkají s tím, že nejsou schopni tento proces kontrolovat,“ zdůraznila uroložka. Podle jejích slov až 65 procent postižených nikdy se svým problémem nevyhledá lékaře a snaží se situaci řešit samo. Důvodem je stud. „Inkontinence ale nikdy není důvodem ke studu, když ovlivňuje kvalitu života!“ apelovala.

„Osm procent děvčat, které chodí na vysokou školu, má problémy s úniky moče. Než jdou na hodinu tělocviku, tak dokonce řeší, jestli se stihnou dojít vymočit, a mnoho z nich si pak pro klid své duše vezme vložku. Takže to není jen otázka dam, které jsou ve vyšším věku,“ podotkla dále lékařka.

Ani muži ve středním věku nejsou ušetřeni. Většina z nich své problémy s úniky moče tají, přitom jde u nich o stav doprovázející nemaligní zvětšení prostaty. Příznaky přicházejí pozvolna a nekolerují s velikostí (zvětšením) prostaty. Urologové ale mají k dispozici farmaka, díky nimž došlo až k osmdesátiprocentnímu poklesu chirurgických výkonů na prostatě.

„Současná medicína nabízí mnoho možností řešení inkontinence. Od miniinvazivního chirurgického zákroku přes medikamenty až k posilování svalů pánevního dna zejména v nižších stupních inkontinence. Nemělo by se zapomínat ani na úpravu životního stylu. Inkontinenci lze buď zmírnit, či zcela odstranit. Pokud se tak zcela nepodaří, jsou k dispozici moderní a účinné kompenzační pomůcky, které pacientům dovolí vést život bez omezení,“ upozornila.

V České republice trpí inkontinencí více než 500 tisíc osob všech věkových kategorií, nezávisle na pohlaví. Jedná se ale jen o ty, kteří se se svým problémem svěřili lékaři. Z demografických údajů ČR se dá předpokládat, že počet osob s inkontinencí dále poroste. Kromě zdravotních problémů přináší také potíže psychické, ovlivňuje pocit lidské důstojnosti a může vést až k dobrovolné sociální izolaci.

Jaké jsou typy inkontinence?

Ve většině případů je samovolný únik moči způsoben oslabením svalstva pánevního dna, které uzavírá močovou trubici. Jakmile svalstvo ztratí svoji pružnost, mohou každodenní činnosti, jakými je například smích, kašel, zvedání břemen či běh, způsobit únik moči. Nejčastější formou úniku moči bývá také inkontinence stresová (námahová), k níž dochází po náhlém zvýšení nitrobřišního tlaku a zatnutí břišních svalů.

Dalším typem je inkontinence urgentní, kdy močový měchýř nedokáže pojmout moč do své plné kapacity a dlouhodobě ji shromažďovat. Původcem jsou zpravidla infekce, patologické změny ve stěně močového měchýře nebo nedostatečná koordinace impulsů z mozku.

U mladých žen způsobuje inkontinenci nejčastěji porod, díky němuž jsou oslabeny právě svaly pánevního dna a podpůrné vazivo močových cest. Úniky moči se však mohou objevit již během těhotenství. Mnoho žen trpí inkontinencí rovněž v období klimakteria, či může u nich vzniknout důsledkem degenerativních změn v oblasti dolních močových cest a  doprovázet i pooperační urogynekologické operace, infekčních či nádorová onemocnění a také poúrazové stavy.

K samovolnému úniku moči dochází i při mozkové mrtvici, demenci, cukrovce a mnohdy doprovází i Parkinsonovu a Alzheimerovu chorobu, rozštěp páteře, roztroušenou sklerózu nebo poranění mozku. Často se tedy jedná o poškození nebo překážky na nervových dráhách, které brání průchodu správných nervových signálů mezi mozkem a močovým měchýřem, případně neschopnost tyto signály rozpoznat. Inkontinence může být i doprovodným jevem užívání některých léků.

Doporučováno je omezit konzumaci alkoholu a kávy. Tekutiny obsahující kofein a alkohol totiž dráždí močový měchýř a mohou tedy stav zbytečně zhoršovat. V žádném případě by ale osoby trpící inkontinencí neměly omezovat pravidelný pitný režim. Výsledkem sníženého příjmu tekutin je vyšší koncentrace moči, která také více dráždí močový měchýř a může jej až spálit.

Podle odborníků by se o problémech s inkontinencí mělo více mluvit. Lidé by měli vědět, že se s tímto postižením mohou obrátit na praktického lékaře, gynekologa či urologa. „Problémy je v každém případě potřeba konzultovat s lékařem, který doporučí další postup, protože inkontinence může být i příznakem závažné nemoci. V případě úniku moči tak nelze spoléhat na samovolné zlepšení problému,“ apeluje uroložka Michaela Matoušková.

Olga Böhmová