V nemocnicích se zachraňuje zdraví a životy – jenže ruku v ruce s tím přicházejí i rizika, která naopak mohou zdraví a životy ohrozit. Ve zdravotnických zařízeních může snadno dojít k chybě, od záměny léků přes preventabilní infekce až po pády či proleženiny. Zvyšovat bezpečnost pacientů se proto u nás snaží řada povinných i dobrovolných aktivit. Hlídat bezpečnost by ovšem měla nejen zdravotnická zařízení, ale také sami pacienti – jde ostatně o jejich zdraví. Také proto se ministerstvo zdravotnictví připojilo k mezinárodnímu Dni bezpečí pacientů, který připadá na pondělí 17. září.

 

„Den je reakcí na to, že prostředí zdravotnických zařízení není nutně vždy nejbezpečnější. Jsou tu různé léky a chemické látky, které někdy pacientům pomohou, ale nesprávnému pacientovi nebo v nesprávné koncentraci mohou ublížit až usmrtit. Dělají se tu závažné zásahy do tělesné integrity. V tomto prostředí se často pohybují pacienti oslabení, a je třeba o ně dobře pečovat, aby se jim něco nestalo – snáze mohou podlehnout nebo negativně reagovat na nějakou nemocniční infekci. Rizik, která se v nemocnicích vyskytují, je celá řada,“ přibližuje náměstek pro legislativu Radek Policar. „Je také velmi důležité, aby pacienti vnímali, že se tato rizika vyskytují, a svým aktivním přístupem pomohli událostem předejít. Když si pacient všimne, že k němu přichází zdravotník, aby provedl nějaký výkon nebo podání léku, a nepodíval se na identifikační náramek, je perfektní, když zareaguje: pane doktore, sestřičko, vy jste se nepodívali, jestli jsem ten správný pacient, kterému máte lék podat. Aktivní role pacienta, pokud je toho vzhledem ke zdravotnímu stavu schopen, je velmi důležitá,“ podtrhuje Policar.

Podle čísel Světové zdravotnické organizace se přitom nežádoucí událost vyskytne u jednoho z deseti pacientů. To s sebou pochopitelně nese obrovské náklady, odhadované celosvětově na 42 miliard dolarů ročně. V případě, že nemocnice dělají kroky směřující k větší bezpečnosti, se tak šetří nemalé prostředky. Například v amerických nemocnicích spadajících pod Medicare se mezi lety 2010 a 2015 povedlo díky zvyšování bezpečnosti ušetřit 28 miliard dolarů.

Celosvětovou snahou tak je vytipovat slabá místa v rámci provozu zdravotnických zařízení a činit preventivní opatření nejrůznějšího charakteru. Může jít například o pomůcky ke správné identifikaci pacienta nebo ověření, na jakém orgánu se má provádět zákrok. „Občas dochází k tomu, že se odoperuje orgán na jiné straně nebo se provede zákrok na nesprávném prsu. Taková záměna je velmi jednoduchá, proto je třeba dělat kroky, abychom jí zabránili,“ doplňuje náměstek Policar.

Mohlo by vás zajímat

Osmero rezortních bezpečnostních cílů

Česká republika se proto letos připojila k tokijské deklaraci o bezpečí pacientů. Jedním ze závazků je právě 17. září jako symbolický den, kdy se zdravotníkům i pacientům připomínají kroky směřující ke zlepšování bezpečnosti. Velmi důležitá jsou přitom systémová opatření. „Ministerstvo již před pár lety vydalo resortní bezpečnostní cíle, což je popis nejdůležitějších oblastí, ve kterých jsou opatření potřeba, protože je buď v dané oblasti potenciálních rizik hodně, nebo mají závažné dopady,“ načrtává Policar.

Bezpečnostních cílů je pro lůžkovou péči celkem osm (dva jsou pro péči ambulantní). První z nich se týká bezpečné identifikace pacientů, která by měla zajistit, že pacient skutečně dostane péči, která mu byla indikována, a nikdo si ho nesplete s jiným pacientem například stejného jména. „Modely, jak označovat pacienta, jsou různé. Čím kvalitnější je označení, tím menší je riziko, že se třeba setře, když se třeba psalo fixem. Ukazuje se, že systém běžný v civilním životě třeba na koncertech je nejbezpečnější – díky náramkům naprosto přesně víme, o koho se jedná,“ popisuje náměstek při zdravotní péči Roman Prymula.

Další cíl se týká bezpečnosti při užívání léků. „Tady je jednoznačně dobrá dvojí kontrola, abychom neaplikovali preparát, který není určen dotyčnému pacientovi. Druhá věc je dávkování tak, aby bylo pro daného pacienta adekvátní,“ vysvětluje Prymula. Třetí cíl, už výše zmíněný, míří na prevenci záměny pacienta a strany při chirurgických výkonech. Proto musí vždy dojít k jednoznačné identifikaci nemocného a toho, kterého orgánu na které straně se zákrok týká.

Zcela zásadní je pak v nemocnicích prevence pádů, které jsou na rozdíl od předchozího typu nežádoucí události časté. „Pády jsou ve zdravotnických zařízeních metlou. Pacient je pohybově omezen, může být i do určité míry obluzen po zákroku, může být zmaten – a ve všech případech může dojít k pádu, který může vést ke zranění vyžadujícímu další náklady a majícímu značné dopady na zdraví pacienta,“ uvádí náměstek Prymula.

Dalším častým a palčivým problémem jsou dekubity. „Pokud máme chronické pacienty, musí se problém sledovat. Dekubity mohou vznikat neuvěřitelně rychle a velmi dlouho se potom hojí. Je proto snaha zavádět u rizikových pacientů taková opatření, která dekubity preventují, včetně speciálních antidekubitárních lůžek,“ doplňuje Prymula.

Důležitou roli hraje ve zdravotnických zařízeních hygiena rukou – stačí totiž málo, a oslabený pacient dostane nozokomiální infekci, která ho může i zabít (o problematice jsme psali například zde či zde). Zbylé dva cíle se pak týkají bezpečné komunikace a také bezpečného předávání pacientů.

Povinné cíle i kreativní vlastní projekty

Nakolik je snaha o zvyšování bezpečnosti v českých nemocnicích hlídaná? „V systému máme zaveden dvojí model monitorování a kontroly kvality. Jeden je interní, kdy se snažíme, aby každé zdravotnické zařízení vycházelo z rezortních bezpečnostních cílů. Tento systém je povinný, ale jak si ho nastaví, je úlohou dané nemocnice. Cíl je jednoduchý: zamezit v maximální míře možnému poškození pacientů. A pak tu je systém externí, který už je dobrovolný, kdy si daná nemocnice může zvolit audit problémů, které v ní mohou být. Pak dostává certifikát, který platí po dobu tří let. Díky tomu je možné říct, že nemocnice splňuje parametry, aby v ní pacienti nebyli ohroženi,“ poukazuje Roman Prymula.

Vedle toho ministerstvo koordinuje Projekt nemocnic podporujících zdraví (HPH), za nímž stojí Světová zdravotnická organizace. Cílem je vést nemocnice k tomu, aby kladly větší důraz na podporu zdraví a prevenci nemocí, a to nejen u pacientů, ale i svých zaměstnanců. Zapojená zařízení by přitom měla začlenit standardy a koncepce podpory zdraví i do organizační struktury a vytvářet přívětivé nemocniční prostředí. V Česku se do projektu zapojilo 12 nemocnic.

Jak také ukazují zkušenosti jednotlivých zdravotnických zařízení, mohou někdy velký pokrok ve zlepšení bezpečnosti v konkrétní oblasti přinést dílčí projekty, s nimiž přicházejí samy nemocnice. „Často to není jen to, že přejmou ze zahraničí nějaký protokol nebo standardní postup, ale i díky své znalosti poskytování zdravotní péče, problémů v dané oblasti a kreativitě samy něco vymyslí. V České republice se v této oblasti pořádají konference i soutěže a je úžasné vidět entuziazmus a kreativitu zdravotníků, v čem všem si ještě můžeme pomoci, aby se z toho ostatní nemocnice poučily a zavedly taková opatření také,“ přibližuje Radek Policar.

ÚVN má všechny léky pod drobnohledem

Jedním takovým příkladem dobré praxe se mohou pochlubit v Ústřední vojenské nemocnici, která je také jedním ze zařízení zapojených do výše zmíněného projektu HPH. V roce 2013 tu přitom odstartoval projekt Evidence podání léčiv, který zamezuje tomu, aby pacient dostal špatný lék. Navíc sestry čtečka upozorní, pokud by mohlo dojít k předávkování.

„Pomocí IT technologií jsme dosáhli správné identifikace. Když sestra podává léky, identifikuje se naším interním čárovým kódem, který má každý zaměstnanec. Poté identifikuje pacienta sejmutím bezpečnostního náramku, který pacient dostane při příchodu do nemocnice. Před podáním každé dávky léčiva sejme také interní kód z každé krabičky léku, který pacientovi podává. Klíčový cíl přitom byl zabránit záměně pacientů a podávaných léčiv. Projekt měl ale i další benefity – dnes s pomocí IT technologií máme přehled o tom, jaké máme zásoby napříč nemocnicí. Domnívám se, že jsme jedinou nemocnicí, která má přehled, co se děje s léčivy poté, co jsou expedovány z nemocniční lékárny. Díky projektu jsme snížili interní skladové zásoby na polovinu,“ popisuje Lenka Gutová, náměstkyně pro nelékařské profese a řízení kvality zdravotní péče v ÚVN s tím, že než projekt odstartoval, měla nemocnice ve skladech léky za čtyři miliony korun. Pokud dnes navíc některému pracovišti dojde lék, který pacient potřebuje, mají sestry přehled o příručních skladech jiných oddělení, odkud si mohou přípravek přesunout. „Tímto způsobem šetříme téměř 300 tisíc korun měsíčně. Nezanedbatelný benefit je také to, že když SÚKL vysílá informace o stažení šarží jednotlivých léčiv, máme okamžitě online přehled, kde tyto šarže jsou, takže je okamžitě stahujeme z provozu,“ dodává Gutová.

Ve FN Motol se zase zaměřili na snížení rizika komplikací a délky hospitalizace rámci projektu Akcelerovaná perioperační péče – příspěvek k bezpečnosti pacienta. Pelhřimovská nemocnice pak věnuje pozornost prevenci vzniku pádů, kdy při vstupním vyšetření k hospitalizaci identifikuje pacienty, u nichž je vyšší riziko, že upadnou. U těch jsou pak stanovena preventivní opatření podle standardizovaného postupu včetně použití manuálu pro pacienty i personál. Pokud k pádu stejně dojde, jsou případy dokumentovány a vyhodnocovány tak, aby napříště byla prevence efektivnější.

Ministerstvo se ale snaží bezpečnost podporovat i dalšími cestami. Patří mezi ně například publikace Rádce pacienta, anonymní online dotazníky spokojenosti pacientů, portál kvality a bezpečí či program Nekuřáckých nemocnic. Vedle toho ÚZIS sbírá údaje ohledně nežádoucích událostí v nemocnicích. „Je to systém otevřený, abychom si udělali přehled, co se může stát, a informovali zařízení, aby se to příště nestávalo,“ uzavírá Roman Prymula.

Michaela Koubová