Rezervy na účtech pojišťoven nerozpustím, musíme být připraveni na krizi, vzkazuje ministr zdravotnictví Vojtěch

Naposledy jsme s ministrem zdravotnictví Adamem Vojtěchem vedli velký rozhovor krátce po jeho jmenování. Nyní po deseti měsících působí uvolněně, odpovídá s velkou chutí, protože má o čem mluvit. Skutečně rozhýbal rezort, jak v minulém rozhovoru slíbil. V parlamentu mu prochází legislativní návrhy, na mnoha dalších se pracuje a u zdravotnické veřejnosti si získal respekt tím, že „dokopal“ všechny poskytovatele a pojišťovny k historické dohodě o úhradách pro příští rok. Nedostanete z něj nějaké peprné vyjádření, které by „zazvonilo“ v titulku. V našem rozhovoru si maximálně postěžuje na lékárníky slovy, že je komora „agresivní“ a její vyjádření je „neakceptovatelné“.  Vojtěch přesto ani na lékárníky nezanevřel, je vždy připraven jednat. Neshodne se ani s odbory, protože odmítá rozpustit do platů rezervy na účtech zdravotních pojišťoven, ale znovu a znovu se nimi setkává a snaží se najít kompromis. Adamu Vojtěchovi dnes už nikdo nepřipomíná věk, je pracovitý a komunikativní. Samozřejmě má i kus štěstí – zatím absolutní podporu premiéra, hospodářskou konjukturu a tedy příliv desítek miliard do zdravotnictví navíc a jako bonus zcela paralyzovanou opozici. Ministr zdravotnictví dnes totiž prakticky nemá žádného viditelného politického oponenta, nositele silného, odborně vyfutrovaného alternativního pohledu na české zdravotnictví. V rozhovoru se dotýkáme většiny hlavních problému – od vzdělávání, přes úhrady péče nemocnicím, centrální nákupy, platy, primární péči a sestřičky, až po eHealth a kouření.

 

Když porovnáte Adama Vojtěcha, který začínal jako poradce ministra financí a Adama Vojtěcha o čtyři roky později v roli ministra – jak se změnil Váš pohled na zdravotnictví?

Stále se snažím i v roli ministra zdravotnictví klást důraz na efektivitu, transparentnost, hospodárnost zdravotnictví i lepší fungování nemocnic, byť je jasné, že některé věci jsou mnohem složitější, než si člověk představoval. Můj pohled se ale nějak zásadně nezměnil. Samozřejmě se vyvíjím, ale zásadní principy si držím. Spíš bych řekl, že jsou tu některá témata, která mě překvapila a jimiž jsem se na ministerstvu financí tolik nezabýval. Tam jsem řešil hlavně otázky hospodaření, systému veřejného zdravotního pojištění atd. Zabývám se jimi samozřejmě i nadále, ale jsem konfrontován s dalšími oblastmi, jako je třeba postgraduální vzdělávání lékařů, což je jeden z největších oříšků, které se snažíme na ministerstvu rozlousknout.

Netušil jsem, jak obrovská rivalita zmítá lékařskou obcí v oblasti vzdělávání

Netušil jsem, jak obrovská rivalita zmítá lékařskou obcí v oblasti vzdělávání, někdy až animozita. Každý má nějaký svůj pohled a je obtížné všechny nějak sjednotit. Na jedné straně je tady lékařská komora, na druhé odborné společnosti. Když si někdo stěžuje na postgraduální vzdělávání, musím připomenout, že jsou to lékaři, kteří si ho nastavují. To, že se nejsou schopni dohodnout, vytváří současnou situaci, s níž musíme nějak pracovat, ale vůbec to není jednoduché.

V jakém stavu je příprava prováděcích předpisů k zákonu o vzdělávání lékařů?

Mohlo by vás zajímat

Ladislav Švec byl odvolán z křesla ředitele Kanceláře zdravotního pojištění

Všichni na tyto prováděcí předpisy netrpělivě čekají. Do Legislativní rady vlády jsme aktuálně poslali vyhlášku o kmenech. Postupně jednotlivé vzdělávací programy schvalujeme, například teď pro farmaceuty, řešíme aprobace apod. Prováděcích předpisů je celá řada a postupně je Odbor vědy a lékařských povolání uvádí do života. Debata o nich je však velmi složitá, i proto jejich příprava trvá tak dlouho.

Cílem nových programů je, aby postgraduální vzdělávání mohlo probíhat v rámci menších nemocnic. To je docela důležité, protože v minulosti zněli hlasy z těchto nemocnic, že jsou mladí lékaři nuceni chodit do velkých nemocnic a pak už se nevrací.

Nestátní nemocnice také trápí rozdíly v sazbách zdravotních pojišťoven. Tedy, že za stejný výkon dostane fakultní nemocnice více peněz, než třeba i velikostně srovnatelná krajská nemocnice například v Českých Budějovicích. Měly by být sazby sjednoceny, nebo by se alespoň měly přibližovat, a jak?

To je legitimní téma, které se řeší dvacet let. Není ale úplně černobílé. Jsou nemocnice, i velké fakultní, které také nemají optimální základní sazby. Není to tak, že by velké nemocnice byly všechny bohaté a ty malé všechny chudé. Obecně ale teze o nerovných sazbách platí. V posledních úhradových vyhláškách – a je tak nastavena i dohoda pro příští rok –  je mechanismus, kdy nemocnicím, které mají nižší základní sazby, se bude navyšovat více než těm, které je mají vysoké. Je to ona funkce arkus tangens. K sbližování sazeb v posledních letech dochází, byť rozdíly jsou stále velké.

Směřujeme k – skoro bych řekl – svatému grálu, tedy projektu DRG restart, který má svůj implementační plán. Chceme, aby už v příštím roce nemocnice stínově vykazovaly, bodovaly v novém DRG a v dalším roce 2020, aby postupně DRG vstupovalo do úhrad. Bude to proces, nemůžeme systém přehodit z roku na rok. Reálné je pětileté období, kdy bude nový systém postupně nabíhat. Cílem je, aby byly jednotné sazby a aby byly řádně napočítané tzv. relativní váhy. Neznamená to, že všude bude úplně stejná úhrada. Musí se zohlednit regionalita nemocnic. Často se dává za příklad nemocnice Jeseník, která musí být tam, kde je, není možné, aby zanikla, protože tam není žádná jiná kolem. Takovou nemocnici musí pojišťovna nějakým způsobem bonifikovat. Zdravotní pojišťovna je odpovědná za časovou a místní dostupnost péče. Podobně dnes praktickým lékařům v odlehlých oblastech navyšuje o 30 % úhradu.  Takto to bude pravděpodobně fungovat i u některých nemocnic, ale musí tam být řádné zdůvodnění. Dnes máme rozdíly v úhradách, které jsou neodůvodněné a na které si všichni oprávněně stěžují. Pocházejí někdy z roku 1997, kdy vznikly globální paušály, které se od té doby přenášejí z roku na rok a vedou k rozdílům, které dnes už není nikdo schopen pořádně zdůvodnit.

On ten svatý grál, tedy DRG Restart, může přinést přeskupení nemocnic. Ty, které byly bity, mohou najednou dostávat víc a naopak. Pak bude třeba politicky rozhodnout, jestli opravdu dodržet to, co vyšlo z DRG Restart. Nemůže implementace zadusit celý projekt?

Musí se implementovat postupně. Nikdo tu nechce z roku na rok zásadní revoluci. Byť si myslím, že pokud DRG se skutečně začne implementovat, tak to malá revoluce ve zdravotnictví bude, protože se bytostně změní systém úhrad za akutní lůžkovou péči. Pro mě je důležité, možná ještě důležitější, než sjednocení sazeb, aby se konečně začalo platit za skutečně potřebnou péči. Tu totiž současné paušály neodráží, vycházejí z referencování, produkce atd., ale těžko se z nich odhaluje, jestli poskytnutá péče je potřebná nebo není. Paušály fixují peníze u nemocnic tak, že jedna je podhodnocená, jiná nadhodnocená. DRG přinese efektivitu, bude se platit za poskytnutou péči. DRG samozřejmě přinese i další benefity, jako je standardizovaná klasifikace atd.

Vy sám jste sice nikdy nepoužil pojem černá díra, nicméně dokážete ze své ministerské pozice odhadnout, nějak kvantifikovat, jaká je míra neefektivity celého systému?

To se dá velmi těžce kvantifikovat. Jedna věc je otázka hospodaření, veřejných zakázek apod., kde není situace úplně optimální. Snažím se od začátku apelovat přímo na ředitele nemocnic, aby poskytovali reporting ministerstvu například o tom, jak soutěží apod. Je tam určitě prostor pro zvýšení efektivity. Poprvé v historii jsme přiměli nemocnice, aby se spojily, podepsaly smlouvu o spolupráci a aby definovaly komodity, které mohou společně soutěžit a tak docílit lepších cen. O tom jsem koneckonců mluvil vždycky. V současnosti běží asi deset společných zakázek. Jsou to léky, je to materiál. Podstatné je, že to nedělá nějaký úředník, ale samy nemocnice si vydefinovaly a nastavily podmínky. Bereme to jako pilotní projekt a pokud se osvědčí, budeme v něm pokračovat dál. Určitě takto nejde soutěžit vše, někdy má určitá nemocnice skutečně specifické léky a materiál. Řada oblastí ale takto společně soutěžit jde.

ministerstvo nebude centrálně nakupovat, proto jsme zapojili nemocnice a jak si to nastavily, je skutečně na nich

U kulatého stolu Zdravotnického deníku o centrálních nákupech jste uvedl, že centrální nakupování neznamená, že se budou nakupovat „stále omílané nekvalitní čínské rukavice“. Výběrová řízení, o nichž jste teď hovořil, ale podle toho, jak jsme se na to dívali v redakci, jsou zaměřena zase výhradně na cenu. Nevím, zda jste měl čas se na ty podmínky podívat?

Přiznám se, že ne. Na druhou stranu to je na odpovědnosti nemocnic. Můj cíl, a to jsem říkal od začátku, není, aby tato výběrová řízení organizovalo ministerstvo.  V minulosti tu byly takové pokusy, ale ztroskotaly. Nemáme na to personální ani časové kapacity. To je mimochodem další věc, která mě překvapila – personální vyprázdnění ministerstva, při tolika složitých úkolech, které má na starosti. Je tedy iluzorní si myslet, že by ministerstvo centrálně nakupovalo, proto jsme do toho zapojili nemocnice a jak si to nastavily, je skutečně na nich. My jsme je pouze přiměli, aby se spojily, vydefinovaly si podmínky a společně si napsaly zadávací dokumentaci.

Takže pokud si zadání vydefinovaly nemocnice bez zohlednění kvality, je to jejich problém?

Vydefinovaly si to podle sebe. Uvidíme, jak si s tím poradily. Otázka je, jestli zrovna ty komodity, které tam jsou – šest léčivých přípravků a čtyři materiály, nějaké gázy apod. – zda jsou to zrovna ty případy, kdy hrozí nějaká zásadní nekvalita.

Kde ještě je možné zlepšit efektivitu zdravotnictví?

V nastavení systému, například když se podíváme na využívání zdravotní péče. Aktuálně se zabýváme reformou primární péče. Chceme, aby pacient, pokud je to možné, byl v péči praktického lékaře. Neobcházel, nebloudil po systému. Chceme snížit počet návštěv u lékaře, který je v přepočtu na obyvatele velmi vysoký. Vidíme neefektivity v tom, že pacient je nucen jít ke specialistovi, byť to třeba není nezbytné a mohl by být v péči praktického lékaře, kde je péče v konečném důsledku pro systém nejlevnější. Pokud bude mít praktik dostatečné kompetence, je schopen péči poskytnout v optimální kvalitě.

Chceme-li  zatraktivnit praktické lékařství  a vyrovnat tak historický dluh, musí v něm být prostor pro vzdělávání, pro skutečnou medicínu

Nemáte obavu, že reforma primární péče může ztroskotat na samotných prakticích? Jsou skutečně připraveni i odborně na to, aby převzali větší portfolio léků, které mohou předepisovat i rozsáhlejší odpovědnost za pacienta?

Primární péči nezměníme ze dne na den, půjdeme evoluční cestou. S praktickými lékaři diskutujeme, utvořili jsme pracovní skupinu, kde jsou přítomni. Bez dobře fungující primární péče nebude fungovat ani zdravotnictví, její reforma je náš klíčový úkol. Vidíme to i na zahraničních příkladech. Nemůžeme na praktiky naložit najednou nějaké obrovské penzum práce, ale musíme dělat postupné změny. Od změn v primární péči si mimo jiné slibujeme, že se stane atraktivnější pro mladé lékaře. Jestliže mají praktici suverénně nejvyšší věkový průměr mezi lékaři, tak jejich profesi musíme zatraktivnit tak, aby si ji mladí lékaři vybrali a nešli třeba do nemocnice. Mám pocit, že se už nyní praktické lékařství stává trošku prestižnější než v minulosti. Chceme-li ho zatraktivnit a vyrovnat tak historický dluh, musí v něm být prostor pro vzdělávání, pro skutečnou medicínu a ne aby lékař fungoval jen jako administrativní síla. Začali jsme už například měnit preskripční omezení. Ve spolupráci se SÚKL a zdravotními pojišťovnami, jsme vydefinovali léčivé přípravky, jichž by se to mohlo týkat například u diabetiků.

Oborová zdravotní pojišťovna má program péči o chroniky, kdy praktické lékaře bonifikuje za to, že tyto pacienty více sledují, že vyhodnocují určité parametry. Je tohle třeba ta cesta, kterou by mohly následovat jiné pojišťovny?

Bezesporu ano. Pokud mám informace, tak i VZP připravuje v tomto směru řadu kroků a chce se zaměřit na disease management (management nemoci – programy, které zahrnují celou řadu opatření od vzdělávání pacienta, přes samotnou léčbu a klinické protokoly až po změny organizace péče – pozn. redakce). Měl jsem tu představitele diabetologické společnosti, kteří se také dívají velmi pozitivně na systematickou práci s diabetiky. Péči o tyto nemocné je třeba diferencovat. Chceme, aby k praktickému lékaři přišli lidé s diabetem, kteří u něj být mohou a specialisté se starali o závažnější případy. Stejně tak řešíme, a na tom už je dohoda i s onkologickou společností, že praktičtí lékaři se více zapojí do sledování vyléčených onkologických pacientů. Onkologická společnost k tomu připravila určitá doporučení – guidelines. Prevalence onkologických onemocnění a diabetu ve společnosti stoupá, specialisté sami říkají, že se nezvládají starat o všechny pacienty a jsou rádi, pokud za ně praktici část péče převezmou, budou mít pak více času na skutečně závažné případy.

K disease managementu chronických chorob směřují všechny pojišťovny. Ostatně proto se i zavedl systém přerozdělení pojistného podle PCG (podle farmaceuticko-nákladových skupin pojištěnců – pozn. redakce), který je k tomu motivuje.

Opozice vládě jako celku vytýká dvě věci – nyní v souvislosti se státním rozpočtem, že nešetří peníze pro budoucnost – a pak jako druhou věc, že nedělá zásadní reformní změny, které jsou nutné třeba s ohledem na stárnutí populace, jmenovitě přitom uvádí i zdravotnictví. Je nutné myslet na budoucnost, i pokud jde o vytváření nějakých rezerv, a jak dalece vy sám můžete a chcete jít v nějakých nutných, nemusíme to nazývat přímo reformních, krocích?

Pokud jde o tu první otázku, myslím, že zejména v těchto dnech jsou mé názory a postoje jednoznačné a odpovídají tomu, co jsem říkal už na ministerstvu financí. Rezervy je potřeba vytvářet v období konjunktury. Ukazoval jsem to i na mých tehdejších přednáškách a držím se toho i nyní při jednání s odbory. Zastávám jasnou pozici, že není možné rezervy rozpustit a spotřebovat je třeba v jednom roce, byť by to bylo velmi lákavé. Nadvýběr pojistného je nutné započítávat do rezerv a rezervy vytvářet. Podle aktuálních čísel se zdá, že letos bude nadvýběr opět velmi solidní. Minulý rok skončil systém veřejného zdravotního pojištění zhruba 9 miliard v plusu, tento rok bude asi velmi podobný. Když se podíváme na graf poměru rezerv, který také často a rád ukazuji, vidíme, že se situace skutečně zlepšila. Rezervy se budou hodit, pokud dojde k nějakému, byť i mírnému, zpomalení ekonomiky.

musíme vytvářet rezervy, Stále nejsme na objemu z předkrizového období

Ušetřené peníze se kumulují, v srpnu činil součet zůstatků na účtech všech zdravotních pojišťoven celkem 38 miliard korun. Kritici říkají, že systém financování českého zdravotnictví je průběžný a není důvod tak velkou částku na účtech nechávat. Všichni víme, že nějaká rezerva být musí. Asi je ale spor o to, jak velké by to mělo být číslo. Máte nějakou pomyslnou čáru, za kterou byste už rezervy pustil?

Stále nejsme na objemu rezerv z předkrizového období. To je asi základní sdělení. Podíváme-li se na historii, rezervy se v době krize skutečně čerpaly. Nemyslím si sice, že teď aktuálně směřujeme k nějaké zásadní krizi, možná spíše dojde ke zpomalení ekonomiky, ale může se stát cokoliv. Prezident Trump třeba udělá nějaký nepředvídaný krok, který dopadne na celou globální ekonomiku. To teď nedokážeme říci. Predikce jsou stále dobré, třebaže ministerstvo financí v té poslední, trošku snížilo výhled růstu HDP. Důležité je mít rezervy na horší časy, pro mě tam teď nějaká pomyslná čára není. Veškerý nadvýběr v příštím roce, což je nyní dvacet miliard, půjde do zdravotnictví. V reálu bude zřejmě o trochu vyšší, to je tak vždy, pojišťovny jsou v odhadech konzervativní, ale to je dobře. Peněz nebude nikdy dost, ale rezervy pro budoucnost mít musíme.

Cítíte pro tento svůj postoj podporu u kolegů ve vládě, speciálně u premiéra?

Myslím, že ano. Vedli jsme debaty právě ve vztahu k odborům a já jsem opakovaně říkal jak paní ministryni financí, tak panu premiérovi, že se musí vytvářet rezervy. Nezaznamenal jsem žádný tlak, že by tomu mělo být jinak, naopak, tento postoj byl akceptován.

Ani poslední zasedání tripartity na tom nic nezměnilo?

Ne. Diskuse byla velmi široká, zúčastnili se jí zástupci všech krajů. Mám pocit, že se situace nějakým způsobem ustálila. Úhradová vyhláška je už ve sbírce zákonů, s tím už nic dělat nebudeme. Tripartitu jsem seznámil s nastavením tarifů a dalších parametrů a nabyl jsem dojmu, že jsou s tím srozuměni a že počítají s tím, že teď je na řadě vyjednávání s poskytovateli péče. Ministerstvo zdravotnictví ostatně nemá žádný vliv na to, jak odměňují krajské nemocnice.

Je třeba změnit uvažování o zdravotnictví. V dohodovacím řízení plátci a poskytovatelé rozdělili pomyslný koláč. Odbory by nyní měly sednout k vyjednávacímu stolu se svými zaměstnavateli a bavit se o případných dalších nárůstech. Základ je ale nastaven a pro mě je finální. I na tripartitě například hejtman Čunek, který vede zdravotnickou sekci v Asociaci krajů, ocenil, jak je úhradová vyhláška nastavena, že už je ve sbírce zákonů, oni mohou začít jednat a přitom mají dost času.

Jste připraven nějak při tomto vyjednávání pomoci ve vztahu k přímo řízeným organizacím?

Určitě. Na tripartitě jsem to i deklaroval. Důležité ale je, aby byla dodržena dohoda, kterou podepsaly nemocnice s pojišťovnami. V ní je alokováno zhruba 4,7 miliardy korun na podporu směnného personálu. Nemocnice se zavázaly, že přidají 5 tisíc korun měsíčně navíc sestrám a 2 tisíce sanitářům. Budu na tom trvat a apeluji na všechny asociace nemocnic, aby tento závazek dodržely, aby peníze navíc nepoužily někde jinde. Všichni jsme se shodli, že toto navýšení bylo potřebné.

Pokud jde o navýšení platů, pořád říkám, a to i před panem premiérem, že ředitel je odpovědný za to, že má v nemocnici personál. Odbory ředitelům moc nedůvěřují, ale myslím si, že každý lucidní ředitel chce zaplatit své zaměstnance. My jsme ochotni v tomto směru pomoci jako určitý mediátor, pokud by byl někde zásadní problém. Ale na datech, která máme za rok 2017 a která docent Dušek sesbíral za celý systém (ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky – pozn. redakce), vidíme, že se  v minulém roce peníze k zaměstnancům dostaly. U sester v akutní lůžkové péči byl průměrný nárůst 13procentní.

Jak vidíte odměňování sester v příštích letech? Bude docházet k navyšování a případně jakým způsobem?

Docházet určitě bude. Tripartitě jsme předložili poměrně detailní analýzu, kterou zpracoval ÚZIS na základě dat za rok 2017.  Je zjevné, že stále je dnes největší problém se sestrami v akutní lůžkové péči ve směnném provozu. Tam musí mířit cílené odměňování. Nechceme peníze plošně rozprášit. Jak už jsem řekl, 5 tisíc korun půjde navíc u sester, dva tisíce u sanitářů, plus u tabulek, které samozřejmě nemají dopad na všechny nemocnice, ale na ty které jsou pod ministerstvem, nebo jsou státními příspěvkovými organizacemi, bude 7procentní nárůst. Když to vezmu kumulativně, tak sestra ve směnném provozu si nominálně polepší zhruba 7 tisíc korun měsíčně a sanitář 4 tisíce měsíčně. To je poměrně výrazný nárůst právě pro personál, který nám nejvíce chybí. Věříme tomu, že to bude mít alespoň nějaký pozitivní dopad na nedostatek personálu, i když ten není dán jenom platy.

pokud sestra přijme nové kompetence, musí mít i odpovídající odměňování. To je legitimní požadavek

Máte nějakou vizi, jak to sesterské povolání do budoucna více zatraktivnit?

Na popud odborů a České asociace sester jsme na ministerstvu vytvořili pracovní skupinu pro stabilizaci zdravotnictví, kde se diskutují různé návrhy. Některé už byly mediálně propírány, někým odmítnuty, někým naopak vítány. Například se diskutovalo o benefitech, jako jsou výsluhy, předčasný odchod do důchodu atd. Podněty nyní sbíráme, snažíme se spočítat, jaké by měly ekonomické dopady. Hovoříme i o otázce kompetencí, názory na ně jsou ale různé. Požádali jsme odbory a další organizace, aby nám daly svoji představu o tom, jak by se kompetence sester mohly rozšiřovat. Zatím reagovala pouze Česká asociace sester. Je přitom jasné, že pokud sestra přijme nové kompetence, musí mít i odpovídající odměňování. To je legitimní požadavek. Chtěl bych, aby tato skupina pravidelně zasedala, měla v průběhu podzimu více jasno tak, abychom mohli ve spolupráci s hlavní sestrou, s paní ředitelkou Strnadovou, připravit koncepční poziční dokument, jaké všechny problémy bychom chtěli řešit, zda se vydáme cestou výsluh, nebo dalších benefitů apod.

Ne všechno může vyřešit ministerstvo zdravotnictví. Musí se zapojit i zaměstnavatelé. Snažím se v tomto směru mluvit s řediteli nemocnic, protože oni musí více pracovat s personálem, vytvořit mu odpovídající podmínky, pomoci mu například v tak bazální věci, jako je zajištění péče o děti. Medicína se feminizuje, u sester je to zřejmé, ale dnes už i 70 procent absolventů lékařských fakult jsou ženy. Na to všechno se musí nemocnice sama adaptovat.

V minulém volebním období se změnil zákon o vzdělávání sester. Má model 4+1 vůbec budoucnost?

O systému 4+1 se vede velká debata, myslím, že poněkud předčasná. Tento model funguje teprve jeden rok. Názory, které slyším, nejsou úplně pozitivní, to je pravda. V zásadě se zdá, že se z 4+1 stalo 4+2, protože penzum 2.300 hodin teorie a 2.300 hodin praxe, tak, jak je to nastaveno i v rámci EU, není možné zvládnout. Měnit systém po roce není asi dobré. Na druhou stranu, pokud na tom bude široká shoda, že 4+1 není úplně to pravé ořechové, tak ke změně přistoupíme. Není to ale na pořadu dne. Cílem bylo, aby se více sester dostalo rychleji do praxe. Musíme nejprve vyhodnotit, jestli to nastalo, anebo nikoliv. Pokud nenastalo a cíl se tak nenaplnil, pak by byla změna namístě.

Připomenu tu druhou výtku opozice, totiž, že vláda nedělá zásadní, potřebné změny ve zdravotnictví…

Otázkou je, co je potřebná změna. Jestli jít cestou revoluční, nebo evoluční. Těch změn ale děláme celou řadu. Už jen to, jak je v tomto roce úspěšné dohodovací řízení a jak se tím více blížíme pojišťovenskému systému a opouštíme tradici, kdy tady ministerstvo svrchovaně rozhodlo, kolik se komu bude platit, je z mého pohledu velký krok.  Je dobře vnímán v široké i odborné veřejnosti a chceme v něm pokračovat. Ministerstvo tu nemá být od toho, aby direktivně určovalo úhradovou vyhlášku, ale měli bychom preferovat dohody.

Už jsme tady hovořili o reformě primární péče, i o DRG. Řešíme také klinické doporučené postupy, což je aktuálně obrovský projekt, který bude dost možná také malou revolucí jako DRG. Standardizuje se péče a pojišťovny budou platit za standard, jehož definice nám často chybí. Vytváříme centra. Máme v plánu nový zákon o zdravotních pojišťovnách i nový zákon o veřejném zdravotním pojištění. Minimálně chceme nastavit nově systém cen a úhrad léčiv, což uděláme novelou zákona už v příštím roce. Musíme současný systém, který tu funguje 10 let, přenastavit tak, abychom do něj zapojili HTA analýzy atd. Myslím si, že těch kroků děláme a máme naplánováno celou řadu, ale samozřejmě jejich efekt se dostaví s nějakým zpožděním. Všechno, co děláme, ale směřuje k posílení efektivity, transparentnosti a hospodárnosti.

A to jsme spolu ještě nenačali další velké téma, na kterém pracujeme – eHealth, kde jsme právě dokončili věcný návrh zákona.

Elektronizace zdravotnictví nás samozřejmě zajímá. Už šel návrh do připomínkového řízení?

Je to věcný záměr zákona, schválilo ho porada vedení a nyní je ve vnitřním připomínkovém řízení. Už je ale vydiskutován třeba s ministerstvem vnitra. Je to skutečně velký opus, má snad 120 stran, je obsáhlý, protože popisuje obsáhlé téma. Vytváříme celou novou architekturu eHealth a vůbec nastavení sdílení dat ve zdravotnictví, je to zcela zásadní věc.

Léta se na ministerstvu pracovalo na jakýchsi ne zcela srozumitelných plánech eHealth. Už opravdu jasné, kdy se co změní?

Vyžádal jsem si od kolegů, kteří na tom pracují, implementační plán, podobně jako v DRG, a pokud vše dobře půjde, tak od července 2020 by se skutečně mohlo spustit testovací prostředí eHealth. Vytváří se celá nová platforma pro sdílení dat, která je mimo jiné financovaná i ze zdrojů EU, pracuje na tom ÚZIS. To tlačí celý projekt vpřed, protože, když jsou na vynakládány evropské peníze, je třeba mít výsledky.  Budou – a některé už jsou – vytvořeny základní registry – poskytovatelů, zdravotních pracovníků a samozřejmě i klientů, pacientů. Mělo by z toho vzejít fungující eHealth sdílení dat pod patronací státu. Do toho bude implementován elektronický recept, který byl původně z eHealth poněkud nekoncepčně vyňat, k němu patří i lékový záznam.

Zadal jsem termín docentu Duškovi na spuštění eHealth v testovacím prostředí, a to na sedmý měsíc roku 2020.

A kdy předložíte návrh zákona do parlamentu?

Teď máme hotový věcný záměr, ten zfinalizujeme a předložíme ke schválení vládě. Paragrafové znění by mělo být hotové v první polovině příštího roku a pak předpokládám, že se podaří legislativní proces dotáhnout tak, že by mohlo eHealth fungovat od poloviny roku 2020.

Dalším velkým projektem, v němž jsou motorem evropské peníze, je reforma psychiatrie. Nedávno jste s ministryní Maláčovou otvíral první centra duševního zdraví. Mluvili jste spolu o řešení celého sociálně-zdravotního pomezí? Jak byste chtěl tuto těžkou oblast řešit?

Právě reforma psychiatrie je prvním zhmotněním změn v sociálně-zdravotním pomezí. Je to typický příklad, kdy je pacientům, klientům, poskytována zdravotní i sociální péče. Týmy v rámci center duševního zdraví jsou multioborové, jsou v nich jak sociální pracovníci, tak zdravotníci. Tomu bude do budoucna přizpůsobeno i financování. Můžeme si to vlastně vyzkoušet. Role ministerstva práce je v tom klíčová.

V oblasti dlouhodobé péče jsem ještě za předchozí ministryně Němcové inicioval obnovu příslušné pracovní skupiny. Zatím je shoda na určitých dílčích novelách zákonů s tím, že představa ministerstva zdravotnictví je taková, že by poskytovatelé měli registraci jak podle zákona o zdravotních službách, tak podle zákona o sociálních službách, což dnes není. Uvažujeme o tom, vrátit se ke konceptu ošetřovatelských domů, které by měly jak sociální, tak zdravotní část. Musíme navrhnout adekvátní financování, dnes se debata vede hlavně o odbornosti 913, ale jen touto cestou jít nechceme. Je zřejmé, že zdravotní pojišťovny jsou dlouhodobě rezervované k tomu, aby se všechno v této oblasti platilo ze zdravotního pojištění, což chápu. Musíme o tom ještě vést diskuse. Jsem proto rád, že už se pokročilo u psychiatrické péče, protože její změny budeme moci vyhodnotit v praxi a navíc je tam s pojišťovnami domluven úplně nový úhradový mechanismus. Není to totiž ani ambulantní, ani lůžková péče.

Mrzí mě, jak dnes lékárnická komora velmi agresivně vystupuje. Dostává se tím do izolace.

Zmínil jste před chvílí změnu systému cen a úhrad léčiv, nemohu se v této souvislosti vynechat aktuální rozepře s lékárníky. Vy jste se nebyl na zářijovém sjezdu lékárnické komory, ale ve stejný den jste navštívil odbornou akci na farmaceutické fakultě. Proč?

Na sjezd mě nepozvali, ale byl jsem pozván na Dny farmaceutické péče. Tam byli také lékárníci, řada mladých lékárníků a atmosféra o poznání příjemnější. S paní ředitelkou SÚKLu jsme tam prezentovali aktuální stav eReceptu, naše záměry v oblasti lékárenství a nebyla tam žádná zásadní destruktivní nálada. Mrzí mě, jak dnes komora velmi agresivně vystupuje. Mám pocit, že je pod vlivem nějakých agresivních skupin, ale pro mě je takové jednání neakceptovatelné. Myslím, že se komora tím dostává do izolace. Já jsem samozřejmě připraven jednat se všemi, ale pokud to bude útočné tak, jak vyznívají usnesení ze sjezdu komory, tak to se asi nikam neposuneme.

Vy jste přišel před několika měsíci se vstřícnými kroky vůči lékárníkům, zahořkl jste, vezmete své návrhy zpět?

Ne. Otázkou je, jaké je reálné smýšlení lidí takříkajíc v poli. Nechci to nějak hodnotit, ale hovořím s různými lékárníky a jejich názory na komoru nejsou vždy úplně ty nejkladnější.

Scházíme se poměrně pozdě v noci. Jak zvládáte zátěž a stres spojený s funkcí ministra?

Někdy jsem docela unavený, to je pravda, na druhou stranu dnes je pondělí, takže po víkendu má člověk vždy nabité baterky. V pátek už je to horší. Stres k práci ministra asi patří a také nedostatek spánku. Takže ne ve všem odpovídám požadavkům zdravého životního stylu, byť jsem zarputilý nekuřák, ani alkohol moc nepiji a snažím se žít zdravě.

Jak dobíjíte baterky? Sportujete?

Snažím se sportovat, dělám pořád muziku, koupil jsem si piano, takže si po večerech, když přijdu z práce, zahraju na piano.

Zmínil jste, že jste zarytý nekuřák. Veřejně jste už také hovořil o pozitivní zkušenosti vašich známých s používáním e-cigaret a zahřívaných tabákových výrobků. Dokonce jste řekl, že díky těmto novým inovativním výrobkům jednou zcela zmizí klasické cigarety. To jste skutečně takový optimista?

Tím, jak vstoupil v účinnost nový tzv. antikuřácký zákon, což je přesněji zákon o ochraně před tabákovými výrobky, alkoholem a dalšími látkami, tak i ti zarytí kuřáci, kteří byli zvyklí kouřit poměrně intenzivně, přešli na alternativní formy zahřívaného tabáku. Až mě překvapilo, jak to funguje. Dokonce jsem potkal pana poslance Bendu, který také začal používat zahřívaný tabák. Tito kuřáci v tom nevidí snad žádný problém, naopak mi říkají, že už by ze zahřívaného tabáku na klasické cigarety nepřešli, prostě proto, že se po něm necítí tak špatně jako po těch cigaretách, nepůsobí jim zahlenění apod. Mám pocit, že trend jde tímto směrem, byť zatím to procento u nás není tak velké jako třeba v některých jiných státech. Směřujeme ale k tomu, že se tyto alternativní formy začnou čím dále tím více prosazovat, pokud nikdo neprolomí antikuřácký zákon, což se doufám nestane.

Snad ty pokusy na nějaký čas ustaly …

Slyšel jsem, že senátor Ivo Valenta nějaký návrh připravuje. Přijde mi to trošku absurdní, když asi přede dvěma nebo třemi měsíci sněmovna nějak rozhodla.

Tím, že jsou klasické cigarety vytěsňovány z veřejného prostoru, což si myslím, že je správné, tak kuřáci přirozeně přecházejí na alternativní formy

Princip zdravotního efektu těchto nových výrobků tkví ve snižování rizika, tzv. harm reduction, které je ostatně zakotveno i v programovém prohlášení vlády. Když se podíváme do zahraničí, vlády aktivně podporují přechod kuřáků na méně škodlivé formy kouření. Myslíte, že by se také v Česku – nebo hodláte vy v tom něco dělat-  měla třeba zvyšovat informovanost o nových možnostech, přípravcích, nebo by vláda měla přistoupit k nějakým regulacím, které by zvýhodnily méně škodlivé výrobky oproti těm prokazatelně škodlivým?  

Myslím, že to je přirozený proces, který vidím kolem sebe, jak jsem před chvílí říkal. Tím, že jsou klasické cigarety vytěsňovány z veřejného prostoru, což si myslím, že je správné, tak kuřáci přirozeně přecházejí na alternativní formy. Nemyslím si tudíž, že je nutné zásadně dělat nějakou propagaci, protože všichni ví, že alternativa, nazvěme ji  harm reduction variantou, existuje. Je to přirozený vývoj ve všech zemích na západ a dneska už bych řekl i na východ od nás.

Mělo by se přistupovat k těmto alternativním výrobkům také jinak v oblasti daní?

Teď zrovna nějaké zdanění se chystá, ale zahřívaný tabák bude stále méně zdaněn než klasické cigarety. Věřím, že k cenové dostupnosti může přispět i konkurence. Pokud vím, tak i jiné tabákové firmy se snaží vyvinout nějaký konkurenční produkt k aktuálním výrobkům. Samozřejmě, že jsou na tyto alternativní možnosti různé názory. Objektivně, když jsem se o tom bavil s lidmi jako je paní profesorka Králíková, je zahřívaný tabák méně škodlivý. Zda je úplně neškodlivý, to se asi prokáže až za nějaký čas, na základě studií, jak to tak obvykle bývá, přeci jenom je to novinka. Podle mne je ale důležité hlavně to, že zmizí kouř z klasických cigaret, který je vyloženě obtěžující, snadno se šíří a zasahuje i nekuřáky – to je ten základ. U alternativ dopad na okolí zkrátka takový není.

Na závěr bychom chtěli probrat aktuální personální rozhodnutí. Už je nějak vyřešena otázka tzv. super náměstka ministra zdravotnictví?

Já myslím, že bude brzy vyřešena, pokud všechno dobře půjde, možná zítra. Ale uvidíme. Snad pan státní tajemník bude vstřícný. (Ministr tady naráží na skutečnost, že přestože on sám již je rozhodnutý pro konkrétní jméno, musí jej spolupodepsat státní tajemník Ivo Beneda. Ani ke dni publikace tohoto rozhovoru, tedy po týdnu, kdy jsme s ministrem hovořili, ovšem nebyl ještě náměstek/náměstkyně jmenován – pozn. redakce)

Ředitelem Státního zdravotního ústavu jste jmenoval Pavla Březovského, tam je to bez problémů?

Ano, ve výběrovém řízení uspěl pan doktor Březovský, řídil jsem se doporučením výběrové komise

On je takový univerzální voják pro různá bojiště, už řídil SÚKL i Koordinační středisko transplantací.

Návrh byl pozitivní v rámci výběrového řízení. Tam uspěl poměrně výrazně ještě jeden kandidát a zdá se, že se ho podaří do vedení SZÚ taktéž zlákat, má mezinárodní zkušenost, je to odborník z epidemiologie.

Nastoupí tedy do týmu pana doktora Březovského?

Přesně tak. Je dobré, vidíte-li kvalitního odborníka, i když nevyhraje, tak ho nezahodit a snažit se ho získat.

Ve Státním zdravotním ústavu je obrovský prostor, co by se dalo užitečného dělat a nedělalo se, souhlasíte?

Určitě, SZÚ má obrovsky nevyužitý potenciál. Mělo by to být taková ta public health instituce, tedy veřejného zdraví, která by pod sebou měla mít řadu činností a poskytovala by podporu ministerstvu v jeho zdravotní politice. To je úkol právě pro budoucího ředitele  – zaktivizovat SZÚ, dát mu novou tvář a nový vítr.

Uvažujete o spojení SZÚ a ÚZIS do jedné instituce?

V tuto chvíli nikoliv.

Je už jmenován nový ředitel Nemocnice na Homolce?

Zatím jmenován nikoliv, ale výběrové řízení proběhlo velmi jednoznačně. Výsledek nebyl o rozdílu jednoho hlasu, ale vítězný kandidát dostal velmi výraznou podporu od členů výběrové komise. Zaznamenal jsem různé spekulace, které musím odmítnout. V komisi zasedli děkan 1. lékařské fakulty, prof. Svačina a další lidé z odborných společností, odbory, lékařská komora. Silně pochybuji, že by všichni tito lidé mohli být zmanipulováni, jak se to někdo snaží podsouvat.

Jiné personální změny nejsou obzoru?

Vyloučit je nemohu.

Tomáš Cikrt, Michaela Koubová

Foto: Martin Kovář, MK a MZ