Máme bezpečné a účinné očkování, přesto znovu čelíme chorobám, které zabíjely naše předky. Na padající důvěře v očkování samotné a následném poklesu proočkovanosti má rozhodující vliv šíření dezinformací, fake news a hoaxů na internetu. Nalézt odpověď na tuto nepříznivou skutečnost se stalo klíčové pro veřejné zdraví, upozorňuje v žurnálu Nature profesorka Heidi J. Larsonová, která působí na London School of Hygiene & Tropical Medicine.
Právě před sto lety se úmrtnost na španělskou chřipku dostala na svůj vrchol. Tato celosvětová pandemie podle odhadů zasáhla 500 milionů lidí a v jejím důsledku došlo ke 50 až 100 miliónům úmrtí. Zabila tak tři procenta z tehdejší světové populace a vedla k více úmrtím než první světová válka.
„Po sto letech, pokrok v očkování vedl k tomu, že se obrovské epidemie chřipky, a spalniček, zarděnek, záškrtu a dětské přenosné obrny staly vzácnými. Lidé ale riziko, že by sami mohli onemocnět, podceňují. Málokdo si uvědomuje, že chřipka a její komplikace vedly v loňské chřipkové sezóně v USA k 80 tisícům úmrtí. Ze 183 dětí, u nichž bylo potvrzeno úmrtí v souvislosti s chřipkou, 80 procent nebylo proti chřipce očkováno v tomto období. Vyplývá to z údajů amerického úřadu Centers for Disease Control and Prevention,“ píše ve svém článku pro žurnál Nature profesorka Heidi J. Larsonová, která působí na London School of Hygiene & Tropical Medicine. Jako antropoložka se zabývá sociálními a politickými faktory ovlivňujícími veřejné zdraví a také vede vědecký tým vytvářející The Vaccine Confidence Project. Jeho cílem je získávat a zpracovávat aktuální informace ohledně obav veřejnosti týkajících se očkování a následně tyto znalosti využít ke správnému nastavení očkovacích programů.
„Předpokládám, že další vážná epidemie, ať už se bude jednat o vysoce fatální kmen chřipky nebo něco jiného, nebude způsobena nedostatkem preventivních technologií. Místo toho by emocionální nákaza, digitálně podpořená, mohla narušit důvěru v očkování natolik, až dojde k jeho odmítání. Záplava konfliktních informací, dezinformací a manipulativních zpráv na sociálních sítích by měla být uznána jako celosvětová hrozba pro veřejné zdraví,“ je přesvědčená profesorka Larsonová. Odpovědí na to by mohl být právě The Vaccine Confidence Project. Ten se podílí na včasné identifikaci konkrétních obav a strachů z očkování a očkovacích látek a reakcí na ně ještě dříve, než se začnou šířit jako lavina. „Náš mezinárodní tým se specializuje na antropologii, epidemiologii, statistiku, politické vědy a další. Monitorujeme zpravodajství a sociální média a zjišťujeme postoje veřejnosti,“ popisuje projekt profesorka Larsonová. Jeho součástí je také index důvěryhodnosti očkování, který vytvořil právě její tým a je podobný indexu důvěry spotřebitelů.
Bohatá Evropa věří očkování nejméně
Na základě dat získaných v rámci The Vaccine Confidence Project vyšlo v roce 2016 najevo, že Evropa je kontinentem s vůbec největším skepticismem vůči bezpečnosti očkování. Tým profesorky Larsonové nyní opětovně sbírá a analyzuje data ze zemí EU. S poklesem důvěry v očkování se ale potýkají i další země. Například na Filipínách podle údajů z tohoto projektu poklesla důvěra v bezpečnost očkování z 82 procent v roce 2018 na pouhých 21 procent v letošním roce v důsledku obav nové vakcíny proti horečce dengue. Současně klesla důvěra i vůči už zavedeným vakcínám proti tetanu, dětské přenosné obrně a dalším chorobám.
Samotné dezinformace o očkování je podle profesorky Larsonové vhodné roztřídit do několika skupin. První a nejnebezpečnější je jednoduše špatná věda. Konkrétním příkladem je nechvalně proslulá práce Andrewa Wakefielda, jejíž cílem bylo prokázat souvislost mezi očkováním proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím a vznikem autismu. Navzdory skutečnosti, že tato práce byla zatížena řadou vědomých podvodů a manipulací, byla stažena z žurnálu Lancet a sám Wakefield kvůli svým závažným pochybením přišel o licenci, stále ovlivňuje veřejné mínění. Zmanipulovaná práce postavená na datech o pouhých dvanácti dětech vedla například k tomu, že se rozšířil mýtus, že očkování psů může vést k (ve skutečnosti neexistujícímu) autismu u psů. Wakefieldovy lži ale mají i mnohem závažnější dopady, mimo jiné vedly k tomu, že sourozenci autistických dětí jsou více ohroženy infekčními chorobami. Navíc i po dvaceti letech tato práce negativně ovlivňuje i život samotných osob s poruchami autistického spektra.
Další oblast šíření dezinformací o očkování je pak podle profesorky Larsonové přímo navázaná na konkrétní finanční zisk. Jednoduše řečeno, ti, co šíří nesmysly o očkování, zároveň vydělávají například při prodeji různých „zázračných“ doplňků stravy, vlastních knih či svého druhu poradenství. K této obchodní strategii patří třeba strašení před očkováním a nabízení vlastního „homeopatického očkování“, které se rozšířilo také v Česku. Více zde. Mimochodem, finanční motivace stála i u Wakefildova podvodu. On sám byl v tomto ohledu ve střetu zájmů.
Politická polarizace i domnělé vedlejší účinky
Dezinformace mohou být také využity jako nástroj k polarizaci společnosti. Konkrétním příkladem je situace v USA před americkými volbami v roce 2016. Právě očkování se pak stalo klínem, který rozděloval společnost, přičemž do ohně přiléval i sám Donald Trump. Ten mimo jiné prohlásil toto: „Stalo se to ze dne na den lidem, kteří pro mě pracují. Dvouleté krásné dítě bylo očkováno, o týden později dostalo hroznou horečku, bylo opravdu hodně nemocné a teď je autistické.“ Podrobněji o Trumpových postojích a náklonnosti k odpůrcům očkování jsme psali zde.
Současně s tím vyšlo najevo, že se ruští trollové snažili ovlivnit nejen výsledek amerických prezidentských voleb, ale i debatu o očkování ve Spojených státech. „Debata o zdraví se stala zbraní: témata veřejného zdraví, jako je například očkování, tvoří součást pokusů o šíření dezinformací zahraničními mocnostmi,“ uvádí studie zveřejněná v časopise American Journal of Public Health.
Sociální sítě se navíc podle profesorky Larsonové staly místem, kde se šíří příběhy o domnělém poškození po očkování, což podkopává důvěru v samotné očkování. Obvykle jsou postaveny na časové souvislosti s očkováním a vyvolávají silné emoce. Konkrétním českým příkladem je třeba smrt batolete na Hodonínsku z roku 2016, kdy jeho matka zveřejnila v jedné facebookové „maminkovské“ skupině informaci, že její dítě zemřelo po očkování. Aniž by bylo potvrzeno, že právě očkování bylo příčinou úmrtí dítěte, rozšířily se po sociálních sítích různé konspirační teorie. Následně ale vyšlo najevo, že toto dítě zavraždila jeho vlastní matka.
Co dělat s dezinformacemi? Nemlčet a jednat
Profesorka Larsonová nekončí jen konstatováním, že dezinformace o očkování jsou součástí veřejného prostoru, ale zároveň sleduje možnosti, jak se jim aktivně bránit. „Sociální média mohou cíleně bojovat proti dezinformacím. Jak Irsko, tak Dánsko čelily skupinám sdílejícím svědectví dívek a televizním zprávám o mladých dívkách, jenž údajně poškodilo očkování proti HPV. V Dánsku pak došlo k poklesu proočkovanosti u dívek z 90 procent v roce 2000 na méně než 20 procent v roce 2005,“ popisuje vývoj profesorka Larsonová. Nicméně dánská vláda reagovala a uvědomila si riziko šíření těchto dezinformací ve veřejném prostoru. „V reakci na to dánské úřady zabývající se veřejným zdravím začaly zdůrazňovat rizika onemocnění a současně zveřejnily příběhy lidí, kteří ztratili své manželky a matky kvůli rakovině děložního čípku. Také vytvořily facebookovou stránku, kde mohli rodiče získat odpovědi na své otázky. V Irsku použili podobnou strategii pro obnovu důvěry v očkování. Čísla za rok 2018 ukazují nárůst proočkovanosti o šest procent oproti roku 2017,“ dodává profesorka Larsonová.
Bohužel Česko v tomto ohledu zaspalo a zatím nedokázalo adekvátně reagovat na klesající proočkovanost ani tváří v tvář návratu spalniček. Ačkoliv se lži o očkování šíří na sociálních sítích také u nás, český stát prakticky nereaguje. Plná zodpovědnost za vysvětlování významu očkování tak leží na samotných očkujících lékařích. „Obecně nám rozhodně chybí větší podíl státu na edukaci a větší podpora lékařů, kteří očkují. Před několika lety schválila vláda i parlament dokument Zdraví 2020. I s naší účastí byl rozpracován akční plán na podporu očkování, nebyl ale dosud realizován,“ shrnuje Alena Šebková, předsedkyně Odborné společnosti praktických dětských lékařů ČLS JEP (podrobněji zde).
Jak se tedy vyrovnat s tím, že se dezinformace o očkování staly součástí veřejného prostoru a reálně ovlivňují chování veřejnosti? „Neexistuje žádná jednotná strategie pro všechny typy dezinformací, zejména mezi těmi, kteří již jsou vůči očkování skeptičtí. Vzdělávací materiály a informační zdroje jsou důležité, ale jejich dopad je omezený. Zdravotničtí úředníci a informační kampaně nemají potřebný zásah, protože vytváří zprávy a informace, které vycházejí jen z toho, co chceme komunikovat, aniž by zahrnuli nové poznatky. Nová strategie musí zahrnovat jak vnímání, tak také osobní angažovanost. S tímto se musíme lépe vypořádat, protože pokud se objeví stejně smrtonosná chřipka jako v roce 1918 a lidské váhání nad očkování zůstane na stávající úrovni, vysilující a smrtící nemoc se bude úspěšně šířit,“ shrnuje profesorka Heidi J. Larsonová.
Ludmila Hamplová
