Zmapování terénu co do dostupnosti péče nejen na papíře, ale také v reálu, a zajištění služeb v odlehlých oblastech – to jsou cíle, které si vytyčila Všeobecná zdravotní pojišťovna v rámci nového přístupu, který má zlepšit dostupnost primární péče. V jeho rámci chce vyhledávat místa, kde je problém najít praktika, a prostřednictvím nabídkového systému se bude snažit do těchto oblastí lékaře přilákat. Doktor, který se rozhodne jít sloužit do odlehlé lokality, tak může získat i o 30 procent vyšší úhrady, nemluvě o dalších bonifikacích v rámci programu AKORD, ministerských dotacích či výhodách nabízených samotnou obcí. Nový přístup včera představila VZP spolu se zástupci odborných společností a sdružení dospělých i dětských praktiků.
„V rámci dohodovacího řízení jsme byli schopni nastavit základní úhradové i regulační parametry a domluvili jsme se na tom, že do systému budeme vkládat prvky, které se více zaměřují na místní a časovou dostupnost i kvalitu péče. Na základním konceptu jsme se tedy dohodli v dohodovacím řízení, na úrovni programu AKORD už jsme také signalizovali oblasti, které nás více zajímají – prevence, záchyt onemocnění, očkování či péče o pacienty s chronickým onemocněním. U praktických lékařů pro děti a dorost jsme snížili parametry, které pro nás nejsou klíčové, a naopak navýšili ty důležité, jako je počet preventivních prohlídek či dodržení metodiky u pravidelného očkování,“ popisuje náměstek VZP David Šmehlík.
„Velmi vítám, že debata, která se ohledně budoucnosti primární péče vede na ministerstvu zdravotnictví, se přesunula na půdu zdravotní pojišťovny, a dochází k první praktické realizaci některých výstupů z pracovní skupiny pro reformu primární péče,“ kvituje snahu předseda Sdružení praktických lékařů Petr Šonka.
K tomu, aby se mohl zvyšovat důraz na prevenci a kvalitu péče, je ovšem také třeba zajistit, že ji bude mít kdo poskytovat. Proto se VZP domluvila s praktiky na tom, že se bude snažit směřovat mladé lékaře do oblastí, kde jsou nejvíce potřeba. Spolupráce by přitom měla být systémová a přístup pojišťovny vůči jednotlivým lékařům tak předvídatelný a jednotný.
Šest pilířů nového systému
Tvorba a obnova sítě praktických lékařů pro děti i dospělé by nově měla mít šest pilířů. Prvním je mapa sítě, druhým pak místní a časová dostupnost, třetím jsou kapacity a tedy reálná dostupnost péče. Zatímco první dva pilíře už si VZP zpracovala, na napojení třetího nyní pracuje. „Tam se posouváme na úroveň toho, jestli praktický lékař registruje nové pojištěnce a jestli se pojištěnci k péči skutečně dostávají. Tady jsme se domluvili na spolupráci s oběma sdruženími praktických lékařů pro děti i dospělé, že nám budou reportovat informace o tom, zda jednotliví praktičtí lékaři přijímají pojištěnce do péče. Databázi budeme spolu s lékaři udržovat a zveřejňovat na webových stránkách. Budeme tedy dávat informaci, který praktický lékař v které oblasti přijímá do péče nové pojištěnce,“ popisuje náměstek Šmehlík.
Čtvrtým pilířem je plánovací a monitorovací systém tvorby sítě, který se podrobně zaměřuje na situaci v problémových regionech. Díky informacím od obou sdružení praktických lékařů, z regionálních poboček VZP i klinických pracovišť se tak pojišťovna bude soustředit na situaci konkrétního místa, kde schází praktik, případně na lékaře, který neregistruje pojištěnce. U toho bude zjišťovat, jaký je důvod, že nebere nové pacienty – zda je přetížený, nemocný, nebo by potřeboval pomoc.
Pátým pilířem je obměna sítě, její doplňování a předávání praxí. „Zde už směřujeme k řešení. Když tedy víme, že se někdo bude stěhovat do jiného regionu nebo není schopen region obsloužit, budeme hledat někoho, kdo by péči posílil a zvýšil dostupnost. V případě odchodu do důchodu řešíme předávání praxí mladším kolegům tak, aby směřovali do oblastí, kde potřebujeme dostupnost posílit,“ vysvětluje David Šmehlík.
Posledním pilířem pak je nabídkový seznam oblastí, jehož prostřednictvím budou zveřejňovány oblasti, kde VZP uvítá uzavření smluvního vztahu z důvodu nedostatečné dostupnosti péče. Problémy s dostupností se objevují prakticky ve všech krajích, příkladem uveďme vesnické oblasti s nízkou hustotou obyvatel na Vysočině, v Karlovarském či Libereckém kraji.
„Chceme tvořit systém pozitivní. Když tedy směrujeme lékaře do nějaké oblasti, chceme ho bonifikovat. A chceme systém propojit s orgány ministerstva zdravotnictví, které dávají dotaci na vznik ambulancí praktických lékařů v nedostupných oblastech. Když budeme vědět, že lékaře v oblastech máme, pokračujeme v posilování role praktických lékařů, rozšiřování kompetencí, zapojení do prevence, včasného záchytu a péče o chronicky nemocné,“ dodává Šmehlík s tím, že právě teď se připravuje nová organizace péče o pacienty s diabetem a hypertenzí, která by měla být představena během prvního čtvrtletí příštího roku.
Se systémem vzdělávání se nyní perou dětští i dospělí praktici
Nutno ovšem podotknout, že nastavit síť tak, aby byla náležitě zajištěna dostupnost, nebude snadné – a to zejména u praktických lékařů pro děti a dorost. „Situace je alarmující. Není tajemstvím, že máme nejvyšší věkový průměr a podle našeho šetření zvažuje třetina praktických lékařů, že by chtěla v následujících pěti letech ukončit své působení jako poskytovatel zdravotní péče. O to důležitější je pro nás projekt, který VZP připravuje,“ zdůrazňuje předsedkyně Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost Ilona Hülleová.
Úsilí je přitom podle ní potřeba zaměřit dvěma směry – jednak na udržení stávajících lékařů s tím, že by si měli vychovat nástupce, a pak na mladé lékaře. „Tady je problém potencován tím, že v roce 2017 přestal existovat obor praktický lékař pro děti a dorost. Přestože byl o náš obor v předchozích letech dramaticky stoupající zájem, nedošlo k naplnění toho, že změna vygeneruje více praktiků – naopak máme už dva roky propad vstupu nových lékařů do primární dětské péče,“ popisuje Alena Šebková, předsedkyně Odborné společnosti praktických dětských lékařů ČLS JEP s tím, že je potřeba, aby ministerstvo obnovilo samostatný obor dětských praktiků.
Lepší je v tomto ohledu situace u praktických lékařů pro dospělé. „Procházíme obdobím generační obměny, která se celkem daří – každý rok posíláme do systému zhruba 150 nových lékařů a atestuje téměř 200 lékařů ročně. Doufáme, že se nám čísla ještě podaří zvyšovat,“ poukazuje Šonka. I praktici pro dospělé ovšem v tuto chvíli narážejí při vzdělávání na překážky. „Letošní a příští rok bude komplikovaný, protože vyšla relativně pozdě vyhláška o kmenech a v současné době se připravuje metodika na rezidenční místa, takže v podstatě nejsme schopni praktické lékaře vzdělávat. Proto jsme spolu s kolegy připravili dopis panu ministrovi, že chceme, aby pro tento a příští rok byla výjimka tak, aby lékaři mohli nastoupit a být vzděláváni. Nemůžeme si dovolit výpadek sta nebo 160 lékařů jen proto, že to administrativně nezvládneme,“ říká předseda Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP Svatopluk Býma.
Místo praxí na zelené louce pomoc s převodem
Další problém, na který praktičtí lékaři upozorňují, naštěstí pomůže řešit nový přístup VZP. „Momentálně stojíme před problémem, jak dostat lékaře do míst, kde je potřebujeme,“ popisuje Petr Šonka, podle kterého nyní sdružení mapuje situaci, kde lékaři scházejí. „Někde je to zjevné, ale někde to zjevné není a tiká nám tam časovaná bomba, protože víme, že je v okrese řada lékařů, kteří můžou ze dne na den skončit ze zdravotních nebo věkových důvodů. Jako Sdružení praktických lékařů k tomu budeme přistupovat tak, že budeme poskytovat informace o našich členech a budeme se snažit zprostředkovat kontakt mezi lékaři, kteří končí, a lékaři v předatestační přípravě – chceme jim pomoci navázat vztah, eventuálně pomoci s prodejem praxe a garancí vzájemné smlouvy o převodu praxe. Naším zájmem je, aby nevznikaly ordinace na zelené louce, ale přebíraly se praxe, kde lékař končí – je to pro všechny výhodnější systém bez turbulencí a toho, že se pacient dostane do situace, kde si musí hledat lékaře někde jinde,“ dodává Šonka.
Mladé lékaře by přitom do odlehlých oblastí měly přilákat peníze – řádově si totiž budou moci vydělat zhruba o 30 procent navíc oproti oblasti, která nemá problém s dostupností. Bonifikační rámec v souvislosti s prevencí či očkováním pak formuluje program AKORD a chystá se také program VZP Plus, který bude bonifikovat za péči o chroniky. Zde si praktik může navýšit úhrady v řádu jednotek procent. K tomu je možné využít ministerskou dotaci.
„Nemyslíme si ale, že by ve všech regionech měla být pobídka stejná. Někde stačí lékaře jen mírně postrčit, a pak jsou regiony, kam nechce nikdo, a tam bude muset být motivace zajímavější,“ vysvětluje Petr Šonka. „Neměli bychom zapomínat ani na starosty – ti mohou také nabízet mnohé. Musíme myslet i na partnery a partnerky lékařů, na školství, péči o děti a další faktory,“ doplňuje Svatopluk Býma.
Michaela Koubová
