V České republice podstupuje povinné očkování o několik procent méně dětí než před deseti lety. Například u spalniček klesla proočkovanost o dvacet procent a dostala se tak pod hranici, kdy již není možné zajistit ochranu před šířením této nemoci. „Ochranná hranice je někde kolem 95 procent a my jsme pod touto hranicí,“ uvedla místopředsedkyně České vakcinologické společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně (ČLS JEP) Hana Cabrnochová. „Letos do poloviny února už bylo hlášeno 120 případů spalniček, což považuji za naprosto závažné. Za pětadvacet let jsem se s takovou situací dosud nesetkala a dost možná už je pět minut po dvanácté. Musíme s tím něco dělat,“ zdůraznila předsedkyně Odborné společnosti praktických dětských lékařů ČLS JEP Alena Šebková.

 

Státní zdravotní ústav od začátku roku již eviduje 120 případů spalniček, loni za celý rok jich bylo 207, v roce 2017 onemocnělo  146 lidí. Nejvíc nemocných je v Praze, a to 56. Nákaza se objevila v osmi krajích, nevyhnulo se jí sedm dětí do jednoho roku a jedenáct od roku do čtyř let. V Evropě se epidemie šíří hlavně v Itálii, Francii či Řecku, na Ukrajině bylo loni dokonce více než 50 tisíc případů.

Ještě v roce 2007 bylo proti spalničkám očkováno zhruba 98 procent dětí do tří let. Od tohoto roku ale proočkovanost každoročně klesá, v roce 2013 dosahovala jen necelých 89 procent. O čtyři roky později už dokonce klesla pod 84 procent a je tak výrazně pod hranici, která zajišťuje ochranu před šířením nemoci. Spalničky se totiž nemohou dál šířit, pokud je očkováno alespoň 95 procent dětí do tří let. Očkování přitom zajišťuje ochranu nejen samotného dítěte, ale i ostatních kolem něj, jelikož posiluje takzvanou kolektivní imunitu.

Místopředsedkyně České vakcinologické společnosti Hana Cabrnochová rozhodně odmítá názor, že by spalničky byly běžným onemocněním. „Spalničky nejsou běžnou nemocí, je to vážná nemoc, a je to bohužel i častá příčina úmrtí v dětském věku, pakliže budu prezentovat celosvětová data,“ upozornila.

Mohlo by vás zajímat

V roce 2017 bylo v Evropě diagnostikováno 21315 nových případů spalniček, přičemž 35 z nich skončilo úmrtím. Oproti předešlému roku se jednalo o nárůst o 400 procent. V roce 2016 bylo totiž zaznamenáno 5273 případů této nemoci.

Každý rok bylo sto milionů nemocných

Za poslední půlstoletí došlo díky očkování k poklesu výskytu spalniček o 99 procent. V éře před očkováním se na celém světě vyskytovalo každý rok asi sto milionů případů onemocnění, šest milionů osob umřelo. Podle údajů Světové zdravotnické organizace (WHO) do začátku 21. století počet nemocných klesl zhruba na 35 milionů případů za rok a úmrtnost poklesla ze 651 600 v roce 2000 na 134 200 v roce 2015. Přesto spalničky podle WHO skutečně nadále zůstávají jednou z hlavních příčin úmrtnosti malých dětí v globálním měřítku.

Jde o nemoc vysoce nakažlivou, kdy jeden nemocný může nakazit až 18 dalších lidí. Inkubační doba – tedy čas od vniknutí původce nákazy do organismu až po první příznaky – je sedm až 21 dní.

Prvním příznakem nakažení je horečka, kašel, rýma, světloplachost a zarudnutí očních spojivek. V ústech a na sliznici tváří mohou být bělavé tečky se zarudlým okolím. Čtvrtý až pátý den se objevuje sytě červená až fialová vyrážka, která začíná na záhlaví a šíří se na obličej, krk, břicho a končetiny. Při léčbě je ze zákona povinná hospitalizace na infekčním oddělení a izolace po dobu sedmi dnů od objevení vyrážky.

Účinnou prevencí před nakažením je pouze očkování, jelikož proti nemoci není léčba, mírní se pouze příznaky. „Důsledkem snížení proočkovanosti mimo jiné je, že se nemoc znovu objevuje, i když jsme se domnívali, že se v ČR už vyskytovat nebude,“ poznamenala k tomu Hana Cabrnochová. (Psali jsme i zde).

Očkuje se od roku 1969

Povinně se v naší zemi proti spalničkám očkují děti od roku 1969, odolnost vůči nemoci se ale může postupně snížit a to zejména u lidí ve věku 30 až 50 let, kteří jako děti dostali jen jednu dávku vakcíny. Po prodělání infekce v dětství, kdy má mírnější průběh, však vzniká dlouhodobá imunita.

Podle předsedkyně Odborné společnosti praktických dětských lékařů ČLS JEP Aleny Šebkové se někteří rodiče domnívají, že pravděpodobnost nákazy klesla se zlepšením životní úrovně a hygienických podmínek a očkování je tak již zbytečné. Z nich se pak mnozí přehnaně zaměřují na možné nežádoucí účinky vakcinace.

„Nejvíce se hovoří o autistických poruchách, ale nikdy tady nebyla prokázána souvislost s očkováním. Naopak bylo dokázáno, že tyto nemoci spolu nesouvisí a že studie, kterou se odpůrci očkování zaštiťují, byla ´ušitá´ na objednávku. Problém je v tom, že když diagnostikujeme poruchu autistického spektra v raném věku, to znamená někdy kolem 18. až 24. měsíce, tak tam je s očkováním časová souvislost. Ať už je dítě očkované, či není očkované, tak v tomto období přichází takzvaný autistický regres, kdy se objevují první markantní příznaky nemoci. A v tomto období, tedy v 15 měsících věku, právě probíhá i očkování proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím, nyní to bylo posunuto do 13. měsíce, takže mnozí usoudili, že dítě to má po očkování, ale není tomu tak,“ vysvětlila Zdravotnickému deníku Šebková.

Výskyt nežádoucích účinků ovšem připouští. „Samozřejmě nemůžeme tvrdit, že vakcíny nemohou mít nežádoucí účinky. Mohou, ale je to naštěstí ve velmi malém procentu. Často se jedná jen o zvýšenou teplotu, anebo jiný dvoudenní diskomfort, ovšem to je velmi dobře zvládnutelné. Jiná postižení po očkování jsou skutečně velmi vzácná,“ dodala.

V roce 2016 evidoval Státní ústav pro kontrolu léčiv při použití 400 tisíc hexavakcín a 200 tisíc vakcín proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám 983 případů nežádoucích účinků.

Počet reakcí pod jedním procentem

„Počet reakcí na počty vyočkovaných dávek se pohybují kolem 0,01 procenta. Jde o celou skupinu různých typů reakcí, kde nejsme schopni rozlišovat, zda vznikly přímo po očkování, jelikož hlásit se má vše, co je dáno do možné souvislosti s očkováním. Jsou tam někdy i banální věci jako třeba průjmová onemocnění, kožní příznaky charakteru atopického ekzému, které někdy dítě již mělo, ale samozřejmě se tam může objevit i něco jiného,“ přidala vysvětlení Hana Cabrnochová.

„Kdybychom zaznamenali určitý bezpečnostní signál, tedy kdyby došlo ke zvýšení hlášení nějakých jiných typů reakcí – a to se týká celého světa – tak pak systém kontroly po podaných vakcínách je nastaven natolik kvalitně, že by očkování mohlo být i dočasně zastaveno a nějakým způsobem by se podnikaly příslušné kroky. Celosvětově se provádí studie, které vyvracejí určité mýty v souvislosti s očkováním, jako je výskyt genetických vad a autismu,“ doplnila.

Jako krok správným směrem vnímají odborníci i uzákonění odškodnění za případnou újmu na zdraví po očkování. „Funguje to tak v mnoha vyspělých zemích světa a je to o vytvoření určité atmosféry – jestliže chci v rámci ochrany veřejného zdraví po občanech, aby se nechali očkovat, tak stejně tak jde o to přijmout určitou zodpovědnost, kdyby se náhodu něco stalo,“ vysvětlila Cabrnochová. (Více o návrhu zákona zde.)

Zdravotníci jsou také ohroženi

Spalničky nepostihují jen běžnou populaci, ohrožují i zdravotníky, kteří o nemocné pečují. Loni se jich nakazilo jedenáct, letos už čtyři a hned tři případy se týkají Prahy. Jeden případ se vyskytl v nemocnici na Vinohradech, další dva v motolské nemocnici.

Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch v pátek vyzval všechny ředitele nemocnic, které pod resort spadají, aby nechali své zdravotníky proti spalničkám očkovat.

Optimální by bylo očkovat personál, a to lékaře i sestry urgentních příjmů, příjmových ambulancí a dalších oddělení, například JIP. Přímo řízená zařízení by to měla udělat povinně, krajským to MZ doporučuje.

„Aby nedocházelo k neplánovanému uzavírání oddělení, je nezbytné zabezpečit dostatečnou proočkovanost,“ uvedl v dopise Vojtěch. Podle něj není možné čelit riziku, že v některé nemocnici přestane urgentní příjem fungovat.

První pokusy o prevenci spalniček proběhly v 18. století, kdy se skotský lékař Francis Home pokoušel inokulovat děti, buď pokožkou, nebo do nosu bavlněnými tampóny namočenými v čerstvé krvi pacienta se spalničkami v době nejvyšší horečky. Na rozdíl od úspěšné vakcíny proti pravým neštovicím, kterou v této době vyvinul Edward Jenner, se Homeův postup neujal. První živá oslabená vakcína proti spalničkám byla schválena v roce 1963.

I jiné nemoci se rozšiřují

Podle vedoucího katedry infekčního lékařství Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví Milana Trojánka se lékaři v praxi stále častěji setkávají s chorobami, které už desetiletí nevídali. Důvodem je samozřejmě také odmítání očkování.

Pokles proočkovanosti z důvodu odmítání pozorují lékaři jak u povinné, tak u dobrovolné vakcinace. U nepovinných byla proočkovanost proti pneumokokovým nákazám u kojenců rok po zavedení úhrady v roce 2011 až 81 procent, nyní je to 67,5 procent. Proti lidskému papilomaviru (HPV) se pohybuje mezi 50 a 60 procenty, u dalších nepovinných očkování nehrazených ze zdravotního pojištění jsou čísla velmi malá. Ve vakcinaci proti klíšťové meningoencefalitidě zaostáváme například za Rakouskem nebo Německem o desítky procent.

Na planetě se vymýtily neštovice

Vakcinace každoročně na celém světě ochrání 2,7 milionu osob před spalničkami, dva miliony před novorozeneckým tetanem, jeden milion před černým kašlem a zamezí onemocnění chřipkou u zhruba dvou milionů osob. Ve dvacátém století očkování vedlo k vymýcení pravých neštovic, téměř odstranilo dětskou obrnu a zabránilo nesčetným úmrtím na mnoho dalších nemocí, jako jsou záškrt či meningitida.

Do doby, než se v někdejším Československu začalo povinně očkovat proti záškrtu, což bylo v roce 1946, bylo hlášeno okolo devíti tisíc případů nemoci ročně, v roce 1945 podlehlo záškrtu 828 dětí. Dnes neumírá nikdo. Nemocnost se podle dat SZÚ po zavedení vakcinace prudce snížila.

Podobné je to i v případě dětské přenosné obrny. Těsně před zavedením povinného očkování v roce 1958 bylo hlášeno kolem 600 případů ročně, z toho kolem padesáti lidí umřelo jen v roce 1957. Dnes na tuto nemoc už také nikdo neumírá. Vrchol této choroby byl v poválečném Československu přitom zaznamenán dvakrát – v roce 1953 bylo hlášeno 1895 případů (podle dat SZÚ) a zemřelo 116 lidí. V roce 1947 podle SZÚ dokonce onemocnělo přes dva tisíce lidí.

Olga Böhmová