Možnost rozloučit se může pro některé rodiče, kteří při porodu ztratili dítě, znamenat rozdíl mezi vyrovnáním se s tragickou událostí a přetrvávajícím traumatem poznamenávajícím celý život. Za běžných podmínek ovšem pár nemá tolik času, kolik by potřeboval, aby dal svému miminku sbohem. Americké či britské nemocnice proto bývají čím dál častěji vybaveny zařízením, které pomáhá uchovávat tělo dítěte tak dlouho, aby se s ním mohli rodiče dle svých představ rozloučit.
Když dítě zemře těsně předtím, než se narodí, nebo krátce poté, zůstávají často rodiče v nemocnici sami, s malou útěchou a jen omezenou možností říci dítěti sbohem. Dát jim prostor, jaký potřebují, aby se důstojně a dle svých představ rozloučili, umožňuje chladicí kolébka, která je v západních státech dostupná v čím dál větším počtu nemocnic. Rodiče díky ní mohou dítě chovat, vzít ho na procházku nebo domů a strávit s ním klidně celé dny. Navázání vztahu a vytvoření vzpomínek přitom mnoha rodinám pomáhá se se ztrátou lépe vyrovnat.
„To, co situaci zhoršuje, je ve skutečnosti neznámo a nedokončení věcí, kdy rodičům není ponechán dostatek času se svým dítětem předtím, než jsou skutečně připraveni dát mu sbohem,“ říká podle jihodakotského kanálu NewsCenter1 Nan Fitzgeraldová, sestra z neonatologické jednotky intenzivní péče při Regional Health Rapid City Hospital. Už v roce 2011 přitom odborníci z celého světa vydali doporučení, která jednoznačně podporují možnost kontaktu rodičů s mrtvě narozeným dítětem, a existují výzkumy, které potvrzují pozitivní vliv takového kontaktu na psychický stav matek.
To z vlastní zkušenosti potvrzují Chris and Emily Frickerovi z Illinois, jejichž dvojčata se narodila předčasně v 23. týdnu a během hodiny a půl po narození zemřela. „Naše porodní asistentka Brittany nám řekla, že jestli chceme, můžeme s našimi dětmi strávit více času. Chovali jsme je, řekli jim, jak moc je milujeme, a nechali je pokřtít. Rozloučili jsme se s nimi o 12 hodin později,“ řekl podle New York Times Chris Fricker.
Dar, který pomáhá vyrovnat se se ztrátou
Manželům Frickerovým pomohla možnost důstojně se s dětmi rozloučit natolik, že se rozhodli jedno zařízení za zhruba 2700 dolarů věnovat illinoiské Centegra Northwestern Hospital. „Snažili jsme se najít způsob, jak uchovat vzpomínku na naše děti. A co je lepšího, než dát jiným rodičům dar v podobě času stráveného s dětmi, které ztratili,“ vysvětluje Chris Fricker.
Porodní asistentka Mary Kay Horneyová z Centegra Northwestern Hospital ze zkušenosti ve vlastní rodině potvrzuje hodnotu něčeho takového. „Prvorozené dítě mojí matky zemřelo při porodu. Nikdy dítě neviděla a její silný zármutek přešel v depresi a alkoholismus,“ popisuje Horneyová.
Frickerovým se už přitom podařilo získat peníze na druhý a zřejmě i třetí přístroj. Dar má putovat do méně podporované nemocnice, která by jinak něco podobného nemohla truchlícím rodičům nabídnout. Podle gynekoložky Tracy Arghavaniové z Northwestern Medicine Huntley Hospital je darování chladicí kolébky pro rodiny způsobem, jak tragédii, která je potkala, využít i k něčemu dobrému. V Americe jsou tak dnes zařízení dostupná zhruba v 500 nemocnicích, přičemž většinu darovaly rodiny postižené ztrátou.
Většina žen chce své mrtvé dítě vidět
Přístroj CuddleCot, který váží zhruba 3,5 kilogramu, se skládá z malé kolébky, která má pod matrací chladící jednotku. Podložka je přenosná, takže ji lze vyjmout a dítě s ní chovat. Chlad zpomaluje poškození tělesných tkání a udržuje tělo v co nejlepším možném stavu. Bez takového zařízení je potřeba zemřelé děti krátce po narození odvézt do márnice, takže k němu mají rodiče omezený přístup.
Rodičům přitom bývá tvrzeno, že by své dítě nechtěli vidět – což vytváří dojem, že jde o něco hrozného. Jenže děti v chladících kolébkách vypadají, jako když spí. Vedle toho, že rodiče mohou mít na své ztracené dítě alespoň nějakou vzpomínku, získají také více času, aby se se ztrátou vyrovnali a byli schopni se s ní smířit.
„Když žena zjistí, že je těhotná, začne ihned dělat pro své dítě plány. Pokud pak dítě ztratí, je to, jako by jí někdo ukradl sny. Ztráta nenarozeného dítěte může být stejně zdrcující, jako ztráta dítěte, které se narodilo živé,“ říká Tracy Arghavaniová.
Pokud dítě zemře před narozením, musí ho žena porodit stejně, jako by šlo o živé miminko. V takových případech se ženy často bojí. „Nejsou si jisté, jestli si dítě chtějí pochovat. CuddleCot umožňuje, aby dítě zůstalo v místnosti, a ony tak dostaly čas, který potřebují na to, aby se rozhodly,“ vysvětluje gynekoložka.
V minulosti ale většina žen nedostala možnost vidět své mrtvé dítě. To podle porodní asistentky Mary Kay Horneyové často vyústí v odlišný typ žalu, který si může vyžádat vysokou daň i při budoucích těhotenstvích. „Během 30 let, kdy jsem porodní asistentkou, jsem se setkala jen s jednou matkou, která své zemřelé dítě nechtěla vidět. Většina ho chce spatřit a přitisknout ho k sobě,“ dodává Horneyová.
První vlaštovky i v Česku
Chladící kolébka byla vyvinuta v Británii, kde se každý den narodí deset mrtvých dětí. Podle výrobce, společnosti Flexmort, má 95 procent nemocnic v Británii alespoň jedno takové zařízení a postupně ho zavádějí také nemocnice v Irsku, Kanadě, Austrálii či na Novém Zélandu.
„České ženy, které prožily perinatální ztrátu v zahraničí, si chválí velmi vstřícný postoj zdravotníků k uskutečnění kontaktu s mrtvorozeným dítětem, jejich důstojné a obřadné chování. Vnímají silnou úctu zdravotníků ke svému dítěti, k životu a smrti vůbec. Dítě mohou rodiče vidět oblečené do svátečních šatů, v intimním prostředí a být s ním neomezeně dlouhou dobu, po kterou je tělo dítěte uloženo ve speciální kolébce. Rodina může být zdravotníky fotografována a fotografie si může odnést spolu s věcmi, které mělo miminko na sobě, a s kartou na památku s otisky ručky a nožky,“ píše Kateřina Rastislavová z Katedry ošetřovatelství a porodní asistence Západočeské univerzity v Plzni v knize Perinatální paliativní péče z roku 2016.
Podle průzkumu publikovaného v roce 2015 přitom celých 60 procent českých žen, jimž se narodilo mrtvé dítě, miminko nevidělo. Situace se ale i u nás mění. Chladící kolébka je od poloviny loňského roku k dispozici i v půjčovně ošetřovatelského vybavení Nadačního fondu Klíček a do budoucna tak snad půjde o přístroj, který bude – spolu s citlivým a vstřícným přístupem zdravotníků – součástí péče také v českých nemocnicích.
-mk-
