Je to skoro čtyři roky, co vláda schválila strategické investice do sedmi zdravotnických projektů. I když původní plány hovořily o realizaci do roku 2020, dnes jsou nastartovány čtyři projekty – a i ony válčí s nemalými problémy. Tím asi největším je, že ceny od doby, kdy byly investice schváleny, výrazně vzrostly, zatímco peněz nepřibývá. O tom, co bude s projekty dál, debatovali poslanci s ministrem zdravotnictví Adamem Vojtěchem na středečním zasedání zdravotnického výboru.
„V Česku máme velmi dobré přístrojové vybavení, v mnoha oblastech srovnatelné se situací na západ od našich hranic, a nesrovnatelně lepší než v dalších zemích Visegrádské čtyřky. Medicína s vyspělými přístroji se ale odehrává ve velmi zastaralých až chátrajících prostorách. Je otázka, nakolik se pak plně moderní medicína může uplatnit,“ podtrhuje nutnost investic místopředseda zdravotnického výboru Julius Špičák (Ano).
Jeho slova potvrzuje ministr zdravotnictví. „Stav nemocnic, zejména těch zřizovaných státem, není utěšený. Paradoxně jsou na tom hůř než většina krajských nemocnic. Stát v tomto směru zaspal a nedá se to napravit za rok ani za dva. Udělali jsme si analýzu ve všech přímo řízených organizacích, jaká je investiční potřeba, a vyšlo nám číslo 73 miliard. Ministerstvo nyní disponuje rozpočtem na investice ve výši 1,3 miliardy korun,“ popisuje současnou situaci ministr Vojtěch.
Plán strategických investic přitom odsouhlasila už minulá vláda a na té současné je ho naplňovat – což ovšem není snadný úkol. Důvod? Ceny, s nimiž se při schvalování počítalo, výrazně vzrostly. Na investice přitom má vláda dát celkem 8,4 miliardy, k tomu pak připadá spoluúčast nemocnic ve výši 3,1 miliardy (jednotlivé projekty najdete zde). A vzhledem k tomu, že nyní proběhlo jednání o škrtech, k nimž muselo přistoupit i ministerstvo zdravotnictví (strategických investic se nedotknou, ale seškrtáno je 150 milionů z menších projektů, které se nestihnou dokončit do roku 2020), nelze počítat s navýšením.
„Současná situace je jiná než v roce 2016 a dochází ke zdražení stavebních prací. Aktuální nárůst je meziročně asi 14 procent. To je problém, se kterým musíme pracovat, a není to jednoduché. Komunikujeme s jednotlivými nemocnicemi a snažíme se najít řešení – aby aktualizovaly investiční záměry, případně je redukovaly, aby se vešly do původních plánů, protože peníze si nevytiskneme. To je jediná možnost, která je životaschopná,“ konstatuje Vojtěch.
Podle poslance Špičáka to ale nebude tak jednoduché. „Do ukončení investic cena stoupne minimálně o 50 procent. Zcela reálně je tedy třeba říci: zvýší se investice, nebo se bude realizovat pouze polovina. Třetí možnost je, že se okamžitě zavede jednání s nemocnicemi, aby připravily nové projekty, které budou počítat s přibližně s 40 procentní redukcí stavebních prací,“ shrnuje Špičák.
Ministr Vojtěch zároveň přiznává, že přípravy projektů jdou pomaleji, než se předpokládalo. „Ne všechny nemocnice jsou na tom stejně z hlediska přípravy investic. Proto jsme se rozhodli preferovat ty, kteří jsou připraveni více, a samozřejmě prioritizovat i z hlediska potřeb,“ dodává Vojtěch.
V tuto chvíli jsou ve fázi registrace nebo přípravy projektové dokumentace čtyři projekty: pavilon chirurgických oborů ve FN Plzeň má registraci od podzimu 2017 a probíhá řízení na vyhotovení zadávací dokumentace, podklady pro vydání registrace se připravují pro nový gynekologicko-porodnický pavilon v Brně – Bohunicích, letos pak budou podklady pro registraci také na modernizaci chirurgických oborů na FN Hradec Králové. Nejdále z hlediska přípravy je IKEM, kde se budou stavět pavilony G1 a G2. Ty už mají hotovou projektovou dokumentaci a připravuje se investiční záměr.
S financováním má pomoci dodavatelský úvěr
Problematická ovšem není jen otázka státních peněž, ale také spoluúčasti. Ta se navíc mnoha poslancům příliš nezdá. „Spoluúčast je de facto vykrádání pracoviště. To dostává ze všeobecného zdravotního pojištění peníze na provoz, obnovu stávajícího přístrojového vybavení a platy personálu, nikoliv na beton. Jsem tedy proti tom, aby zařízení měla jakoukoliv spoluúčast,“ míní Julius Špičák. Ten navíc poukazuje na to, že pokud mají v rámci investic vznikat v nemocnicích nové provozy, je otázka, jak se do nich při současné personální situaci seženou pracovníci. Ty je také spolu s fungováním nového provozu zaplatit, přičemž úhrady pojišťoven jsou nastaveny paušálně na základě péče poskytnuté v minulých letech.
Ministerstvo ale věc vnímá jinak. „Pokud bychom to celé hradili ze státního rozpočtu, je mi jasné, že si to nemocnice naddimenzují, jak bude třeba, protože by neměly limity. Spoluúčast je motivuje k tomu, aby se na to dívaly více racionálně a za investici nesly větší odpovědnost. Tak funguje dotační politika celého státu i z evropských fondů, není to jen otázka investic do nemocnic,“ reaguje Vojtěch.
Druhá věc však je, zda na uhrazení spoluúčasti nemocnice reálně mají. „Jsou nemocnice, které jsou schopné uhradit spoluúčast i třeba projektovou dokumentaci, a jsou nemocnice, které toho schopny nejsou. Tam aktuálně řešíme variantu dodavatelského úvěru, což je případ kliniky v Bohunicích. Musíme k tomu mít souhlas ministerstva financí, které se na to dívá racionálně a zatím vstřícně, takže jednání probíhají a doufám, že budou brzy dokončena. Jednotlivé nemocnice s tím souhlasí. A je odpovědnost nemocnice, aby si spočítala, zda bude schopna generovat třeba z nového provozu prostředky určené na splácení úvěru. Například gynekologicko-porodnická klinika v Brně bude největší v republice, 6000 porodů ročně, a porody jsou placeny výkonově,“ nastiňuje Vojtěch, který ovšem připomíná, že ručitelem je beztak stát.
Spoluúčast do budoucna jedině poroste
Do budoucna přitom nelze příliš počítat s tím, že by se situace se spoluúčastí pro nemocnice zlepšila – právě naopak. „Strategie vlády i Evropské unie je opačná. Na vládě nyní bylo, že v novém fondovém období bude spoluúčast pro Prahu 70 procent a v nejchudších oblastech 55 procent. 30 procentní spoluúčast, která je nyní v programu daná, je tedy realita, se kterou nepohneme,“ uvádí náměstkyně pro ekonomiku a zdravotní pojištění Helena Rögnerová.
To poslanci neslyší rádi. „Z 90 haléřů za bod, což je průměr všech průměrů, nevím, jak by nemocnice mohla ušetřit na 70 procent kofinancování. Kdyby se toto dojednalo, znamenalo by to, že ti, kdo to dojednali, tam neměli co dělat,“ reaguje předsedkyně zdravotnického výboru Věra Adámková (Ano).
„Nikdo netvrdí, že systém je ideální a že s ním souhlasíme. Pracuje se na projektu DRG Restart, kde se s odpisy v rámci nákladů počítá. To je ale na jinou debatu. Pravdou je, že už dnes některé nemocnice na spoluúčast mají – FN Olomouc má speciální účet, kde má asi 400 milionů korun ušetřeno a šetří na strategickou investici další peníze. Je to tedy i o hospodaření nemocnice a jak se tam nakupuje. Nesvádějme tedy vše na systém,“ říká Adam Vojtěch.
Jenže jak připomíná poslanec Miloslav Janulík (Ano), některé nemocnice se v 90. letech povedlo nastavit dobře a jiné ne. „Je to o systému. Za ty desítky let se v některých špitálech vystřídalo tolik manažerů, že ani statisticky není možné, aby všichni byli neschopní,“ dodává Janulík.
Michaela Koubová
