Elektronický poukaz? Ano, ale s včasným prodiskutováním úskalí, říkají odborníci

V České republice už více než rok a čtvrt funguje povinný elektronický recept. Začátkem letoška také začala platit nová úprava hrazení zdravotnických prostředků, která ovšem co do elektronizace nekopírovala přístup zvolený u léčiv. Elektronický poukaz přitom v tuto chvíli neexistuje ani v dobrovolném režimu, a to přesto, že by ho mnozí uvítali – i když zároveň upozorňují, že je ho potřeba nejprve prodiskutovat a řádně připravit. Ať už se ale zdravotnické prostředky budou předepisovat elektronicky nebo ne, faktem je, že jsou společně s léky jednou z mála oblastí českého zdravotnictví, kde funguje spoluúčast pacientů. Jak se přitom shodují mnozí odborníci, zástupci ministerstva zdravotnictví i některé pacientské organizace, bez většího zapojení pacientů nebude financování českého zdravotnictví udržitelné. O problematice elektronizace i spoluúčasti debatovali účastníci diskuze na konferenci Zdravotnické prostředky 2019 pořádané 10. dubna společností Porta Medica, jejímž mediálním partnerem byl Zdravotnický deník.

Téma elektronického předepisování zdravotnických prostředků bylo na stole už před pěti lety a nyní se se snahou o elektronizaci zdravotnictví bude řešit znovu. Vypadá to přitom, že pokud se podaří prodiskutovat dopředu možná rizika a problémy, většina zapojených ePoukaz uvítá.

„Už v původním znění sněmovního tisku jsme chtěli obě varianty, jak papírový, tak elektronický poukaz. Mnohdy se stane, že poukaz někde leží, v nemocnici, na poště nebo jinde, a pak je vyřízení pro pacienta příliš dlouhé. Vlastní práce s poukazem zabere třeba poloviční dobu. Podporovali bychom ePoukaz tak, aby umožnil rychlejší výdej. Má to ale samozřejmě i svá úskalí, jako je výdej cirkulovaných zdravotnických prostředků, takže je třeba to dobře připravit, abychom se nedostali do problémů,“ konstatuje předseda komise pro zdravotnické prostředky Svazu zdravotních pojišťoven Jan Beneš.

Pro jsou i odborníci. „Měli bychom se ale poučit z některých obtíží při zavádění eReceptu. Nejsme si jisti, zda nevzniknou určité problémy při výdejích a evidenci. To však nic nemění na principu, že bychom byli rádi, aby to co nejrychleji začalo vznikat a problémy se diskutovaly,“ poukazuje profesor Jan Švihovec z předsednictva České lékařské společnosti JEP.

Mohlo by vás zajímat

WHO: Čínská data neukazují skutečný rozsah a závažnost koronavirové pandemie v zemi

Podle něj by tak bylo dobré hned od začátku diskutovat otázku, jak bude možno využít anonymizovaných dat při vyhodnocování celkového stavu. Další věc, kterou by bylo na místě včas řešit, je, jak bude fungovat propojení výdejních míst spolu s ekonomickou částí. Zároveň je třeba nadefinovat možnosti záměn a úprav vydávaných zdravotnických prostředků.

„O tom jsme sice diskutovali, ale musím přiznat, že zástupci odborných společností neměli představu, jak by se to primárně technicky mělo řešit. A poslední věc je, jak se bude řešit přihlašování zdravotnického zařízení a jeho evidence vůči centrálnímu úložišti, ze kterého by bylo jasné, co bylo předepsáno a co vydáno. Když si namátkově několik velkých ordinací udělalo představu o vyzvednutých prostředcích, bylo obrovské překvapení, že množství nevyzvednutých poukazů, případně vyzvednutých po velmi dlouhém čase, bylo vysoké,“ podotýká Jan Švihovec.

Ředitel odboru informačních technologií Státního ústavu pro kontrolu léčiv Petr Koucký ovšem na tomto místě poukazuje, že spousta zmíněných otazníků už je vyřešená, a to díky zkušenostem s eReceptem. Z čistě technického hlediska je totiž ePoukaz stejný jako eRecept, jen s jinými položkami. Lékaři předepisující dnes léky by tak zřejmě nemuseli nic nového zařizovat a pouze by pro ně vznikly nové služby umožňující předepisovat elektronické poukazy na zdravotnické prostředky. Již nyní přitom u eReceptu předepisující lékař i pojišťovna vidí jak předepsané, tak vydané léky, což by bylo u ePoukazu obdobné.

Co se však týče anonymizovaného využití dat, to je dnes trochu problém, protože v zákoně není zakotveno. „Balancujeme na hraně, ale v novele, která je nyní v parlamentu, se předpokládá vznik anonymizované databáze. Už dnes je z našich statistik vidět, kolik eReceptů se předepíše a nevyzvedne – a stejně by to šlo sledovat u ePoukazů,“ doplňuje Koucký.

Prostor pro spoluúčast je, jenže ho nevyužíváme

Právě zdravotnické prostředky na poukaz jsou spolu s léky na recept jednou z mála oblastí, kde je v českém zdravotnictví běžná spoluúčast. Jak ale poukazuje jeden z hlavních tvůrců nové úpravy hrazení zdravotnických prostředků a moderátor diskuze na konferenci Zdravotnické prostředky 2019 Jakub Král ze společnosti Porta Medica, rozevírají se nůžky mezi ambulantní a lůžkovou péčí, kde je spoluúčast politické tabu. Zároveň se podle něj stále dokola v Česku omílá, že podíl veřejných financí putující na zdravotnictví je pozadu za vyspělou Evropou – jenže se zapomíná na to, že u soukromých financí jsme na tom ještě hůře. Paradoxní přitom je, že v době konjunktury by rozumná spoluúčast rozpočty domácností rozhodně nezruinovala.

„Současná ekonomická situace vede k tomu, že stoupá spontánní výdej. Lidé sami nakupují v lékárnách doplňky a tam to přirozeně stoupá, aniž by to někdo zákonem stanovoval. To ukazuje, že tam určitý prostor do budoucna je a my ho zatím nevyužíváme,“ podotýká k tomu náměstkyně pro ekonomiku a zdravotní pojištění na MZ Helena Rögnerová.

Bohužel, jak známo, je u nás slovo spoluúčast pro mnohé politické tabu. „Když mluvím soukromě s některými členy zdravotního výboru, říkají mi, ano, spoluúčast musí někdy přijít, ale pro nás je to politicky neprůchodné – jako členové koalice pro to nemůžeme hlasovat. Jenže ono to musí nastat a časem musí vyhrát logika. Spoluúčast je nutná a pacienti nyní stejně platí, ale ne tam, kam by měli – tedy do systému, ale tam, kde se o tom neví. Tomu musíme předcházet. Stává se i to, že pacientovi naúčtují čočku zvlášť a musí si k tomu platit i výkon, jenže pak se zjistí, že ho zároveň vykázali také pojišťovně,“ popisuje Jana Petrenko z Koalice pro zdraví.

Nadstandard? Ministerstvo se obává neřízeného výkladu

Jak se na zmíněný „nadstandard“ v podobě volby zdravotnického prostředku, který je mimo systém úhrad, nyní dívá ministerstvo? Podle Heleny Rögnerové už nyní neprosazuje výklad, že by si pacient v takovém případě musel hradit vše včetně výkonu.

„Tento výklad nemáme, jen je třeba to s pojišťovnou dopředu dohodnout, aby nedošlo k dvojitému vykazování,“ uvádí Rögnerová.

Co se týče další spoluúčasti, je téma sice podle Rögnerové politicky neprůchodné, ale nevyhneme se mu. „Další věc je ale mnohem těžší, a zde by mohly jít zdravotnické prostředky příkladem. Neumíme to totiž technicky uchopit – je strašně těžké ve všech situacích říci, co je standard a co by si pacient měl doplatit. Jediné, co musíme ze strany ministerstva ošetřit, je, aby nedošlo k neřízenému výkladu. Vývoj jde tak rychle kupředu, že na to úhrady nedokážou okamžitě reagovat. Nechceme dojít do situace, aby byl pacient nastupující na operaci konfrontován s tím, že může mít lepší narkózu, zarouškování a další věci s tím, že součet je nadstandard. Chceme jít cestou jasně definovaného standardu v jasně definovaných situacích, které to umožňují, a tam by doplatek při nějaké vůli politiků měl být. Je to otázka velmi blízké budoucnosti,“ dodává Helena Rögnerová.

Michaela Koubová