Infekce z veřejných záchodků? Riziko je minimální, nakazit se ale můžete spíš z kohoutku a kliky než z prkénka

Většina dam a jistě i řada pánů to důvěrně zná: ve městě je přemůže potřeba a musí chtě nechtě navštívit veřejné toalety – jenže představa usednutí na mísu, kterou předtím použily desítky cizích lidí, je více než nevábná. Dobrou zprávou však je, že riziko choroby chycené na veřejných záchodcích je velmi malé. Na druhou stranu opatrnosti není nikdy nazbyt, a pokud chcete mít jistotu, že pro minimalizaci rizika děláte vše, je dobré dodržovat některá pravidla.

Veřejné toalety rozhodně nepatří mezi příjemná místa, přesto jsou situace, kdy bychom jim dali přednost před čímkoliv jiným. Jenže pohled do zaneřáděné kabinky či nezaměnitelný zápach některých zařízení může u slabších povah způsobit, že se o ně budou pokoušet mdloby. Co tedy můžeme dělat, abychom co nejvíce omezili kontakt se „záchodovými“ bakteriemi? New York Times se zeptaly odborníků a vytvořily seznam rad, kterých není od věci se držet.

Začněme tím, jak si vybrat kabinku. Při studii z roku 1995 monitorovali odborníci z Kalifornské univerzity po deset týdnů spotřebu toaletního papíru ve čtyřech kabinkách na pánských toaletách u veřejné pláže. Zjistili, že 60 procent papíru se spotřebuje na prostředních dvou záchodech, které jsou tak zřejmě více používané. Pokud se přitom všechny toalety čistí se stejnou frekvencí, měly by být nejčistší dva krajní, nejméně používané. Na druhou stranu je třeba říct, že pokud některý ze záchodů vypadá na první pohled čistší než zbytek, je lepší zvolit ten – bez ohledu na to, jestli se nachází uprostřed nebo na konci řady.

Asi největším kamenem úrazu bývá na veřejných toaletách prkénko. Jak to tak ale vypadá, riziko, že by si z něj uživatel odnesl nějakou chorobu, je mizivé. „Z mých zkušeností se nikdo nikdy nenakazil pohlavně přenosným onemocněním ze záchodového prkénka – tedy pokud na něm neměl sex,“ uvedla pro WebMD exprezidentka Americké mikrobiologické společnosti Abigail Salyersová.

Mohlo by vás zajímat

Svatoanenská nemocnice otevře gynekologické oddělení. Primář přišel z Ivančic, kde zanikla porodnice

Je tedy velmi nepravděpodobné, že by bakterie z prkénka doputovaly do močového či pohlavního ústrojí, případně přes otevřenou ránu do těla. Ale pozor: hovoříme o případech, kdy se rukama nedotkneme prkénka, což je věc, které bychom se měli pokud možno vyhnout. Zároveň odborníci doporučují nedotýkat se na veřejných toaletách obličeje, protože by se bakterie z rukou mohly přenést do úst či nosu.

Pokud vám výše uvedené ujištění ohledně rizikovosti prkénka nestačí, můžete ho podle epidemiologa z Gillings School of Global Public Health Davida Jaye Webera před usednutím otřít čistícím ubrouskem s alkoholem. Je možné ho také obložit toaletním papírem, ovšem pokuste se při tom prkénka nedotýkat. Zároveň nutno podotknout, že i samotný toaletní papír na sobě může mít bakterie, protože při předchozím spláchnutí se bacily z toalety dostaly s aerosolem do vzduchu a následně mohly skončit právě na ruličce papíru.

Močit v polodřepu má svá (minimální) rizika

Aby se tedy raději zcela vyhnula kontaktu s prkénkem, volí řada žen raději vykonání potřeby v polodřepu bez usednutí. Někteří lékaři však varují, že v této pozici je těžké zcela uvolnit pánevní dno, což s sebou může nést jistá rizika. Podle studie z roku 2010 trvá ženám, které močí v této pozici, vykonání potřeby déle a navíc se nevyprázdní zcela, což zvyšuje riziko infekce močových cest. Naštěstí jsou ale podle newyorské uroložky Doreen Chungové taková rizika u zdravých lidí malá. Je také mnohem lepší vykonat potřebu v polodřepu, než nejít na záchod vůbec.

„Existují pacientky, které zadržovaly moč a pak se nebyly schopny uvolnit pánevní dno, aby se vymočily,“ upozorňuje Chungová. Dámy, které raději vykonávají potřebu v polodřepu, by však také měly dbát na to, aby po sobě nezanechaly toaletu znečištěnou.

Doktor Weber k tomu radí, že pokud má toaleta poklop, je dobré ho před spláchnutím sklopit, aby se bakterie nerozšířily do vzduchu. Ať tak či tak, je ale na místě co nejdříve po spláchnutí kabinku opustit.

Zásadní věcí při návštěvě veřejných toalet je ovšem hygiena rukou. Studie z roku 2011 odhalila fekální bakterie na splachovadlech či bakterie typu stafylokoků a streptokoků na dveřích, kohoutcích i dávkovačích mýdla. Jakmile se tedy na toaletách něčeho dotknete, můžete si tyto bakterie odnést s sebou na rukách. Přesto si je ovšem řada lidí před odchodem ze záchodků neumyje, nebo tak neučiní řádně.

„Jsou oblasti, na které lidi zapomínají, jako zadní strana horní části prstů,“ varuje předseda Společnosti infekčních onemocnění při americké komisi pro veřejné zdraví Matthew Zahn. Mytí mýdlem by tak mělo ideálně trvat alespoň 15 vteřin, a to ve vodě příjemné teploty, abyste neměli potřebu spěchat či uhýbat.

Papírový ručník jako „chňapka“ na kohoutek i kliku

Jakmile si však ruce řádně umyjete, přichází chyták: totiž zavřít kohoutek. „Jde pravděpodobně o nejšpinavější místo na toaletách,“ upozorňuje marylandská infekcionistka Judy Stoneová s tím, že každý si špinavýma rukama kohoutek pustí. Co s tím? Nejbezpečnější je osušit si ruce papírovým ručníkem, přes který pak zavřete kohoutek (pokud papírový ručník není k dispozici, můžete použít toaletní papír). Na některých toaletách vás ovšem tohoto dilematu ušetří – kohoutky jsou tu automatické.

Co se týče samotného osušení rukou, kterému jsme se věnovali v samostatném článku zde, vyhrávají co do hygieny papírové ručníky. Pokud totiž vy nebo jiní uživatelé máte po umytí na rukou ještě nějaké bakterie, sušiče je nekompromisně rozfoukají po celé místnosti. Rozhodně ale není na místě ruce si neosušit vůbec nebo jen částečně. Jak ukázala studie z roku 1997, bakterie nejsnáze ulpívají právě na vlhkých rukou.

Poslední, často opomíjená rada se týká odchodu. Jak už bylo uvedeno, kliky a madla mohou být šiřitelem spousty bakterií, takže je lepší se jich čistýma rukama nedotýkat. Místo toho si raději, pokud možno, otevřete ramenem či loktem, eventuálně opět použijte papírový ručník.

Na závěr ovšem znovu zdůrazněme, že riziko nákazy na veřejných toaletách je malé, a je lepší využít je, než „to“ držet až domů. Toalety jsou sice domovem mnoha bakterií, jenže to i celá řada dalších míst – od kanceláří, obchodů a škol až po vaše domovy. A na rozdíl od mnoha dalších jsou veřejné toalety vybaveny vodou a mýdlem, které vás bakterií zbaví. Kvůli bacilům neonemocníte, pokud je zanecháte na toaletách, místo abyste si je odnesli s sebou.

-mk-