Vážných onemocnění způsobených pneumokokem přibývá. Obranou je očkování, u dětí ale proočkovanost klesá

Epidemiologové na to upozorňují každý rok a každým rokem se opakuje stejná situace. Počet vážných a někdy i smrtelných onemocnění, proti nimž se přitom lze bránit očkováním, totiž narůstá. A platí to i v případě nákazy pneumokokem. Podle předběžných údajů Národní referenční laboratoře pro streptokokové nákazy (patřící pod SZÚ) bylo v loňském roce v České republice hlášeno 481 případů invazivních pneumokokových onemocnění, což je o 37 případů více než v roce 2017, nejvíce je jich u dětí mezi jedním a čtyřmi roky. Smutné však je, že této infekci podlehlo celkem 77 osob. K nejvíce ohroženým skupinám patří děti pod pět let věku a senioři nad 65 let, kterým je však očkování z pojištění plně hrazeno.

 

Díky plošnému očkování se podařilo celosvětově vymýtit pravé neštovice, či ve většině zemí světa dětskou přenosnou obrnu. Očkováním se rovněž docílilo významného omezení výskytu některých chorob jako je černý kašel. Lidé však často zapomínají na očkování proti pneumokokům, které mají na svědomí řadu závažných chorob, z nichž některé jsou i smrtelné. Původcem pneumokokových onemocnění je bakterie Streptococcus pneumoniae, která může způsobit zánět průdušek, zápal plic, zánět obličejových dutin a středouší, zánět mozkových blan až sepsi.

V loňském roce dokonce oproti roku předchozímu stoupl počet invazivních pneumokokových infekcí (IPO), které často končí smrtí a letos vzhledem k chřipkové sezóně, na níž často onemocnění navazuje, zřejmě nebude situace o nic moc lepší. Podle Jany Kozákové, vedoucí Národní referenční laboratoře pro streptokokové nákazy, se nejvíce případů pneumokokových nákaz objevuje na jaře, hlavně v předjaří, a na podzim. „Nákaza nastupuje po chřipkách a akutních respiračních onemocněních,“ řekla.

Mohlo by vás zajímat

EU zablokovala limity pro karcinogeny na pracovišti, stěžují si české i evropské odbory

Vážnému průběhu IPO loni v České republice podle předběžných údajů Státního zdravotního ústavu (SZÚ) čelilo 48 lidí, což je o 37 případů více než bylo rok předtím, SZÚ zaznamenal 77 úmrtí, podle upozornění Kozákové se ale číslo může podle dalších propočtů zvýšit až na 85 úmrtí. Co je však alarmující – celkový počet nemocných se zvýšil z 444 v roce 2017 na loňských 481. „Systém je ale stále podhlášený, předpokládáme tudíž, že onemocnění způsobených pneumokoky je daleko více,“ přiznala.

„Nejlepší prevencí pneumokokových nákaz je očkování, a to ve všech věkových kategoriích,“ zdůraznila k tomu dále Kozáková. Obecně podle ní v současnosti proočkovanost proti pneumokokovi spíš klesá, i když mezi staršími lidmi naopak roste. Právě senioři patří k nejvíce ohroženým skupinám a možná ne všichni vědí, že pojištěnci nad 65 let věku mají od začátku loňského roku očkování vakcínou Prevenar 13 proti pneumokokům zdarma. Nějakým druhem pneumokokové infekce předloni onemocnělo 238 lidí starších 65 let, loni to již bylo 256 seniorů, z nichž více než čtyřicet osob dokonce zemřelo.

Vzestup u dětí mezi jedním a čtyřmi roky

Kozáková ale upozorňuje, že do rizikové skupiny patří také děti a to hlavně pod pět let věku. „Lze vypozorovat vzestup celkové nemocnosti infekčními pneumokokovými onemocněními a vzestup věkově specifické nemocnosti dětí do jedenácti měsíců a mezi jedním a čtyřmi roky,” uvedla Kozáková. Zatímco v roce 2017 mělo v ČR pneumokokovou infekci 15 dětí do pěti let, loni to bylo 25 dětí.

U rizikové skupiny dětí bylo zavedeno pravidelné nepovinné očkování, které výrazně snížilo výskyt invazivních pneumokokových onemocnění v této skupině.

„Děti jsou od loňského roku očkovány podle schématu 2+1, což znamená, že první dávka vakcíny se aplikuje od devátého týdne věku dítěte. Druhá dávka se aplikuje dva měsíce po první dávce, třetí dávka ve věku 11 až 15 měsíců,“ přiblížila praktická dětská lékařka Alena Šebková, předsedkyně Odborné společnosti praktických dětských lékařů ČLS JEP,

Očkování vakcínou Prevenar 13 je pro děti částečně hrazeno z veřejného zdravotního pojištění, podmínkou je aplikace všech dávek očkovací látky do sedmého měsíce věku dítěte a přeočkování do patnácti měsíců věku dítěte. Dospělí jsou očkováni jednou dávkou konjugované vakcíny.

Vedoucí Národní referenční laboratoře pro streptokokové nákazy upozornila také na to, že v roce 2013 činil podíl vakcinovaných lidí proti pneumokokovi kolem osmdesáti procent, nyní je to asi šedesát procent.

Starší na doktora „hodně dají“

„Aby se pneumokokové infekce přestaly objevovat, musela by být proočkovanost obyvatelstva kolem devadesáti procent,“ zdůraznila s tím, že mírný nárůst proočkovanosti u starších lidí lze vysvětlit tak, že častěji poslechnou lékaře, kteří jim doporučují spojit očkování proti pneumokokovi s vakcínou proti chřipce. „Starší pacienti na praktického lékaře v tomto hodně dají,“ podotkla.

Pneumokok patří do skupiny streptokokových bakterií. Vyskytuje se běžně v ústech, v nosu či nosohltanu. U zdravých lidí nemusí podle lékařů způsobit žádné onemocnění, ale při oslabení imunity třeba v důsledku virózy může být i příčinou velmi závažných nemocí, jako je otrava krve, těžký zápal plic či meningitida, tedy zánět mozkových blan. Mezi lidmi se pneumokok šíří vzduchem při prskání či kýchání, ale je možné se nakazit i od nosičů. Těm nemusí působit problémy, dokud ale nedojde k oslabení obranyschopnosti organismu, například při viróze. Pak mohou proniknout do dalších částí těla a způsobit závažnou infekci.

Jedněmi z nejčastějších onemocnění jsou však plicní záněty, které mohou být velmi těžké. Projevují se kašlem s vykašláváním hlenu, který je zbarven zelenavě a v těžkých případech obsahuje i krev. Plicním zánětem může onemocnět člověk z plného zdraví, kdy se náhle objeví horečka, často třesavka a dušnost, brzy nemocný začne kašlat a jeho stav se zhoršuje.

Dalším velmi těžkým onemocněním je hnisavý zánět mozkových blan. Opět k němu může dojít z plného zdraví, kdy se postižení objeví během několika hodin, při kterých nemocnému není celkově dobře, bolí ho hlava a má horečku, eventuálně zvrací a upadá i do bezvědomí. Jde o nebezpečné onemocnění, které může skončit smrtí i při správné léčbě. Často k němu dochází při zánětech v oblasti ucha nebo obličejových dutin.

Nebyla to „jen“ viróza, teď je v invalidním důchodu

Meningitidou onemocněl i šestapadesátiletý pan Josef, jenž si napřed myslel, že jej přemohla „jen“ viróza. Během pár hodin ale upadl do kómatu a probral se z něj až za devět dní.

„Že je situace velmi vážná, jsem tušila, už když jsem volala záchranku. Když ho odváželi, byl v bezvědomí a nikdo mi nedokázal říct, jaká bude prognóza. Druhý den jsem za ním jela do nemocnice a lékaři mi říkali, že situace je vážná, že je to nejspíš zánět mozkových blan, ale ještě se nevědělo od čeho. Myslím, že teprve až třetí den, když byly hotové laboratorní testy, jsem se dozvěděla, že je to pneumokoková meningitida,“ uvedla jeho přítelkyně Zuzana.

Po odeznění kritické fáze onemocnění začal pan Josef pravidelně docházet na fyzioterapii a ergoterapii s cílem zmírnit následky onemocnění. Po probuzení se totiž téměř nedokázal pohnout, měl potíže s některými druhy zvuků a světla, přišel o velké množství vzpomínek a kvůli velmi rychle nastupující únavě měl i potíže se čtením a pozorností. Od počátku onemocnění uběhly tři roky. Nyní je v invalidním důchodu a i po třech letech má problémy s orientací, špatně se pohybuje, málo si pamatuje. „Škoda, že jsme nevěděli o očkování, které pomáhá snížit riziko onemocnění pnemokokovými infekcemi,“ zdůraznila k tomu jeho přítelkyně.

Pneumokokové záněty se léčí pomocí antibiotik, některé druhy jsou ještě stále dobře zvládnutelné penicilinem, i když se již vyskytují takové, které se penicilinem léčit nedají, protože bakterie již na něj získaly odolnost. Problém je také to, že invazivní pneumokokové onemocnění probíhá velmi rychle a může vyvolat nevratné postižení orgánů dříve, než antibiotika stačí bakterie usmrtit. Proto ve snaze předejít pneumokokovým infekcím byla vyvinuta očkovací látka.

Očkování zabraňuje až třem milionům úmrtí ročně

Podle zprávy Světové zdravotnické organizace (WHO) je očkování jedním z nákladově nejúčinnějších způsobů, jak se vyhnout chorobám – v současnosti zabraňuje až třem milionům úmrtí ročně. Pneumonie měla podle WHO například v roce 2015 na svědomí celosvětově 16 procent úmrtí dětí do pěti let, konkrétně 920 tisíc.

WHO navíc do deseti „hrozeb globálního zdraví 2019“ zahrnula „odmítání očkování“, což je právě nyní, kdy se hovoří o rostoucím počtu výskytu spalniček, palčivě aktuální. Odborníci totiž spojují nárůst počtu případů této nemoci právě s odmítáním očkování.

Nedůvěra v očkování společně se systémem dobrovolného (pouze doporučeného) očkování v některých zemích Evropské unie vedla k nižší proočkovanosti proti některým dětským nemocem až zániku kolektivní imunity. Kvůli nepovinné vakcinaci například v Rakousku klesla proočkovanost dětí proti spalničkám pod úroveň některých velmi chudých rozvojových zemí. Tristní situace kolem očkování proti spalničkám je ale v celé Evropě.

„Itálie měla kdysi povinné očkování proti spalničkám, pak jej zrušila a nyní se zase pod vlivem epidemiologické situace k povinné vakcinaci vrací. Francie zavedla povinné očkování (proti spalničkám) před zhruba dvěma lety, tam je to nyní deset povinných očkování, Maďarsko má také deset povinných očkování a Německo nyní uvažuje o povinných spalničkách,“ uvedla v této souvislosti Alena Šebková pro Zdravotnický deník s tím, že povinnost vakcinace pod vlivem epidemiologické situace ve světě bude přibývat i v dalších státech.

Od ledna už přes čtyři sta případů

Nemocných spalničkami v Česku bylo od začátku roku do počátku dubna 424, což je více než dvojnásobek proti celému loňskému roku. V posledních týdnech ale začaly počty nových případů klesat. V posledním březnovém týdnu bylo 36 nových případů, v prvním dubnovém 22. Vyplývá to z údajů, které nedávno sdělilo ministerstvo zdravotnictví.

I ve světě výrazně přibylo lidí, kteří se spalničkami nakazili. V prvních třech měsících letošního roku jich touto virovou chorobou onemocnělo 112 163, což je téměř čtyřikrát více než ve stejném období loni. Na základě předběžných dat to na počátku týdne oznámila WHO.

Tristní situace se přitom týká všech částí světa. Vážná je situace především v Konžské demokratické republice, Etiopii, Gruzii, Kazachstánu, Kyrgyzstánu, na Madagaskaru, v Barmě, na Filipínách, v Súdánu, Thajsku a na Ukrajině, kde onemocnění způsobilo mnoho úmrtí, především mezi malými dětmi. Odhady počtu mrtvých ale WHO nezveřejnila.

Organizace zároveň varovala, že se v poslední době začaly případy onemocnění spalničkami množit i v zemích s relativně vysokou mírou proočkovanosti, například ve Spojených státech, či Izraeli. Celkem letos výskyt spalniček nahlásilo WHO už 170 zemí světa. Skutečný počet nemocných je podle organizace ale mnohem vyšší. Předpokládá se totiž, že nahlášen je jen každý desátý případ nákazy. Problémem podle odborníků je hlavně to, že jeden nakažený člověk spalničkami může nakazit až 18 dalších, do té doby zdravých jedinců.

Děti nesmějí do školky či na tábory

V Česku se povinně očkují všechny děti, u nichž to zdravotní stav povoluje, ve třináctém až osmnáctém měsíci věku a znovu v pěti až šesti letech. Někteří rodiče ale očkování odmítají nebo odkládají, jejich děti pak nesmějí do školky či na tábory. Spalničky se nemohou v populaci volně šířit, pokud má očkování aspoň 95 procent dětí do tří let. V roce 2007 bylo očkováno zhruba 98 procent dětí do tří let. Od roku 2013 podíl každoročně klesá. Předloni bylo očkovaných téměř 84 procent chlapců a děvčat.

Odmítání či zpochybňování významu očkování společně s globalizací, otevíráním hranic, migrací, cestováním – obzvláště do exotických a rozvojových zemí – vede ve svém důsledku ke zvýšenému riziku nákazy neočkovaných jedinců během cest či zavlečení u nás již téměř vymýcených nemocí. Epidemiologická situace ve výskytu infekčních nemocí v rozvojovém světě se stále mění – příkladem může být výskyt viru obrny (poliomyelitidy) v odpadních vodách v Izraeli v roce 2013. Izrael na tuto situaci reagoval okamžitou vakcinační akcí s použitím živé vakcíny.

„Když jsem se v západní Keni tázala tamního zdravotníka na to, co dělají v případě odmítačů očkování, velmi se mému dotazu podivil. Nerozuměl mu. Nerozuměl mu proto, že jej nenapadlo, že by někdo očkování vůbec mohl odmítat,“ uvedla Zuzana Blechová z kliniky infekčních nemocí 2.LF UK a VFN Praha. Do Keni vyjela s pomocí organizace ADRA (Adventist Development and Relief Agency), což je mezinárodní humanitární organizace poskytující pomoc lidem v nouzi.

Novorozenecký tetanus je velkou hrozbou v rozvojových zemí

V Keni prý viděla mnoho nemocí, jimž lidé nakonec podlehli, přitom v Česku jde díky očkování o nemoci nám již téměř neznámé. Jde například o tetanus. „Novorozenecký tetanus je velkou hrozbou v rozvojových zemí, a právě díky očkování se úmrtí na tetanus stalo jen teoretickou otázkou v zemích vyspělých,“ podotkla k tomu Blechová.

Tetanus je nebezpečné bakteriální infekční onemocnění. Vstupní branou nákazy jsou drobná i větší poranění na lidském těle, která se dostanou do kontaktu s kontaminovanou půdou. Tetanus se projevuje křečemi a ztrátou koordinace svalových pohybů. Na počátku se objevují obtíže a bolesti při otvírání úst, postupně se ale zvýšené napětí rozšiřuje na krk a ostatní svaly a dochází k rozvoji celkových křečí. Nebezpečné je ochabnutí dýchacích svalů, které může vést k udušení. Polovina pacientů s těžší formou nemoci nákaze podlehne. „Viděla jsem v Keni malého chlapce, jemuž už nebylo možné pomoci. Do několika málo dní zemřel. Udusil se,“ konstatovala Zuzana Blechová.

Proti tomuto vážnému onemocnění je v ČR zavedeno plošné očkování. Díky němu se u nás onemocnění tetanem vyskytuje už jen sporadicky. Podle zdůraznění Blechové je ale důležité myslet na přeočkování – rozmezí je 15 let, u osob nad šedesát let je v intervalu do deseti let od předchozí dávky.

Termín si musí podle Blechové každý dospělý jedinec ohlídat sám, ovšem výhodou je, že i dospělým osobám je preventivní očkování plně hrazeno. Existují však i kombinované vakcíny chránící dospělou populaci proti více nemocem (tetanus, černý kašel, záškrt), a ty jsou pak s doplatkem pacienta.

Olga Böhmová