Lékový záznam ochrání pacienty. Má podporu odborníků i poslanců. Znehodnotit jej ale mohou tanečky kolem předpokládaného souhlasu

Přehled o všech lécích předepsaných a vydaných pacientovi, tedy tzv. lékový záznam zakotvilo ministerstvo zdravotnictví do návrhu novely Zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech, kterou dnes se zpožděním konečně znovu projedná Výbor pro zdravotnictví. Lékový záznam má v odborné veřejnosti i mezi poslanci vesměs podporu, komplikují jí ovšem rozdílné pohledy na některá technická řešení. Vyrojily se pozměňovací návrhy, které můžeme rozdělit do tří skupin: ty, které upravují tzv. opt-out režim, další návrhy upravující lékový záznam a konečně návrhy, které s ním vůbec nesouvisí a jejich předkladatelé pouze využili otevření zákona. Klíčovým rozhodnutím poslanců bude posouzení opt-out principu, tedy předpokládaného souhlasu pacienta. „Odmítnutí souhlasu je totéž jako podepsání reversu a  je to něco co může pacienta poškodit,“ varuje profesor Štěpán Svačina, předseda ČLS JEP, který opt-out jednoznačně podporuje.

„Předepisování léků je obecně poměrně nebezpečná věc a zákon zvyšuje  bezpečnost pacientů a  více chrání lékaře před možnými komplikacemi farmakoterapie,“ míní také profesor Svačina, který rozhodně doporučuje lékový záznam schválit. Podle něj zásadně pomůže pacientům a měl by se stát rutinní praxí. „Dnes je  běžné, že lékař předepisuje bez přesné znalosti toho, co pacient ještě užívá. Běžná je také žádost pacienta, nenapsal byste mně toto, abych nemusel k dalšímu lékaři a nezná přitom například přesnou dávku,“ dodává.

„Je vůbec postup lege artis poskytovat péči v roce 2019 bez sdílených informací o kompletní farmakoterapii pacienta?“ pokládá si řečnickou otázku vedoucí lékárník pražského IKEM Michal Hojný. „Interpretovat například lékové interakce bez znalosti toho, co pacient opravdu reálně užívá, je zatíženo neakceptovatelnou chybou. No a duplicity v léčbě ať už na úrovni stejné účinné látky a nebo lékové skupiny rozhodně nejsou raritním zjištěním. K eliminaci toho všeho přináší lékový záznam efektivní nástroje,“ vysvětluje.

„Z  mého pohledu je lékový záznam jediným smysluplným ospravedlnění toho, že byl zaveden  eRecept jako povinný,“ říká předseda Sdružení praktických lékařů Petr Šonka a pokračuje: „Zdá se to jako maličkost, ale denně se  v ordinaci setkám s řadou pacientů, kteří nevědí, jak se jmenují léky, které užívají, na co vlastně  jsou, kdo jim je předepsal a proč. Věřím, že to zmenší počet chyb v  dávkování, omezí duplicity a zredukuje množství nežádoucích interakcí léků.“

Lékový záznam podporují i poslanci, které jsme oslovili. „Lékový záznam je prioritou zdravotníků Výboru pro zdravotnictví, bez ohledu na politickou  příslušnost a  já pevně doufám, že jej dovedeme k dalšímu  jednání v co nejlepší podobě,“ ujistila Zdravotnický deník předsedkyně výboru profesorka Věra Adámková (ANO). Lékový záznam podporují také místopředsedové výboru Miloslav Janulík (ANO), Jiři Běhounek (ČSSD), Vít Kaňkovský (KDU-ČSL) a poslanci-profesoři Vlastimil Válek (TOP 09) a Rostislav Vyzula (ANO). Jejich odpovědi v anketě ZD jsou na konci článku.

Lékový záznam je součást léčby, odmítnutí může poškodit pacienta

Zatímco podpora lékového záznamu je celkem jednoznačná, složitější je situace u předpokládaného souhlasu pacienta, čili tzv. opt-out režimu. Sice opět převažuje jeho podpora, ale někteří poslanci se kloní k určitým výjimkám.

Skupina tří poslanců (Ondřej Profant, Petr Třešňák a Marek Benda, tedy na jedné lodi dva Piráti a jeden poslanec za ODS) pak dokonce navrhuje opačný, tedy opt-in režim, jinými slovy předpokládaný nesouhlas, prý „aby každý občan měl informaci o tom, která data se o něm začínají sbírat a měl možnost o tom rozhodnout v samotném počátku tak, aby bylo zachováno jeho soukromí“ Poslanci se bojí hrozby úniku a zneužití dat a dále pak stigmatizace u některých skupin pacientů a to i ze strany zdravotníků. Opomíjejí ovšem fakt, že lékový záznam nesbírá žádné jiné informace, než jaké už o pacientech ve svých databázích mají zdravotní pojišťovny.

„Zcela jistě je třeba vycházet z předpokládaného souhlasu,  pacient má přece svobodnou volbu lékaře i lékárníka a pokud by před nimi něco tajil (např. užívaní  psychiatrické medikace, která má velké interakce) je to špatně a může ho to ohrozit. Odmítnutí souhlasu je totéž jako podepsání reversu a  je to něco co může pacienta poškodit,“ zdůrazňuje profesor Štěpán Svačina. „Opt out podporuje i Jiří Běhounek, místopředseda Výboru pro zdravotnictví a hejtman kraje Vysočina, přičemž připomíná, že se stejný princip v Česku osvědčil i u transplantací. „Kdo nechce vyjádří se a jistě si to pohlídá. Zrovna tak u lékového záznamu. Třeba Finové mají opt –in a pro velké problémy s ním uvažují o opt-out,“ upozorňuje poslanec Běhounek.

„Musí to být bez souhlasu…jinak se z toho v praxi zblázníme. Kdo nechce musí to aktivně vyjádřit…tečka!!!!“ doplňuje ho razantně další místopředseda Výboru Miloslav Janulík.

Samozřejmě, že opt-out v nezměněné podobě hájí i předkladatel, ministerstvo zdravotnictví. „Pro MZ je výchozí režim opt-out naprosto prioritní. Jen opt-out popsaný ve vládním návrhu novely může podle našeho názoru zajistit to, co si od lékového záznamu slibujeme – široké použití, které přinese vyšší míru bezpečnosti farmakoterapie v ČR tím, že zdravotničtí profesionálové zamezí duplicitní či nadměrné preskripci nebo předepsání léčiv s nežádoucími lékovými interakcemi. Sekundárně tak lékový záznam přispěje i k úspoře systému veřejného zdravotního pojištění, a to nejen zamezením duplicit, které nás stojí až stovky miliónů korun ročně, ale zejména zamezením nežádoucích interakcí, které si ročně žádají stovky hospitalizací a nutných zdravotních výkonů,“ vyjádřil se pro Zdravotnický deník náměstek ministra zdravotnictví Filip Vrubel.

Opt-in režim podle něj ve všech případech vede jen k malé účasti na projektu, což devalvuje přínos pro zdravotnictví jako celek i pro jednotlivé pacienty. „Paradoxně i pacienti, kteří by aktivní souhlas se sdílením vyslovili, byli-li by v menšině, by z lékového záznamu nemuseli profitovat, protože lékaři a lékárníci by v režimu opt-in mohli spíše předpokládat, že aktivní souhlas nebyl dán (což by měla většina z jejich pacientů) a ani je nenapadne u těch několika málo ověřovat, zda zrovna oni nemají náhodou výslovný souhlas k tomu, aby se do jejich lékového záznamu mohlo nahlédnout,“ upozorňuje náměstek.

Výjimky raději ne

Ministerstvo zdravotnictví tedy bude proti návrhu na opt-in režim, ale nepodpoří ani snahy o prosazení „osekaného“ opt-out režimu.

„Přiznám se, že opt-out režimu nejsem obecně příliš nakloněn. Chápu ale, že opt-in režim by v praxi byl svízelný a zřejmě by vedl k tomu, že by lékový záznam byl používán jen u části populace, což by jeho přínos výrazně snížilo,“ svěřil se nám se svým rozporuplným pohledem místopředseda Výboru pro zdravotnictví Vít Kaňkovský. „Každopádně je ale třeba se v rámci legislativního procesu vypořádat s námitkami některých specifických skupin pacientů – např. komunita pacientů s AIDS nebo někteří psychiatričtí pacienti- jsem přesvědčen, že u těchto pacientů má smysl uvažovat o výjimce z režimu opt-out,“ dodal.

Jenže pozměňovací návrh, který v tomto smyslu poslanec připravil, je podle náměstka Vrubela legislativně neakceptovatelný. „Zmocňuje vyhlášku k tomu, aby nastavila pravidla (u koho opt-in, u koho opt-out). To je však zřejmě neústavní, protože něco tak důležitého nemůže být ponecháno na úroveň vyhlášky. Nad to nesouhlasíme ani věcně. Podle nás tam důvod k selektivnímu omezení přes diagnózy není – každý má právo se ze systému odhlásit, i pacienti s AIDS. Mají-li se sdílením svých lékových záznamů problém, nechť ze systému odejdou (vysloví nesouhlas s nahlížením),“ shrnul Filip Vrubel.

Objevily se i úvahy o tom, že by byl opt-out omezen pouze na některé zdravotníky, třeba lékaře emergentní služby nebo ošetřující lékaře. Nejsou však vtěleny do pozměňovacího návrhu. „O tom bychom diskuzi vést mohli. Preferováno to z naší strany není, ale pokud bychom cítili, že je to jediná cesta k tomu, aby se zákon prosadil, pak omezení na lékaře (a tím vynechání lékárníků a klinických farmaceutů) by bylo k diskuzi. Nicméně technicky nelze omezit na ‚ošetřující‘. Takový příznak centrální úložiště neeviduje. Musel by to prostě být lékař, tak jak předpokládáme v našem návrhu – tedy takový, který pacientovi již předepsal eRecept, nebo takový, kterému dám souhlas předáním svého občanského průkazu,“ reaguje náměstek Vrubel.

Filip Vrubel striktně odmítá, že by pacienti svůj souhlas vyjadřovali a případně měnili prostřednictvím lékaře nebo lékárníka. „S tím nesouhlasíme. Ale nejen my, ale ani ÚOOÚ (Úřad pro ochranu hospodářské soutěže – pozn. redakce). Domníváme se, že i lékaři by byli proti. Jednak je to administrativa navíc (papírové formuláře?). Jak bude nade vší pochybnost prokazatelné, že opravdu tomu lékaři souhlas byl dán, když to bude jen tvrdit ten lékař? Je tam mnohem vyšší riziko zneužití, než je ve vládním návrhu zákona,“ uvádí Vrubel. Vládní návrh totiž počítá s plně digitalizovanými a prokazatelnými souhlasy/nesouhlasy, které jsou stoprocentně dané jen pacientem. „Když do toho vpustíme kohokoliv dalšího, míra rizika zneužití (falešné souhlasy) je daleko vyšší, a k tomu ještě zmíněná administrativa a neprokazatelnost,“ varuje náměstek.

Návrhy, které upravují zásadní témata bez připomínkového řízení

Výbor dnes bude projednávat několik pozměňovacích návrhů, s nimiž předkladatel novely, tedy ministerstvo zdravotnictví, nebude mít většinou problém, některé z nich samo navrhovalo, například ty které upravují přeshraniční eRecepty, či otázku předepisování konopí. Podle náměstka Vrubela podpoří také jak podmínění nahlížení do lékového záznamu vystavením prvního receptu, tak prodloužení doby nahlížení na 5 let i  pro lékárníky.

Ministerstvo je naopak s lékárníky v ostrém rozporu, pokud jde o další pozměňovací návrh, který upravuje povinnost zveřejňovat ceny hrazených léčiv. Tím se dostáváme k návrhům, které se přímo netýkají lékového záznamu. „Ministerstvo zajímají hlavně ty léky, které jsou plně či částečně hrazeny z veřejného zdravotního pojištění. Když budeme mít všechny (i nehrazené), nevadí nám to, ale akceptujeme, že proporcionální a odůvodnitelné jsou hlavně ty hrazené. Naopak zcela zásadně nepodpoříme pozměňovací návrh lékárnické komory a jakékoliv snahy, abychom nezískali žádné ceny, tedy ani koncové ceny těch hrazených léčiv. V takovém případě bychom patrně ukončili diskuzi nad změnou odměňování lékárenské péče, protože bez reálných dat se přesné modelace nedají udělat,“ sdělil nám náměstek Vrubel.

Důvody, proč se staví Česká lékárnická komora proti zveřejňování cen, vysvětluje její prezident Lubomír Chudoba: „Ani výrobci, ani distributoři totiž nehlásí a na dodacích listech neuvádí skutečné ceny, za které léky lékárnám dodávají. Nepřiřazené zpětné bonusy proto způsobují vykazování zcela falešných hodnot cen u řady konkrétních léčivých přípravků.“.

Zásadně pak lékárnická komora odmítá návrh poslance Patrika Nachera (ANO) na zavedení distančního výdeje léků vázaných na lékařský předpis. Představenstvo komory mu chce čelit definováním tzv. „návštěvní služby lékárníka“, která by měla zajistit výdej léků zdravotně postiženým a imobilním spoluobčanům. Po dohodě s ministrem ale tento návrh hodlá nejprve projednat v pracovních skupinách. To potvrzuje i Filip Vrubel. „Pan ministr se k problematice staví neutrálně. Domníváme se, že je to jakýsi trend, o kterém je nutné hovořit, analyzovat ho a patrně si jej jednou pacienti sami vyžádají; na druhou stranu chápeme, že lepší cestou je nejdříve dopady takové změny řádně analyzovat, diskutovat se stakeholdery, domyslet všechny detaily a konsekvence a pak představit nejlépe jako vládní novelu,“ míní náměstek.

Konečně třetím zásadním pozměňovacím návrhem je ten z dílny skupiny poslanců na čele s Petrem Pávkem (STAN), jímž se ruší povinnost farmaceutických firem dodávat léky distributorovi podle jeho tržního podílu a zavádí se se formulace, která podle analýzy Zdravotnického deníku vytvoří prakticky neomezený prostor pro výklad zákona a umožní některým farmaceutickým firmám dostat pod svoji monopolní kontrolu podstatnou část trhu s léky v Česku.  Podrobně jsme tento návrh kriticky popsali v článku zde. Nutno ovšem také uvést, že Pávkův návrh má podporu ministerstva zdravotnictví. „Stanovisko MZ bude kladné. Z mnoha důvodů, ale především pro to, že tak, jak jsou tržní podíly v zákoně dnes, jsou napsány špatně, neaplikovatelně, v rozporu s hospodářskou soutěží. Navíc to, jak jsou dnes dezinterpretovány a argumentačně zneužívány, působí opravdu zlo,“ řekl nám náměstek Vrubel. Pokud by ovšem podobný návrh šel tou cestou, jak měl původně, tedy až v další novele, týkající se emergentního systému, muselo by jej ministerstvo zdravotnictví obhájit v připomínkovém řízení. Takto je toto řízení obejito a vlastně je znemožněno těm subjektům, které jsou kontroverzním návrhem dotčeni (například mnohé lékárny, část distributorů), se účinně bránit.  Nehledě na případné výhrady institucí od antimonopolní úřad, přes různá ministerstva až po legislativní radu vlády (zejména pokud jde o soulad právem EU, či ochranou hospodářské soutěže).

Tomáš Cikrt

A N K E T A

1. Schválil byste / doporučil byste schválení / lékového záznamu?
2. V čem může lékový záznam pomoci pacientům? Měl by se stát rutinní součástí praxe?
3. Co soudíte o opt-out režimu?

Jiří Běhounek, místopředseda Výboru pro zdravotnictví, hejtman kraje Vysočina

1. Podpořím, protože jsem přesvědčen, že každé snížení rizik z důvodu kolize léků a jejich nežádoucích účinků je správné a rovněž proto, že bude znám stav medikace pacientka v dané chvíli
2. Měl by se stát součástí, je to dle mého přínos pro všechny, pacienti by měli být dobře informováni.
3. Opt out vzhledem k tomu že jsme v ČR je podobný jako u transplantací. Kdo nechce, vyjádří se a jistě si to pohlídá. Zrovna tak u lékového záznamu. Třeba Finové mají opt –in a pro velké problémy s ním uvažují o opt-out.

Miloslav Janulík, místopředseda Výboru pro zdravotnictví

1. Samozřejmě podpořím lékový záznam!!!!!
2. Samozřejmě zvýší jejich bezpečnost , zabrání nežádoucím interakcím!!!!!!!Musí se stát rutinní součástí naší praxe. Jsem aktivní lékař a celá léta slyším :“takový ty modrý kuličky pane doktore,ty mi dělají moc dobře“ a potom babo raď!!!!!
3. Musí to být bez souhlasu…jinak se z toho v praxi zblázníme!!!! nKdo nechce musí to aktivně vyjádřit…tečka!!!!

Vít Kaňkovský, místopředseda Výboru pro zdravotnictví

1. Zavedení lékového záznamu podporuji a pokud dojde ke shodě na některých pozměňovacích návrzích, tak jsem připraven jeho zavedení podpořit.
2. Pacienta především může zavedení lékového záznamu ochránit před nežádoucími interakcemi některých léků, ke kterým nyní může v některých případech docházet, není-li konkrétní lékař informován o všech lécích, které pacient užívá. Ano, měl by se stát rutinní součástí praxe lékařů a lékárníků.
3. Přiznám se, že opt-out režimu nejsem obecně příliš nakloněn. Chápu ale, že opt-in režim by v praxi byl svízelný a zřejmě by vedl k tomu, že by lékový záznam byl používán jen u části populace, což by jeho přínos výrazně snížilo. Každopádně je ale třeba se v rámci legislativního procesu vypořádat s námitkami některých specifických skupin pacientů – např. komunita pacientů s AIDS nebo někteří psychiatričtí pacienti- jsem přesvědčen, že u těchto pacientů má smysl uvažovat o výjimce z režimu opt-out.

Vlastimil Válek, poslanec

1. Ano, jeden z důvodů zavedení e-receptu (možná ten hlavní) byl lékový záznam.
   Je ale velká škoda, že v lékovém záznamu se zatím mohou objevit pouze léky
   vydávané na recept a ne léky vydávané na výdejky či v nemocnici.
2. Pacientům rozhodně pomůže, a to především v případech akutních stavů, kde
   lékař podle léků může poznat, o jakou náhlou příhodu se jedná. Řada
   starších pacientů či nemocných, kteří berou větší množství léků, nebude
   muset u lékaře přemýšlet nad tím, jaké léky berou. Bude možné vše
   zjisit či porovnat z jejich lékového záznamu. Pokud tedy bude lékový
   záznam dobře a spolehlivě fungovat, mohlo by to být pro pacienty velmi
   užitečné a stane se jistě součástí rutinní praxe lékařů i lékárníků.
3. Podle mého názoru je obecně pro pacienty lepší (a hlavně pro jejich
   větší bezpečí), aby musely být všechny léky v lékovém záznamu a pacient rozhodl o tom, kdo se do něho nemůže podívat. Tedy
   pacient musí mít možnost vyjádřit nesouhlas. Proto spíše doporučuji
   opt-out režim, který je pro většinu pacientů daleko výhodnější.

Rostislav Vyzula, poslanec

1. Lékový záznam pacienta podporuji.  Je zásadní, aby lékař věděl, které všechny léky byly pacientovi předepsány.  Osobně s tím mám dlouholetou zkušenost z našeho ústavu a doporučil jsem, aby možnost náhledu do lékového záznamu byla za delší dobu až třeba 5 let.
2. Většina pacientů bude ráda, poněvadž sami mnohdy přesně neznají názvy léků, které dostávají a z hlediska možných nebezpečných interakcí budou tímto záznamem chráněni.  Pochopitelně, někteří pacienti budou užívat léky, které souvisejí s velmi citlivými diagnózami a raději by, kdyby o nich někteří lékaři nevěděli.  K tomu bude sloužit systém možného zneviditelnění – opt-out.
3. Informační systém opt-out bude automatický.  Pacient bude muset sám tento automatismus zrušit, což vede k tomu, že si to pacienti včas dopředu neuvědomí a zapomenou jej zrušit.  Proto vítám možnost rušení opt-out i přímo v ambulanci u lékaře nebo lékárníka.

Michal Hojný, vedoucí lékárník IKEM

1. Nezastírám, že patřím mezi příznivce této myšlenky. Máme totiž tu výhodu, že si v nemocnici, resp. nemocniční lékárně můžeme už nyní díky přístupu do informačního systému ověřit, jaké benefity pro pacienty znamená, když má farmaceut přístup ke kompletnímu výčtu jeho medikace.
2. Je otázkou, jestli je vůbec postup lege artis poskytovat péči v roce 2019 bez sdílených informací o kompletní farmakoterapii pacienta? Interpretovat například lékové interakce bez znalosti toho, co pacient opravdu reálně užívá, je zatíženo neakceptovatelnou chybou. No a duplicity v léčbě ať už na úrovni stejné účinné látky a nebo lékové skupiny rozhodně nejsou raritním zjištěním. K eliminaci toho všeho přináší LZ efektivní nástroje.
3. Navrhovaný opt-out postup je podle mého názoru vhodně zkombinován s právy na straně pacient zrušit vedení LZ, resp. ho následně selektivně povolit jen pro vybrané poskytovatele. Přijde mi to jako vyvážené řešení.

Petr Šonka, předseda Sdružení praktických lékařů ČR

1. Ano doporučil. Z  mého pohledu LZ je jediným smysluplným ospravedlnění toho, že byl zaveden  e Recept jako povinný. Bez LZ pro mne postrádají všechny ty peripetie kolem e Rp smysl.
2. Pomůže jim v  tom, že jejich praktický lékař a potažmo i ostatní lékaři, budou mít přehled o tom, co jim kolegové předepisují za  léky a v jakém dávkování. Zdá se to jako maličkost, ale denně se  v ordinaci setkám s řadou pacientů, kteří nevědí jak se jmenují léky, které užívají , na co vlastně  jsou,  kdo jim je předepsal a proč. Věřím, že to zmenší počet chyb v  dávkování, omezí duplicity a zredukuje množství nežádoucích interakcí léků. Ano myslím, že se stane běžnou součástí naší praxe. Je asi iluzorní představa, že u každého ze 40 pacientů, kteří přijdou denně do ordinace, bude jejich PL dopodrobna studovat LZ několik měsíců nazpátek. Ale důležité je, že tam ke to bude chtít udělat, protože dospěje k názoru, že je o důležité, bude mít možnost to udělat.
3. Myslím, že předpokládaný souhlas by  měl platit minimálně  pro emergentní péči a registrujícího PL. V ostatních případech si dovedu představit, že by  pacient  mohl mít  možnost souhlas udělit konkrétnímu lékaři pro konkrétní situaci, na omezenou dobu.

Štěpán Svačina, předseda ČLS JEP

1. Ano, předepisování léků je obecně poměrně nebezpečná věc a zákon zvyšuje  bezpečnost pacientů a  více chrání lékaře před možnými komplikacemi farmakoterapie
2. Zcela jistě zásadně pomůže a měl by se stát rutinní praxí. Dnes je  běžné, že lékař předepisuje bez přesné znalosti toho, co pacient ještě užívá. Běžná je také žádost pacienta, nenapsal byste mně toto, abych nemusel k dalšímu lékaři a nezná přitom např. přesnou dávku.
3. Zcela jistě je třeba vycházet z předpokládaného souhlasu,  pacient má přece svobodnou volbu lékaře i lékárníka a pokud by před nimi něco tajil (např. užívaní  psychiatrické medikace, která má velké interakce) je to špatně a může ho to ohrozit.   Odmítnutí souhlasu je totéž jako podepsání reversu a  je to něco co může pacienta poškodit.

Lubomír Chudoba, prezident České lékárnické komory

1. Se záměrem lékového záznamu pacienta jednoznačně souhlasím. Nicméně k této novele zákona o léčivech bylo ve Sněmovně načteno několik pozměňovacích návrhů. Část z nich navrhujeme upravit, s některými nesouhlasíme. Ohledně nahlížení do lékového záznamu navrhujeme prodloužení období na 5 let i pro lékárníky a klinické farmaceuty. Nesouhlasíme s požadavkem na hlášení údajů o ceně léčivých přípravků z lékáren. Ani výrobci, ani distributoři totiž nehlásí a na dodacích listech neuvádí skutečné ceny, za které léky lékárnám dodávají. Nepřiřazené zpětné bonusy proto způsobují vykazování zcela falešných hodnot cen u řady konkrétních léčivých přípravků. U pozměňovacího návrhu na úhradu přípravků s léčebným konopím jsme poslance Výboru pro zdravotnictví upozornili na to, že náklady navrhované změny budou určitě vyšší, než je deklarováno. A nejen za Komoru jsme již vysvětlovali striktní nesouhlas s návrhem poslance Nachera na distanční výdej Rx léčiv.
2. Ucelený přehled léčivých přípravků konkrétního pacienta by měl být v systému SÚKL jednoduše dostupný, nejlépe na „proklik“ z lékárenského programu. Pak předpokládám, že jeho využití bude součástí výdeje léčivých přípravků s cílem například zabránit souběžnému užívání stejných léků pod jiným firemním názvem nebo upravit evidentně nesprávné dávkování. Pro důkladnější posouzení vhodnosti kombinací užívaných léků, pro preciznější posouzení možného poddávkování, nebo naopak předávkování, pro potvrzení vhodné délky farmakoterapie apod. bude ale nutné pro lékárníky vytvořit a honorovat konzultační činnost v předpokládaném rozsahu cca 30 minut. Jako inspirace nám mohou sloužit některé země, ve kterých vyhodnocování spektra užívaných léčiv bylo finančně podpořeno zejména pro vyhodnocování farmakoterapie u seniorů, nebo pacientů užívajících souběžně 5 a více léků. Z výše uvedených důvodů by měl po dohodě s ministerstvem zdravotnictví mít lékárník dva druhy přístupu k lékovému záznamu pacienta – pro výdej léků na lékařský předpis a pro konzultaci s pacientem.
3. Představenstvo ČLnK souhlasí s tím, že by byl lékový záznampřijat v podobě opt-out, pod podmínkou, že pacient bude mít možnost učinit úkon vystoupení a opětného vstupu z a do systému lékového záznamu prostřednictvím lékaře nebo lékárníka.