‚Nefunkční, nepromyšlená a zneužitelná‘, odmítl NSS návrh ministerstva na novou podobu kárných řízení
Oba nejvyšší soudy i Nejvyšší státní zastupitelství (NSZ) odmítly novelu zákona o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a exekutorů. Nejostřejší kritika zazněla z Nejvyššího správního soudu (NSS), jehož kárné senáty dnes tuto agendu vyřizují. „Navrhovanou koncepci kárného soudnictví Nejvyšší správní soud shledává překvapivou, nedostatečně promyšlenou, nefunkční a vykazující řadu systémových nedostatků“, stojí v úvodu připomínek NSS k návrhu zákona.
Podle názoru NSS by dokonce ministerstvo spravedlnosti nemělo vůbec nadále na takto zpracované novele s prací pokračovat. Obecná kritika předložené novely zazněla i z NSZ, podle kterého nejde o novelu, ale o nový zákon, který je „příliš složitý a nadbytečně podrobný“. Ministerstvo by proto mělo zvážit spíše předložení nového zákona. Z připomínek Nejvyššího soudu (NS) sice tak silné odmítnutí nevyplývá, avšak i jeho stanovisko obsahuje rozsáhlou kritiku. Nadto je možné z jeho textu usuzovat, že soudci NS nejsou ve svém názoru jednotní.
Jednou z hlavních změn, kterou návrh přináší, je zavedení dvojinstančního kárného řízení, kdy by v prvním stupni rozhodoval o kárných žalobách kárný senát NS a o odvolání pak senát NSS. Návrh novely také počítá s jiným složením kárných senátů, kdy se omezuje účast zástupců jiných právnických profesí.
Čtěte také: Kolegium předsedů odmítlo novelu zákona o soudech a soudcích jako celek
Mohlo by vás zajímat
Z připomínek NSS je zřejmé, že ačkoliv jeho soudci chápou argumenty ve prospěch dvojinstančního řízení, jejich názor je spíše setrvat na stávajícím modelu, který by byl doplněn o mechanismus sjednocující kárnou judikaturu. [mn_protected]
„Jako palčivá je považována neexistence tělesa, jež by řešilo rozpory v judikatuře. To ale nutně nesouvisí s požadavkem na dvojinstančnost řízení. Lze si představit jiné řešení spočívající např. ve zřízení zvláštního rozšířeného senátu v rámci kárného soudu (složeného např. z předsedů kárných senátů či jinak se zohledněním jejich pluralitního uspořádání), jenž by sporné otázky, postoupené kárnými senáty, mohl řešit,“ popisují svoji představu soudci NSS. Ministerstvem navržený model dvou instancí by naopak, s ohledem na existenci minimálně tří dalších odvolacích senátů, problém nejen neřešil, ale podle názoru soudců NSS ještě prohloubil.
Podle nich je ovšem největší problém návrhu v tom, že místo aby odbřemenil soudce NSS od kárné agendy, způsobil by přesný opak. To by vedlo k tomu, že dosud platná neformální dohoda, kdy vylosovaní soudci se nezříkají účasti v kárných senátech, by vzala za své a soudci by odmítali v kárných senátech pracovat. Navíc předpokládaný počet soudců potřebných pro kreaci kárných senátů překračuje v případě NSS stávající počet soudců, tudíž je v praxi nerealizovatelný. „Veškeré tyto skutečnosti tedy vedou k obavě, že v případě předložení a parlamentnímu schválení navržené právní úpravy velmi reálně hrozí kolaps celého systému kárného soudnictví způsobený mj. už jen tím, že se jednoduše nenajde dostatek soudců obou nejvyšších soudů způsobilých a zároveň ochotných danou agendu vykonávat“, varují v připomínkách soudci NSS.
Za zcela nevhodný považují soudci NSS ministerstvem navržený model i proto, že by stavěl dva nejvyšší soudy do instančního vztahu nadřízenosti a podřízenosti, kdy by NSS byl nově odvolací instancí v kárném řízení proti rozhodnutím kárných senátů NS. „Pro žádný z obou nejvyšších soudů není institucionálně představitelné, aby se jeden vůči druhému ocitly v roli nižší či vyšší instance a jeden druhému rušil jeho rozhodnutí“, konstatuje se v připomínkách NSS.
NSS nesouhlasí ani se změnou složení kárných senátů. „Za těžkou systémovou chybu dále považujeme upuštění od přísedících z řad jiných právnických profesí (osoby navržené veřejným ochráncem práv a děkany právnických fakult). Je tím likvidován silný prvek legitimizace kárného soudnictví, zavedený v roce 2008 jako důrazná odpověď na tehdejší kritiku předcházejícího modelu, označovanému jako „soudci sobě a o sobě“. Široký, nejen vnitřní, ale i vnější pohled dalších právních profesionálů, kteří jednak znají chod soudů a činnost soudců (státní zástupci a advokáti), jednak mají představy o roli soudců v ústavním systému a očekávání veřejnosti (akademici, případně právníci z nominace veřejného ochránce práv), přispívá k objektivitě posuzování kárných provinění, autoritě a důvěryhodnosti systému“, argumentují soudci NSS s tím, že navržená změna nepovede ani ke slibované větší efektivitě, naopak ji sníží zavedením rotujících přísedících z krajských soudů.
Soudci NSS pak dále v připomínkách dokonce obviňují předkladatele z populismu, když omezení přísedících opírají předkladatelé o názor, že jsou považováni za příčinu ukládání mírných trestů.
[mn_protected]
„Tento prvek totiž v uplynulých deseti letech bránil drakoničtějšímu disciplinárnímu trestání soudců a státních zástupců a skutečně zmírňujícím způsobem narovnával rozdíly, které v této oblasti vznikaly v porovnání s disciplinárním trestáním v jiných právnických profesích. Účelem novelizace kárného řízení tedy není zefektivnění řízení, ale zpřísnění postihu soudců. Pokud má tedy nastat zpřísnění kárného postihu bez jakékoli analýzy, proč by kárná opatření ukládaná stávajícími kárnými senáty měla být nedostatečná, pak jde o cíl pouze populistický, zcela nepřijatelný“, neberou si soudci NSS servítky.
Ohledně procesní stránky přibližuje návrh řízení blíže k řízení trestnímu, což je ovšem v rozporu s názorem Ústavního soudu, podle něhož se kárné řízení blíží svojí povahou spíše k pracovněprávním sporům. „Navrhovatel si proto měl nejprve obecněji ujasnit, jak celé kárné řízení pojmout – zda v obecném pojetí kárné odpovědnosti, nebo zda je v daném případě koncipovat jako „slabší klon“ trestního řízení (a tedy i trestní odpovědnosti). Tato úvaha je přitom zcela zásadní pro povahu kárného řízení a nezbytné instituty, které by měly být zavedeny“, domnívají se soudci NSS. Návrh navíc vůbec neřeší časté praktické problémy, například možnost vrátit nekvalitní kárný návrh k doplnění či otázku toho, zda by měl, či naopak neměl, kárný senát nahrazovat práci kárného žalobce v případě nejasného vymezení skutku.
Ohledně rušení institutu výtky a jeho nahrazení „upozorněním“ na možnost podání kárného návrhu u méně závažných kárných deliktů soudci NSS upozorňují na to, že by soudce či státní zástupce mohl být kárným žalobcem udržován v nejistotě, a tedy že se může jednat o institut zneužitelný. Soudci v připomínkách také varují před možností využívat při kárném řízení jako důkazu vše, co orgány veřejné moci opatřily pro jimi vedená řízení, včetně odposlechů. Jejich užití je vymezeno pouze pro řízení o závažných trestných činech, což odpovídá zásadě trestní represe coby nástroje ultima ratio. „V případě, že by jednání kárně obviněného skutečně představovalo vážný problém, má nastoupit trestní právo a takové jednání je na místě řešit trestněprávně. V případě připuštění užití odposlechů pro účely kárného řízení tak hrozí reálná možnost zneužití takového postupu i kvůli nutnosti respektování principu, podle něhož lze tak invazivní zásah do soukromí jedince připustit jen v trestním řízení“, varují soudci NSS.
[/mn_protected]
Petr Dimun
