Přestože se mezi roky 2017 a 2019 zastavil prudký odliv středního zdravotnického personálu z akutní lůžkové péče, stále v tomto segmentu chybí oproti roku 2010 úhrnně až dva tisíce všeobecných sester. „Exodus není již tak silný, ale chybějící kapacita je velmi rizikové číslo, které je potřeba brát v úvahu,“ uvedl v rámci prvního dne dvoudenní konference Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR (OSZSP ČR) ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) profesor Ladislav Dušek. U lékařů je ale podle něj problém jinde. „Jde o demografické stárnutí praktických lékařů, zejména praktických lékařů pro děti a dorost. Jejich průměrný věk je kolem 59 let,“ zdůraznil Dušek s tím, že jejich ordinace tak mizí, čímž jsou více postižena menší města do dvou tisíc obyvatel. Druhý konferenční den se probíraly hlavně platy sester a podfinancování zdravotnického systému. „Žádáme přidat příští rok do zdravotnického systému 25 miliard korun z rezerv zdravotních pojišťoven,“ uvedla k tomu kromě jiného předsedkyně OSZSP ČR Dagmar Žitníková.
„Myslím si, že navyšování počtu studentů lékařských fakult nevyřeší problém se sestrami,“ dloubl si na odborářské konferenci ředitel ÚZIS Ladislav Dušek do projektu vlády Andreje Babiše, která se rozhodla, že na zvýšení počtu studentů medicíny o 15 procent v příštích jedenácti letech dá 6,8 miliardy korun. Problém se sestrami je přitom tristní a vláda by se tak měla podle Duška přednostně zaměřit především na to, proč z nemocnic utíkají.
Že je sester málo, se ví, ovšem již méně se mluví o tom, že právě kvůli tomu středoškolsky vzdělané sestry často dělají práci, kterou by správně měly odvádět všeobecné sestry a naopak. Všechny dohromady pak navíc pracují enormně přesčas. „Ta je u nás, ale nejen u nás, suplována různými dohodami o provedení práce a dohodami o pracovní činnosti,“ vyplynulo z diskuse mezi sestrami na konferenci. (Děje se tak hlavně proto, že nařízená práce přesčas nesmí u jednotlivého zaměstnance činit více než osm hodin v jednotlivém týdnu a celkem 150 hodin v kalendářním roce, pozn. red.)
Krom toho jsou sestřičky také přetíženy administrativou, která bují rok od roku víc a víc a je ke všemu ještě značně nepřehledná. Dokonce se často formuláře, které sestry během svých služeb zpracovávají, dublují. „U nás byla ještě před nedávnem rozbujelá dokumentace až pro 54 oddělení. Sestry mi kdysi řekly, že dennodenně na dokumenty dají 150 razítek, když jsme to zkoumali, zjistili jsme, že to je až 195 razítek,“ uvedla v rámci problému na konferenci manažerka kvality Eva Nesládková z Krajské nemocnice Liberec. Liberecká nemocnice přitom některá „lejstra“ v minulých měsících sjednotila a příští rok by měla přejít z papírů do plnohodnotného elektronického systému. „Napřed zčásti půjdeme elektronicky a zčásti ještě papírově,“ přiblížila Nesládková. Krajská nemocnice Liberec navíc nabízí jednotlivým zdravotnickým zařízením, že jim své know-how na snížení administrativní zátěže v rámci workshopů předvede. Sestry v diskusi si pak postěžovaly, že vlastně pořád něco vyplňují, zaškrtávají a razítkují…
Mohlo by vás zajímat
Pacienti si myslí, že jsme jejich služky…
„Děláme práci za sanitáře a přitom na platový průměr přes čtyřicet tisíce dosáhne jen málokterá z nás. Náš věkový průměr se zvyšuje, v naší nemocnici v Mostě má až padesát procent sester věkový průměr padesát let. Jsme stále přetěžované, a někteří pacienti si dokonce myslí, že jsme jejich služky. Bylo by potřeba naši práci více medializovat, aby oslovila i mladé lidi,“ přiznala v rámci videoprojekce na konferenci jedna ze sester, kterou mezi mnohými odborový svaz oslovil proto, aby sdělila své dojmy z každodenní práce. Ze sálu během projekce přitom bylo slyšet hlasité štěbetání a slova souhlasu. Průměrný věk sestry u lůžka je totiž podle statistik 46 let, v některých nemocnicích dokonce až padesát let, z toho asi šestina je starších šedesáti let.
Podle místopředsedy odborového svazu Lubomíra Francla sestry ale trápí nejen to, velmi často musejí zdolávat i stres v práci, zhoršené pracovní vztahy v kolektivu, nedostatečné uznání veřejnosti a k tomu je trápí ještě fakt, že má jejich povolání nízkou prestiž mezi lidmi, což se odráží i na sníženém zájmu mladých děvčat o studium na zdravotnických školách.
Exodus není již tak silný
Velkým problémem je nadále nedostatek sester v akutní lůžkové péči. Oproti roku 2010 už dokonce chybí až dva tisíce úvazků sester. „Ta čísla nadále klesají, ale je to kvůli tomu, že se změnila orientace některých poskytovatelů z akutní péče na péči následnou. Exodus není již tak silný, ale chybějící kapacita je velmi rizikové číslo, které je potřeba brát v úvahu,“ řekl v této souvislosti ředitel ÚZIS Dušek.
Co ale roste, jsou platy a to až o dvanáct procent ročně. Podle ředitele ÚZIS Duška byl loni průměrný plat všeobecné sestry v akutní lůžkové péči přes 38 500 korun, meziročně se zvýšil o dvanáct procent, za posledních pět let dokonce o 41 procent. Letos se očekává průměr přes 42 tisíc korun. Mezi platy ve státních nemocnicích a mzdami v soukromých, krajských či městských je ale rozdíl několika tisíc korun měsíčně. Je třeba také vzít v úvahu, že mzdy a platy jsou v jednotlivých regionech odlišné.
„Vždy je třeba mít na paměti, že jde o průměrné platy. Může se to mezi regiony mírně lišit. Čísly, kterými ÚZIS disponuje, ale podle zákona hlásí poskytovatelé, jde tedy o čísla, které z personálních systémů hlásí přímo nemocnice. A ta říkají, že platy i mzdy nadále rostou, zůstává ovšem mezi nimi mezera – mzdy jsou průměrně nižší,“ uvedl Dušek.
Až polovinu platů a mezd tvoří přesčasy
Zapotřebí je také vnímat to, že leckdy až polovinu platů a mezd „dělají“ přesčasy a různé odměny, tedy nárokové a nenárokové složky. „U lékařů tvoří tarifní složka 54 procent, u sester až 68, takže v globále jsou přesčasové hodiny častější u lékařů, než u sester,“ zdůraznil k tomu Dušek s tím, že ovšem šedesát procent sester zdaleka nedosáhne na shora udávané průměry.
„Platy jsou podle mne sice už dost vysoké, a dokonce ve srovnání s průměrnou mzdou rostou rychleji, ale zároveň zdravotničtí pracovníci odpracovávají velké množství přesčasových hodin a to zejména proto, že je sester v akutní péči nedostatek. Můj subjektivní názor je, že tento problém už nejde vyřešit jenom penězi. Je to o atraktivitě povolání jako celku, o pracovních podmínkách, o jakési společenské úctě, kterou by sestry měly požívat ve společnosti. Až komplex všech k tomu vedoucích opatření zřejmě přitáhne další zájemce o toto zaměstnání,“ dodal Dušek.
Od počátku tohoto roku si měly sestry, sanitáři a mladí lékaři přilepšit o sedm procent tarifních platů. Sestrám a sanitářům měl měsíční plat v průměru vzrůst o dva tisíce korun, mladým lékařům o dva a půl tisíce korun. Kvalifikovaným lékařům (od 14. platové třídy) měly vzrůst platy o dvě procenta. Čtyřicet tisíc sester ve směnném provozu navíc ještě měly dostat pět tisíc korun na příplatku za směnnost, což znamená, že si celkově měly polepšit o sedm tisíc korun. To ale platí zhruba pro polovinu sester, které pracují ve státních nemocnicích a v příspěvkových organizacích, naopak sestry v nemocnicích, které zřizují obce, kraje či soukromníci často toto navýšení celé nedostanou.
Ne všude mají kolektivní smlouvy
Odbory si ale na tento fakt již nějaký ten čas stěžují, podle nich ministerstvem slíbené příplatky vedení menších nemocnic sestrám buď vůbec nedalo, anebo jim o stejnou částku snížilo odměny. A některé kraje dokonce ještě dnes jednají s ministerstvem zdravotnictví, protože peníze na přidání sestrám prostě nemají.
„Další jednání v tomto směru zatím s panem premiérem nebylo. My jsme ale jednali v jednotlivých nemocnicích a opakovaně od nich slyšíme, že na navýšení příplatků peníze nedostaly a že čekají, jak dopadnou jednání na nejvyšší úrovni,“ uvedla pro Zdravotnický deník předsedkyně OSZSP ČR Dagmar Žitníková. Odbory prý proto požádaly o mimořádné jednání tripartity. „Pak se snad posuneme dál,“ řekla s tím, že dokonce v některých nemocnicích nemají odbory s vedením ještě ani uzavřeny kolektivní smlouvy.
„Například v Rokycanech, anebo v nemocnici v Sušici. V Krajské nemocnici Tomáše Bati ve Zlíně uzavřeli kolektivní smlouvu až před týdnem, podobná situace byla i v Kroměříži. Letos bylo vyjednávání opravdu velice složité a když se smlouva uzavře až od 1. června nebo od počátku července, tak vlastně prvního půlroku zdravotníci nepobírají zvýšený příplatek, či tarif, jak bylo slíbené ministrem zdravotnictví a panem premiérem. A to vnímáme jako zásadní problém,“ dodala.
Přidána jen pětistovka nebo tisícovka
Její slova pak potvrdily na odborové konferenci některé přítomné sestry. Tak třeba v Krajské nemocnici Tomáše Bati ve Zlíně a.s., tamější sestry prý dostaly příplatek za směny ve výši 500 korun (vysvětlíme dále), v nemocnici v Táboře (jde také o akciovou společnost) tisícovku. Ve Slezské nemocnici v Opavě (nemocnice je příspěvkovou organizací zřizovanou Moravskoslezským krajem) sestrám sice přidali sedm procent do tarifů, žádné jiné příplatky ale už neobdržely. „Slib pana ministra nebyl splněn, ale naše kolegyně pracující v akciových společnostech jsou na tom ještě hůře,“ uvedla k tomu zdravotní sestra a předsedkyně základní organizace OSZSP ČR Andrea Drexlerová ze Slezské nemocnice v Opavě. Zdravotníci podle ní proto odcházejí buď do jiných zdravotnických zařízení, anebo zcela mimo obor. „Je třeba sjednotit odměňování všech zaměstnanců ve zdravotnictví v ČR,“ zdůraznila.
Zdravotnické odbory přitom již dlouhodobě upozorňují na to, že je třeba zavést jednotný platový systém odměňování všech zaměstnanců ve zdravotnictví a v sociálních službách bez ohledu na právní formu zařízení, což má vést k odstranění nerovnosti v odměňování, která je způsobená různou právní formou zařízení.
„Vedení nám sice dalo směnný příplatek pět tisíc korun, ovšem odebralo nám veškeré jiné příplatky, které jsme měly dosud. Ve finále to znamenalo přidání o pět set korun do tří a půl tisíce a sestry mimo směny dostaly přidáno pět set korun,“ vysvětlila Martina Hvozdecká z nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně. Zdůraznila, že tarifní mzdy všeobecných sester se v akciových společnostech Zlínského kraje pohybují okolo 22 až 23 tisíc korun, u praktických to je kolem 21 tisíc korun.
Ministerstvo zdravotnictví ale tvrdí, že zdravotní pojišťovny přidaly nemocnicích na péči meziročně dost peněz navíc, aby platy zvyšovat mohly. Podle Dagmar Žitníkové ovšem k tomu nemocnicím ve skutečnosti chybí tři miliardy korun.
Podle ministerstva zdravotnictví je ale téměř u všech nemocnic růst úhrad dostatečný na mandatorní navyšování osobních nákladů. „Řada nemocnic přiznává zvláštní příplatky i zaměstnancům, kteří by na ně dle nařízení vlády neměli nárok, a některé nemocnice navyšují mzdy dokonce více, než říká nařízení vlády,“ uvedla k tomu včera mluvčí ministerstva Gabriela Štěpanyová.
V nemocnicích v akutní lůžkové péči pracuje asi 45 tisíc sester. Zatímco z akutní péče sestry posledních několik let odcházejí, mírně jich přibývá v ostatní lůžkové péči, kam se řadí léčebny dlouhodobě nemocných, nemocnice následné péče a podobná zařízení.
Průměr OECD je na úrovni devíti procent a tam máme mířit!
Odbory na konferenci ovšem upozornily, že hlavním problémem nemocnic není fakt, že se v uplynulém období měly zvyšovat platy, jde o to, že nemocnice nedostávají řádně uhrazenou poskytnutou péči, protože do zdravotnictví jde celkově málo peněz.
„V České republice jde nyní do zdravotnictví dokonce méně než sedm procent HDP, zatímco průměr OECD je na úrovni devíti procent,“ zdůraznil k tomu ve svém referátu neurolog, bývalý přednosta Neurologické kliniky 3. LF UK a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady v Praze Pavel Kalvach (člen Rady seniorů). Zdravotnické odbory si myslí, že do budoucna by tak ČR měla dávat na zdravotnictví právě oněch devět procent HDP. Peníze by se podle nich našly, plynout by mohly například z některých daní jako je spotřební daň na tabák či alkohol a hlavně ze zdravotního pojištění. Na účtech zdravotních pojišťoven se totiž nahromadilo více než 51 miliard korun, podle zákona ale mají tvořit rezervy mnohem nižší, alespoň tak zákon interpretují odbory, a proto žádají z těchto rezerv přidat do systému peníze, Žitníková uvedla, že by to mělo být až 25 miliard korun.
Sedm českých zdravotních pojišťoven totiž loni podle dřívějšího vyjádření ministerstva zdravotnictví vytvořilo přebytek asi 14,5 miliardy korun a na účtech měly ještě na konci roku 45 miliard korun. Na rezervních fondech mají mít ale podle zákona 1,5 procenta peněz vydaných na péči v posledních třech letech. „Chtěli bychom, aby jejich rezervy dosahovaly jen zhruba 14 miliard korun, což vyžaduje zákon,“ upozornila v tomto směru Žitníková.
Ministerstvo zdravotnictví ovšem soudí, že v době ekonomického růstu musejí pojišťovny vytvářet rezervy na horší časy.
„Vyšší peněžní zásoba na rezervních fondech pojišťoven pomůže v případě krize dodat do systému chybějící prostředky tak, aby výpadek nepocítili ani poskytovatelé ani pojištěnci, kterým by v opačném případě mohlo hrozit snížení dostupnosti péče. Není proto možné rezervy rozpouštět ihned do spotřeby,“ sdělila ČTK mluvčí ministerstva zdravotnictví Gabriela Štěpanyová. Zdůraznila, že nárůst peněz pro příští rok závisí na probíhajícím dohodovacím řízení mezi poskytovateli a zdravotními pojišťovnami, v němž ministerstvo hraje pouze roli „aktivního moderátora“.
Odbory žádají program Úřadu práce
To ale není vše, co odbory navrhují. Pro příští rok chtějí pro všechny segmenty navýšení nejméně o deset procent, což by znamenalo více než třicet miliard navíc. Úhrady nemocnicím by měly být v příštím roce navýšeny o 15 procent, v domácí péči a sociálních službách, kam jdou ročně asi dvě miliardy korun, navrhují odboráři růst o čtyřicet procent a o 15 procent by měly být vyšší také úhrady lázním a zdravotnickým záchranným službám. Zvýšení platů a mezd o deset procent je podle nich nezbytné. Letos se přitom plánuje vydat na péči asi 320 miliard korun, do nemocnic přitom jde asi polovina celkových nákladů, navýšení by stálo zhruba 24 miliard navíc.
Předsedkyně Žitníková navíc uvedla, že by se měl zřídit zvláštní dotační titul pro dofinancování nemocnic (ve výši tří miliard) a program Úřadu práce pro zřízení nových pracovních míst v nemocnicích. Tyto všechny kroky jsou podle odborů důležité pro to, aby nedocházelo k dalším odchodům pracovníků z nemocnic, k zavírání oddělení a celých nemocnic a k postupnému snižování úrovně zdravotní péče a zhoršování dostupnosti zdravotní péče.
Jedna zdravotní sestra slouží i na lůžkách intenzivní péče?
Z šetření, které provedly zdravotnické odbory od roku 2014 do roku 2016 vyplynulo, že až v 46 procentech na nemocničních odděleních zpravidla pracuje jen jedna sestra, v sedmdesáti procentech sama sestra pak slouží na oddělení v následné lůžkové péči, přičemž až ve čtvrtině případů bez pomoci sanitáře či ošetřovatelky.
„V minulých letech toto uvedlo pouze třicet procent respondentů, v tomto průzkumu jich už bylo víc. Z toho vyplývá, že na lůžkách, zejména na lůžkách následné péče se situace zhoršuje,“ uvedl místopředseda odborového svazu Lubomír Francl. Podle něj dokonce šest procent dotazovaných přiznalo, že pouze jedna zdravotní sestra slouží i na lůžkách intenzivní péče, přičemž čtyři procenta sester uvedla, že se o pacienty stará vždy sama, tedy bez pomoci sanitáře.
„O odchodu přemýšlí celkem 56 procent zdravotníků, z nichž chce mimo zdravotnictví odejít čtvrtina, a to především proto, že mají pocit, že se o pacienty nemohou starat tak, jak by měli,“ doplnil k tomu Francl.
Zvýšení počtu pacientů na jednu sestru o jednoho pacienta je přitom spojeno se zvýšením možnosti úmrtí u pacientů po chirurgických zákrocích. Uvedla to členka prezidia České asociace sester Veronika Di Cara. „Desetiprocentní navýšení počtu sester s bakalářským vzděláním je spojeno se sedmiprocentním snížením možnosti úmrtí chirurgického pacienta,“ řekla Di Cara na konferenci s tím, že to zmiňuje studie, která proběhla ve 300 nemocnicích v devíti zemích EU, účastnilo se jí 25 516 sester u lůžka a byla využita přitom data od 422 730 pacientů nad padesát let.
Lékaři mají mnoho úvazků
Ani lékaři to nemají nijak lehké. Podle některých propočtů chybí až tři tisíce lékařů, podle jiných pak „jen“ tisíc. Na konferenci k tomu zazněla připomínka, že problémem je, že lékaři mají mnoho menších úvazků a ty pak statistiky nedokáží relevantně sečíst. Vždy ale když jdou lékaři po službě – podle zákona – domů, jich v nemocnicích chybí naráz až několik stovek.
Jedno ale data ÚZIS říkají jistě. „Jde o demografické stárnutí praktických lékařů, zejména pak praktických lékařů pro děti a dorost. Jejich průměrný věk je kolem je kolem 58, 59 let,“ zdůraznil v této souvislosti na konferenci ředitel ÚZIS Ladislav Dušek. Podle něj kvůli stárnutí praktiků dochází k postupnému, byť ne nějak dramatickému úbytku jejich ordinací. „Ročně to je zhruba jeden, i dva a půl procenta,“ zdůraznil Dušek s tím, že jsou více postižena menší města do dvou tisíc obyvatel. Problém přitom vznikl již v roce 2010. „Když s tím rychle nikdo nezačne něco dělat, tak půjde o tikající bombu,“ upozornil.
Máme lůžek přebytek?
Na konferenci se probírala i mnohá citlivá témata. Přednášející například vyvraceli tvrzení, že máme v Česku přebytek lůžkového fondu. Podle odborářů je to ale nesmysl. Jak uvedl poradce odborového svazu pro ekonomiku Kamil Kubáň, na počet obyvatel nemáme lůžek nijak navíc, nežli je tomu v okolních zemích, například v Rakousku.
„Zatímco u nás počet hospitalizací stoupá, počet akutních lůžek klesá. Situace není samozřejmě stejná ve všech regionech ČR, ale lůžek ubývá všude, lidé tak čekají na hospitalizace a zákroky, a personál, kterého je málo, je tak logicky přetížený,“ zmínil. Zatímco v roce 2010 byl počet hospitalizací 2 127 836, o pět let později to bylo již 2 250 126. Za roky 2016 a 2017 ubylo podle Kubáně v akutní péči 148 lůžek a propad podle jeho slov nijak nekončí, neboť mnohé nemocnice zavírají oddělení kvůli nedostatku zdravotnického personálu.
Olga Böhmová
