Omezení maximální výše nabídkové ceny je poměrně běžným způsobem ochrany zadavatelů proti předraženým nabídkám nebo nabídkám, které překračují finanční možnosti zadavatele. Je však možné stanovit i nejnižší možnou nabídkovou cenu? Jak se na takové pokusy dívají orgány dohledu a soudy?
Psychiatrická nemocnice v Dobřanech realizovala v roce 2015 podlimitní veřejnou zakázku „dodávky pro prádelnu PNvD“. Při vymezení zadávacích podmínek nastavila požadavek na minimální jednotkovou cenu 1 Kč za vyprání 1 kg suchého prádla. Tento postup ÚOHS odmítl a navíc shledal, že subdodavatelská smlouva uchazeče První chráněná dílna, s.r.o., se subdodavatelem Christeyns, s.r.o, nesplňuje požadavky stanovené § 51 odst. 4 písm. b) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (ZVZ). Zatímco první z uvedených omezení mohlo podle ÚOHS omezit účast potenciálních dodavatelů, druhé pochybení mohlo podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky. ÚOHS ústy svého předsedy odmítl, že důvodem pro nastavení minimální cenové hranice nemůže být objektivní nemožnost vyprání 1 kg suchého prádla pod hranicí 1 Kč, neboť zadavatel má možnost eliminovat nekvalitní levné nabídky prostřednictvím nastavení technických podmínek specifikujících minimální kvalitativní standardy, nebo prostřednictví institutu mimořádně nízké nabídkové ceny.
Ve své žalobě ke Krajskému soudu v Brně Psychiatrická nemocnice v Dobřanech uvedla, že nastavení minimálního cenového limitu nebylo samoúčelné, ale vycházelo z předchozích negativních zkušeností s kvalitou plnění obdobných veřejných zakázek. Svoje tvrzení o nemožnosti nalezení odpovídající nabídky pod 1 Kč za 1 kg podpořil zadavatel i předložením znaleckého posudku. V případě prokazování kvalifikace pak zadavatel argumentoval tím, že vedle dokladů prokazujících splnění kvalifikace prostřednictvím subdodavatele, předložil sám dodavatel doklady prokazující splnění kvalifikace, čímž došlo – byť možná mimoděk – k prokázání splnění kvalifikace.
Krajský soud souhlasně s ÚOHS odmítl možnost nastavení jakékoli minimální ceny za vyprání 1 kg suchého prádla. Takové omezení podle něj znemožňuje vyjádření autonomní vůle dodavatelů předložením adekvátní nabídkové ceny. Nešlo tedy o to, zda je možné kvalitně vyprat 1 kg prádla za 1 Kč, ale o to, že nastavení jakékoli hranice může omezit podání nabídek, přičemž tato hranice sama o sobě negarantuje kvalitu vyprání prádla. Nastavením hranice si navíc zadavatel znemožnil eliminaci nabídek, které by svou kvalitou nedosáhly hranice 1 Kč, ale pouhým formálním dodržením zadávacích podmínek už nemohly být ze zadávacího řízení vyřazeny. Zadavateli přitom nic nebránilo, aby pro dosažení kvality požadovaného plnění využil celou paletu prostředků, jež mu nabízel ZVZ. Mohlo jít o nastavení technických kvalitativních parametrů plnění, využití technických kvalifikačních předpokladů nebo aplikaci institutu mimořádně nízké nabídkové ceny. Soud rovněž odmítl argument, že zadavatel nemohl dopředu tušit, že se do zadávacího řízení přihlásí dodavatel splňující ustanovení § 101 odst. 4 ZVZ o zaměstnávání osob se zdravotním postižením, protože zadavateli není vytýkán stav, který nastal a který de facto neumožňoval podání nabídky dodavatelům nesplňujícím parametry uvedeného ustanovení, ale vytýká mu už samotné nastavení omezujícího limitu. V případě nesplnění kvalifikačních předpokladů prostřednictvím subdodavatele krajský soud nevytýká zadavateli samotné prokázání kvalifikace dodavatelem, nýbrž to, že toto prokázání kvalifikace nebylo provedeno ve fázi posuzování kvalifikace, ale až dodatečně.
Mohlo by vás zajímat
V tomto případě bude velmi zajímavé sledovat, jakým způsobem přistoupí k posouzení celé věci Nejvyšší správní soud, protože i v současnosti se zadávací dokumentace hemží omezeními cenových nabídek. Většinou se tak neděje stejně flagrantním způsobem jako v uvedeném případě, ale co jiného je nemožnost podání nulové nabídky v rámci položkového rozpočtu pod hrozbou vyřazení nabídky ze zadávacího řízení?
Jiří Reichl
Omezení maximální výše nabídkové ceny je poměrně běžným způsobem ochrany zadavatelů proti předraženým nabídkám nebo nabídkám, které překračují finanční možnosti zadavatele. Je však možné stanovit i nejnižší možnou nabídkovou cenu? Jak se na takové pokusy dívají orgány dohledu a soudy?
Psychiatrická nemocnice v Dobřanech realizovala v roce 2015 podlimitní veřejnou zakázku „dodávky pro prádelnu PNvD“. Při vymezení zadávacích podmínek nastavila požadavek na minimální jednotkovou cenu 1 Kč za vyprání 1 kg suchého prádla. Tento postup ÚOHS odmítl a navíc shledal, že subdodavatelská smlouva uchazeče První chráněná dílna, s.r.o., se subdodavatelem Christeyns, s.r.o, nesplňuje požadavky stanovené § 51 odst. 4 písm. b) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (ZVZ). Zatímco první z uvedených omezení mohlo podle ÚOHS omezit účast potenciálních dodavatelů, druhé pochybení mohlo podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky. ÚOHS ústy svého předsedy odmítl, že důvodem pro nastavení minimální cenové hranice nemůže být objektivní nemožnost vyprání 1 kg suchého prádla pod hranicí 1 Kč, neboť zadavatel má možnost eliminovat nekvalitní levné nabídky prostřednictvím nastavení technických podmínek specifikujících minimální kvalitativní standardy, nebo prostřednictví institutu mimořádně nízké nabídkové ceny.
Ve své žalobě ke Krajskému soudu v Brně Psychiatrická nemocnice v Dobřanech uvedla, že nastavení minimálního cenového limitu nebylo samoúčelné, ale vycházelo z předchozích negativních zkušeností s kvalitou plnění obdobných veřejných zakázek. Svoje tvrzení o nemožnosti nalezení odpovídající nabídky pod 1 Kč za 1 kg podpořil zadavatel i předložením znaleckého posudku. V případě prokazování kvalifikace pak zadavatel argumentoval tím, že vedle dokladů prokazujících splnění kvalifikace prostřednictvím subdodavatele, předložil sám dodavatel doklady prokazující splnění kvalifikace, čímž došlo – byť možná mimoděk – k prokázání splnění kvalifikace.
Krajský soud souhlasně s ÚOHS odmítl možnost nastavení jakékoli minimální ceny za vyprání 1 kg suchého prádla. Takové omezení podle něj znemožňuje vyjádření autonomní vůle dodavatelů předložením adekvátní nabídkové ceny. Nešlo tedy o to, zda je možné kvalitně vyprat 1 kg prádla za 1 Kč, ale o to, že nastavení jakékoli hranice může omezit podání nabídek, přičemž tato hranice sama o sobě negarantuje kvalitu vyprání prádla. Nastavením hranice si navíc zadavatel znemožnil eliminaci nabídek, které by svou kvalitou nedosáhly hranice 1 Kč, ale pouhým formálním dodržením zadávacích podmínek už nemohly být ze zadávacího řízení vyřazeny. Zadavateli přitom nic nebránilo, aby pro dosažení kvality požadovaného plnění využil celou paletu prostředků, jež mu nabízel ZVZ. Mohlo jít o nastavení technických kvalitativních parametrů plnění, využití technických kvalifikačních předpokladů nebo aplikaci institutu mimořádně nízké nabídkové ceny. Soud rovněž odmítl argument, že zadavatel nemohl dopředu tušit, že se do zadávacího řízení přihlásí dodavatel splňující ustanovení § 101 odst. 4 ZVZ o zaměstnávání osob se zdravotním postižením, protože zadavateli není vytýkán stav, který nastal a který de facto neumožňoval podání nabídky dodavatelům nesplňujícím parametry uvedeného ustanovení, ale vytýká mu už samotné nastavení omezujícího limitu. V případě nesplnění kvalifikačních předpokladů prostřednictvím subdodavatele krajský soud nevytýká zadavateli samotné prokázání kvalifikace dodavatelem, nýbrž to, že toto prokázání kvalifikace nebylo provedeno ve fázi posuzování kvalifikace, ale až dodatečně.
V tomto případě bude velmi zajímavé sledovat, jakým způsobem přistoupí k posouzení celé věci Nejvyšší správní soud, protože i v současnosti se zadávací dokumentace hemží omezeními cenových nabídek. Většinou se tak neděje stejně flagrantním způsobem jako v uvedeném případě, ale co jiného je nemožnost podání nulové nabídky v rámci položkového rozpočtu pod hrozbou vyřazení nabídky ze zadávacího řízení?
Jiří Reichl
Článek je převzat z portálu Ekonomický deník, který patří do portfolia vydavatele Zdravotnického deníku.
