V České republice žije až 60 tisíc osob postižených Alzheimerovou nemocí a téměř 150 tisíc lidí, kteří se nacházejí v nějakém stupni demence. Jejich blízcí ale nemohou vědět, jaké to je být v kůži pacienta s demencí, nevědí to dokonce ani ošetřovatelé, kteří jim pomáhají. Aby se lépe vcítili do jejich děsivých pocitů, mohou využít úplně novou technologii virtuální reality, která umožňuje pochopit, co může nemocným činit potíže. „Jsme první zemí v Evropě, která tento program přináší,“ uvedl prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb (APSS ČR) a EAN (European Ageing Network) Jiří Horecký. Aplikace k navození demence pomocí virtuální reality byla vyvinuta v Austrálii a na veřejném představení v pražském Senior centru SeneCura Klamovka si ji mohli vyzkoušet jak novináři, tak i například ministr zdravotnictví Adam Vojtěch, předsedkyně správní rady nadace Krása pomoci Taťána Gregor Brzobohatá a ředitelka Gerontologického centra v Praze Iva Holmerová.
Alzheimerova nemoc narušuje část mozku a způsobuje pokles takzvaných kognitivních funkcí, tedy myšlení, paměti a úsudku. Nemocný má čím dál větší problémy s vyjadřováním, rozhodováním, nedokončuje myšlenky nebo je zmatený. V posledních stadiích pak není schopen se o sebe postarat a v realitě se často „ztrácí“.
Podle České alzheimerovské společnosti demence, jejíž nejčastější příčinou je Alzheimerova choroba, v průběhu času způsobuje zhoršování různých funkcí mozku, mezi které patří paměť, myšlení, jazyk, plánování a také osobnost. „Alzheimerova choroba stojí za 50–60 % případů demence, dalšími typy demence jsou například vaskulární demence, demence s Lewyho tělísky a frontotemporální demence,“ tvrdí Česká alzheimerovská společnost.
Co je alarmující – roste podíl pacientů v populaci s těmito nemocemi, přičemž velmi výrazně se zvyšuje u lidí nad 80 let. Onemocnění se objevuje častěji u žen, což může být důsledek i jejich vyššího věku dožití oproti mužům. Roli hrají i rizikové faktory, jako jsou deprese, dlouhodobý stres, škodliviny z vnějšího prostředí, nezdravá strava či škodlivý životní styl.
Mohlo by vás zajímat
„Nechal jsem si vytáhnout nejčerstvější data ohledně demence. V roce 2017 žilo v České republice 61 620 osob prokazatelně diagnostikovaných s Alzhemierovou nemocí, což je zhruba 0,6 populace. Na druhou stranu vidíme, že prevalence tohoto onemocnění poměrně výrazně stoupá. V roce 2015 až 2017 byl zaznamenám sedmiprocentní meziroční růst a konzervativní odhady, které souvisejí s demografickým vývojem a se stárnutí populace, hovoří o tom, že v roce 2030 to bude více než 90 tisíc nemocných,“ zmínil u příležitosti předvedení virtuální aplikace ministr Adam Vojtěch (za ANO).
Podle něj v tom nejsme sami – s nárůstem onemocnění se totiž potýkají všechny státy v zemích EU, což je „daň“ za postupné stárnutí populace. „U nás ale zatím neexistuje dobrý screening a včasná diagnostika a léčba, takže reálné počty osob s Alzhemierovou nemocí jsou možná ještě vyšší, než jsou veřejná data,“ varoval.
Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) po celém světě trpí demencí zhruba padesát milionů lidí, každoročně přibývá deset milionů nových pacientů.
Proč děda netrefí na záchod?
Jak se ale vlastně může cítit člověk s demencí? Nejlépe to může ukázat „Edie“, což je jméno virtuálního pacienta a je to také zkratka pro Educational Dementia Immersive Experience (zážitkové vzdělávání zaměřené na demenci). O co jde? Mobilní aplikaci „Edie“, tedy upravené brýle pro virtuální realitu si nasadíte na hlavu spolu se sluchátky a pak se – například – vnoříte do situace, kdy je noc a jste v posteli.
„Jsem Edie a trpím demencí. Vzbudil jsem se uprostřed noci a snažím se najít toaletu. V ložnici zakopávám o poházené oblečení, v obývacím pokoji je tma, hodiny mne matou, jak jsou hlasité. Proto se leknu a vrazím do sušáku na prádlo, jenže chodbu, kde je záchod, najít nemůžu. Konečně přichází úleva. Ale moje žena mi říká, že jsem se zase vymočil do koše na prádlo,“ říká aplikace. Ten, kdo si ji nasadil na hlavu, je ale zmaten a chvíli mu trvá, než pochopí, že je vlastně stejně zmaten jako člověk s demencí, nebo s Alzheimerovou nemocí. Takže aplikace umožňuje zdravému člověku zažít ve virtuální realitě přesně to, jak se při běžných úkonech cítí nemocný člověk.
„Je to zvláštní, člověk vidí svět nekonkrétně, rozmazaně, připadá si jakoby by byl trošku opilý, točí se mu hlava. Je to horší pro orientaci v prostoru,“ řekl Zdravotnickému deníku Adam Vojtěch, jenž si „Edieho“ osobně vyzkoušel. Podobný zážitek učinila i předsedkyně správní rady nadace Krása pomoci Taťána Gregor Brzobohatá.
Musela se držet židle…
„Já jsem takovou realitu čekala, neboť už mi to vylíčila kolegyně z nadace Krása pomoci, která si aplikaci vyzkoušela před čtrnácti dny. Člověk je opravdu dezorientovaný a mne se udělalo i trošku špatně a držela jsem se židle, protože fakt vnímáte (přes brýle) ty věci jako by se hýbaly, byly v pohybu,“ uvedla pro Zdravotnický deník Gregor Brzobohatá, která je přesvědčena o tom, že se musí změnit specificky prostředí, v němž nemocní lidé s demencí nebo Alzheimerem žijí.
Takto postižení totiž podle ní mívají i problémy s detaily, jež by zdravého člověka vůbec nenapadly. Kde je rohožka, nebo koberec všichni zdraví vidí, jenže nemocný ji může považovat za propast. Přesně to viděla s virtuálními brýlemi i ona a lekla se toho. „Nedělá vám dobře jakákoliv mozaika na koberci nebo na stěnách. Jdete po koberci a máte pocit, že je uprostřed díra, vnímáte kontrasty světla a tmy a i zvuky vnímáte strašně vzdáleně a jakoby ozvěnou. Když vidíte kytku, vidíte stín z kytky a máte pocit, že tam někdo stojí. Je to stav mimo realitu a pro nemocného člověka je to přitom trvalý stav, což je strašné,“ řekla Gregor Brzobohatá, jejíž nadace Krása pomoci již 11 let podporuje seniory v ČR, stabilně financuje třináct projektů domácí péče a posledních pět let provozuje vlastní sociální službu Doma bez obav.
„V posledním roce podporujeme až 800 seniorů a čísla stále stoupají,“ připomněla s tím, že moderní technologie nadaci usnadňují péči o seniory, například při jejich rehabilitaci v domácím prostředí. „Pomoc ve vcítění se do situace blízké osoby, která demencí trpí, je pro pečující osobu obrovsky přínosná,“ pochválila nakonec „virtuálního Edieho“.
Česká republika se stává čtvrtým místem na světě
„Tato virtuální realita funguje v Austrálii, v Singapuru a v Kanadě a my máme prvenství v Evropě,“ připomněl k celé prezentaci prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb Jiří Horecký.
Projekt vznikl v Melbourne ve školicím centru asociace Dementia Australia, která už třicet let učí pečovatele i rodiny, jak přistupovat k lidem s demencí a která na vývoji aplikace spolupracovala s australskou Deakin University. Australští odborníci dříve na přednáškách využívali powerpointové prezentace či případové studie a účastníky se snažili vtáhnout do diskuse, ovšem cítili, že to nestačí k tomu, aby lidé pochopili, jaký život žije člověk, o nějž se starají.
Australská verze byla na základě požadavků APSS upravena do českého jazyka, včetně všech doprovodných materiálů – prezentace, brožur a letáků. Školení je určeno nejen pro profesionální pečující pracující v pobytových, ambulantních a terénních službách, ale vhodné je také pro neformální pečující, tedy rodinné příslušníky apod. Zakoupení Edieho stálo spolu s licencí a překlady do češtiny podle Horeckého více než jeden milión korun. Kurzy budou nabízeny od května tohoto roku. Více se zájemci dozví na www.institutvzdelavani.cz.
„Počet lidí je omezen na 15 a přidali jsme k tomu ještě základní informace o tom, co se děje s mozkem v jednotlivých stadiích demence, takže je to celkový osmihodinový program. Ten bude poskytován pracovníkům v sociálních službách, zdravotním sestrám, pečovatelům, pečovatelkám, ale i lůžkovým zdravotnickým zařízením následné a dlouhodobé péče, tedy všem, kteří pečují o osoby trpící demencí. Budeme jej poskytovat i neformálně pečujícím ve spolupráci s nadací Krása pomoci,“ dodal Horecký.
Lidí vykazujících demenci je v ČR možná až 180 tisíc
Podle ředitelky Gerontologického centra v Praze Ivy Holmerové sice zdravotnická statistika v ČR ukazuje kolem šedesáti tisíc diagnostikovaných lidí s demencí, z čehož polovinu, možná až dvě třetiny tvoří lidé s Alzheimerovou nemocí, ovšem lidí vykazujících demenci je v Česku podle odhadu prevalenčních studií asi 180 tisíc. Péče o tyto lidi je podle ní ale nesmírně náročná, přitom v zařízeních žije asi čtvrtina lidí s demencí, ostatní pobývají v domácí péči. „Častá otázka od lidí, kteří se o nemocné starají, zní: co s tím máme dělat, jak se k tomu máme stavět? A nová virtuální realita nám, odborníkům, může v tomto pomoci,“ řekla.
„Co se týče čerpání péče, lidé s touto nemocí využívají ústavní péči, pobytové služby, zdravotní a sociální služby, jsou umísťováni do psychiatrických nemocnic, do různých sociálních pobytových zařízení i soukromých ústavů. Do budoucna se ale chceme více zaměřit na ambulantní a terénní péči,“ zdůraznil k problematice ministr Vojtěch s tím, že v západní Evropě je již běžné, když je péče o pacienta s demencí postavená na terénních službách, které jsou efektivnější, méně nákladné a přitom humánnější, protože nemocný může zůstávat v domácím prostředí. Taková péče je dle jeho slov zároveň v linii již nastartované reformy psychiatrické péče. „Chceme více podporovat komunitní péči a připravujeme speciální pilotní projekty terénních týmů, které by se dokázaly starat o těžce nemocné pacienty,“ řekl.
Národní plán pro Alzheimerovu nemoc bude představen v září
Zmínil také přípravu nového národního akčního plánu pro Alzheimerovu nemoc a obdobná onemocnění. „Je to velký úkol ministerstva, v současné době na tomto plánu pracujeme a bude představen letos v září. Podílí se na něm všichni odborníci včetně paní docentky Holmerové a pana prezidenta Horeckého,“ dodal.
Podle prezidenta APSS ČR Jiřího Horeckého se ale nesmí zapomínat na to, že virtuální realita je sice o prožitku a zážitku, ovšem Austrálie, která ji vyvinula, má ještě jedno prvenství: péči o seniory má totiž nejvíc propracovanou ze všech zemí. „ Austrálie je tak v péči o seniory pro nás vzorem, svým pojetím, udržitelností i kvalitou,“ řekl.
Velvyslanec Australského společenství Paul Wojciechowski ovšem k tomu namítl, že ani tato země není odtržena od fenoménu stárnutí populace. „Austrálie má 450 tisíc lidí trpících demencí, v roce 2028 jich bude 600 tisíc a v roce 2058 až jeden milión,“ uvedl a zdůraznil, že je důležité, aby tato nemoc vždy byla detekována a diagnostikována včas, protože pak by postižení lidé mohli zůstávat co nejdéle aktivní.
Olga Böhmová
