Odměňování lékařů a sester je v českém zdravotnictví velmi výbušným tématem. Nejinak tomu bylo i minulý týden, kdy na ministerstvu zdravotnictví proběhla tisková konference prezentující aktuální čísla ÚZIS o výši odměňování v českých nemocnicích (psali jsme zde). Zveřejněné údaje však hnuly nejednomu zdravotníkovi žlučí, což se nakonec promítlo i do středečního zasedání sněmovního zdravotního výboru. Většina jeho poslanců se přitom shodla na tom, že i když jsou sesbíraná data objektivní, vyžadují hlubší analýzu.

 

„V minulých letech jsme byli svědky výrazného navyšování odměňování lékařů v českých nemocnicích – od roku 2015, kdy se s plošným navyšováním začalo, stouply platy a mzdy nemocničních lékařů o téměř 22 procent a v letošním roce tento růst dále pokračuje,“ shrnuje náměstkyně pro ekonomiku a přímo řízené organizace Helena Rögnerová.

Podle ní přitom zveřejněná výše odměn zahrnuje příplatky za směnnost či přesčasy, jejichž množství se ale v posledních letech nijak nemění. „Jenže jestliže je tam 200 hodin služeb, už plat taková hitparáda není. Platy přitom známe – to je jasně daná tabulka, kde má lékař s nejvyšším oceněním 50 tisíc hrubého. Bylo by proto lepší udělat hodinovou mzdu, kterou bychom pak mohli srovnávat s kolegy z EU,“ reaguje předsedkyně výboru profesorka Věra Adámková (za Ano).

Tento pohled však rozporuje ředitel motolské nemocnice Miloslav Ludvík. „Spousta pracovníků velmi často uvádí svůj tarifní plat, který mají na smlouvě. S touto logikou mohu já prohlásit, že můj ředitelský plat je 37 tisíc korun hrubého. Ve zdravotnictví ale vždy musíte vycházet s tím, kolik je roční plat děleno 12. Ve většině nemocnic už také na výplatní pásce zavedli kolonku vyplaceno od začátku roku,“ popisuje Ludvík, podle kterého lékaři v Motole brali v dubnu tohoto roku průměrně 83 tisíc, farmaceuti 63 tisíc, sestry 48 500 korun a THP pracovníci 37 tisíc.

Mohlo by vás zajímat

Podle poslance Vlastimila Válka (TOP 09) není až takový problém, že není spočtena hodinová mzda/plat, ale matoucí jsou zejména zveřejněné průměry. „Chápu, že se nedá udělat hodinový plat, protože to má každá nemocnice trochu jinak – někde jsou dohody, někde třísměnné provozy a dává se to do odměn. V naší nemocnici jsou tři radiologická pracoviště, která mají zcela jinak nastavený provoz, tím pádem hodinová mzda vychází při stejných platech zcela jinak, ale zase mají různé zatížení. Nicméně pokud takovouto statistiku vydám, čekal bych směrodatnou odchylku, tedy že je to v rozmezí od – do a kdo je v mediánu. Některé subjekty už to použily ať na jednu, nebo na druhou stranu, takže by údaje neměly být zbytečně zkreslené a nedevalvovalo se tak, že se platy v posledních letech začínají navyšovat,“ míní profesor Válek. Výbor proto následně v usnesení požádal o analýzu odměňování zdravotníků v jednotlivých kategoriích včetně mediánových platů jednotlivých profesí, statistické odchylky a hodinového platu.

Ředitel Ludvík zároveň podtrhuje, že je třeba rozlišovat mezi lékaři v kategoriích L1 (tj. mladí začínající doktoři), L2 (lékař s odbornou způsobilostí a praxí delší než 24 měsíců) a L3 (lékař se specializovanou způsobilostí). Ve chvíli, kdy má nemocnice více lékařů v kategorii L1 než L3, data jsou výrazně zkreslena.

Také mnoha poslanci zdravotnického výboru požadované spočítání hodinových mezd není dle Ludvíka příliš na místě. „Máme strašné množství příplatků. Je rozdíl, jestli děláte v nemocnici s osmihodinovou pracovní dobou a jste tam dvě hodiny přesčas, protože vám to dělá jiný příplatek, než když jste v takzvaných dvojkách, trojkách nebo čtyřkách, které zaujímají JIP či ARO. Pak je v tom hrozný hokej. Ti, co jsou podle zákona o platu, v tom tak mají nepředstavitelnou skrumáž, kdy si nikdo ze zdravotníků neumí spočítat, kolik bude brát příští měsíc. Navíc platy vycházejí z toho, že každý kvartál dochází k navýšení z procent předchozího kvartálu, takže se to ani nedá odhadnout,“ konstatuje Miloslav Ludvík.

Tarify, přesčasy, příplatky, odměny a to ostatní

Mezi poslanci, ministerstvem a návštěvníky zasedání výboru se přitom strhla debata o tom, kolik vlastně peněz lékaři z přesčasů mají. Zatímco ministerstvo poukázalo, že přesčasy tvoří zhruba deset procent celkové odměny, odboráři odkazovali na to, že základní tarif tvoří pouhou polovinu platu. Pokud bychom se podívali na data z roku 2017, která prezentoval na začátku roku na semináři s názvem Nedostatek zdravotnického personálu – příčiny, aktuální stav, možná řešení ředitel ÚZIS Ladislav Dušek, mají pravdu obě strany.

Zdroj: ÚZIS

Základní tarif v roce 2017 tvořil 50 procent platu a 59 procent mzdy u lékařů, přesčasy pak činily devět a sedm procent. U sestřiček byl tarif 62 procent platu a 65 procent mzdy u sester, přesčasy dělaly pět a čtyři procenta. Lékař přitom odpracoval průměrně 450 přesčasových hodin ročně, jak ovšem zdůraznil profesor Dušek, ne všichni lékaři přesčasy dělají. Výsledkem je, že 45 procent lékařů slouží ročně 600 až 700 přesčasových hodin ročně (psali jsme zde).

„Je skandální, že se 50 procent příjmu děje přes přesčasy a ostatní činnost. Nemůžeme přece trvale chtít, aby lidé dělali tolik, že jim 50 procent příjmu plyne z mimořádné činnosti. Musíme mít rozumný základ a, tak jako je to v Evropě, aby šlo 20 až 30 procent příjmů přes přesčasovou práci,“ domnívá se šéf lékařských odborů Martin Engel.

Ekonomické realitě se více blíží odměny v obchodních korporacích, míní ředitel Ludvík

Problém je, že plošné navyšování platů a mezd už beztak přivedlo nemocnice do nezáviděníhodné situace. „Růst platů a mezd naprosto spotřeboval veškerý růst úhrad a na další rozpočtové položky nemocnic již mnohdy nezbývají prostředky. Často se setkáváme s nedostatečným financováním investic, obnovou přístrojů nebo nedostatkem financí na růst cen energií. Řada krajských nemocnic se už proto na ministerstvo obrátila se stížností, že u jejich nemocnic růst úhrad nedostačuje na pokrytí všech potřebných nákladů. V reakci na tento podnět ministerstvo začalo podrobně přezkoumávat hospodaření jednotlivých krajských nemocnic, a ačkoliv téměř všechny dle analyzovaných dat mají dostatek úhrad na navýšení osobních nákladů, na ostatní náklady se leckde skutečně nedostává,“ popisuje náměstkyně Rögnerová.

Nedostatek financí na investice a další položky není jen problém krajských nemocnic. „Je podstatný rozdíl, pokud je nemocnice akciovou společností nebo s.r.o., anebo příspěvkovou organizací. Aby akciovky a s.r.o. vůbec prošly auditem, musí dávat správné poměry do jednotlivých odpisových sazeb, musí tedy naplnit odpisový fond. To příspěvkovky nemusí. Kdybych chtěl být korektní, tak se ekonomické realitě mnohem více blíží platy v nemocnicích, které jsou obchodními korporacemi, než ve státních příspěvkových, kde je to zkreslené tím, že se potlačuje údržba a investice. To je bohužel realita, která by se měla napravit, jinak české zdravotnictví skončí v průšvihu,“ dodává Miloslav Ludvík.

Michaela Koubová