Svou misi jsem splnil, říká Jakub Král, hlavní architekt novely o úhradách zdravotnických prostředků

Právník a bývalý vysoký úředník ministerstva zdravotnictví Jakub Král si na chvíli odskočil ze soukromého sektoru zpátky blíže ke státní správě, aby zabránil hrozící katastrofě. Nejprve jako poradce ministra Adama Vojtěcha a posléze jako předseda Komise pro kategorizaci a úhradovou regulaci zdravotnických prostředků, se stal motorem bleskového legislativního procesu, na jehož konci byla novela zákona, která vyhověla požadavkům Ústavního soudu a odrážela konsensus všech stakeholderů – od odborných společností, přes zdravotní pojišťovny, dodavatele až po samotné uživatele – pacienty. „Svou misi jsem splnil,“ vysvětluje Král, proč v průběhu května na funkci předsedy zmíněné komise rezignoval. Zdravotnický deník s ním hovořil o tom, jak se daří zákon implementovat do praxe, ale i o mediálních atacích a silných a slabých stránkách ministra zdravotnictví.

 

Jak hodnotíte dosavadní praktické naplňování nové legislativy k úhradám zdravotnických prostředků? U Kulatého stolu ZD jste označil jako klíčový měsíc červen, který právě probíhá, a to kvůli pře-ohlášení stávajících zdravotnických prostředků, případně zahájení ohlašování nových. Máte informace o tom, jak se to daří?

Popravdě, nejvíce jsem se obával, zda se podaří včas připravit funkční IT systém na straně SÚKL. Bez jeho existence by nastal obrovský průšvih. To se naštěstí v extrémně krátké době (prosinec 2018 až květen 2019) podařilo. Tým IT odborníků SÚKL pod vedením pana ředitele Kouckého odvedl úžasnou práci. Patří mu velké poděkování. Něco podobného jsem ve státní správě v oblasti IT ještě neviděl. Teď je důležité, aby si svůj domácí úkol splnili i dodavatelé a včas pře-ohlásili své zdravotnické prostředky. Část dodavatelů je připravena perfektně, část bohužel vše tradičně podceňuje a nechává na poslední chvíli.

Od státní správy dostali tentokrát všichni maximální podporu v podobě již dříve spuštěného testovacího prostředí, komplexního bezplatného školení SÚKL a průběžného informačního servisu zahrnujícího časté otázky a odpovědi na webu (www.niszp.cz) či telefonickou infolinku. Zároveň musím říct, že s implementací velmi pomohly i zdravotní pojišťovny, které de facto agendu předávají, avšak nadále budou uživateli výstupů SÚKL.

Mohlo by vás zajímat

Ministerstvo chce zmírnit zátěž sester, spustilo pilotní projekt

Co bude nutné udělat pro další kultivaci regulace úhrad zdravotnických prostředků v příštím roce a dalších letech, čí by to měl být úkol?

Žádný nový systém regulace není dokonalý na první dobrou. Již dnes vidíme některé drobné nedostatky, které by bylo vhodné v horizontu jednoho roku formou novely napravit. Minimum problémů nacházím v samotném paragrafovém znění, dílčí nedostatky jsou skryty spíše ve velmi rozsáhlém kategorizačním stromu. Potřebné úpravy by mělo iniciovat ministerstvo zdravotnictví, avšak konečné slovo budou mít opět zákonodárci.

Jak pokračuje spolupráce stakeholderů, kteří se podíleli na vzniku této nové legislativy, jak hodnotíte jejich práci v komisi, jíž jste předsedou?

Komise pro kategorizaci a úhradovou regulaci zdravotnických prostředků se osvědčila. Hodně lidí do ní nevkládalo žádné naděje s argumentem, že loni se všichni byli ochotni domluvit jen kvůli akutnímu riziku krachu celého systému v návaznosti na nález Ústavního soudu. V letošním roce jsme však společnými silami všem škarohlídům dokázali pravý opak.

Komise funguje výborně a je skvělou platformou pro další konstruktivní diskusi za účasti všech dotčených stran. Taktéž se podařilo vyvrátit kritiku, že vše se na Komisi upeče tajně a netransparentně. Veškeré pozvánky a podklady na všechna zasedání Komise jsou veřejné, jakož i kompletní zápisy z jednání. Dokonce je ze všech jednání pořizován i zvukový záznam. Chtěl bych vidět druhý podobně transparentní odborný poradní orgán.

Rozhodl jste se ale na post předsedy Komise rezignovat. Proč?

Funkci poradce pana ministra a poté i koordinátora pracovní skupiny připravující novelu zákona jsem přijal proto, že předchozí dva ministři přivedli systém regulace úhrad zdravotnických prostředků na poukaz až na pokraj reálné katastrofy. Hrozil totální chaos a pacientům velké 25procentní doplatky. Byl jsem tehdy přesvědčen, že mám a mohu pomoci. Navázal jsem tak pouze na to, co jsem o několik let dříve započal jako úředník ministerstva zdravotnictví.

Od počátku mi bylo jasné, že mé opětovné působení na ministerstvu bude spojeno s kritikou a laciným upozorňováním na můj domnělý střet zájmů. Tehdy jsem to však vyhodnotil tak, že to prostě musím unést a musí mi stačit čisté svědomí, že veškeré své aktivity veřejně deklaruji a nedělám nic špatného. Koneckonců jsem nevykonával žádnou exekutivní funkci, kde bych činil závazná či dokonce konečná rozhodnutí. Chystali jsme pouze vstupní podklady, na což navázal kompletní transparentní legislativní proces. Finální rozhodnutí činila vláda, zákonodárci a prezident.

Když pak v lednu vznikala výše zmíněná Komise, jasně jsem řekl panu ministrovi, že svůj úkol jsem splnil a rád bych, aby Komisi vedl již někdo jiný. Pan ministr seznámil s mým stanoviskem všechny instituce zastoupené v Komisi a požádal je o navržení nejvhodnějšího kandidáta na předsedu. Poté, co všichni opět navrhli mě, měl jsem další dilema. Nakonec jsem panu ministrovi a ředitelce Odboru cen a úhrad slíbil, že dotáhnu leště letošní jednání směřující k nápravě dílčích nedostatků a pomohu s procesem implementace novely, avšak požádal jsem je, aby co nejrychleji našli vhodného nástupce.

Podařilo se už najít vašeho nástupce?

Zatím ne, avšak já se přesto rozhodl, že skončím ke konci června. Důvodů je celá řada, především nedostatek času a potřeby rodiny, avšak hlavním důvodem je fakt, že již netrvá kritická situace. Přestože to není navenek příliš vidět, neustále čelím anonymním útokům na svou osobu. Nevím, zda je zde nějaká společná linka propojující tyto ataky, ale zdá se mi, že ano. Může jít o koordinovaný tlak nepřátel současného vedení ministerstva, pro které jsem takto nástrojem mediální diskreditace pana ministra.

Když jste se stal poradcem ministra, spolu s dalšími lidmi, objevila se anonymní kampaň, která zpochybňovala erudici „kinder managementu“, poukazovala na údajný konflikt zájmů apod. Kde se vlastně vzala?

Problematické struktury, které byly v českém zdravotnictví budovány dlouhé roky, se pochopitelně brání, když jim začnete uzavírat některé finanční toky, rušit nestandardní smlouvy získané bez veřejné zakázky a usekávat personální chapadla v podobě toxických osob, které si v mezičase dosadily na významné posty ve zdravotnictví. A to je přesně to, co pan ministr dělá. Korupční nemocniční kauza točící se kolem pana Horáčka je toho důkazem.

V médiích se objevilo, že s panem Horáčkem, který je nyní vyšetřován policií pro korupci, jste spolupracoval i Vy. Jak to tedy bylo?

Pana Horáčka jsem za celý život viděl tak pětkrát. To velká část manažerů ve zdravotnictví zvládala běžně za kvartál. Není se čemu divit. Před pár lety to byl jeden z nejvlivnějších podnikatelů a lobbistů ve zdravotnictví. Do kontaktu s ním se dostal prakticky každý – politiky, bývalé ministry, manažery nemocnic a zdravotních pojišťoven nevyjímaje.

To, co odlišuje slušné lidi od kriminálníků, je však povaha kontaktu s panem Horáčkem nebo společnostmi, u kterých se dnes ukazuje, že je s nimi nějak skrytě propojen (přestože v obchodním rejstříku nevystupuje ani jako jejich vlastník, ani jako statutární zástupce). Proto se také pan ministr vymezil pouze proti těm manažerům ve zdravotnictví, u nichž se prokázalo velmi nestandardní chování při zadávání veřejných zakázek.

Veřejné zakázky jsou mimochodem oblastí, které jsem se já nikdy nevěnoval, totéž platí i pro společnost, kterou spoluvlastním. Myslím, že pan Horáček už musí být skutečně bezradný, když se snaží bulvárně očerňovat lidi skrze aktuální toxicitu své vlastní image. Současný vývoj však těžko mohl někdo předvídat před několika málo lety. Myslím, že viditelné kroky ministerstva v době, kdy jsem tam působil, jasně odpovídají na otázku, zda jsem panu Horáčkovi jakkoli pomáhal, natožpak v oblasti jeho problematických aktivit, které šetří policie.

Poté, co začala vznikat novela zákona obsahující regulaci úhrad zdravotnických prostředků, anonymní kampaň vůči Vám utichla. Vrací se?

Důvody, proč anonymní útoky na mou osobu ustaly v druhé polovině roku 2018, vidím dva. Prvním je zásah Národní centrály proti organizovanému zločinu, který dané struktury velmi oslabil a zaměstnal vlastní obhajobou. Druhým je skutečnost, že v průběhu loňského roku si i ti největší kritici velmi dobře uvědomovali, jak moc je zle, a že když to společnými silami nezachráníme, nastane obrovský průšvih.

Aktuálně podle mě nejde o mou osobu, nýbrž cílem je přímo pan ministr. Když proti němu nemohou použít žádný validní kritický argument, snaží se ho diskreditovat skrze útoky na jeho odborný tým. Všichni si určitě museli všimnout, že stejnými praktikami, jako vystřiženými z padesátých let, je atakováno hned několik lidí blízkých panu ministrovi, kteří jsou mu plně loajální, nejsou napojeni na žádné struktury v pozadí a realizují transparentní, věcnou a propacientskou politiku ministra, čímž jsou mnoha lidem extrémně nepohodlní.

Již nebudete nadále žádným způsobem s ministrem spolupracovat?

Vždy se v těchto případech těžko odděluje pracovní a osobní stránka věci. Pana ministra znám roky, moc mu fandím, a to se nemění. Ukončení formální odborné spolupráce s ministerstvem může mít těžko vliv na naše dlouhodobě přátelské vztahy, které zajisté přetrvají i v době, kdy už ministrem zdravotnictví nebude.

Jaké jsou vlastně ministrovy silné stránky, a co byste mu možná malinko vyčetl?

Je to extrémně slušný, pracovitý a všem stranám naslouchající člověk. To, co o fungování zdravotnictví „nasál“ za dobu cca 5 let, to se nepodařilo velké části manažerů ve zdravotnictví za celé jejich desítky let trvající kariéry. Ovládá skvěle cizí jazyky. Mnoho let jsme neměli tak široce respektovaného ministra zdravotnictví v rámci odborné veřejnosti u nás i v zahraničí. A co bych mu vyčetl? Na můj vkus je stále přílišným idealistou, pokud jde o fungování zdravotnictví a politiky v českém prostředí.

Po všech svých zkušenostech, zejména s mediálním „dopadem“, byl byste ještě někdy v budoucnosti ochoten zapojit se do nějaké poradenské či legislativní pomoci státním úřadům?

Právě končící současná zkušenost je specifická tím, že jsem do ní vložil i velkou citovou investici. Snažil jsem se panu ministrovi opravdu maximálně pomoci. Zpětná vazba na mou práci je v rámci odborné veřejnosti naprosto úžasná a těžko ji lze přebít nějakou diskreditační kampaní. Lidé, na kterých mi záleží, mě znají natolik dobře, že se jich nějaký bulvár či anonym nijak nedotkne. Říká se „Nikdy neříkej nikdy“, avšak nyní jsem přesvědčen, že dlouho nenastanou takové okolnosti, abych o dalším podobném angažmá vůbec uvažoval.

Kromě podnikání se věnujete i vzdělávání. Jak konkrétně, kde a co učíte?

Externě vyučuji v rámci Centra zdravotnického práva Právnické fakulty UK v Praze, na Právnické fakultě MU v Brně, na Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, na Fakultě biomedicínského inženýrství ČVUT atd. Vždy však jde pouze o jednotky přednášek ročně pro každou ze zmíněných institucí. Vyučuji především správní, zdravotnické a farmaceutické právo, hodně se zaměřuji na regulaci léčiv a zdravotnických prostředků či na úhradové mechanismy ve zdravotnictví. Vedle toho se každoročně účastním několika desítek ad hoc vzdělávacích akcí jako jsou například odborné konference.

Tomáš Cikrt