Odbory stupňují tlak na rozpuštění rezerv, argumentují špatnou situací malých nemocnic. Pojišťovny tvrdí, že skutečnost je jiná

Odboráři stále důrazněji požadují, aby bylo rozpuštěno 25 miliard z rezerv zdravotních pojišťoven. Jedním z hlavních důvodů je podle nich situace malých nemocnic, do nichž by tak měla velká část peněz směřovat. Jako příklady uvedly na čtvrteční tiskové konferenci situaci v rokycanské, sušické, orlovské a litoměřické nemocnici, kde se uzavírala oddělení, případně se hovoří o prodeji zařízení. To má dle odborů za následek pokles dostupnosti péče, kdy pacienti čekají na péči déle, a také zhoršování situace okolních nemocnic, které se o pacienty musí postarat. Pojišťovny však argumentaci odborů neberou. „Rozpuštění nebo přidání prostředků do těchto nemocnic bez toho, aby naproti tomu byla postavena produkce výkonů poskytnuté péče konkrétním pacientům, by bylo nejen nezodpovědné, ale i za hranou právních předpisů,“ reaguje výkonný ředitel Svazu zdravotních pojišťoven Martin Balada (proč podle pojišťoven není dobrý nápad rezervy rozpouštět, jsme psali také zde).

Nejedna nemocnice je dnes kvůli nedostatku lékařů a sester nucena uzavírat oddělení – například v Rokycanech se v roce 2017 zavřela porodnice s novorozeneckým oddělením a následně interna. Vytrhávání jednotlivých oddělení však podle odborů vede k tomu, že se nemocnicím redukují úhrady a rokycanská nemocnice by tak dnes bez dotace z krajského úřadu nemohla fungovat. „Objem mzdových nákladů je o 30 procent vyšší než úhrady ze zdravotního pojištění,“ konstatuje šéfka zdravotních odborů Dagmar Žitníková.

Sušická nemocnice už omezila provoz tak výrazně, že pacienti jezdí do Klatov nebo do Strakonic. „Paradoxně se tak dostávají do problémů nemocnice, které pacienty přeberou. Zdravotní pojišťovny hradí nemocnicím úhrady odpovídající úhradám dva roky zpětně, a pokud ošetří více pacientů, dostanou za vykázanou zdravotní péči méně peněz, a to až o 40 procent. S každým pacientem navíc tak nemocnice tratí,“ říká Žitníková. „Největší vítěz změn je zdravotní pojišťovna, protože ta ušetří. Nemocnici, kde probíhá restrukturalizace, zaplatí výrazně méně, zatímco pacienty umístěné v okolních nemocnicích zaženou do takzvaných regulací, protože jsou ošetřováni přespočetně, a za to už nikdy není plná sazba. Nikdy nezafungovalo to, že by pojišťovna byla ochotná dát spádové nemocnici vyšší paušál,“ tvrdí předseda lékařských odborů Martin Engel.

Jenže podle samotných pojišťoven je skutečnost trochu jiná. „VZP aktivně uplatňuje princip „peníze za pacientem“. To znamená, že v případě, kdy na území ČR dojde k jakékoli změně ve struktuře poskytovaných zdravotních služeb a pojištěnci VZP tak čerpají služby u jiného poskytovatele, zohlední VZP tuto skutečnost v úhradách (nárůstu produkce) u daného poskytovatele nebo nemocnice. Stejný princip platí i u ambulantních poskytovatelů. Příkladem může být nedávná situace v mělnické nemocnici, kdy po uzavření interního oddělení byla akceptována úhrada nadprodukce v Nemocnici na Bulovce,“ vysvětlila ZD Jana Sixtová z tiskového oddělení VZP.

Mohlo by vás zajímat

Klienti pobytových sociálních služeb si zřejmě připlatí. MPSV vypořádalo připomínky k novele vyhlášky

Také zaměstnanecké pojišťovny zohledňují přesun pacientů ze zavřených oddělení. „Pokud nastane situace, kdy z nějakého důvodu dojde skokově ke změně nebo nárůstu případů hospitalizovaných či ambulantně ošetřených pacientů, kterým byla poskytnuta hrazená péče oproti referenčním obdobím, jsou zdravotní pojišťovny připraveny situaci řešit minimálně dvěma způsoby. V prvním případě (nejde-li o závažný případ nárůstu péče) pojišťovny po konzultaci s poskytovatelem takové okolnosti zohlední v rámci ročního vyúčtování. Pokud se jedná o situaci, která vzniká v důsledku uzavírání některých oddělení nebo dokonce celých nemocnic, pak pojišťovny aktivně spolupracují s dalšími smluvními partnery, kteří jsou schopni danou péči poskytnout a formou zpravidla dodatků ke stávajícím smlouvám nastavují nové (vyšší) limity úhrad a dochází i k navýšení zálohových plateb tak, aby byly průběžně kryty zvýšené výdaje dané nemocnice, a samozřejmě v definitivním závěrečném vyúčtování za péči je celková úhrada za zvýšený objem zdravotních služeb uhrazena,“ popisuje výkonný ředitel Svazu zdravotních pojišťoven Martin Balada.

Přeplněná iktová centra?

Podobně jako v Sušici je na tom nemocnice v Orlové, zatímco u litoměřické nemocnice zvedají odboráři prst už dopředu – městská rada se totiž chystá prodat sto procent akcií, což je ovšem v podání odborářů na hranici rušení. „Krajská zdravotní jede nadoraz, tam se dnes čeká tři hodiny na centrálním příjmu na ambulanci. A když ještě zrušíme litoměřickou nemocnici a taky roudnickou, protože půjde do privátu, tak to bude šest hodin,“ míní rehabilitační lékař litoměřické nemocnice Zoran Nerandžič.

Podle něj už nyní přibývají případy, kdy je nemocný vožen ze zařízení do zařízení. „Pacient, který dostal mrtvici, byl z mělnické nemocnice, kam ani nebyl přijat, odeslán do Kladna, kde neměli kapacitu, a tak cestoval do Prahy, odkud ho poslali zpátky k nám do Litoměřic. Protože byl ale v tak špatném stavu, byl vrtulníkem převezen do Liberce, kde mu byl neúspěšně proveden chirurgický výkon a pacient zůstal ochrnutý. Člověk zůstává upoutaný na lůžko jen proto, že jedna soukromá nemocnice nefunguje, státní funguje nadoraz, a teď zrušíme nemocnici, která má šanci pomoci a rozhodnout, zda bude relevantní zásah na neurochirurgii. A zásahů přibývá – nechtějte vědět, jak to vypadá, když máme spádovou oblast ještě Louny, kde je jen LDN, a pak až nemocnici v Rakovníce, která také jede nadoraz. Teď přijde mrtvice a předávají si ji na hranici okresu ze sanitky do sanitky,“ popisuje Zoran Nerandžič.

Podle zákona sice zařízení může odmítnout pacienta, pokud by „bylo překročeno únosné pracovní zatížení nebo jeho přijetí brání provozní důvody, personální zabezpečení nebo technické a věcné vybavení zdravotnického zařízení; překročením únosného pracovního zatížení se rozumí stav, kdy by zajištěním zdravotních služeb o tohoto pacienta došlo ke snížení úrovně kvality a bezpečnosti zdravotních služeb poskytovaných pacientům již přijatým,“ na druhou stranu však ministerstvo zdravotnictví k dnešnímu dni nemá podle své mluvčí Gabriely Štěpanyové žádnou relevantní informaci o tom, že by byli v iktových centrech z kapacitních důvodů odmítáni pacienti. „Síť center je poměrně hustá, v případě, že by nebyla dostatečná kapacita, což se dá poměrně snadno zjistit z údajů zdravotních pojišťoven a ÚZIS, ministerstvo by tento problém řešilo,“ uvádí k tomu Štěpanyová.

„Pokud poskytovatel akutní lůžkové péče opakovaně odmítá přijímat akutní pacienty z terénu od zdravotnické záchranné služby a zdravotní pojišťovna takový podnět od ZZS obdrží, může řešit v rámci své kontrolní činnosti, zda nedošlo k porušení smluvního vztahu nebo práv jejich pojištěnců. Nicméně v daném případě nejde jen o vztah mezi pojišťovnou a poskytovatelem péče. Zde by měla eventuálně nastupovat jak civilně právní odpovědnost poskytovatele nebo jeho personálu, tak i disciplinární odpovědnost jednotlivých aktérů (personálu) dané kauzy, a to podle případné míry zavinění na vzniklé újmě na zdraví daného pacienta,“ dodává k tomu Martin Balada.

Je třeba posoudit, zda je péče z pohledu dostupnosti pro pacienty zbytná či ne

A co na problémy malých nemocnic říkají pojišťovny? „Zaměstnanecké zdravotní pojišťovny samozřejmě sledují, v jaké situaci – nejen tedy po stránce personálního a technického vybavení, ale i po stránce ekonomické stability, se jejich smluvní partneři nacházejí, neboť je to významné z pohledu zajištění dostupnosti hrazených služeb pro jejich pojištěnce. A z toho důvodu není pojišťovnám lhostejné, pokud by v určité lokalitě o svého smluvního partnera měly přijít. Na druhé straně je však nutno zmínit, že pojišťovny mohou provádět úhrady pouze za péči, která je v konkrétním zařízení poskytnuta. Bohužel v mnohých nemocnicích, včetně některých z uvedených, se dlouhodobě potýkali především s nedostatkem personálu, což vedlo k postupnému uzavírání oddělení – nemocnice přestaly poskytovat péči v některých odbornostech. Důsledkem toho docházelo k odlivu pacientů, což zapříčinilo i pokles produkce a ve svém důsledku vedlo i k postupnému snižování úhrad. Nemáme k dispozici detailní ekonomickou analýzu hospodaření dotčených nemocnic, přesto si myslím, že současnou situaci v daných nemocnicích nezpůsobilo domnělé podfinancování péče, ale jde o celkový dopad personální nouze v českém zdravotnictví,“ uvádí Martin Balada.

Řešení prosazované odbory, tedy rozpuštění 25 miliard z rezerv pojišťoven, tak podle plátců současnou situaci příliš nezlepší – v delším horizontu právě naopak. „Rozpuštění nebo přidání prostředků do těchto nemocnic bez toho, aby naproti tomu byla postavena produkce výkonů poskytnuté péče konkrétním pacientům, by bylo nejen nezodpovědné, ale i za hranou právních předpisů, které upravují poskytování hrazených služeb z veřejného zdravotního pojištění. Současně je nutné posoudit, zda existence dosud poskytované péče v jednotlivých oborech v daných městech je zbytná nebo nikoliv z pohledu dostupnosti zdravotních služeb pro pojištěnce,“ dodává Balada.

Michaela Koubová