Poslanecká novela usiluje o snížení nákladů na školení a opravy zdravotnických přístrojů

Na jednu stranu zajistit bezpečnost, na druhou však redukovat často přemrštěné náklady nemocnic na školení a údržbu zdravotnických přístrojů – to je cíl poslanecké novely, kterou na svém zasedání 10. července schválil zdravotnický výbor. Návrh ale obnáší i některé otazníky, což je jeden z důvodů, proč k němu dala v dubnu vláda neutrální stanovisko. Jedním z nich je otázka odpovědnosti, která jde v současnosti za výrobcem. Faktem také je, že i kdyby návrh prošel, bude platný jen několik měsíců – na ministerstvu už totiž prošel vnitřním připomínkovým řízením nový zákon o zdravotnických prostředcích, který implementuje evropské nařízení MDR.

Návrh poslanců Věry Adámkové, Milana Brázdila, Jany Pastuchové, Kamala Farhana, Rostislava Vyzuly, Davida Kasala, Jaroslava Dvořáka, Petra Pávka a  Jiřího Ventruby na novelizaci zákona č. 268/2014 sb., o zdravotnických prostředcích a č. 634/2004 sb., o správních poplatcích přichází s povinností dodavatele zajistit jednorázově školení pracovníků s platností bez časového omezení, a to bezplatně, potažmo s úhradou prokazatelně a účelně vynaložených nákladů. Sankce za porušení by mohla dosáhnout až 300 tisíc, potažmo 500 tisíc korun.

„V případě, že dojde k výpadku funkce jakéhokoliv přístroje, musíme znovu žádat výrobce. Je to mimo záruční dobu a máme příklady, kdy nemocnice, která mohla problém vyřešit jednoduše rentgenkou za šest tisíc, musela zaplatit 120 tisíc za opravu. Doložené máme i případy, že si nemocnice pomohla, protože se jí kvůli svátkům nedalo hned vyhovět, a měla jasnou úsporu peněz z veřejného zdravotního pojištění, ale platila ještě poměrně vysokou pokutu za to, že nepostupovala podle platné legislativy,“ načrtává předsedkyně zdravotnického výboru Věra Adámková (Ano). „Je zbytečné, aby se rutinní procedury prodražovaly,“ přidává se zpravodaj tisku Julius Špičák (Ano). Jak přitom upozorňuje David Kasal (Ano) nebo profesorka Adámková, jsou dnes bezpečnostně technické kontroly u levnějších přístrojů, jako jsou monitory dechu za pár tisíc nebo CRP přístroje v ambulancích, tak nákladné, že je po roce často výhodnější koupit zařízení nové.