Profesní komory, odbory i asociace malých nemocnic začaly v posledních dnech hlasitě volat po tom, aby se rozpustily rezervy na účtech zdravotních pojišťoven. Otázkou však je, co by jednorázové zvýšení prostředků ve skutečnosti přineslo pacientům – pokud vůbec něco. Na druhou stranu bychom se také měli ptát, jaký dopad by opatření mělo na systém veřejného zdravotního pojištění. Jedna věc je, že rezervy poskytují v případě poklesu ekonomiky pojistku, aby se pojišťovny okamžitě neocitly v deficitu. Zároveň je ovšem třeba nezapomínat na to, že peníze, které se nyní do zdravotnictví přidávají, se těžko budou v dalších letech snižovat – a pokud chce někdo pro příští rok rozdělit i 25 miliard korun z rezerv pojišťoven, měl by také říci, kde oněch 25 miliard vezme v každém nadcházejícím roce, kdy navíc ekonomika nemusí šlapat zdaleka tak dobře jako dnes.
„Aktuální situace je po právě proběhlém dohodovacím řízení taková, že k dohodě s pojišťovnami přes snahu AČMN nedošlo. Hlavním důvodem je, že AČMN nemůže ohrozit dostupnost zdravotní péče a také její kvalitu. Rozhodně ale AČMN odmítá tvrzení, že si chtěla nárokovat další zatížení systému financování zdravotní péče. Jedná se čistě o nevstřícnost pojišťoven, které nyní na svých účtech disponují částkou 55 miliard korun,“ napsala na konci června v tiskovém prohlášení Asociace českých a moravských nemocnic, která požaduje navýšení úhrad oproti letošnímu roku o 12 procent. Na tomto místě připomeňme, že k nedohodě v segmentu akutní lůžkové péče letos došlo jen a pouze kvůli AČMN – zbylé tři asociace sdružující fakultní, krajské a soukromé nemocnice hlasovaly pro návrh předložený v rámci dohodovacího řízení 6. června VZP a Svazem zdravotních pojišťoven.
Na konci června také proběhla tisková konference pořádaná zdravotnickými odbory ve spolupráci s Charitou ČR, Diakonií Českobratrské církve evangelické, Lékařským odborovým klubem a AČMN, kde byl vysloven požadavek rozdělit do všech segmentů pro příští rok 45 miliard, z toho 25 miliard z účtů zdravotních pojišťoven, dále zvýšit úhrady nemocnicím minimálně o 12, lépe o 15 procent, následné péči přidat tisíc korun na lůžko a den, zvednout úhrady za domácí péči a zdravotní péči poskytovanou v sociálních službách o 40 procent a ostatním segmentům přidat úhrady proporcionálně.
Odbory přitom vyžadují další desetiprocentní navýšení platů a mezd, a to přesto, že výše odměňování už pro mnohé není hlavním důvodem ovlivňujícím setrvání ve zdravotnictví – tím se stává spíše přetěžování a množství volného času. „Naši zaměstnanci v nemocnicích peníze nechtějí. Chtějí volno, jet na lyže a k moři. A vyhrožují mi, že se na služby vykašlou,“ popsal na dubnové konferenci o udržitelnosti financování zdravotní péče pořádané Academy of Health Care Management hejtman Vysočiny a poslanec Jiří Běhounek (ČSSD) (více zde).
Mohlo by vás zajímat
Ze strany AČMN je vyzývání ministerstva k rozdělení rezerv a dalším krokům v nastavení úhrad trochu v rozporu s tím, na co na zmíněné konferenci o udržitelnosti financování apeloval předseda Asociace českých a moravských nemocnic Eduard Sohlich. „Nemocnice jsou v systému zdravotnictví jediný segment, kde nám zasahují politici. My jsme loni v červnu podepsali dohodu se zdravotními pojišťovnami, byli jsme na něčem domluveni. A v září se rozhodlo, že se zvýší tarifní platy. Spousty nemocnic se to sice netýká, protože jsou v jiném režimu, jde o akciové společnosti, ale mzdy musely navýšit, protože by ztratily konkurenceschopnost. A teď nám paní náměstkyně (Helena Rögnerová, pozn. red.) říká, že se pokusí, aby se to nestalo znovu. Dohoda nemůže být už jen z tohoto důvodu – i když jednáme s pojišťovnami dnes a denně a na spoustě věcí jsme domluveni. Politici by tedy měli říct, že nám do toho nebudou kecat. Pak to bude fungovat,“ řekl tehdy Sohlich.
K požadavku na rozpuštění rezerv ve výši 25 miliard se nyní přidali i šéfové profesních komor, na rozdíl od výše uvedených ale podtrhují rovnoměrné rozdělení mezi všechny segmenty. „Nesmí dojít ke znevýhodnění soukromých lékařů, stomatologů a lékárníků vůči státním a krajským zdravotnickým zařízením, která na rozdíl od soukromých podnikatelů dostávají na investice i provoz nejrůznější dotace,“ píší se v pondělním tiskovém prohlášení Milan Kubek, Roman Šmucler a Lubomír Chudoba.
Rezervy bychom měli naopak ještě lehce zvýšit
Podívejme se tedy nejdříve, jak to s oněmi rezervami vlastně je. „V současnosti je na účtech pojišťoven přesně 20 miliard korun přímo určených pro hrazení nákladů na zdravotní péči a dalších asi 30 miliard korun na různých účelových fondech. Jde o fond prevence, fond na provoz a investice pojišťoven a povinný rezervní fond, kde pouze VZP uložila více peněz, než je symbolické zákonné minimum. Přesnou evidenci dohadných položek za náklady roku 2018 nemáme k dispozici, protože se právě nyní postupně rozpouštějí do výdajů, ale lze ji odhadnout v řádu jednotek miliard korun,“ přibližuje prezident Svazu zdravotních pojišťoven Ladislav Friedrich. Rezerva v pravém slova smyslu, tedy peníze uložené na rezervním fondu, činí nyní u VZP 15 miliard a u zaměstnaneckých pojišťoven jde dle zákona o 1,5 procenta průměrných ročních výdajů základního fondu zdravotního pojištění dané pojišťovny za bezprostředně předcházející tři kalendářní roky.
Podle Friedricha by přitom měla reálná minimální rezerva pokrýt rozumný meziroční nárůst nákladů z důvodu inflace, stárnutí populace a vstupu nových nákladných terapií (cca čtyři až pět procent). „Pokud by jeden rok pojistné nenarostlo, a takový stav už jsme v době recese zažili, musely by zdravotní pojišťovny použít jen na jeden rok rezervy ve výši 15 až 20 miliard korun. Přitom je jasné, že v době recese se nebude jednat jen o jeden rok, ale snížený výběr pojistného bude trvat déle. I kdybychom spoléhali na nějakou mimořádnou rozpočtovou dotaci, musíme počítat s tím, že stát nezareaguje rychleji než za 1,5 až dva roky. Nejenže tedy nemůžeme rezervy snižovat, ale ještě by se měly mírně navýšit,“ apeluje Friedrich. Jak jsme přitom informovali zde, zatím výše rezerv nedosáhla ani hodnoty z předkrizového období – v nominální hodnotě by jí měla dosáhnout letos, co se ale týče počtu dnů péče, na které tyto prostředky stačí, jsme ještě vzhledem k nárůstu úhrad dost pozadu.
Rozpuštěním rezerv se sníží nákladová efektivita
Kdo přitom může rozhodnout o tom, jak by měla pojišťovna s penězi na svých účtech nakládat? „Za návrh bilance základních fondů jsou zodpovědné správní orgány zaměstnaneckých pojišťoven a v konečném důsledku jsou schvalovány poslaneckou sněmovnou parlamentu ČR,“ vysvětluje Ladislav Friedrich.
Co se však týče ministerstva zdravotnictví, to se podobnému kroku požehnání dát nechystá. „Ekonomika funguje v cyklech, a přestože nejsou v současnosti signály o tom, že by jí v nejbližší době čekal zásadní propad, musíme být na tuto situaci připraveni. Rezervy zdravotních pojišťoven pomůžou v případě krize dodat do systému chybějící prostředky tak, aby výpadek nepocítili poskytovatelé ani pojištěnci, kterým by v opačném případě mohlo hrozit snížení dostupnosti péče. Je tedy nutné udržovat rezervy na určité úrovni, abychom zajistili dlouhodobou stabilitu systému,“ napsala ZD mluvčí ministerstva Gabriela Štěpanyová.
Oproti tomu pokud by se rezervy rozpustily, je otázka přínosu pro pacienta sporná. „Nejprve bychom si měli položit otázku, proč vlastně bychom měli hledat veškeré dostupné zdroje a jednorázově o ně navyšovat náklady právě ve dvou konfliktních segmentech (řeč je o lůžkové a domácí péči, které se v rámci dohodovacího řízení jako jediné s pojišťovnami nedomluvily, pozn. red.). To, že by se to líbilo některým poskytovatelům zdravotnických služeb nebo že by se tím mohli pochlubit jako úspěchem zdravotnické odbory, ještě neznamená, že by se nějak zásadně zlepšila péče o pacienta nebo že to jinak nejde. Tuto rovnici určitě nepovažujeme za prokázanou. Jakékoliv skokové navýšení úhrad se rozpustí do nákladů, sníží se nákladová efektivita a hlavně tyto peníze budou hned následující rok a pak už napořád v systému chybět. Chybějící peníze pak zase nezaplatí nikdo jiný než hlavně zaměstnanci a zaměstnavatelé. Neměli bychom se nechat manipulovat do tvrzení, že každé myslitelné navýšení nákladů je také nutné a účelné,“ říká k tomu Ladislav Friedrich. „Návrh na rozpuštění rezerv je nejen zcela nesystémový, ale přímo by ohrozil financování zdravotní péče v dalších letech. Pevně věřím, že zodpovědná vláda na takovou věc nikdy nepřistoupí,“ dodává Friedrich.
Michaela Koubová
