Správné a včasné dodávky léků necelým dvaceti tisícům lékáren po celém Německu, to je hlavním úkolem velkoobchodníků u našich západních sousedů.

 

Existuje celá řada studií, které popisují fungování lékárenského velkoobchodu v Německu. Zdravotnickému deníku se podařilo získat jednu z nejnovějších, kterou vydal Spolkový svaz lékárenských velkoobchodníků (PHAGRO) loni v listopadu.

Lze ji samozřejmě zpochybnit s tím, že velkoobchodní trh analyzuje organizace, která sdružuje samotné velkoobchodníky. Přesto ji můžeme považovat za věrohodnou, zejména co se regulatorního rámce a uspořádání tohoto trhu týká. Kdo by přesto chtěl upřednostnit jiný zdroj, nabízí se například studie z roku 2015 z dílny poradenské společnosti Deloitte.

O polovinu méně velkoobchodníků

Pojďme k věci. Velkoobchodní lékárenský trh v Německu se za posledních dvacet let poměrně výrazně změnil. Největší proměna spočívá v tom, že se zvýšila koncentrace na trhu, respektive se snížila intenzita konkurence. Od roku 2000 se totiž počet velkoobchodních společností zmenšil asi na polovinu. Přitom počet výrobců léků (dodavatelů) i počet lékáren (odběratelů) zůstal prakticky stejný.

Jak již Zdravotnický deník psal, farmaceutický velkoobchod v Německu zajišťuje jedenáct firem, z nichž pouze pět obstarává přes devadesát procent trhu. Počet jejich dodavatelů dosahuje zhruba půl druhé tisícovky a léky od nich směřují do 19 700 maloobchodních provozoven, tedy lékáren.

Mohlo by vás zajímat

Do této sítě se počítají běžné lékárny, jak je známe i u nás. Patří sem ale také lékárny, které zajišťují dodávky do nemocnic nebo nemocniční lékárny. Ty však tvoří jen malou část maloobchodního trhu, která je velkoobchodníky zásobována. Lékárenští velkoobchodníci mohou dodávat léky také veterinářům nebo nejrůznějším výzkumným ústavům.

Neutralita nade vše

Velkoobchodem se přitom myslí „jakákoli odborná nebo obchodní činnost za účelem podnikání, která spočívá v dodávkách, skladování, výdeji nebo vývozu léčivých přípravků s výjimkou dodávek jiným odběratelům než lékařům“.

Velkoobchodní společnosti musejí udržovat kompletní sortiment léků, přičemž nesmějí upřednostňovat jednoho výrobce před jiným. Musí se v tomto smyslu chovat neutrálně, což je jeden ze základních pilířů tamního trhu. Sortiment musí být navíc dostatečně široký (výrobkově pestrý), ale i dostatečně hluboký (velkoobchodníci musí být schopni dodat dostatečné množství od jednotlivých druhů léků). A to tak, aby byli schopni skrze dodávky do lékáren uspokojit potřeby pacientů každý pracovní den v přiměřeném časovém rámci.

V praxi to znamená, že lékárenští velkoobchodníci musí držet takovou zásobu léků, která odpovídá průměrnému požadavku lékáren na dva týdny. Zásobování lékáren ale probíhá velice často. Na celostátní úrovni probíhají dodávky každý pracovní den v průměru 2,9krát za 24 hodin. Ve venkovských oblastech je závoz méně častý, avšak vždy nejméně jednou denně. Mimoto existují také expresní velkoobchodní dodávky v mimořádných situacích.

Přes 100 tisíc položek

Tímto sortimentem se myslí de facto všechna léčiva v různých lékových formách i velikostech balení, která jsou v Německu v oběhu. Každému takovému výrobku je přiřazeno Farmaceutickým informačním centrem (IFA – Informationstelle für Arzneispezialitäten) centrální farmaceutické číslo (PZN – Pharmazentralnummer). To se týká jak léků na předpis, tak volně prodejných léků.

PHAGRO eviduje v průměru více než 100 tisíc položek očíslovaných pomocí PZN. Z nich 40,5 tisíce připadá na léky na předpis, zhruba 21 tisíc volně prodejných léků, a zbylých necelých 44 tisíc představují ostatní výrobky, jako například doplňky stravy nebo různé zdravotnické pomůcky.

Kromě zajištění včasných dodávek a udržování dostatečné zásoby léků, plní lékárenské velkoobchody také řadu dalších funkcí, jež dotvářejí celý systém tak, aby byl plně funkční a efektivní: tvorba sortimentu a rozvoj trhu, skladování, zajištění kvality, financování a v neposlední řadě zajištění distribuce léčiv v době epidemií či jiných krizí tohoto typu.

Petr Musil