V Německu platí svoboda ve výběru lékaře, který vám poskytne péči. Osoby povinně zdravotně pojištěné se mohou obrátit na kteréhokoli lékaře, jenž funguje v systému smluvní péče. A vztahuje se to na praktické lékaře, specialisty, zubaře, ale i zdravotnické nebo autorizované ambulantní zařízení.

 

Práva pacientů v České republice se od těch v Německu příliš neliší. Také u našich západních sousedů mají lidé možnost nahlížet do své zdravotnické a ošetřovací dokumentace, právo na informace a vysvětlení, jaká péče a proč bude poskytována, nebo právo podstoupit lékařský zákrok až po udělení souhlasu.

Druhý názor na náklady pojišťoven

V případě svobodné volby lékaře však nejde o právo ve svém pravém slova smyslu. Pacient si ve skutečnosti vybírá poskytovatele zdravotní péče podle toho, zda je ve smluvním vztahu se zdravotní pojišťovnou pacienta. Tedy jde o stejný model jako v České republice. V Německu ovšem byla většina těchto práv formálně definována až v roce 2013, a to zákonem o právech pacientů, který nabyl účinnosti 26. února téhož roku. Do té doby se odvíjela od výsledků soudních řízení, která v dané oblasti proběhla, jak uvádí portál Spolkového ministerstva zdravotnictví.

Diagnostická a terapeutická opatření musí být s pacientem dohodnuta. Při léčbě, rehabilitaci nebo prevenci je třeba respektovat pacientovu důstojnost a integritu či právo na soukromí. Pokud dojde k porušení práv pacienta nebo dokonce vlivem zanedbání péče, nedostatečných informací nebo organizačních postupů k poškození zdraví, vzniká nárok na náhradu této újmy. V případě poškození zdraví léčivy nebo zdravotnickým prostředkem (jako je například rentgenové zařízení) lze nároky uplatňovat vůči farmaceutické společnosti nebo výrobci takových přístrojů.

Pacienti také mají nárok na takzvaný strukturovaný druhý názor na to, jakým způsobem má být léčba aplikována. A to na náklady příslušné zdravotní pojišťovny. To znamená, že pacient si může vyžádat druhé nezávislé lékařské stanovisko k určitým plánovaným operacím, u nichž nemusí panovat jistota, zda jsou skutečně potřebné. V jakých případech lze druhý názor lékaře vyžádat, určuje Spolkový smíšený výbor (Gemeinsame Bundesausschuss; G-BA), který představuje nejvyšší rozhodovací orgán v německém zdravotnickém systému. Výbor rovněž specifikuje, které kvalitativní požadavky se na druhý názor vztahují a jaké podmínky musí splňovat lékaři, kteří druhý názor mohou poskytovat.

Mohlo by vás zajímat

Dostupnost péče finančně podporuje vláda

K právům pacientů patří také včasná dostupnost zdravotní péče. Aby lidé nemuseli na poskytnutí zejména specializované péče čekat týdny nebo dokonce měsíce, sdružení zdravotních pojišťoven mají zákonem stanovenu povinnost zřídit místa pro sjednávání termínů vyšetření (Terminservicestellen). Ta poskytují schůzku s místním specialistou v přiměřené vzdálenosti od bydliště pacienta, nebo pokud toto není možné, zajišťují odborné vyšetření nebo léčbu v nemocnici. Čekací doba na ošetření nesmí přesáhnout čtyři týdny.

Zatímco německá města mají poměrně hustou síť lékařů i zařízení zdravotní péči poskytujících, na venkově jde na mnoha místech o skutečnou výzvu. Aby bylo možné v rámci zdravotnického systému poskytnout péči podle zákona, spolková vláda i za pomoci evropských strukturálních fondů podpořila vznik lékařských praxí ve venkovských oblastech. Využívala k tomu například přímé finanční příspěvky na zřízení ordinací se závazkem, aby lékař v daném místě pracoval nějakou minimální dobu.

Vedle toho vláda začala poskytovat i jiné pobídky, jako například příspěvky na poskytování zdravotní péče u pacientů doma nebo na dojezd do vzdálenějších oblastí. Stát také může fond na podporu činnosti praktických lékařů i specialistů zřizovat „preventivně“, tedy ještě předtím, než nedostatečná nabídka lékařů v konkrétním místě vůbec vznikne. To znamená, že lékaři z tohoto fondu mohou čerpat peníze, i když v místě akutní nedostatečná nabídka zatím neexistuje. Vláda tak chce motivovat lékaře k tomu, aby v lokalitě zůstávali.

Reforma psychoterapeutické péče běží dva roky

Cílem spolkové vlády je navýšit počet středisek v oblasti poskytování všeobecné lékařské péče o 7,5 tisíce z dřívějších pěti tisíc. Kabinet Angely Merkelové chce také financovat až tisíc lékařských pozic. Lékaři v ambulantní péči mají dostávat stejné náhrady jako kmenoví lékaři v nemocnicích. Lékaři si také mohou uvolnit ruce tím, že určité lékařské služby delegují na kvalifikovaný nelékařský personál, například z řad praktických asistentů.

Nešlo ale jen o posílení péče všeobecných lékařů. Spolková vláda se v minulosti zaměřila také na psychoterapeutickou péči. Od dubna 2017 je tak účinný zákon, který odstartoval potřebnou reformu, jež má zajistit vyšší nabídku zejména v ambulantní akutní péči. Mohou tak vznikat nízkoprahová centra pro psychoterapeutické konzultace a došlo k rozšíření pravomocí psychoterapeutů, což se týká například předepisování služeb pro psychoterapeutickou rehabilitaci.

Petr Musil