Francie zřejmě povolí umělé oplodnění pro single a lesbické ženy. Česko zůstává v šedé zóně
V zemi vyroste generace dětí bez otců, tvrdí odpůrci nového francouzského zákona, který vyvolal emotivní debatu o tom, jaké jsou hranice použití metod asistované reprodukce. Nově budou moci využít umělé oplodnění všechny ženy od 18 do 43 let bez ohledu na svou sexuální orientaci nebo to, zda žijí v partnerském vztahu. V Česku toto legálně možné není, avšak existují způsoby, jak zákon obejít. Jsou ale spojeny s právními i zdravotními riziky.
Největší sociální reforma od nástupu prezidenta Emmanuela Macrona do funkce v roce 2017, tak britský deník The Guardian popisuje schválení legislativy umožňující umělé oplodnění pro všechny ženy bez ohledu na jejich partnerský status nebo sexuální orientaci dolní komorou francouzského parlamentu. Stalo se tak za hlasitého potlesku zákonodárců a zákonodárkyň Národního shromáždění. Nyní legislativní návrh, který vyvolal emotivní reakce, putuje do senátu. Navzdory protestům, podle policie minulou neděli demonstrovalo v Paříži proti přijetí zákona 42 tisíc lidí, je pravděpodobné, že změna legislativy bude přijata i v horní komoře. Stejně jako v roce 2013, kdy i přes výrazně masovější protesty Francie přijala zákon umožňující manželství pro všechny, tedy i pro gay a lesbické páry. Podle průzkumů veřejného mínění má nový zákon podporu zhruba dvou třetin obyvatelstva. „Jde jen o to, v jaké společnosti chceme žít a jakou chceme nabízet budoucím generacím,“ citoval deník The Guardian Agnès Buzynovou, francouzskou ministryni zdravotnictví. „Snažíme se reflektovat dnešní Francii a všechny francouzské lidi v jejich značné rozmanitosti. Rodiče stejného pohlaví stejně jako single rodiče dnes existují a bylo by velmi pokrytecké nevidět je a neuznat je zákonem,“ prohlásila ministryně.
Nová obsáhlá legislativa zavádí hned několik změn. Zásadní je, že se možnosti asistované reprodukce otevřou pro všechny ženy od 18 do 43 let, aniž by na některou z klinik musely přivést mužského partnera. Fakticky tak budou moci využít umělé oplodnění i ženy, které nežijí v partnerském vztahu nebo mají partnerku. Pokud se dítě narodí lesbickému páru, bude pak mít v rodném listu uvedeno „matka“ a „matka“ namísto obvyklého „matka“ a „otec“. Jak upozorňuje zpravodajský server euronews, pokud zákon vstoupí v platnost, podle odhadů francouzské vlády to bude znamenat o zhruba 2 tisíce pokusů IVF ročně navíc. Každý rok je v zemi provedeno 150 tisíc cyklů, tedy by nemělo dojít k radikálnímu nárůstu počtu prováděných cyklů. Současně děti, které vznikly pomocí asistované reprodukce za použití sperma dárce, budou moci po dosažení 18 let požádat o informace o identitě jejich biologického otce. Fakticky tak dojde k prolomení anonymity dárců spermatu. Také nově budou moci ženy využít možnosti zamražení svých vajíček, aniž by k tomuto kroku měly medicínské důvody. Nová legislativa ale nepočítá s možností náhradního mateřství, tedy situace, kdy žena odnosí dítě jiné ženě či páru. „Znamenalo by to komercionalizaci ženských těl,“ uvedla na začátku letošního roku ministryně zdravotnictví.
Zbavujeme děti jejich otců?
Pokud budou legislativní změny schváleny, Francie se zařadí mezi dalších čtrnáct evropských země, které nelimitují přístup žen k asistované reprodukci. Mezi ně patří například Belgie, Irsko, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko, Velká Británie, Španělsko nebo skandinávské státy. U deseti z nich současně existuje „domněnka rodičovství“, tedy stav, kdy v případě lesbického páru, je za druhého rodiče dítěte považována partnerka ženy, která podstoupí umělé oplodnění. Ve Francii se proti změnám postavilo 20 konzervativních organizací, jenž 6. října uspořádaly demonstraci v Paříži. Navzdory očekáváním organizátorů, že se protestů zúčastní až 600 tisíc osob, dorazilo pouze 42 tisíc demonstrujících. To je také několikanásobně méně než v době, kdy se v zemi emotivně řešilo téma manželství pro všechny. „Rodina, kterou tvoří matka a otec, je ekosystém, který má být chráněn,“ citovala agentura AFP osmašedesátiletého Christiana Kersabieca, jednoho z účastníků nedělních protestů.
Proti se staví také Marine Le Penová, předsedkyně krajně pravicové Národní fronty: „Stát by neměl lhát dětem, že se narodily ze dvou matek. Stát by neměl lhát na rodném listu. Tato lež je neudržitelná. Je přece možné uvést, že jste se narodili díky neznámému otci,“ uvedla před několika dny pro rádio RTL. Její strana současně požaduje, aby bylo v zemi k tématu vypsáno referendum. Konzervativní noviny Le Figaro pak napsaly, že legislativní změny „ohrožují samotné základy lidstva“. Podle protestujících tak v zemi bude vyrůstat generace „dětí bez otců“. „Dobrovolně se rozhodujeme o tom, že děti zbavíme jejich otců,“ uvedl pro euronews Alberic Dumont, viceprezident La Manif Pour Tous, jeden z organizátorů protestů. Proti legislativním změnám se postavila i Académie nationale de médecine, francouzská národní akademie medicíny, s tím, že představa, že zde budou cíleně vznikat děti bez otců znamená „antropologický zlom“. Tato situace pak „není bez rizik“ pro psychologický vývoj dítěte. Tento názor považuje za „zastaralý“ ministryně zdravotnictví Agnès Buzynová, která také připomněla, že zhruba čtvrtina francouzských dětí v současnosti vyrůstá v rodině tvořené pouze jedním rodičem. „Všechny studie ukazují, že děti narozené homosexuálním párům, nebo vychované svobodnými ženami, nemají žádné zvláštní potíže,“ uvedla již v loňském roce.
Mohlo by vás zajímat
Pro Emmanuela Macrona znamená podle televizní stanice FRANCE 24 prosazení této reformy „politické riziko“, protože si země pamatuje masové protesty, které probíhaly před šesti lety, když jeho předchůdce v prezidentském úřadě François Hollande prosazoval změnu zákona umožňují manželství pro všechny, tedy i pro gay a lesbické páry. Tehdejší demonstrace přerostly v protesty proti osobě prezidenta, nicméně zákon byl přijat a od roku 2013 mohou manželství ve Francii uzavírat všechny páry. Téma rovnosti před zákonem se objevuje i v současné debatě. Doposud single ženy či lesbické páry, které chtěly využít možnosti umělého oplodnění, cestovaly do zahraničí, například do sousední Velké Británie, Španělska nebo Belgie. To by již v budoucnu nemusely. „Je to pouze o rovnosti všech francouzských občanek,“ uvedla ve svém prohlášení Association des Parents et Futurs Parents Gays et Lesbiens, asociace zastupující zájmy gay a lesbických otců a matek.
Česko zůstává v šedé zóně, děti se ale lesbickým párům i single ženám rodí
Současná česká právní úprava neumožňuje, aby o umělé oplodnění požádal lesbický pár nebo single žena. To ale neznamená, že metody asistované reprodukce nevyužívají i tyto ženy. „Zpravidla se to odehrává tak, že se na kliniku asistované reprodukce dostaví jedna z žen z takového páru s mužem, například s kamarádem, a vydávají se za neplodný pár. V některých případech pak nechá matka muže, který s ní podal žádost o asistovanou reprodukci, zapsat do matriky. Ne vždy se pak takový právní otec na výchově a péči o dítě podílí a právní situace může vnášet hodně nejistoty do fungování dotčeného lesbického páru a rodiny,“ popisuje advokát Petr Kalla, který se specializuje na právní problematiku spojenou s rodičovstvím gayů a leseb. „Lesbické ženy, pokud chtějí usilovat na klinikách asistované reprodukce o umělé oplodnění, jsou nuceny přinejmenším jednou lhát, a sice když vydávají muže, který s matkou podává žádost o asistovanou reprodukci, za svého partnera,“ dodává s tím, že současná legislativa fakticky nutí lesbické páry pohybovat se v šedé zóně. Z pohledu práva se může muž, který podal s ženou žádost o asistovanou reprodukci, domáhat určení otcovství, pokud není zapsán v matrice. Situace, kdy muž, který se vydával za partnera ženy, jenž přišla na kliniku, není nakonec zapsán v matrice, není až tak neobvyklé. A to i přesto, že před každým jednotlivým pokusem o umělé oplodnění ženy bývá vyžadován souhlas muže.
Další variantou pro lesbické páry je pak „po domácku prováděná asistovaná reprodukce“. Ta s sebou ovšem nese značná zdravotní rizika, například žena nemá žádnou jistotu, jestli je dárce zdravý, netrpí například pohlavně přenosnými chorobami nebo nenese genetické onemocnění. „Rizika jsou o to větší, že nejeden lesbický pár v obavě, aby si otec v budoucnu nedělal nároky na dítě, zkouší hledat dárce spermatu mezi osobami, které neznají a se kterými se dostanou do kontaktu jen jednou právě za účelem získání spermatu. Právním rizikem, které může do budoucna ohrožovat stabilitu lesbického páru a jeho rodiny, je neustálá hrozba, že by se dárce spermatu mohl domáhat určení svého otcovství,“ přibližuje Kalla. Navíc situace, kdy se dítě narodí, vychovává ho lesbický pár, ale v rodném listě má uvedenou pouze jednu z žen, přináší celou řadu komplikací. Partnerka matky není z pohledu českého práva rodič a ani se do tohoto postavení nemůže dostat. Paradoxně se tak v případě, že by v rodném listě byl zapsán jako otec muž, který „pouze“ absolvoval s jednou z žen asistovanou reprodukci, aniž by se na výchově a péči o dítě podílel, má právně výrazně lepší a silnější postavení než partnerka matky, ačkoliv ona dítě skutečně vychovává a stará se o něj.
„V době propojené Evropy se již i u nás objevují případy, kdy v zahraničí žijí smíšené lesbické páry, v nichž jedna z žen je českou státní občankou, podstoupí v zahraničí asistovanou reprodukci, narodí se jim dítě, obě ženy jsou automaticky zapsány v zahraničí do rodného listu dítěte jako rodiče a následně se tyto ženy obrátí na české úřady za účelem získání i českého občanství pro své dítě a za účelem jeho zápisu do matriky v ČR a vydání českého rodného listu,“ popisuje Kalla s tím, že se v Česku nedávno řešily dva takové případy. V jednom z nich byla matkou dítěte, tedy ženou, která dítě porodila, česká státní občanka. Její dítě získalo české státní občanství a bylo zapsáno v ČR do matriky a byl mu vystaven český rodný list, přičemž v kolonce rodného listu pro matku je uvedena žena, která jej porodila, zatímco druhá žena byla zapsána do kolonky rodného listu označeného jako poznámka s uvedením, že se jedná o druhého rodiče. Oproti tomu v případě jiného páru, kdy dítě porodila cizinka, dítě české občanství nezískalo, nebylo zapsáno do české matriky a nebyl mu vystaven český rodný list.
„Lesbickým párům se děti za využití prostředků asistované reprodukce rodí, vše se však děje v šedé zóně. Prospělo by, pokud by stát opustil svůj stávající pokrytecký přístup a umožnil asistovanou reprodukci i lesbickým párům. Bylo by samozřejmě vhodné odpovídajícím způsobem zajistit i právo dítěte znát svůj biologický původ (i v tomto směru má ČR deficit) a upravit i otázku automatického určování rodičovství pro partnerku matky, nebo alespoň umožnit, aby partnerka matky v soudním řízení, tedy pod dohledem státu, mohla dítě své partnerky osvojit a stát se rodičem vedle matky dítěte,“ shrnuje advokát, který se věnuje problematice gay a lesbického rodičovství.
Sexuální orientace nemá vliv na touhu po rodičovství
Podle Michala Pitoňáka, výzkumného pracovníka Národního ústavu duševního zdraví a také předsedy organizace Queer Geography, je současná česká legislativa nastavena tak, že osoby stejného pohlaví, zatím nebyly shledány „hodné k přístupu této formě zdravotní asistence“. „Systém u nás stále přehlíží přirozenou potřebu reprodukovat se, která pochopitelně není vlastní pouze párům různého pohlaví, ale je spíše individuální touhou, která se pochopitelně nejsnáze realizuje v párech rozdílného pohlaví,“ popisuje sociální geograf. V případě, že by u nás bylo jako v řadě dalších evropských zemí, umožněno podstoupit asistovanou reprodukci i lesbickým párům, nedošlo by podle něj k žádným převratným změnám. „Znamenalo by to pouze to, že by ženy, které touží být matkami, získaly větší kontrolu nad vlastní touhou se reprodukovat. Získaly by tak i přístup k bezpečnější cestě k naplnění cíle stát se matkami, který nepřítomnost přístupu k IVF neblokuje, ale komplikuje,“ dodává.
Ludmila Hamplová
Ludmila Hamplová
