Spor o odposlechy tajných služeb blokuje novelu zákona o policii
Projednávání novely zákona o policii, kterou předložilo na jaře ministerstvo vnitra do připomínkového řízení, komplikuje spor mezi vládní zmocněnkyní pro lidská práva Helenou Válkovou a ministerstvem vnitra. Válková totiž odmítá navrhovanou možnost použít informace tajných služeb jako důkazu v trestním řízení. Novela má ale také umožnit policii „vypnout“ počítačové systémy, rozšířit beztrestnost policejních agentů či rozšířit důvody, pro něž může policie zjišťovat a shromažďovat citlivé údaje o sexuální či filosofické a politické orientaci osob.
Novela zákona č. 273/2008 o policii a dalších zákonů prošla vypořádáním připomínek na konci července. Od té doby je „zaparkována“ a čeká na vyřešení sporu mezi předkladatelem, ministrem vnitra Janem Hamáčkem (ČSSD), a vládní zmocněnkyní pro lidská práva, poslankyní hnutí ANO Helenou Válkovou. Jejich spor se týká navrhované možnosti využívat poznatků tajných služeb, včetně sledování a odposlechů, jako důkazů v trestním řízení. To od roku 2008 zapovídá nález Ústavního soudu. Válková pro Českou justici potvrdila, že spor trvá a dosud nebyl vyřešen. Jedná se podle ní ze strany ministerstva vnitra o „chytrý způsob obcházení zákona“, jehož důsledky mohou být velmi negativní, jakkoliv nepodezírá resort z nekalých záměrů. Válková připustila, že je přístupna jednání a její odpor se týká navrženého znění.
„Předně, hlavním důvodem, proč v předmětné věci označil ÚS použití zpravodajských odposlechů za protiústavní, byla absence příslušné právní úpravy, když generální klauzule podle § 89 odst. 2 trestního řádu podle ÚS nepostačovala k odůvodnitelnosti použití takovýchto odposlechů pro účely trestního řízení. Tento důvod nepoužitelnosti je předmětným legislativním návrhem naopak odstraňován. Nadto zmiňoval Ústavní soud i nutnost vyrovnat podmínky zasahování do soukromí u institutů podle trestního řádu a podle zpravodajských předpisů, aby v případě zpravodajské techniky nedocházelo k nižší garanci ochrany soukromí a nutnost zakázat jakoukoli ingerenci politického orgánu do procesu povolování zpravodajských informací. Tyto aspekty byly rovněž v předmětném návrhu respektovány a zohledněny. Předkládaný materiál se dostatečně vypořádává i s námitkou odlišného účelu trestního řízení a činnosti zpravodajských služeb. Smysl a cíl existence zpravodajských služeb a OČTŘ, resp. policejního orgánu je primárně stejný – zajišťování bezpečnosti, kdy jak zpravodajské služby, tak policejní orgán zabraňují různým bezpečnostním hrozbám či se zabývají jejich odstraněním. Obě tyto entity jsou pak oprávněny získávat pro naplnění tohoto cíle určité informace. Vzhledem k tomu, že zpravodajské služby nemají na rozdíl od policejního orgánu žádné výkonné pravomoci, jeví se jako zcela logické, když tyto své legálně získané informace za určitých striktně daných podmínek předají policejnímu orgánu k jeho využití.“ – Z argumentace Ministerstva vnitra ČR v připomínkovém řízení
V rámci připomínkového řízení se proti využití poznatků tajných služeb jako důkazů v trestním řízení postavilo více připomínkových míst. Například civilní kontrarozvědka BIS odmítla povinnost poznatky nasvědčující trestnému činu poskytovat, neboť novela počítá s tím, že by služba musela spolu s poznatkem postoupit i odůvodněnou žádost a povolení Vrchního soudu v Praze, který podle zákona je příslušný k povolování nasazení operativní techniky tajných služeb. Všechny tyto informace by se pak staly standardní součástí trestního spisu, do něhož by měly přístup strany řízení. BIS namítala, že by tím nepřípustně odhalila své metody a zdroje. Z povinnosti se tak nakonec stala možnost a BIS a Vojenské zpravodajství budou policii takové důkazy postupovat podle vlastního uvážení. Poznatky ÚZSI pak nebudou moci být využívány vůbec, neboť nesplňují podmínku povolení soudu.
Právě role soudu, který povoluje nasazení operativní techniky pro obě tajné služby, je hlavním argumentem ministerstva vnitra pro využití poznatků služeb jako důkazů v trestním řízení. Takto opatřené důkazy bude možné použít jen v řízení pro stejný okruh trestných činů, jaký pro nasazení operativní techniky předpokládá trestní řád. „Použitelnost informací zpravodajských služeb bude dále omezena jen na případy, kdy tyto informace obsahují významné skutečnosti pro trestní řízení, jejichž zjištění jiným způsobem v takovém řízení by bylo neúčinné nebo podstatně ztížené. Typicky půjde o informace získané odposlechy za určitých jedinečných okolností, které se již nemusí opakovat; zachytit a učinit tyto informace procesně využitelnými pak půjde jen touto cestou“, stojí v důvodové zprávě k návrhu.
Zásadní připomínky ČAK
Zásadní odpor proti této novince ovšem trvá i po připomínkovém řízení ze strany České advokátní komory (ČAK). Podle ní se od zmíněného nálezu Ústavního soudu z roku 2008 nic podstatného nezměnilo, aby bylo nutné takovou úpravu přijmout, respektive takové důvody ministerstvo vnitra neuvedlo. Dalším důvodem je, že v trestním řízení jsou před soudem vyžadovány často podrobné informace o způsobu pořízení záznamů, včetně výpovědí příslušníků, kteří takové důkazy pořizovali.
[mn_protected]
Mohlo by vás zajímat
To ovšem u poznatků opatřených tajnými službami nebude možné, neboť výpověď agentů bude i nadále až na výjimečné případy omezena utajením totožnosti. Je také otázkou, jaké materiály tajná služba poskytne k pořízeným poznatkům a jak bude možné ověřit jejich autenticitu a rozsah. „V prvé řadě je třeba si položit otázku, zda bude příslušná zpravodajská služba ochotna doložit legálnost pořízení informací – záznamu předaného policií i příslušným rozhodnutím soudu, které mohlo být vydáno z důvodů, jež zpravodajská služba zveřejnit nechce. Takto nedoloženému pramenu důkazů bude jistě možno vytýkat, že byl pořízen již před dlouhou dobou, případně jde o montáž a bude možné jistě uplatňovat i celou řadu dalších výhrad. (…) by stát dostával do rukou velmi silný prostředek použitelný v krajním případě až k vydírání, v případě nikoliv krajním k jeho přímému zneužití. Záleželo by totiž jen na zmíněné zpravodajské službě, jestli usvědčující materiál předloží nebo nepředloží policii ve formě použitelného důkazu, a tím osobě, které se tento materiál týká, přivodí nepochybně značné komplikace,“ uvádí ČAK ve své argumentaci.
Další novinkou, u níž se dá očekávat debata minimálně při projednávání v zákonodárných sborech, se týká rozšíření beztrestnosti policejního agenta. Ta bude nově upravena jako další z výjimek ze zásady legality. Také nebude nutné, aby se pro splnění podmínky beztrestnosti agenti museli podílet na rozkrývání činnosti organizované či teroristické skupiny. „Současná právní konstrukce beztrestnosti agenta, která je založena na pozitivním výčtu trestných činů, za které agent není trestně odpovědný, je spojena s řadou rizik, zejména nutí agenta, aby spoléhal na okolnosti vylučující protiprávnost jako je krajní nouze a přípustné riziko, což je spjato s velkou mírou právní nejistoty, která je při nasazení agenta nežádoucí. Nasazení agenta je možné jen za velmi přísných podmínek v případech, kdy je využití jiného operativně pátracího prostředku neúčinné. Je tedy legitimní, aby zájem společnosti na vyšetření závažných trestných činů byl privilegován před potrestáním policisty, který se pohyboval v zájmovém prostředí a který svou činností napomohl k tomu, aby byla taková trestná činnost odhalena. V zájmu společnosti a státu rovněž je, aby takový agent, který podstupuje značné riziko, mohl během svého působení spoléhat na to, že nebude potrestán (nedopustí-li se excesu),“ shrnuje hlavní argumenty ministerstvo vnitra v důvodové zprávě. Nově se také omezuje doba použití agenta na 6 měsíců (s možností opětovného povolení soudem) a řeší se i problém z praxe, kdy docházelo k dekonspiraci policejních agentů skrze trestní řízení vedené Generální inspekcí bezpečnostních sborů (GIBS). Osoby, proti nimž byl agent nasazen, namítaly jeho trestnou činnost a v takovém řízení získaly postavení poškozených a možnost seznámit se se spisem. Nové ustanovení má zajistit, že vyšetřování bude vedeno, aniž by došlo k odhalení totožnosti osoby agenta.
Citlivé osobní údaje
Nově bude policie podle představ ministerstva vnitra moci zjišťovat a shromažďovat citlivé osobní údaje například o sexuální orientaci, sexuálním chování, náboženském, filosofickém či politickém přesvědčení, ale i o zdravotním stavu nikoliv jen pro účely konkrétního trestního řízení, ale také „při předcházení a odhalování konkrétních hrozeb v oblasti terorismu“. Jakkoliv se jedná o poměrně zásadní novinku, která by umožnila policii vstupovat do soukromí, aniž by bylo zahájeno konkrétní trestní řízení, nijak zvlášť se to v materiálu nezdůvodňuje. „Policie dále nemá doposud zákonné zmocnění ke shromažďování údajů o náboženském nebo politickém přesvědčení u zájmových osob z hlediska preventivně bezpečnostních opatření, tak jako je tomu v jiných evropských státech (SRN, Francie). Teroristické trestné činnosti se dopouští především osoby, které prošly procesem radikalizace, k jejich odhalení však bezpečnostní složky nezbytně potřebují mít možnost shromažďovat a pracovat s citlivými osobními údaji,“ uvádí se k tomu pouze v důvodové zprávě.
Policie bude moci také podle návrhu zajišťovat „prekurzory drog nebo jiné chemické látky nebo předměty určené k výrobě omamných a psychotropních látek“. Ministerstvo k tomu uvádí, že „změnou se reaguje na judikaturní vývoj ve vztahu k lékům s obsahem pseudoefedrinu“, kdy Nejvyšší soud v rozhodnutí 11 Tdo 344/2017 uvedl, že léky s obsahem pseudoefedrinu nelze paušálně označit jako prekursor, ale bez dalších skutkových zjištění, jako “jiný předmět určený k výrobě drog”. Je spíše otázkou, zda se tím neumožňuje policii legální zásah proti obchodům, nabízejícím zboží spojené s pěstováním a používáním lehkých drog.
Novela také počítá se zrušením kompetence ministra spravedlnosti k povolování odposlechů ve věznicích, rozšiřuje pravomoci policie při kybernetických hrozbách a umožní policii zasáhnout proti bezpilotním prostředkům.
[/mn_protected]
Petr Dimun
Tomáš Cikrt
