Sněmovní zdravotnický výbor jako garanční dal včera zelenou návrhu zákona o náhradě újmy způsobené povinným očkováním. Odsouhlasil také pozměňovací návrh umožňující vznik odborné komise, která by měla posuzovat složité případy. Zároveň by se odškodnění mělo vztahovat jen na případy, kdy došlo k trvalému poškození.
„Zákon do velké míry zaceluje určitý dluh a právní vakuum týkající se toho, že náš právní řád dosud nemá žádný právní titul, na základě kterého by bylo možno odškodnit osoby poškozené povinným očkováním, dojde tedy k újmě na zdraví v důsledku povinného očkování, případně je nárok osoby blízké na náhradu újmy za duševní útrapy při usmrcení nebo závažné ublížení na zdraví osoby, která podstoupila povinné očkování,“ shrnuje ministr Adam Vojtěch.
K návrhu zákona (podrobněji o něm zde) předloženého spolu s vyhláškou byly podány dva pozměňovací návrhy. První z nich pochází od Víta Kaňkovského (KDU-ČSL) a mění odstavec 4 paragrafu 4 tak, že umožňuje nahradit právo pacienta udělit ministerstvu souhlas k nahlížení do zdravotnické dokumentace povinností ministerstva vyžádat si potřebné dokumenty, takže „pokud očkovaný nepřipojí k své žádosti dokumenty podle odstavce 3, vyžádá si je ministerstvo od příslušných poskytovatelů zdravotních služeb, kteří jsou povinni je ministerstvu neprodleně a bezplatně poskytnout.“
„Postižená rodina má v podobných případech narušenou důvěru v ošetřujícího lékaře a zdravotnické zařízení, ve kterém bylo dítěti aplikováno povinné očkování, a to bez ohledu na to, že v naprosté většině případů nedošlo ze strany zdravotníků k jakémukoliv odbornému pochybení. Každopádně je představa, že poškozená rodina při uplatnění nároku na odškodnění újmy způsobené povinným očkováním bude nucena navštívit lékaře, který očkování aplikoval, velmi pravděpodobně dalším bolestným emocionálním podnětem. Z těchto důvodů navrhujeme, aby příslušné dokumenty dle navrženého odstavce 3, §4 byl povinen vyžádat od očkovaného(zákonného zástupce očkovaného) stát, tedy v tomto případě ministerstvo zdravotnictví,“ stojí v důvodové zprávě pozměňovacího návrhu.
Ministerstvo zdravotnictví ale s návrhem nesouhlasí. „Není správné odebírat pacientovi právo rozhodnout o přístupu k citlivým údajům a současně zakládat povinnost ministerstvu. Z našeho pohledu je to kontraproduktivní, protože ministerstvo nemá informace o tom, které poskytovatele zdravotních služeb má požádat o výše uvedené dokumenty. Identifikace poskytovatelů není ani uvedená mezi povinně uváděnými údaji žádosti podle paragrafu 4 daného zákona. Je to jedině poškozený pacient, případně zákonný zástupce, kdo je schopen posoudit, jaký poskytovatel má danou zdravotnickou dokumentaci, neboť byl poskytnutí zdravotní služby osobně přítomen. Není to ani něco, co by mělo obdoby v jiné právní úpravě týkající se nějakého odškodnění, že by bylo přenášeno důkazní břemeno z osoby domáhající se odškodnění na správní orgán nebo jiný orgán veřejné moci. Když někdo žádá o odškodnění, měl by dát souhlas a zajistit dokumentaci,“ vysvětluje ministr Vojtěch.
Poslanci zdravotnického výboru nakonec k tomuto pozměňovacímu návrhu nepřijali kladné ani záporné stanovisko.
Komise má jasně říci, zda za škodu může očkování
Druhý pozměňovací návrh pochází od poslanců Věry Adámkové, Kamala Farhana, Miloslava Janulíka (všichni za Ano) a Jiřího Běhounka (ČSSD), přičemž mění paragraf 2 v rozsahu náhrady újmy a doplňuje paragraf 6, v němž ministerstvu umožňuje ustavit nezávislou odbornou komisi.
První změna navrhuje zrušit rozsah náhrady újmy z majetkové i nemajetkové újmy pouze na ztížení společenského uplatnění, tedy odškodňovat jen trvalé následky povinného očkování.
„Návrh v prvním bodě směřuje k tomu, aby se odškodňovaly jen trvalé následky povinného očkování v podobě náhrady ztížení společenského uplatnění. Předmětem odškodnění by tedy byla trvalá škoda na zdraví s nepříznivým vlivem na uplatnění poškozeného v dalším soukromém i společenském životě s ohledem na výkon původního zaměstnání, vzdělávání, rodinné, kulturní, zájmové i politické aktivity. Nárok za ztížení společenského uplatnění lze uplatnit až po ustálení zdravotního stavu poškozeného, což bývá zpravidla jeden rok poté, kdy došlo ke škodní události. V případě výskytu takovýchto trvalých následků by se zároveň poskytovala náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s péčí o zdraví očkovaného, s péčí o jeho osobu nebo jeho domácnost tomu, kdo je vynaložil,“ píše se v odůvodnění návrhu.
Navrhovaný paragraf 6 by pak umožňoval ministerstvu zřídit odbornou nezávislou komisi, jejímž předsedou by byl zástupce ministerstva a v níž by zasedali nejméně dva zdravotničtí pracovníci z příslušného oboru plus právník. Komise by pak na základě zdravotnické dokumentace a dalších skutečností zjištěných pro účely posouzení případu vypracovala zápis se souhrnem podstatných zjištěných údajů, závěrem projednání případu s jednoznačným konstatováním, zda újma na zdraví je či není následkem povinného očkování a dalšími závěry podstatnými pro posouzení povinnosti státu nahradit újmu očkovanému.
„Napsat někomu do dokumentace diagnózu je velmi závažné a řada očkovacích látek má zkříženou imunitu, zkřížené alergie a intolerance. Kdybychom bez dalšího rozmyslu napsali někomu, že je poškozen očkováním jednou látkou, zamezíme celoživotně možnost, aby se proti něčemu očkoval. Jestliže to tam jednou bude mít a dojde k tomu, že tyto dvě vakcíny mají zkřížené intolerance nebo jsou kontraindikační, tak potom doktor nemůže dítěti či potom dospělému vakcínu dát. Proto chceme odborný dohled v podobě nezávislé komise, kde vždycky musí být vakcinolog, případně dětský neurolog, protože většinou jde o poruchy spánku nebo něco takového. Je to proto, abychom lidi nestigmatizovali a nepoškodili je pro futuro, kdy bychom jim mohli ztížit společenské uplatnění. Diagnózu po letech nikdo neodmaže – opakovaně se setkávám s tím, že přijde padesátiletý člověk a má možnost někam vyjet, ale v anamnéze má diagnózu, která se s tím neslučuje,“ vysvětluje Věra Adámková.
Tomuto pozměňovacímu návrhu dalo souhlas jak ministerstvo zdravotnictví, tak následně zdravotnický výbor.
Bude hradit část nákladů za léčbu neočkovaného dítěte zákonný zástupce?
Problematika ovšem nebude zřejmě řešena jen zákonem a vyhláškou. Jak poukázal poslanec David Kasal (za Ano), měl by být po dohodě s odbornými společnostmi jasně stanoven postup, jaká vyšetření by v takových případech měla být provedena. „V půl roce věku se může projevit metabolické onemocnění, které by začalo tak jako tak, i kdyby dítě nebylo očkováno. Z tohoto pohledu musí být jasně stanovena vyšetření, aby se řeklo, jestli je to v souvislosti s očkováním nebo ne. To pak uleví i odborné komisi, která bude rozhodovat,“ vysvětluje Kasal. Podle ministra však něco takového není možno udělat vyhláškou, protože pro ni není v zákoně zmocnění. Věc by tak měla být řešena zřejmě metodickým pokynem nebo podobným dokumentem.
Nad problematikou povinného očkování se ale ministerstvo zamýšlí i z opačného úhlu pohledu, tedy nad odpovědností ve chvíli, kdy dítě povinné očkování nepodstoupí (z jiného důvodu než kvůli kontraindikaci). „Dnes v zákoně o ochraně veřejného zdraví nějaká odpovědnost existuje, ale jen v té rovině, že je tam sankce až deset tisíc korun, když dítě povinné očkování nepodstoupí. Nyní ale uvažujeme a děláme si vnitřní analýzu, kdy vážně zvažujeme, že by případně zákonný zástupce měl uhradit část nákladů na léčbu takového dítěte. Bylo by to správné a jasně prokazatelné,“ nastiňuje Adam Vojtěch.
Problematika je řešena i v novele zákona o ochraně veřejného zdraví, která nyní čeká na první čtení ve sněmovně. Ta sice primárně řeší implementaci evropských předpisů, dochází zde ale i ke zrovnoprávnění podmínek pro předškolní zařízení. Podle ní by tak neočkované děti neměly být přijímány ani do dětských skupin a podobných zařízení, které pobírají příspěvek od státu. Lze přitom očekávat, že diskuze na toto téma se při probírání novely dotkne i táborů či škol v přírodě.
Michaela Koubová
