První studie mezi českými dětmi v oblasti hraní digitální her a užívání sociálních sítí ukazují, že i když většině dětí spíše neškodí, objevují se již první závislí. Neplnoletí problémoví nebo rovnou závislí hráči a uživatelé online prostředí se stávají realitou, i když doposud spíše málo zmapovanou. Podle expertů se však již poměrně jasně ukazuje souvislost mezi délkou trávení času digitální hrou či online a negativními jevy jako jsou větší sklony k depresi, impulzivnímu a agresivnímu chování či obezitě. Na tuto skupinu dětí se musí zaměřit primární prevence. Vzdělávat je však nutné i rodiče. Před přílišným pobýváním dětí online varují i neurologové.
Svět her se mění a naše děti s ním. Na tomto jednoduchém závěru se počátkem listopadu shodli experti na národní konferenci pořádané Úřadem vlády s názvem „Zaostřeno na online“, která se vedle online hazardního hraní zaměřila i na užívání sociálních sítí a hraní digitální her mezi českými dětmi a adolescenty. Právě digitální hry jsou v současné době jednou z jejich nejoblíbenějších volnočasových aktivit.
Naší úvodní větou však jednoduchost závěrů končí. Sebraných dat a analýz v této oblasti je zatím, obzvláště v českém prostředí, poměrně málo. Celou situaci komplikuje i skutečnost, že svět digitálních her a sociálních sítí se mění velmi rychle a navíc, jak uvedl kyberspecialista a ředitel neziskové společnosti Portus Prachatice Petr Šmíd, „děti mají mnohem více multimediálních kompetencí než my dospělí, ale my si to často nedokážeme připustit. Přiznejme si, jsme za nimi a musíme se od nich učit…“
Polovině dětí mezi 11 a 15 lety nemusí sociální sítě škodit…
Pro začátek trochu optimismu. Podle autorů mezinárodní studie HSBC (Health Behavior in School-Aged Children) z roku 2018, jíž se v českém prostředí účastnilo přes 13 000 dětí mezi 11 a 15 lety z 234 škol, pobyt v online prostředí v rozumné míře neškodí a naopak je úzce propojen s úspěšností mladých lidí v kolektivu a společnosti vůbec. Na sociálních sítích je v uvedeném věku denně zhruba polovina dětí, ale netráví tam každou volnou chvíli. „Tyto děti jsou obecně spokojené, ničím zvláštním nevynikají, ale ani nevykazují špatné výsledky či rizikové chování,“ popsal Michal Kalman z katedry rekreologie Fakulty tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci.
Podle Kalmana asi pětina dětí, které sociální sítě nepoužívají vůbec nebo jen několikrát do týdne, pociťuje nižší podporu od svých vrstevníků, méně se pohybuje, ale je úspěšnější ve škole. Necelá pětina dětí (18%) chodí na síť kdykoli je to možné, má to ale pod kontrolou. Jedná se o obvykle o aktivní děti, které zároveň mají nejlepší vztahy s vrstevníky a jsou pohybově nejaktivnější. „Zkrátka rády si užívají,“ uvedl Kalman. To ovšem také znamená, že mají i větší sklony k užívání návykových látek nebo jsou ve větším riziku kyberšikany. Pod kontrolou pak nemá užívání sociálních sítí asi 8% dětí, které dávají online prostředí přednost před jakýmikoli jinými aktivitami i povinnosti. Přitom jim to více štěstí nepřináší, naopak mají větší sklony k depresím, špatné vztahy s rodinnou i kamarády, větší sklony ke kouření či pití alkoholu. Problémové znaky vykazují hlavně dívky. Přes třetinu z nich se snaží omezit svůj čas na sítích, ale marně, přes 20% z nich na nic jiného nemyslí a celá čtvrtina 15letých dívek vykazuje abstinenční příznaky.
Asi polovina z dotázaných dětí pak přiznala, že jejich rodiče nevědí, co na sítích dělají, u problémové skupiny to bylo dokonce 70%. Přitom o jejich aktivitách v „reálném“ prostředí jsou rodiče v naprosté většině případů dobře informováni.
…ale tři čtvrtiny 15letých již tráví na internetu příliš mnoho času
Studie HSBC ukázala ještě jednu věc, a to, že užívání sociálních sítí mezi 11 a 15 lety narůstá. Právě na průměrný čas strávený na internetu dětmi ve věku 15 a 16 let se zaměřila Evropská školní studie o alkoholu a jiných drogách (ESPAD) z roku 2015. Ukázalo se, že 86% dětí surfuje na internetu denně, tři čtvrtiny stráví online nezdravě déle jak dvě hodiny denně (z toho o něco málo více než polovina pak více než čtyři hodiny denně). „Chlapci častěji hrají online hry, dívky zase tráví více času na sociálních sítích,“ upřesnila Pavla Chomynová z Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti.
Validizační studie provedené v dalších letech pak podle Chomynové potvrdily, že čas strávený v online prostředí mezi 16letými zůstává přibližně stejný, nicméně mezi 18letými už výrazně narůstá podíl těch, co tráví svůj čas na internetu rizikovým způsobem, tj. 4 a více hodin. Logicky pak klesá podíl jejich přímých kontaktů s přáteli.
Od hry k poruše a hazardu
Primárním účelem hry je zábava, ale hry digitální v sobě skrývají rizika. Závislost na jejich hraní uznala jako psychickou poruchu v roce 2018 i Světová zdravotnická organizace (WHO). Na výskyt poruchy související s hraním digitálních her mezi dětmi se zaměřil jako první svého druhu další výzkum z roku 2018, tentokrát z dílny výzkumného týmu katedry psychologie Filosofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, který proběhl mezi téměř 4 000 dětmi a adolescenty ze 48 škol ve věku 11 až 19 lety.
„Ukázalo se, že přibližně každý třicátý adolescent má již závažné problémy,“ uvedl Martin Dolejš, jeden z autorů studie. Jedná se o jedince, kteří často lžou ohledně času, jež tráví hraním, kterým jsou nadmíru zaujati, případně se snaží hraním utéct od problémů, ulevit si od špatné nálady nebo nepříjemných emocí. Nedaří se jim omezit čas strávený hraním a často se dostávají díky hraní do problémů ve škole i doma. Mají také větší sklony k nadváze či k impulzivnímu a agresivnímu chování.
V průměru věnují rizikoví hráči za celý týden denně hraní her necelých 6 hodin, zatímco hráči, u nichž nebyly identifikovány projevy problematického ani závislostního hraní, hrají v průměru necelé dvě hodiny denně. Více jsou ohroženy chlapci (6%) než dívky (1,5%) následovaní studenty učebních oborů a středních škol s maturitou. Nejméně rizikových respondentů se vyskytuje v gymnáziích (1,9%). Dolejš předpokládá, že větší inklinace k rizikovému hraní mezi dětmi základních škol souvisí s velkým množstvím volného času, nižšími školními nároky a zároveň silným tlakem na začlenění do skupiny vrstevníků, k čemuž mnohdy hraní her a vůbec orientace dospívajícího jedince v této oblasti také slouží.
Vedle již zmíněného rizika rozvinutí hráčské poruchy a souvisejícími negativními zdravotními a sociálními dopady se v některých hrách objevují dílčí prvky, které samy o sobě mohou mít negativní vliv na hráče. Jde například o možnost zakoupit si „lootboxy“, balíčky s překvapením, jež skrývají důležité či naopak naprosto bezvýznamné prvky pro hru. „Dle našich výsledků si již někdy v životě koupilo lootbox až 19% českých adolescentů,“ řekl Dolejš. Prodej těchto bonusů již vykazuje prvky hazardu a může tak přispět k rozvoji hazardního chování. V některých zemích jako Belgie či Nizozemsko byl proto již prodej lootboxů zakázán. Problémem lootboxů se bude zabývat i Česká republika, jak na konferenci potvrdil ředitel odboru regulace hazardu ministerstva financí Martin Šaba. „Uvažuje se i o vzniku pracovní skupiny,“ uvedl.
Primární prevence musí mířit na základní školy, chybí ale peníze
Poslední zmíněná studie dochází k závěru, že primární prevence by se měla zacílit na populaci žáků a žákyň základních škol, a to nejen na druhý stupeň, ale i na stupeň první, kde lze předpokládat stejný či vyšší počet jedinců s obtížemi souvisejícími s hraním her. S tím souhlasí i adiktolog a předseda pacientského sdružení Recovery František Trantina. „Pro většinu dětí nepředstavuje hraní her problém, ale je třeba chránit především ty ohrožené – nízkým ekonomickým statusem, nižším vzděláním nebo mentální poruchou,“ řekl Trantina.
Podle Petra Šmída však právě primární prevence v této oblasti v ČR příliš nefunguje. „Peníze jsou minimální, na školách chybí mediální výchova, úroveň vzdělání pedagogů je malá,“ vyjmenovává Šmíd problémy. Proto podle něj proto patří mediální výchova i na vysoké školy, zvláště ty pedagogické. Jeho obavy ještě znásobují letošní škrty ve státním rozpočtu na boj proti závislostem, který bude v příštím roce nižší o 30 milionů korun.
Nastalo období deevoluce?
„Neexistuje jiná cesta k moudrosti než přes otázky, diskusi a také chyby,“ myslí si neurolog Martin Jan Stránský. Podle něj je náš mozek evolučně připraven se efektivněji učit čtením z papíru a nikoli z obrazovky. Přílišné používání počítače a internetu tak doslova podkopává schopnost mozku se vyvíjet a pracovat, protože některé jeho části, které jsou spojeny se sebereflexí, empatií a přemýšlením, nejsou používány. „Po evoluci přichází deevoluce, ztrácíme schopnosti, lidský druh se homogenizuje“ tvrdí Stránský.
Svět si však již začíná uvědomovat, že může mít problém. Letos vydala WHO doporučení k fyzické aktivitě dětí mladších pěti let, kde mj. uvádí, že před obrazovku (počítač, tablet, mobil) bychom neměli dítě posadit dříve než ve dvou letech, a i pak maximálně na jednu hodinu. Francie od září 2018 zakázala používání mobilů a tabletů v základních školách a v různé míře i na školách středních, přičemž první zkušenosti ukazují, že děti se o přestávkách vrátily k pohybu a konverzaci a dokonce i ke kartám. O podobných opatřeních se uvažuje, či se již zavádí, i jinde ve světě, například v Austrálii, Kanadě či USA.
V Česku může o opatřeních omezujících používání mobilů či tabletů na školách rozhodnout jejich vedení a vetkat je do školního řádu. Podle stanoviska České školní inspekce z ledna ovšem nelze „bez relevantních důvodů zakazovat užívání mobilních telefonů o přestávkách, ve volných hodinách apod., tedy mimo vlastní vzdělávací proces, neboť v tomto čase žáci nemají povinnost se řádně vzdělávat.“ Inspekce nicméně připouští, že důležitý je také postoj a přístup zákonných zástupců žáků: „V tomto smyslu lze za vhodnou považovat trojstrannou dohodu mezi školou, žáky a jejich zákonnými zástupci nad způsobem, rozsahem a účelem užívání mobilních telefonů jak ve škole, tak doma.“
„Prevence na školách je fajn, ale naprosto klíčová je právě spolupráce s rodiči,“ dodává na závěr Petr Šmíd.
Helena Sedláčková
