Povinnost pro lékaře zajistit poslech tlukotu srdce embrya a předat obrazový záznam z ultrazvukového vyšetření, pokud žena požádá o interrupci, přináší návrh zákona o zdravotní péči, který na Slovensku prošel do druhého čtení v parlamentu. Fakticky to ale znamená ohrožení vývoje embrya, protože použití dopplerovského pulzního ultrazvuku v časné fázi těhotenství je na hranici bezpečnosti a odporuje mezinárodním doporučením. Právě toto ve slovenských médiích popsal docent Jozef Záhumenský, přednosta II. Gynekologicko-porodnické kliniky Lékařské fakulty Univerzity Komenského a Univerzitní nemocnice Bratislava. Ultra-konzervativní Aliancia za rodinu proto požaduje jeho odvolání z funkce s tím, že „manipuluje veřejnost“ a „jedná neeticky“.

 

Mít právo požádat o interrupci a absolvovat jí bezpečně, to je ve většině vyspělých zemí včetně Česka standard. Na Slovensku se ale nyní situace výrazně mění. Národní rada pustila do druhého čtení novelu zákona o zdravotní péči a službách souvisejících s poskytováním zdravotní péče, kterou předložily tři poslankyně Slovenské národní strany. Ta nově zavádí povinnost pro gynekology, aby ženě, která požádá o interrupci, předali obrazový záznam z ultrazvukového vyšetření a současně zajistili, aby slyšela tlukot srdce embrya. Podle zastánců a zastánkyň novely jde „o ochranu života“ a způsob snížit počet prováděných interrupcí. Právě to však přináší riziko poškození vývoje embrya a odporuje slovenským i mezinárodním doporučením o použití dopplerovského pulzního ultrazvuku během těhotenství.

Toto reálné riziko popsal docent Jozef Záhumenský, přednosta II. Gynekologicko-porodnické kliniky Lékařské fakulty Univerzity Komenského a Univerzitní nemocnice Bratislava. „Zvuk srdíčka plodu je možné zachytit pouze prostřednictvím pulzního dopplerovského vyšetření, které má vysokou ultrazvukovou energii, kterou soustředí do velmi úzké vyšetřované oblasti. V ní se energie mění na teplo a může mít vliv na přeměnu bílkovin, ale i nukleových kyselin. Tato energie výrazně přesahuje bezpečnostní limity pro zárodky v prvním trimestru a nesmí se používat, protože hrozí poškození tkání srdce,“ uvedl pro slovenský Denník N.

Pokud by zákon vstoupil v platnost, mohlo by podle něj docházet k paradoxním případům, kdy žena uvažuje o potratu, absolvuje povinné vyšetření a rozhodne se těhotenství neukončit. Avšak o několik týdnů později se dozví, že srdce plodu je vážně poškozeno a bude jí nabídnuta interrupce ze zdravotních důvodů.

Mohlo by vás zajímat

Proti docentu Záhumenskému a jeho vyjádřením se ovšem ostře postavila slovenská Aliancia za rodinu, ultra-konzervativní organizace „hájící život“. Spustila petici s cílem odvolat respektovaného odborníka z funkce přednosty s tím, že podal „zavádějící informace, které zasáhly do dobré pověsti a odbornosti předkladatelů a tvůrců zákona“ a také údajně „klamal veřejnost“.

„Předpokladem výkonu funkce přednosty je vysoká odbornost, nezaujatost, etické chování a důvěryhodnost. Každý lékař by měl v první řadě svým jednáním a vyjádřeními hájit život a zdraví každého pacienta, i toho nenarozeného. Neodborná vyjádření přednosty mají závažný vliv nejen na jeho osobu, ale i na důvěryhodnost gynekologické kliniky Univerzitní nemocnice v Bratislavě, když ho v této pozici uváděly veřejné výstupy novinářů. Proto vyzýváme ministryni zdravotnictví, ředitelku Univerzitní nemocnice v Bratislavě a děkana Lékařské fakulty, aby učinili všechny potřebné kroky na jeho odvolání z funkce přednosty,“ tvrdil Vladimír Turenič, jeden z iniciátorů petice. Ta nasbírala zhruba 5600 podpisů. Naopak další petice, která vznikla na Záhumenského podporu, získala více než 22 tisíc podpisů. Co je ale skutečnou podstatou emotivní debaty na Slovensku? A jak je možné, že nátlaková organizace zasahuje do odborných medicínských stanovisek a vyhrazuje si právo rozhodovat o profesním osudu lékaře?

„Je ostudné, že nábožensky motivovaní lidé útočí na předního a plně kvalifikovaného lékaře jen na základě své víry. Medicína není náboženství a my jako lékaři musíme jednat na základě faktů a důkazů, nikoliv podle neprokazatelné víry. V demokratických zemích je medicína svobodná a slouží zájmům pacientů, nikoliv politikům. Toto je rys diktatury, nikoliv demokracie,“ kritizuje vývoj na Slovensku Christian Fiala, rakouský gynekolog a porodník, který ve Vídni založil Muzeum antikoncepce a potratů (Museum für Verhütung und Schwangerschaftsabbruch), a současně vede soukromou kliniku Gynmed zaměřenou na reprodukční zdraví a plánování rodičovství, včetně provádění interrupcí. Navíc pokusy změnit interrupční zákon vnímá jako značně pokrytecké v době, kdy už nyní část Slovenek cestuje do zahraničí, pokud se rozhodnou absolvovat interrupci pomocí léků. Ty jsou sice v zemi registrovány, avšak na rozdíl od sousedního Česka nebo Rakouska nejsou dostupné.

„Už nyní k nám přichází mnoho žen ze Slovenska, které přicházejí žádat o medikamentózní interrupci nebo je jejich těhotenství starší než 12 týdnů (pozn. redakce – v Rakousku je interrupce na žádost ženy legální do 16. týdne gravidity) a byly z těchto důvodů ve své zemi odmítnuty. Pokud se zákon zpřísní, hrozí, že budou volit cestu nebezpečných domácích pokusů o potrat a riskovat tak své zdraví,“ dodává lékař.

Navíc Aliancia za rodinu patří dlouhodobě k organizacím, které se snaží interrupce na Slovensku zcela zakázat, a to bez ohledu na to, kdo jejich stanovisko podpoří. Aliance byla také jednou ze spolupořádajících organizací letošního Národního pochodu za život, který mimo jiné po slovenských zákonodárcích a zákonodárkyních požadoval, aby „zrušili zákonem zavedené rozdělování lidí na hodných života a nehodných života hranicí 12 týdnů těhotenství, a tím absolutně chránili lidský život od početí po přirozenou smrt“.

„Tento pochod spolupořádala Aliancia za život ve spolupráci s Konferencí katolických biskupů a aktivně se jej účastnili také představitelé slovenské krajní pravice, včetně zástupců Ľudové strany Naše Slovensko, která se hlásí k odkazu fašizoidního režimu Jozefa Tisa,“ upozorňuje Ján Benčík, blogger, který se dlouhodobě věnuje slovenské krajně pravicové scéně. Právě tato strana se snaží prosadit úplný zákaz interrupcí na Slovensku. „Od účasti krajně pravicových radikálů se pouze velmi opatrně distancovali někteří organizátoři, avšak pro Alianci toto politické i názorové spojení s krajní pravicí problém není. Velmi aktivně spolupracovali už v minulosti,“ dodává s tím, že se jedná o aktivitu náboženských fundamentalistů, s níž však nesouhlasí výrazná část věřících.

Zbytečné riziko, konstatují odborné společnosti

Celá současná slovenská debata o změně interrupčního zákona má tak několik rovin. První je ryze odborná a týká se použití pulzního dopplerovského ultrazvuku, tedy nástroje, který je schopen zprostředkovat zvuk srdečních ozev embrya. Musí být ovšem zamířen přímo do srdce vyvíjejícího se embrya. Podle novely zákona by ženy, které požádají o interrupci, toto vyšetření měly povinně absolvovat. Hranice, kdy je interrupce na žádost ženy legální, je na Slovensku i v Česku stejná, a to 12. týden těhotenství. Jenže právě první trimestr je obdobím, u kterého není použití této vyšetřovací metody rutinně doporučováno. Konkrétně International Society for Ultrasound in Obstetrics and Gynecology (ISUOG) doporučuje, aby Doppler nebyl rutinně používán v časném těhotenství. Tímto stanoviskem se pak řídí také v Česku i na Slovensku.

„Neexistuje žádná odborná indikace k tomu, aby toto vyšetření bylo rutinně používáno mezi 5. až 9. týdnem těhotenství. Použití dopplerovského pulzního ultrazvuku je u rychle se vyvíjejících embryí zbytečné a potenciálně rizikové,“ upozorňuje profesor Pavel Calda, který vede Centrum fetální medicíny 1. LF UK a VFN v Praze a současně je předsedou České společnosti pro ultrazvuk v gynekologii a porodnictví ČLS JEP. V minulosti byl také členem výboru ISUOG. „Studie provedené na animálních modelech prokázaly negativní termické a mechanické působení na vyvíjející se embryo v jeho nejzranitelnější fázi a my víme, že pulzní Doppler může mít tento vliv,“ dodává. Konkrétní práce, jenž by sledovaly vliv tohoto vyšetření mezi 5. až 9. týdnem těhotenství, u člověka chybí, protože provedení podobných studií by bylo neetické právě z důvodu možného poškození vývoje embrya.

Jiří Vojtěch, vedoucí lékař Oddělení rizikového těhotenství a zástupce vedoucího Centra fetální medicíny Ústavu pro péči o matku a dítě, k tomu dodává: „Na našem pracovišti se řídíme doporučením ISUOG. Vyšetření s pomocí dopplerovského zobrazení používáme až od ukončeného 11. týdne gravidity. A i tak je doba tohoto vyšetření zkrácena na minimum nezbytně nutné k provedení kombinovaného screeningu, přesně podle zásady ALARA (As Low As Reasonably Achievable),“ popisuje s tím, že plošné a rutinní používání pulzního Doppleru před 11. týdnem je medicínsky neodůvodnitelné.

Stejná je i praxe na Slovensku. „Toto vyšetření může být nebezpečné, a proto jeho použití v prvních třech měsících těhotenství, kdy probíhá organogeneze zárodku, upravují mezinárodní odborná doporučení. Jeho použití se doporučuje pouze omezeně, a to jen v indikovaných případech v 11.-12. týdnu těhotenství, kdy časový limit pro vykonání interrupce končí. Jeho využití v časnějších fázích pro případné pokračování těhotenství, jak předpokládají navrhovatelé zákona, by mohlo být riskantní z důvodu poškození vývoje tkání plodu,“ popisuje docent Martin Redecha, předseda Slovenské gynekologicko-porodnické společnosti SLS, který vede I. gynekologicko-porodnickou kliniku LF UK a Univerzitní nemocnice v Bratislavě.

Samotná Aliancia za rodinu však tyto odborné informace odmítá s tím, že přednost má „ochrana života“. „Uměli bychom si představit o mnoho větší ochranu života, ale každé opatření zlepšující současný stav je dobré. Důvod, proč nechtějí, aby maminky měly právo slyšet tlukot srdíčka svého děťátka před potratem, není odborný. Dobře ho pojmenoval jeden diskutující: „Je to podobné, jako kdyby někdo bojoval za to, aby lodě neměly záchranné kruhy, protože když hodíte záchranný kruh, mohl by vrazit do hlavy topícího, a ten by se mohl utopit.“ Poskytnout matce úplné informace o jejím dítěti před potratem je vlastně poslední možnost, jak zachránit celé dítě, včetně jeho srdíčka, před roztrháním. Směrnice přitom považují za bezpečné používání ultrazvuku řádově v minutách a my se bavíme pouze o vteřinách poslechu tlukotu srdce. Jsou to však sekundy, které mohou zachránit život,“ prohlásil Anton Chromík, jeden z iniciátorů petice a také předseda Aliancie za rodinu. V petici pak organizace argumentuje zahraničními odbornými doporučeními, které se však týkají až 11. až 14. týdne těhotenství. Pokud by ovšem byl zákon přijat, povinné by bylo použití pulzního Doppleru ve chvíli, kdy žena žádá o interrupci, což je na Slovensku možné do 12. týdne těhotenství.

Odvolání není na místě, hájí odborníka lékařská fakulta

Proti snahám o odvolání docenta Záhumenského z funkce přednosty kliniky se jednoznačně postavila Lékařská fakulta Univerzity Komenského v Bratislavě i Slovenská gynekologicko-porodnická společnost SLS. „Doc. MUDr. Jozef Záhumenský, PhD. se v diskusi, která spustila petici Aliancie pro rodinu, vyjadřoval pouze k medicínským rizikům provedení pulzního dopplerovského ultrasonografického vyšetření v prvním trimestru (do 12. týdne) gravidity. Prezentoval údaje Mezinárodní organizace pro ultrazvuk v porodnictví a gynekologii (ISUOG), podle kterého uvedené vyšetření může být nebezpečné pro tkáně plodu. Použití této metody za účelem získání zvukového signálu srdeční akce jej může poškodit. Důvodem je, že tato ultrazvuková modalita pracuje s vysokými intenzitami zvukových vln, které jsou už za hranicí bezpečnosti,“ shrnuje prohlášení vedení fakulty s tím, že proto „nevidí důvod na odvolání“. „Pod jeho vedením je zabezpečená plnohodnotná pedagogická, vědecko-výzkumná a zdravotní péče,“ konstatuje prohlášení vedení fakulty.

Stejně situaci vidí i odborná společnost: „Představitelé Slovenské gynekologicko-porodnické společnosti SLS, která sdružuje více než 1000 specialistů a nejvýznamnějších slovenských odborníku v oblasti gynekologie a porodnictví považuje pana doc. Záhumenského za odborně velmi zdatného a fundovaného představitele našeho medicínského oboru a nevidíme důvody pro zpochybňování jeho postavení jako přednosty kliniky.“

Podle prohlášení odborné společnosti klinika pod vedením docenta Záhumenského „představuje naše špičkové klinické pracoviště, které poskytuje ženám medicínskou péči na nejvyšší odborné úrovni“. Podle předsedy společnosti docenta Redechy je zřejmé, že snaha o odvolání odborníka z jeho funkce nebude úspěšná, což si zřejmě musí uvědomovat i sami iniciátoři petice. „Svého cíle však asi Aliancie dosáhla, protože vznikla rozsáhlá diskuse, a tím došlo i ke zviditelnění některých skupin, které by asi chtěly mít ve společnosti větší, samozřejmě ne medicínský vliv,“ dodává odborník s tím, že snahy o změny legislativy upravující provádění interrupcí vnímá jako „tendenční a nemající žádný odborný základ, což vyplývá z politického období, ve kterém se Slovensko právě nachází“.

Citové vydírání žen, které se rozhodnou pro interrupci

Přinejmenším problematický je i samotný zákon. „V žádné evropské zemi neplatí zákon, který by gynekologům dával povinnost provést vyšetření, které zajistí, že žena uslyší tlukot srdce embrya. Většina zemí naopak svou legislativu spíše liberalizuje a také umožňuje úhradu interrupce z veřejného pojištění,“ upozorňuje Christian Fiala, který patří k předním evropským odborníkům na problematiku interrupcí. Liberálnější než Slovensko je i Česko, ačkoliv v obou zemích platí zákon z roku 1986, který umožňuje provedení interrupce na žádost ženy do 12. týdne těhotenství. U nás je ale na rozdíl od Slovenska možné požádat o medikamentózní interrupci, kdy se žena zpravidla vyhne chirurgickému zákroku. Představa, že by zpřísnění slovenské legislativy vedlo k tomu, že ženy přestanou volit interrupce, je podle něj zcela mimo realitu a v tomto případě navíc znamená „citové vydírání“ žen.

„Omezení dostupnosti bezpečných interrupcí v žádném případě nevede k tomu, že by počet interrupcí klesal nebo dokonce vzrostla porodnost. Příkladem je Polsko, kde v roce 1993 zakázali ženám možnost požádat o interrupce. Polky ale za interrupcemi cestují do zahraničí nebo volí zákroky v ilegalitě a riskují. Na porodnost v zemi to však vliv nemělo,“ dodává s tím, že jedinou skutečně spolehlivou cestou, jak snížit počet interrupcí, je zajistit co nejsnazší přístup ke spolehlivé antikoncepci, zejména dlouhodobým metodám, jako jsou nitroděložní tělíska, systémy a podkožní implantáty.

„Ženy, které přicházejí na interrupci, se prostě nemohou starat o (další) dítě. Interrupci potřebují jako řešení svého základního problému nechtěného těhotenství, a pokud k ní nemají přístup, udělají všechno, aby těhotenství ukončily. Navzdory skutečnosti, že před více než sto lety ženy na území někdejší rakousko-uherské monarchie získaly svobodu, stále někde máme potřebu zasahovat do nejintimnějších částí jejich životů a upravovat jejich reprodukci zákony, čímž se vracíme zpátky do dob monarchie nebo diktatury. Stát rozhodně není tím, kdo má rozhodovat, a Slovensko se tímto návrhem zákona vrací do dob vlády fašistického prezidenta Jozefa Tisa, který také rozhodoval o osudech ostatních,“ ostře kritizuje Fiala. Jen pro srovnání, v roce 1997 bylo v zemi provedeno zhruba 21 tisíc interrupcí, v roce 2018 to bylo méně než sedm tisíc.

Proti zpřísnění zákona se staví také slovenské neziskové organizace, které se věnují problematice ženských práv. Podle společného prohlášení organizací Aspekt, Možnosť volby a iniciativy Povstanie je návrh „krutým citovým vydíráním žen a emocionálním tlakem ve složité a často bezvýchodné situaci“. Zákon navíc podle organizací staví na neodborných základech a „vychází z nedostatku lidskosti a pochopení“. „Rozhodnutí o tom, zda podstoupit interrupci, není jednoduché, a nikdo neví, jaké okolnosti musí ženy zvažovat, a před jakými volbami stojí. Je nepřípustné, aby se takto citlivá a intimní situace stala předmětem státní kontroly,“ stojí v prohlášení.

[infobox-cela-sirka]

Ludmila Hamplová