Novela zákona o významné tržní síle při prodeji potravin jde proti samotné podstatě evropské směrnice, kterou měla transponovat. V obchodním vztahu nechrání ty slabší a výhody přináší pouze velkým potravinářům, tvrdí kritici. A nejde zdaleka jen o omezování slev, jak nedávno upozornil šéf Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza. Návrh shazují ze stolu i ti, s nimiž ministerstvo zemědělství text původně půl roku připravovalo.
Když letos v dubnu začala platit směrnice o nekalých obchodních praktikách v potravinovém řetězci, hovořilo se o vítězství Davida nad Goliášem. Směrnice má totiž chránit slabší strany v obchodním vztahu před těmi praktikami jejich větších partnerů, které se „výrazně odchylují od zásad poctivého obchodního styku.“
Nová pravidla vtělilo ministerstvo zemědělství do návrhu novely zákona o významné tržní síle při prodeji zemědělských a potravinářských produktů, kterou připravilo ve spolupráci s dalšími aktéry, především ministerstvem průmyslu a obchodu (MPO), dále Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), Svazem obchodu a cestovního ruchu ČR (SOCR), Hospodářskou komorou ČR (HK), Potravinářskou a Agrární komorou ČR a dalšími. Když byl však návrh oficiálně rozeslán do připomínkového řízení, nastalo pozdvižení. Text novely se totiž od dohodnutého znění nejen lišil, ale zásadně se odchýlil i od textu samotné směrnice.
50 milionů nebo 5 miliard?
Směrnice i návrh novely se liší již v základní definici, a to v tom, kdo je stranou s větší vyjednávací sílou. Směrnice pracuje s několika skupinami odběratelů podle výše obratu, přičemž tou minimální hranicí, kdy se lze nekalého jednání vůči menšímu partnerovi již dopustit, je dva miliony eur (přibližně 52 milionu korun) a tou nejvyšší 350 milionu eur (přibližně 9,1 miliard korun).
Podle nyní platného zákona o významné tržní síle se může nekale chovat odběratel s čistým obratem za prodej potravin (tj. nikoli drogerie či oblečení) přes pět miliard korun a předkládaná novela tuto definici nemění. „Je zřejmé, že zákon nebude dopadat na významnou škálu prodejců, na které se vztahuje předmětná směrnice,“ napsal ministru Tomanovi Úřad vlády, který dohlíží na správné převádění evropských směrnic do českých zákonů tak, aby Čechům nehrozila žaloba kvůli špatné transpozici.
Mohlo by vás zajímat
Podobně to vidí i MPO, podle něhož má definice obratu zároveň vycházet z konsolidovaného čistého obratu podniku v souladu s příslušnými předpisy EU. Dále má novela zohlednit, že nekalých praktik se mohou dopustit i dodavatelé, kteří „mají celkově menší obrat než odběratelé, ale v daném segmentu vykazují obrat vyšší nebo uvádějí na trh produkty výlučného charakteru“ (tj. cíleně poptávané unikátní nebo obtížně nahraditelné potraviny, třeba Becherovku nebo Coca-colu).
A nejde jen o obrat. Novela navíc omezuje zneužití síly pouze na „nákup potravin za účelem jejich dalšího prodeje“. Nejen že tedy definuje jinou hranici obratu než směrnice, ale jednoznačně směřuje jen k jedné části potravinového řetězce – obchodům a nikoli ke zpracovatelům – potravinářským firmám. A už vůbec neřeší postavení těch nejslabších hráčů – zemědělců.
Přitom podle původní domluvy zúčastněných stran se měla novela vztahovat na všechny části řetězce, jak řekl Ekonomickému deníku šéf SOCR Tomáš Prouza: „Dohoda stála na tom, že se má chránit vždy ten menší – zemědělec vůči velkému potravináři, malý potravinář vůči velkému obchodu, malý obchod vůči velkému potravináři.“ A tak SOCR stejně jako MPO, ÚOHS nebo HK požadují do novely recipročně zapracovat, že své síly může zneužít i dodavatel. „Návrh působí dojmem, že změny pouze vycházejí vstříc některým podnikatelským skupinám namísto toho, aby usilovaly o vyvážené uspořádání vztahů mezi subjekty,“ píše ve svých připomínkách HK.
Zakázat povolené
Co se týče nekalých praktik samotných, tak i zde měla novela převzít především pravidla daná zmiňovanou směrnicí. Ta některé chování rovnou zakazuje jako pozdní splácení, nečekané zrušení objednávky u potravin podléhajících rychlé zkáze, jednostranné či retroaktivní změny smluvních podmínek, platby za zhoršení jakosti dodávky v prostorách kupujícího apod. Jiné praktiky připouští, ale výhradně za podmínky, že jsou naprosto jasně upraveny v písemné smlouvě. Sem spadají například vratky neprodaného zboží bez zaplacení, platby za uskladnění nebo vystavení zboží, za uvedení na trh nebo za reklamu a také úhrada nákladů na slevy na výrobky prodávané v promočních akcích. Tento poslední případ pak směrnice podmiňuje dále tím, že musí být písemně upřesněna doba propagace a očekávané množství produktů.
Návrh novely ale společné financování slev i reklamy rovnou jako nekalou praktiku zakazuje. „Ministerstvo zemědělství vlastně říká: milý obchode, jestli chceš udělat slevy a propagovat je, tak si to zaplať všechno sám a výrobek nakoupíš za plnou cenu. Ale to je nesmysl,“ vysvětluje Prouza. „Pokud odeberu víc zboží, tak mám přeci právo na slevu z ceny, protože odebírám výrazně víc. A potravinář se rozhodne, zda na to přistoupí.“
Často bývá podle Prouzy součástí takové dohody i domluva na společném financování reklamy, například v televizi. „Pokud to projde, tak slev bude logicky výrazně méně a největší dopad to bude mít na české značkové výrobky,“ varuje Prouza. A nejen on, podobně to vidí ve svých připomínkách i MPO, HK nebo ÚOHS.
Ti se postavili i proti dalšímu zákazu, který se dá zařadit mezi pověstný český „gold-plating“, tedy rozšiřování zákonů o ustanovení, která v evropských směrnicích vůbec nejsou. Jde o zákaz dohod o množstevních slevách na dodávané potraviny, což je praxe v obchodních vztazích zcela běžná, protože může přinést výhody oběma stranám.
Problémové jsou i o některé další detaily. Novela například nově zavádí provádění placení na základě potvrzeného dodacího listu. Podle MPO, ÚOHS, SOCR a dalších je to ale zcela nevhodný způsob, protože praxe už roky vychází z placení na základě faktury.
Jak to ministerstvo vlastně myslelo
Na předloženou novelu upozornil veřejnost právě Tomáš Prouza, když počátkem října v médiích obvinil ministra Tomana ze snahy zrušit slevové akce, což bude mít dopad na peněženky zejména nízkopříjmových skupin. Toman nato prohlásil, že Prouza lže a nic takového nehrozí. Tomana v jeho postoji podpořila i Potravinářská komora ČR (PK), podle níž je právě vinou obchodních řetězců trh s potravinami v ČR „neskutečně pokřivený“ a novela se snaží pouze narovnat obchodní vztahy.
PK se také ohradila proti požadavku na reprocitu. „Zneužití významné tržní síly ze strany dodavatelů, a to ani těch největších, se nikdy neprokázalo,“ napsal Ekonomickému deníku ředitel pro programování a strategii PK Miroslav Koberna, podle něhož obchodům vadí schopnost potravinářů vyjednat si podmínky, které jsou výhodné pro obě strany, nikoli jen jednu. „ČR to definuje správně, na základě mnohaletých zkušeností a podobně to je i v dalších státech,“ prohlásil Koberna. Nesouhlasí ani s tím, že některé praktiky je možné podle směrnice povolit, pokud jsou jejich pravidla popsána v písemné smlouvě. „To je typický unijní kočkopes. Praktika je buď zakázaná nebo povolená.“
Tvrzení Koberny ale odporuje tiskovému prohlášení samotné PK, podle něhož novela například sdílení nákladů na reklamu nezakazuje, ale požaduje, aby „byly tyto náklady vyloučeny z obchodních smluv na dodávky zboží a staly se předmětem samostatných smluv o reklamě, které lze zkontrolovat“. Toto však z návrhu novely nevyplývá. „Možná PK skutečně chtěla, co říká, ale někdo to do zákona napsal špatně,“ komentoval to Ekonomickému deníku Prouza.
Do toho upozornila minulý týden Hospodářská komora, že vznik novely doprovázel nestandardní průběh. Návrh se sice připravoval několik měsíců, a to i ve spolupráci s těmi, kteří ho nyní kritizují, ale podle HK se do připomínkového řízení dostal „paralelní návrh neprojednaný se svazy a spolugestorem novely MPO.“ Tato slova potvrzuje samotné MPO ve svých připomínkách k návrhu. Situaci popsal Ekonomickému deníku Prouza: „Začátkem léta jsme se dohodli na kompromisním a férovém znění, se kterým všichni uměli žít. A rozjeli jsme se na prázdniny. Pak někdo musel zaklepat na dveře ministra Tomana, protože ten z ničeho nic přikázal novelu přepsat tak, aby podporovala jedinou část zemědělsko-potravinářského řetězce, a to velké české potravináře.“
Co říká důvodová zpráva
Podivný přístup ministerstva zemědělství potvrzuje nejen příběh popsaný Prouzou a totožné či velmi podobné připomínky předložené k návrhu různými institucemi, ale i samotný návrh novely, respektive jeho důvodová zpráva. Ta se místy od zákona odchyluje, jakoby autoři materiálu narychlo upravili předpis samotný, ale již nestačili „dočistit“ právě důvodovou zprávu. Zpráva tak například tvrdí, že zákon bude platit pro celý potravinový řetězec od zemědělců až po maloobchodníky. Nebo že zakazuje slevy z nákupní ceny, platby za reklamu či množstevní slevy, pokud ovšem nejsou blíže vymezeny písemně.
Podle tiskového mluvčího ministerstva zemědělství Vojtěcha Bílého probíhá zpracování návrhu novely standardním legislativním procesem. „Nyní procházejí všechny připomínky analýzou a následovat bude vypořádání a diskuse s jejich zpracovateli. Výsledek nelze předjímat,“ řekl Bílý. K dotazu na případné stažení návrhu, jak to požaduje HK nebo SOCR, se nevyjádřil.
Podle Prouzy bude mít novela ve stávající podobě tři důsledky: „Za prvé vyšší ceny, protože zmizí výrazná část slev. Za druhé dlouhodobý růst podílu privátních značek, protože obchody budou chtít za vlastní peníze propagovat vlastní značky, nikoli cizí. A za třetí výrazný nárůst dovozu, protože bude smysluplnější domluvit se se zahraničním dodavatelem než s tím českým.“ A na závěr dodává: „Toto vše jde proti zájmům českého zemědělství a potravinářství, které by měl ministr zemědělství hájit.“
Helena Sedláčková
