Desítky pacientů, kteří se cítí poškozeni, v jediném soudním řízení proti nemocnici. I to může přinést zákon o hromadných žalobách

Vnucování ochrany tam, kde není veřejný zájem, obavy ze zahlcení soudů nebo zbytečné „předhánění“ aktuálně projednávané evropské směrnice o zástupných žalobách. To jsou hlavní výhrady odborníků k návrhu zákona o tzv. hromadných žalobách, který minulý týden schválila Legislativní rada vlády a který dopadne i na nemocnice a další zdravotnická zařízení. Podle Ministerstva spravedlnosti však zákon odstraní dlouholetý nedostatek české právní úpravy. Návrhem se zabývali přední odborníci na kulatém stole „Hromadné žaloby u českých soudů“, který pořádal deník Česká justice.

Bude mít dopad i na soudní spory vedené vůči nemocnicím a dalším zdravotnickým zařízením. Řeč je o návrhu zákona o hromadných žalobách, který aktuálně schválila Legislativní rada vlády. Zavedením institutu hromadné žaloby představuje v českém civilním právu malou revoluci. Není proto divu, že dlouhodobě vyvolává v odborné veřejnosti vášnivé diskuse, na základě nichž byl jeho autorem ministerstvem spravedlnosti několikrát přepracován. Tématu se dlouhodobě věnuje deník Česká justice z vydavatelství Media Network, kam náleží i Zdravotnický deník. A právě Česká justice uspořádala minulý týden k tématu svůj kulatý stůl za účasti předních českých odborníků.

Institut hromadných žalob je podle ministerstva spravedlnosti v zahraničí poměrně osvědčeným způsobem, jak řešit v jediném řízení protiprávní jednání, které zasáhne velkou skupinu osobu se stejnými či obdobnými nároky. Svá práva by tak mohli vymáhat i jedinci, jejich výše nároku je jinak minimální a nevyplatí se jim je vymáhat. Celým případem je pak vytížen jen jeden soudce, všechny okolnosti a důkazy se projednávají najednou a celý spor se odklidí jediným rozhodnutím. „Hromadné řízení je tudíž klíčem k efektivnější a hospodárnější justici, odlehčí soudům a ve svém důsledku povede k urychlení soudních řízení,“ odůvodňuje ministerstvo spravedlnosti svůj návrh.

Zákon soudům neuleví

„Soudní praxe potřebu přijetí zákona nesignalizuje. Očekával bych, že když předkladatel tvrdí, že existuje naléhavá potřeba, že za branami justice se shromažďují zástupci spotřebitelů naříkající, že současný systém individuálního uplatňování nároků nefunguje. Nic takového nevidím a neslyším,“ upozornil u kulatého stolu předseda Vrchního soudu v Praze Jaroslav Bureš. Problémy podle něj v minulosti byly u soudů pouze v oblasti bankovních poplatků. Důvodová zpráva k návrhu ale  přímo vybízí k tomu, aby se lidé soudili. „Za posledních třicet let byli všichni ministři spravedlnosti vedeni jedinou snahou a to odbřemenit justici. Jestliže v důvodové zprávě čtu, že spotřebiteli se nevyplatí malý nárok žalovat a že je třeba vytvořit systém, aby se jim to vyplatilo, tak takovou potřebu nevidím. Jestli bude zákon uveden v život, tak to břemeno bude. A veliké,“ dodal Bureš.

Podle předsedy Krajského soudu v Praze a předního tuzemského odborníka na civilní právo Ljubomíra Drápala se legislativní návrh ministerstva o hromadném řízení příliš nepovedl a rozhodně hromadné řízení neprecizuje. „K dokonalosti má daleko. Není potřeba spěchat za každou cenu, aby se přijala nepromyšlená úprava, která by sama o sobě přinášela problémy,“ dodal.

Mohlo by vás zajímat

Protidrogová politika se z vlády na ministerstvo zdravotnictví do voleb nepřesune

O zkušenosti se spojováním žalob na Krajském soudu v Ústí nad Labem promluvil jeho místopředseda Tomáš Zadražil. Podle něj k němu příliš často nedochází. Prostor pro zavedení hromadného řízení vidí v oblasti nerovného postavení spotřebitele. „Zákon, jak je koncipován, je velice široce rozkročen na mnohá další řízení. A je otázkou, zda je to v této fázi i s ohledem na práce na evropské úpravě vhodné,“ uvedl s tím, že dávat do našeho předpisu již předem instituty jako je princip odhlašovacího režimu (opt-out, tj. kdy se poškozený, pokud se nechce hromadného řízení účastnit, musí aktivně odhlásit – pozn. red.), s kterým nemáme zkušenosti, mu připadá nevhodné. Pokud zákon přijmeme, bylo by podle Zadražila lepší zavést pouze režim přihlašovacích žalob (opt-in).

Počkejme, co dohodnou v Bruselu

Podle vládní zmocněnkyně pro lidská práva a kandidátky na ombudsmanku Heleny Válkové je zásadním problémem, že zatím nedošlo k reformě soudní soustavy, kterou prosazovala jako ministryně spravedlnosti. „Za této situace znovu zatěžovat soudy, které nejsou v organizační struktuře v optimální formě, dalším přívalem věcí, které budou muset řešit různě, a hrozí další riziko nejednotné aplikace, se mi nezdá rozumné,“ varovala s tím, že justice na nový typ řízení není připravena. Ač je sama zastáncem hromadného řízení, bylo by podle ní také lepší vyčkat na podobu aktuálně projednávaného návrhu evropské směrnice  o zástupných žalobách na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů a poté ji implementovat bez cizorodých prvků do našeho právního řádu.

Zásadní odpor k hromadným žalobám u kulatého stolu projevil předseda ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny Marek Benda. Podle něj jde o institut, který zničil USA. Vyjádřil obavu, že zde začnou působit advokátní kanceláře specializující se pouze na to, že žalují. „Teoretici chodí a říkají, že by bylo potřeba v případech spotřebitelských sporů u malých částek přijmout zákon o hromadném řízení. Já to tak necítím a jsem velmi opatrný,“ varoval. Podle něj by bylo také nejlepší počkat na přijetí evropské směrnice  než vytvářet samostatný předpis.

O fungování hromadných žalob v USA hovořila advokátka a vedoucí právního týmu advokátní kanceláře Císař, Češka, Smutný Kateřina Šveřepová. Podle ní se sice diskutuje o ochraně spotřebitele, nicméně v USA jsou hromadné žaloby využívány zejména v pracovněprávních vztazích. Zajímavé také je, že ve zhruba 80 procentech případů nevede v USA  hromadná žaloba vzhledem vysokým administrativním nákladům k žádnému finančnímu prospěchu pro samotné poškozené či spotřebitele. I tuzemská verze podle Šveřepové stále tíhne k amerického modelu hromadné žaloby, které spočívá na principu automatického rozhodování o nárocích, ať už se o ně dotyčný přihlásí či nikoliv. Proti tomu evropská verze zástupné žaloby stojí na principu podání individuální žaloby a pokud ta je úspěšná, je to jakýsi precedent pro další případy a tudíž se další poškození domohou svých práv rychleji.

Začnou „chytří“ advokáti zakládat neziskovky?

Problémem by pro soudy bylo i to, pokud by prošla zvažovaná varianta, která by umožnila vést i spory vzniklé před datem nabytí účinnosti zákona. „To by nebylo šťastné. Posuzovat nároky způsobem jiným než v době, kdy vznikly, je nežádoucí. To je druh nepřípustné retroaktivity,“ myslí si předseda Krajského soudu v Praze Ljubomír Drápal.  Možné zpětné účinnosti se obává i advokátka z AK Císař, Češka, Smutný Kateřina Šveřepová. „Je to v rozporu s legitimním očekáváním těch budoucích žalovaných,“ uvedla.

Ljubomír Drápal také připomněl, že velkým problémem justice je nedostatek pomocného personálu a ruku v ruce s ním jdoucí jeho špatné finanční ohodnocení. „Ten předpis je tak komplikovaný, složitý a divně sofistikovaný, že to zatíží nejen soudce, ale bude to klást velké nároky na administrativní aparát,“ varuje Drápal. Soudy totiž budou muset vést rejstříky, které budou registrovat účastníky hromadných žalob, jichž mohou být řádově tisíce. Podle předsedy krajského soudu tak bude naopak třeba přijmout nové administrativní pracovníky.

Podle Tomáše Zadražila hrozí také větší množství řízení u tuzemských soudů, protože se k nim dostanou i nároky, které dosud neprojednávají. Půjde zejména o bagatelní nároky, o které se nyní nevyplatí individuálně soudit. V zákoně jsou navíc podle něj doslova šibeniční lhůty. „Je otázka, zda zrovna tohle je typ řízení, který by měl mít takovou prioritu? Kapacita soudu je omezená a je logické, že pokud dám něčemu prioritu, další řízení budou muset počkat,“ dodal Zadražil. Lhůty navíc podle něj v praxi nebudou být moci dodržovány, protože soud toho nebude schopen.

Soudci vyslovili v rámci kulatého stolu i obavy před preferencí neziskových organizací v zákoně. Návrh zvýhodňuje jakožto žalobce tzv. „směrnicové neziskovky“, což je například Sdružení českých spotřebitelů, dTEST nebo Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace. Tyto subjekty zapsané na seznam vedený Evropskou komisí by při podání hromadné žaloby platily poloviční soudní poplatek a také by nemusely dokládat písemné souhlasy poškozených. „Tento návrh může vyvolat žaloby vedené o princip. Neziskové organizace nebudou mít ekonomický zájem na tom, jak řízení dopadne, takže se mohou soudit z principu. To jsou obecně řízení složitá, kde není možnost smíru,“ upozorňuje Zadražil. „Spíše bych se bála advokátů, ti jsou chytřejší a šikovnější a mohli by zakládat neziskovky a profitovat z toho,“ poznamenala k tomu Helena Válková.

Kulatý stůl České justice se konal 12. prosince v pražské Villa Richter  za laskavé podpory společnosti CCA Group a.s. Akci moderoval vydavatel České justice a Zdravotnického deníku Ivo Hartmann.

-sed-