Nedostatek léků trápí i Rakousko
Na rakouském lékovém trhu momentálně chybí stovky nejrůznějších druhů léků. Výrobci, distributoři a lékárny házejí vinu jeden na druhého. Nejvíce se problém se zásobováním projevuje na venkově.
Rakouští lékárníci požadují komplexní opatření, která by situaci nejen aktuálně vyřešila, ale také zabránila jejímu opakování. Podle prezidentky rakouské Lékárenské komory Ulrike Mursch-Edlmayrové by měl každý účastník trhu k řešení přispět svou částí.
„Díval jsem se na data jednoho ze tří hlavních farmaceutických velkoobchodníků. Ke konci srpna na trhu bylo 908 léků nedostupných. O dva měsíce později to bylo stále víc než osm set, z toho 754 léků na předpis. To znamená, že nejde o krátkodobý výkyv, ale o něco, co bude trvat měsíce,“ uvedl pro Der Standard Christian Wurstbacher, viceprezident Lékárenské komory.
Mezi veřejností se diskutuje o tom, že nedostatkové jsou často vysoce specializované léky, které jsou velmi náročné na výrobu – někdy se o takových hovoří jako o high-tech lécích. Wurstbacher však upozorňuje, že nejde o žádné léky pro okrajovou část pacientů. „Jsou to většinou medikamenty užívané naopak poměrně širokou pacientskou veřejností. Situace na trhu pak vede k tomu, že pacienti jsou nejistí a mají pocit, že jim lékař snad záměrně předepíše něco, co není k dispozici, a že lékárník to není schopen zajistit,“ dodal.
Mohlo by vás zajímat
Může za to vývoz?
A Der Standard dává Wurstbacherovi zapravdu. Převážná většina nedostupných léků v Rakousku jsou totiž klasické, tedy nikoli biotechnologické léky. Na trhu chybí například léky na snížení krevního tlaku, na snižování hladiny cholesterolu nebo léky na tlumení bolesti.
Šéf Asociace rakouského farmaceutického průmyslu Philipp von Lattorff poukázal na to, že za nedostatek může také vývoz léků určených pro Rakousko do zemí s vyššími cenami. A to prostřednictvím farmaceutů, kteří disponují velkoobchodní licencí, a farmaceutických velkoobchodníků.
S takovou interpretací ale nesouhlasí prezidentka Lékárenské komory Ulrike Mursch-Edlmayrová. „Situace je nepříjemná pro všechny zúčastněné. Pro výrobce, velkoobchodníky, lékárníky, lékaře a koneckonců i pro pacienty,“ řekla. Není tedy divu, že nikdo nechce zodpovědnost za vzniklou situaci vzít zcela na sebe.
Viceprezident Lékárenské komory Wurstbacher dokonce tvrdí, že na seznamu nedostupných léků nejsou žádné, které by se vyvážely z cenových důvodů do zahraničí. Podle něj se léky za hranice vyvážejí jen tehdy, když jsou rozdíly v cenách dostatečně vysoké, aby pokryly transakční náklady. Podle Wurstbachera navíc nelze například prodej léků určených pro Rakousko v Německu považovat za vývoz. „Za vývoz bychom to mohli označit jen v případě, kdyby se léky exportovaly do třetích zemí mimo EU. Jestliže v rámci EU máme jednotný vnitřní trh, pak je obchodování s jinými členskými zeměmi normální a nejde o nic nelegálního,“ vysvětlil.
Lékárníci chtějí úpravu systému distribuce léků
Zástupci lékárníků nicméně navrhují, aby došlo ke komplexní úpravě systému distribuce léků, v němž každý účastník trhu převezme odpovědnost za to, že lék bude pacientům k dispozici. Měl by být zaveden povinný systém hlášení pro farmaceutický průmysl v případě vzniku problémů s dodáním léků na trh. V návaznosti na to by vznikl registr omezení prodeje.
Mezi velkoobchodníky, lékaři a lékárníky by měla vzniknout potřebná komunikační síť, aby bylo vůbec možné neprodleně o blížícím se problému s dodávkami informovat. „Může to být systém semaforů v softwaru lékárníků, který bezpečně informuje o tom, který přípravek nemusí být k dispozici,“ uvedla Mursch-Edlmayrová.
V naléhavých případech by mělo být lékárníkům umožněno nahradit předepsaný lék rovnocenným produktem, a to i bez „požehnání“ předepisujícím lékařem. „Rozhodně nechceme regulaci aut idem (“nebo totéž” – zaměnitelnost srovnatelných léků možná v kombinaci s pouhým předepisováním účinných látek – pozn. red.),“ zdůraznil Wurstbacher.
A konečně stát a zdravotní pojišťovny by se podle lékárníků měly podívat na cenovou hladinu léků v zahraničí a porovnávat ji s cenami v Rakousku. Tím by se dalo zabránit příliš velkým cenovým rozdílům mezi srovnatelnými zeměmi Evropské unie, a tedy oslabila by se motivace k jejich vývozu do jiných států.
Petr Musil
Michaela Koubová
