Státem „odsouhlasené“ laboratoře na test nákazy koronavirem COVID-19 mohou v reálném čase stěží stihnout vyšetřit všechny potenciální nakažené. Řešením pandemického šíření nákazy COVID-19 v České republice by podle forenzního genetika Daniela Vaňka mohly být „domácí testy“. Stěrové kity by mohly analyzovat i privátní laboratoře či výzkumná centra a univerzity, kterých jsou v České republice desítky. „Tak by bylo možné poskytnout dostupné testování všem, kdo o něj požádají,“ tvrdí Vaněk.
Řešením pandemického šíření nákazy COVID-19 v České republice by mohly být ve chvíli přetížení testovacích center v nemocnicích „domácí testy“, míní forenzní specialista Daniel Vaněk. Podle něj si nelze namlouvat, že testování potenciálně nakažených na přítomnost viru COVID-19 v ČR probíhá tak, jak by mělo.
Malý počet „odsouhlasených“ laboratoří, u kterých navíc není přesně známa jejich kapacita, nemůže podle Vaňka zvládnout reálnou poptávku potenciálně infikovaných obyvatel. „Když už se Česká republika vydala cestou drakonických zákazů, které vynáší paniku obyvatel do neměřitelných výšin, tak by měly také následovat kroky, jež povedou k uklidnění situace. A tím nemyslím jen uklidnit malé firmy a podnikatele ekonomicky – například odkladem termínu podání daňového přiznání. Ale hlavně poskytnout dostupné testování všem, kdo o něj požádají,“ míní specialista na forenzní genetiku, jejíž součástí jsou právě stěrové odběry, Daniel Vaněk.
Vaněk od minulého týdne odpovídá na stovky dotazů lidí, kde by se mohli, byť jsou bez známých symptomů, nechat otestovat, aby případně nešířili nákazu nejen mezi rodinnými příslušníky spadajícími do rizikové skupiny, ale i mimo rodinu, při cestování nebo při nakupování. „Bohužel jim musím říkat, že sice vím jak na to, ale za současného chaosu to není možné realizovat. Jsem přesvědčen, že 99 procent osob by si v případě zjištění infekce karanténu a zákaz vycházení naordinovalo samo. V situaci, kdy nejsou dostupné účinné respirátory a další ochranné prostředky, ani nic jiného není možné,“ podotýká Vaněk.
Řešení pro oblast plošného testování podle Vaňka leží „na stole“. „Spočívá v něčem, co se nazývá home-testing. Funguje to tak, že klient si vzorek odebere sám a odešle ho laboratoře na testování. Ta mu pak zašle výsledek. V České republice se takto provádí například anonymní testy otcovství, genetická genealogie, ale třeba i testování infekčnosti klíšťat a podobně,“ popisuje Vaněk. Ve světě je pak nabídka testování ještě širší.
„V případě COVID-19 by sice bylo nutné systém trochu modifikovat, ale to by neměl být zásadní problém. Testování má tyto hlavní fáze: přípravu odběrových souprav, jejich distribuci občanům České republiky. Pak osobní odběr vzorků a jejich následný transport do laboratoře. Následuje laboratorní testování (příjem vzorku, izolace ribonukleové kyseliny RNA ze vzorku, testování na přítomnost COVID-19, předání výsledku (popřípadě až po konfirmaci druhým testem). Vše by bylo samozřejmě nutné podpořit IT technologiemi,“ pokračuje Vaněk.
Testy na rychlý screening protilátek proti virům (používají se například při testování nákazy tropickými či pohlavními chorobami, HIV nebo vzteklinou – pozn. red.) pro toto domácí testování nejsou podle Vaňka bohužel příliš vhodné. Proč? Protože se provádí z krve, a tudíž by bylo nutné stran odběru buď vyhledat zdravotnické zařízení, „což by současné problémy tohoto sektoru pouze eskalovalo“, popřípadě by bylo zapotřebí provádět samoodběr sterilní lancetou – kopíčkem pro odběr krve. Řešením jsou tedy skutečně ryze odběrové soupravy pro výtěr z nosu a krku, popřípadě nádobka na sputum – hlen.
Jak zajistit bezpečnost?
Za hlavní kritérium odběrové soupravy na odhalení koronaviru Vaněk považuje to, aby odebrané vzorky nebyly během transportu a jejich zpracování infekční. Existují sice řešení, které nepočítají s inaktivací viru (viz příklad z Velké Británie), ale v tomto případě by bylo nutné, aby se vzorkem manipulovala laboratoř způsobilá pro práci s infekčním materiálem, což by vedlo jen k dalšímu zatížení „odsouhlasených“ laboratoří. Vaněk také upozorňuje na riziko, že pokud by nedošlo k okamžitému zpracování vzorků, tak existuje s ohledem na degradaci RNA riziko falešně negativních výsledků.
Neinfekčnost a stabilizace vzorku během transportu, až do doby zpracování, je proto kvůli validním výsledkům testů naprosto nezbytná. Řešením by podle Vaňka bylo použít například komerčně dostupné reagencie, jež inaktivují 2019-nCoV a stabilizují virovou RNA nejméně po dobu 30 dní. „Jednou z možností by bylo použít přípravek DNA/RNA Shield, se kterým mám vlastní laboratorní zkušenosti. Součástí odběrové soupravy jsou tampony pro výtěr z nosu a krku, popřípadě nádobka na sputum. Tampony se vloží do zkumavky s přípravkem a od tohoto okamžiku jsou z hlediska infekčnosti vzorky naprosto bezpečné. Všechny zkumavky musí být samozřejmě označeny čárovým kódem, který je jedinečný pro danou odběrovou soupravu,“ popisuje dále Vaněk.
Jak by se daly tyto testovací sady žadatelům distribuovat? Distribučních kanálů existuje podle Vaňka celá řada. Adresně by mohla odběrové soupravy distribuovat například Česká pošta. Soupravy by ale bylo možné pořídit i na hygienických stanicích, v lékárnách, na čerpacích stanicích nebo v krajských či lokálních distribučních centrech zřízených samosprávou a ve firmách s větším počtem zaměstnanců. „Poslední vyjmenované možnosti se mi, s ohledem na logistiku v aktuální situaci a v očekávání věcí příštích, jeví jako lepší řešení,“ analyzuje dále forenzní genetik.
Špatných odběrů je minimum
Odběr vzorků by si byl každý schopen zajistit snadno sám podle návodu (ať už tištěného, či umístěného na web). Stejně tak by neměl být problém s následnou manipulací se vzorkem – tedy jeho uložení a následného bezpečného odeslání. „V této oblasti máme letité zkušenosti s klienty, kteří nám vzorky zasílají k testování paternity nebo genetické genealogie. Procento špatných odběrů je marginální,“ vypichuje Vaněk. Transport vzorků do laboratoře by mohl být identický jako v případě distribuce testovacích kitů k žadatelům. Tedy například cestou občan – distribuční centrum – laboratoř.
„Je jasné, že analýzu velkého počtu vzorků – můj odhad požadavků je desetina populace v následujících několika měsících – nemohou v žádném případě zvládnout stávající státem ´odsouhlasené laboratoře´. Problém by mohla vyřešit právě například tato decentralizace testování. V České republice existují desítky laboratoří, jež mají v tento okamžik potřebné vybavení pro testování na přítomnost COVID-19, ale nikdo je o součinnost nepožádal a pravděpodobně se o tom ani neuvažuje,“ tvrdí Vaněk.
Jak by toto decentralizované testování mohlo probíhat? Laboratoř zjistí, jestli je přijímaný vzorek v pořádku, naskenuje čárový kód odběrové soupravy, vytiskne štítky pro identifikaci vzorků pro další analýzu a začne vzorek zpracovávat. Pro většinu dostupných testů a protokolů lze podle Vaňka použít standardní vybavení řady laboratoří, kdy klíčový přístroj – RT-PCR – je schopen analyzovat 96 vzorků v jeden okamžik. „Ale reálná prostupnost vzorků tímto přístrojem je nižší, protože vzorky se v závislosti na protokolu většinou testují v duplikátu, popřípadě je nutné analyzovat i vzorky pro kalibrační křivku,“ popisuje dále Vaněk.
Podle něj by bylo poměrně snadné, jak tyto zatím státem „neschválená“ pracoviště pro plošné testování aktivovat. Kapacitu by mohly poskytnout například policejní DNA laboratoře (kromě Kriminalistického ústavu Praha i krajská pracoviště v Ústí nad Labem, Plzni, Kladně, Českých Budějovicích, Brně a Frýdku-Místku). „Testovací kapacity určitě také poskytnou, pokud je někdo požádá, výzkumné ústavy Akademie věd, vysoké školy a univerzity. Jakožto i odmítnuté soukromé laboratoře, jako například Tilia, která jako první otestovala dva pozitivně nakažené,“ popisuje škálu možností, kde testovat vzorky na COVID-19, Vaněk.
Daniel Vaněk považuje za automatické, aby byly všechny vzorky k testování anonymizovány. Což by znamenalo například, že by si klient po odběru zaregistroval svou odesílanou odběrovou soupravu přes internetový portál. „Jako povinné údaje by bylo možné vyžadovat pouze e-mailovou adresu, popřípadě telefonický kontakt. Ve chvíli, kdy laboratoř vzorek zpracuje, tak by výsledek pozitivní/negativní vložila do systému a klient by obdržel notifikaci, že si může výsledek po vložení kódu odběrové soupravy a hesla vyzvednout. Obavy z dalšího šíření u pozitivně testovaných bych neměl, každý pozitivně testovaný si bez jakýchkoli pochyb určitě sám zavolá do nemocnice,“ vysvětluje Vaněk.
Vytvoření podobného systému by podle forenzního genetika nebylo příliš složité. A vzhledem k předpokládané velké angažovanosti osob v řetězci, kdy „skoro každý má v rodině svého potenciálně ohroženého“, by vše mělo probíhat bez problémů. „Otázkou je, jak by byl náš stát flexibilní ve věci financování nákladů na tento systém testování. Občan by se měl na nákladech podílet jen minimálně, pokud už by stát tuto decentralizovanou alternativu posvětil. Osobně si myslím, že snížení paniky mezi obyvatelstvem by mělo být na čelním místě úkolů vlády a krizového štábu, který vede profesor Roman Prymula. Zatím se ale bohužel z mého pohledu děje pravý opak. Tento návrh jen načrtává možné řešení a bylo by možné ho samozřejmě modifikovat dle aktuální situace a potřeby. Jeho implementace by samozřejmě neproběhla ze dne na den, ale pandemie COVID-19 jen tak nepomine, a schopný manažer a odborník s kompetencemi, který by byl oproštěn od vlivu chaotických „řídících orgánů“, by to rozhodně zvládl v relativně krátkém čase,“ uzavírá možné řešení plošného testování na koronavirus COVID-19 forenzní genetik Daniel Vaněk.
-nik-
Text vyšel na portálu Ekonomický deník, který patří do vydavatelství Media Network stejně jako Zdravotnický deník.
