Obavy ze ztráty mladých lékařů i nejistota ohledně budoucího vzdělávání pro doktory po promoci – to jsou důsledky současné situace související s akreditacemi, které v tuto chvílí schází řadě nemocnic. Protože ministerstvo zdravotnictví nestíhá žádosti vyřizovat, měl by nyní vzniknout poslanecký pozměňovací návrh, který půjde cestou amnestie. Otazníky ohledně postgraduálního vzdělávání se vznáší také kolem úpravy kompetencí lékařů po kmeni, které v současnosti nejsou dány vyhláškou – a zatím není jasné, zda by se to mělo změnit. Problematikou postgraduálního vzdělávání lékařů se ve zabývalo poslední zasedání sněmovního zdravotnického výboru.
„Celý proces postgraduálního vzdělávání má řadu problémů, kterým nyní čelíme. Zákon 95 byl přijat bez prováděcích vyhlášek. Tvorba cca 20 vyhlášek je nesmírně náročná, protože vyžaduje spolupráci odborných společností a ukazuje se, že získat uniformní názor, byť na vlastní obor, je velmi složité. Narážíme na problém, že odborné společnosti kladly důraz na naplnění různých výkonů, jejich počet ale někdy nekoresponduje s realitou. Jsou tedy obory, které by se protáhly výrazně nad rámec toho, co bylo schváleno jako optimální doba. Některá špičková pracoviště tak nejsou schopna naplnit to, co si odborná společnost řekla. Proto budeme na společnosti apelovat, aby se to zreálnilo. Další věc je, že jsme ve velkém skluzu z hlediska schvalování akreditací, a ukazuje se, že asi největší problém v tuto chvíli je otázka akreditací různých zařízení, zejména menších, anebo superspecializovaných. Ta jsou schopna podle stávající legislativy získat akreditaci na vlastní specializační výcvik, ale ne na kmen, protože nenaplňují všechny bazální záležitosti. Snažíme se to řešit systémově, a to tak, že by malá část kmene, čtyři, pět měsíců maximálně, šla nasmlouvat. Pravdou je, že když tam nepustíme mladé, může zařízení vymřít,“ vysvětluje náměstek ministerstva zdravotnictví Roman Prymula.
Podle něj ovšem na druhou stranu není pravda, že třicet procent zařízení ministerstvo neakredituje. U oborů, které jsou doakreditované, nejsou například z 60 žadatelů akreditováni tři. „Jestli má model k něčemu sloužit a má fungovat jako síto, je adekvátní, aby to neudělali úplně všichni,“ dodává Prymula. „Zeptejte se odborných společností, zda má být například gynekolog vzděláván někde, kde nemají 600 porodů ročně,“ doplňuje šéf odboru vědy a lékařských povolání na ministerstvu zdravotnictví Zbyněk Podhrázký.
Mladí lékaři se bojí prodloužení specializačního vzdělávání
Problém ale je, že mnoho pracovišť nemá akreditaci ne proto, že by nesplnila podmínky, ale protože ministerstvo nestihlo žádosti vyřídit. „Mladí lékaři po kmeni se nemohou hlásit dál na zkoušky, i když to není jejich vina, protože zjistili, že jejich pracoviště nemělo akreditaci po patřičnou dobu. Neexistuje ani žádná veřejná tabulka, kdy pracoviště podalo žádost o akreditaci a jakým způsobem byla zpracována. Lékař to tedy nemá jak dopředu zjistit a je za to trestán,“ poukazuje poslanec Petr Třešňák (Piráti). Na jeho přání proto byla do usnesení výboru zanesena žádost, aby ministerstvo na webu zveřejňovalo přehled akreditovaných pracovišť s dobou platnosti akreditace ve strojově čitelném formátu a možností filtrace. Akreditaci přitom dnes nemá dokonce ani například pediatrie a interna VFN.
„Jsme v situaci, kdy nám chybí lékaři, ale tohle vypadá, jako bychom je chtěli demotivovat ještě více. Velké fakultní nemocnici v Praze vypršela v dubnu 2019 akreditace, a i když podala žádost v listopadu 2018, udělena byla až v září 2019. Úředně tak od dubna do září nemocnice neměla akreditaci, i když podmínky zařízení splňovalo. Mladí lékaři pak nesplňují délku praxe a musejí podat žádost s poplatkem 500 korun. Navíc to, že jim pět měsíců vypadlo, často zjistí na poslední chvíli, a ministerstvo by pak muselo žádost vyřešit za tři týdny,“ popisuje poslankyně Olga Richterová (Piráti). „Dochází k tomu, že kolegům, kteří se ke zkoušce potřebují přihlásit, chybí počet měsíců, a oni budou muset zkoušku odložit o půlroku či rok, takže se jim celé specializační vzdělávání protáhne,“ potvrzuje mladá lékařka Bára Malíková.
Lékařské fakulty v tomto bodě přislíbily, že tentokrát přidají termíny, aby se zkoušky nekonaly jen jednou za půl roku. Pokud tedy někdo nestihne březnový termín, bude další možnost v červnu a pak na podzim. „Budeme se snažit, aby zpoždění bylo maximálně tři měsíce,“ dodává Podhrázký. Prorektor Karlovy univerzity Jan Škrha přitom potvrzuje, že lékařské fakulty jsou připraveny zajistit kmenové zkoušky bez problémů.
Na akreditační komise nemá ministerstvo páku
Co se týče toho, že ministerstvo nestíhá žádosti vyřizovat, poukazuje Zbyněk Podhrázký na to, že loni agenda čítala 12 509 podání a za letošní leden odbor obdržel dalších 1764 podání. Někteří poskytovatelé si také nepodali žádosti včas. „Bohužel jsou zde i poskytovatelé zdravotních služeb, kteří si velmi kreativně vytvářejí lékaře s různými atestacemi, kteří tam vůbec nepracují. Nemáme momentálně žádné sankční nástroje, jak se zjevným nepravdám i lžím můžeme postavit. Lékař přitom má být vzdělán dle standardů celé Evropy. Agenda je tedy veliká,“ konstatuje Podhrázký.
Poslanec Vlastimil Válek (TOP 09) zároveň poukazuje na to, že žádosti v první řadě posuzují akreditační komise složené z lékařů nominovaných odbornými společnostmi, fakultami a nemocnicemi. Neexistuje ale způsob, jak přinutit komisi, aby se sešla a žádost schválila. To je také případ výše zmíněné pediatrie a interny, kdy se nedostavilo dost členů a komise nebyla usnášeníschopná.
Problém s nevyřízenými žádostmi by přitom měl být řešen prostřednictvím poslaneckého návrhu, který by přinesl celkovou amnestii. „Uděláme vše pro to, aby poslanecký návrh byl od 1. července účinný. Osobně to napíšu,“ slibuje Podhrázký. „Mělo by dojít k udělení generálního pardonu dejme tomu do konce roku, kdy budeme považovat zařízení za akreditovaná. Musíme apelovat i na jednotlivé poskytovatele, aby se přihlásili a poskytovali objektivní informace. Pokud budou uvádět absolventy v omyl, je to velký problém a my to nejsme schopni korigovat,“ dodává Roman Prymula, podle kterého by nápor žádostí měl během několika měsíců opadnout.
Potřebujeme vyhlášku o kompetencích po kmeni?
Otázky jsou také ohledně kompetencí. Jak podtrhává Vlastimil Válek, stále není hotová vyhláška upravující kompetence lékařů po kmeni. Podle něj by tak bylo na místě, aby byla na jaře, až zkoušky proběhnou, vyhláška hotová – lékaři by měli vědět, jaké po kmeni získají kompetence, aby tak věděli, proč kmen mít co nejdříve hotový. Podle Podhrázkého jde ale o složitou problematiku. V roce 2009 se totiž daly kompetence do zákona a od té doby české zdravotnictví funguje bez definování kompetencí.
„Budou zkoušky a uděláme vše pro to, aby kompetence byly. Ale poslední stanovisko České lékařské komory je negativní, tedy aby kompetence vůbec nebyly. Nejedná se přitom o jednu vyhlášku, ale o 19 vyhlášek. Nikdy takový právní předpis v České republice nebyl a přístup odborných společností k dané problematice je velmi odlišný – například ORL chce kompetence velmi rozsáhlé, zatímco chirurgické kompetence jsou velmi nízké. Rád bych také připomněl, že tři roky jsme tvořili vyhlášku, která poprvé v českém právním prostředí definuje kompetence lékaře po škole. Je potřeba vážit na lékárenských vahách, protože pak lékař třeba nebude chtít nějaký zákrok dělat, nebo ho nebude moci dělat, pokud bude vyhláška příliš konkrétní. Nejsem tedy schopen slíbit, že do března zvládneme 19 vyhlášek, které zadefinují celou českou medicínu do 19 kmenů a kompetencí po nich,“ uvádí Zbyněk Podhrázký.
Viceprezident ČLK Zdeněk Mrozek doplňuje, že podle komory by bylo lepší vyhlášku nedělat, protože po kmeni má lékař pracovat pod dohledem a kompetence mu může stanovit školitel. „I bez existence vyhlášky se systém nezadrhne a bude fungovat dál,“ dodává Mrozek.
„Nemyslím si, že bychom se měli vzdát kompetencí. Pokud byla legislativní norma připravována v modelu, že tu bude imitace dvou stupňů, tak pokud se vzdáme zcela kompetencí, nemuseli jsme to dělat. To by stačila jediná zkouška na konec,“ reaguje Roman Prymula.
Michaela Koubová
