Adiktologie je obor, který je neustále odsouván na vedlejší kolej. Současná epidemie koronaviru obnaží problémy, které tohle odsouvání působí. „Máme v péči sakra velký počet lidí napříč sociálními skupinami. A že to může být nebezpečné, leckomu dochází pozdě,“ upozorňuje v rozhovoru pro Zdravotnický deník profesor Michal Miovský, přednosta Kliniky adiktologie 1. LF UK a VFN v Praze. Lidé reagují na krizi tím, že stále více sahají k alkoholu, bohužel i ti, kteří se z této závislosti léčili. Následky uvidíme se zpožděním – na konci tohoto a v příštím roce.
Jaké specifické bezprostřední dopady má pandemie na adiktologii a adiktology?
Je jich spousta, ale dovolím se to celé zúžit na dva.
Pokud jde o běžné občany a potenciální pacienty, tam je ten dopad obávám se, dosti drsný. Sociálně sítě jsou plné vtipů a virálů, dotýkajících se domácího pití a karikujících „alkoholovou strategii zvládání pandemie“, jenže ono na tom bohužel je dost vážných témat a jedno je jisté – lidé se rozpíjejí a spousta stabilních lidí se dekompenzuje, stejně jako nejeden léčený. Konec roku a příští rok bude, zdá se, docela mazec – ono to možná nebude vidět hned po uvolnění opatření, ale až s odstupem měsíců.
Tou druhou oblastí kde byly a jsou vidět dopady epidemie, je obrovský nesoulad v přístupu dílčích úřadů. Jedna věc je, co diktuje a lajnuje Centrální krizový štáb, ale implementace jednotlivých resortů je pak věc druhá. Naše služby jdou napříč resorty a ty rozdíly v chápání a realizaci, jsou skutečně někdy zarážející.
Jaké výzvy přináší pandemie adiktologii jako oboru? Bude muset najít odpovědi na nějaké medicínské otázky, které mají přímou souvislost s Covid-19?
Nežli něco převratně nového, se spíše v plné nahotě ukázaly již existující problémy. Tedy například, že stigmatizace je silná a stále přítomná – tedy že náš obor může počkat a že jsou zde „důležitější“ věci, to slyšíme běžně. Pak až někomu teče do bot a zjistí, že se nestaráme o pár desítek lidí někde na Sibiři, ale že máme v péči sakra velký počet lidí napříč sociálními skupinami a že to může být nebezpečné, pak leckomu dochází pozdě. Velmi mě mrzí například to, čemu byli vystaveni naši kolegové v terénních službách a dalších službách, které jsou převážně sociální. Ale ani ty zdravotnické na tom nebyly moc dobře a jako příklad můžu uvést řešení problémů okolo dostupnosti opiátové substituce. Pro mě je odpověď jasná – je třeba tvrdě pokračovat v krocích, které jako obor zahájené máme a je nutné trvat na dokončení a dotažení například řešení dvojkolejnosti zdravotní versus sociální části, řešení základní sítě zdravotnických ambulancí atd.
Jak jsou adiktologická pracoviště zasažena organizačními opatřeními v nemocnicích? Jaké vidíte největší hrozby? Vidíte i nějaké příležitosti?
Asi největší riziko bylo spojeno se substitucí a dostupností substituce a případné přeregistrace pacientů, aby dostali opiáty jinde, pokud jejich lékař onemocní, nebo oni onemocní. Tam jde o život, ti lidé jsou na vysokých dávkách a léčba je bezpečná tehdy, je-li stabilní. Opak je extrémní riziko. Nicméně problém se ukázal také v případě zajištění detoxifikace a to jak z hlediska ochranných pomůcek, tak personálu a velkých nároků na provoz těchto sociálních oddělení.
Obáváte se, že ekonomické důsledky pandemie mohou zbrzdit/zastavit dostupnost péče z důvodu finančních problémů českého zdravotnictví? V jakých oblastech?
To se jistě stane. Problém s rozjezdem našeho schváleného plánu rekonstrukce ambulantní sítě, bude větší, než byl na začátku a bude složitější – nejen v nedostatku peněz. Současně to, že máme dostatek lůžek v ČR je sice pěkné, ale problém je s jejich restrukturalizací – a na to peníze taky nebudou. Přitom jde o efektivnější využití lůžkového fondu a kýžený posun ke kratší léčbě u mladších pacientů, flexibilnější detoxifikaci atd.
Šéfové několika odborných společností vyzvali kuřáky, aby využili epidemie a přestali s kouřením. Podložili ji poukazem na pokles několika tisíc hospitalizovaných po zavedení nekuřáckých veřejných prostor. Může podobnou roli podle Vás sehrát i masivnější přechod dosavadních kuřáků na alternativy (elektronické cigarety a zahřívaný tabák)? Mohlo by i to v době pandemie pomoci?
Přechod na méně rizikové formy je vítán vždy. To je posun k lepšímu, bez diskuse. Ale i v běžných podmínkách je vidět, že získat pacienta pro tyto změny není snadné a už vůbec není snadné je udržet. Jsem velmi skeptický k těmto výzvám za současné situace. Lidem nenabízíme nic navíc proti předchozímu stavu – naopak, zásadní nástroj, kterým je psychoterapie, je omezen a redukován. Lidé jsou pod větším stresem a jsou více úzkostní. To není dostatečně podpůrná a bezpečná situace na velká zásadní rozhodnutí a jejich udržení. Každý den, kdy jdu do práce a koukám kolem sebe, mě v tom utvrzuje. Mrzí mě v tomto můj skeptický postoj, možná mě to také semlelo 🙂 a třeba se mýlím.
-cik-
