Jestli si můžeme z pandemie koronaviru něco vzít, pak je to ponaučení ze závislosti na dodávkách klíčových farmaceutických produktů z Číny. Z Evropské unie, Spojených států, ale i Japonska zaznívají hlasy, že se dodavatelský řetězec v tomto sektoru své čínské závislosti musí zbavit.
Když před více než dvěma měsíci varoval ministr zdravotnictví Spolkové republiky Německo Jens Spahn (CDU) a někteří němečtí odborníci před dopady epidemie koronaviru v Číně na zásobování Evropy léky, málokdo si dovedl představit, kam až se situace vyvine. Přitom v únoru šlo především o antibiotika a další běžné farmaceutické výrobky.
Dnes, na konci dubna, je jisté, že přesun značné části výroby účinných látek do Číny nebyl zrovna šťastný krok. Uvědomila si to Evropa, ale i Spojené státy, Japonsko a další země či celé regiony, kde koronavirová krize ukázala na Achillovu patu spoléhání se téměř ve všem na jednu zemi. Navíc v sektoru, který snese označení jako strategický.
Restrikce snižují dostupnost zdravotnických produktů
„Tahle krize ukázala, že máme chorobnou závislost na Číně a Indii, co se týče léčiv. Je to něco, co nás dělá zranitelnými, musíme to zásadně změnit,“ uvedla například místopředsedkyně Evropské komise v pořadu Otázky Václava Moravce. Podle ní Evropská komise přehodnotí farmaceutické dodavatelské řetězce a bude se snažit vytvořit podmínky pro jejich diverzifikaci tak, aby co nejvíce produkce tohoto sektoru vznikalo uvnitř jednotného evropského trhu.
Evropská komise vytvoří akční plán, který bude následně diskutován v Evropském parlamentu a také mezi jednotlivými členskými zeměmi Evropské unie. Členské země tuto iniciativu vítají, včetně českého ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha. Zdá se totiž, že bez jednotného evropského řešení není ze současného stavu rozumné východisku. Během pandemie se totiž vnitřní trh Evropské unie s farmaceutickým zbožím de facto rozpadl. Mnoho členských států zavedlo zákazy vývozu některých léků i ochranných pomůcek.
„Zákazy vývozů farmaceutického zboží a zdravotnického materiálu přímo a výrazně snižují jejich dostupnost pro pacienty v celé Evropské unii a zároveň zvyšují riziko odvetných opatření ze třetích zemí, což včasnou dostupnost léčivých přípravků v Evropě ještě více ohrožuje,“ uvedla Evropská federace farmaceutického průmyslu a asociací (EFPIA – European Federation of Pharmaceutical Industries and Associations).
Podle EFPIA není žádná jednotlivá země schopna zajistit všechny své potřeby svépomocí a současné restrikce tuto neschopnost jen podtrhávají. Federace vyzvala Evropskou komisi, aby zajistila, že žádný členský stát Evropské unie nebude v této souvislosti přijímat žádná jednostranná opatření, která by narušila dodavatelský řetězec základních léků, diagnostických přípravků nebo nových vakcín, jež v boji proti koronaviru mohou pomoci.
Hlídejte farmafirmy, žádají akademici a nevládní organizace
Mezitím skupina dvaceti nevládních organizací a lidí z akademické sféry Velké Británie nahlas vyjádřila obavy, že farmaceutické společnosti budou vytvářet záměrné překážky výzkumným pracovníkům, kteří získávají nové znalosti v tomto směru. Podle skupiny to totiž může být v zájmu zvýšení zisku farmaceutických firem. „Existuje reálné nebezpečí, že bez dohledu a regulací farmaceutické společnosti mohou získat exkluzivní práva na nové vakcíny (proti viru SARS-CoV-2, pozn. red.), což může vést k prosazení takové cenové politiky, která je bude činit nedostupnými pro miliony lidí,“ uvedli zástupci nevládních organizací a akademiků v otevřeném dopise.
Evropská komise představí svou farmaceutickou strategii do konce letošního roku. Očekává se, že v ní budou reflektovány zkušenosti nabyté v průběhu koronavirové pandemie, na jejichž základě Komise navrhne konkrétní opatření pro zajištění bezpečných dodávek důležitých a inovativních léků pro evropské pacienty. Strategie by také měla obsahovat regulatorní rámce pro cenovou politiku ve farmaceutickém průmyslu.
Přijde kapitálový exodus z Číny?
Zdravotnictví ale nejspíše nebude jediné odvětví, v němž se začnou projevovat změny vedoucí ke snížení závislosti na Číně. Ukázalo se totiž, že Evropa nebo Spojené státy na nejlidnatější zemi světa spoléhají i v jiných sektorech, zejména pak ve zpracovatelském průmyslu. Francouzský prezident Emmanuel Macron, jinak považovaný za „šampióna globalizace“, řekl, že dodavatelské řetězce „budou muset být více francouzské“.
Japonsko dokonce už na cestu repatriace průmyslu vyrazilo. Jeho centrální banka vyčlenila miliardy dolarů, kterými je připravena podpořit návrat domácích výrobců z Číny zpět do Japonska. Podpora by se měla týkat výdajů nutných na relokaci kapitálu. Podobné kroky zvažují také Austrálie nebo Jižní Korea. Larry Kudlow, šéf americké Národní ekonomické rady (poradní sbor Bílého domu pro ekonomiku), rovněž uvedl, že USA budou usilovat o „návrat dodavatelských řetězců zpět domů“. Podobné úvahy jsou logické, ale skrývají v sobě jedno nebezpečí.
Pokud se to s tlakem na soběstačnost přežene, roste riziko, že se objem světového obchodu bude na předkrizovou úroveň vracet dlouho a obtížně, což zpomalí globální hospodářskou obnovu. Ostatně máme k dispozici hned několik historických příkladů, kdy ekonomický izolacionismus nepřinesl nic pozitivního.
Petr Musil
